Orientace:
gay
Partner:
nemám
Hledám:
kamarádství
pokec
pokec
Ve věku:
od 17 do 20 let
Založen:
06. 03. 2015
Návštěv:
807 ×
Přihlášen:
13. 05. 2015 v 18:32
Kraj:
Jihomoravský kraj
Okres:
Brno
Bydlím:
s rodiči v bytě
Postava:
štíhlá
Oči:
zelenohnědé
Základní údaje
Znamení:
váhy
Etnikum:
běloch
Alkohol:
abstinent
Kouření:
ne
Drogy:
nikdy
Styl
Délka vlasů:
krátké
Barva vlasů:
tmavě hnědá
Úprava vlasů:
gel • vosk
Tetování:
nemám
Brýle:
nepotřebuji
Vousy:
oholené
Náušnice:
nemám
Osobnost
Povaha:
introvert
extrovertDochvilnost:
nedochvilný
dochvilnýPořádnost:
nepořádný
pořádnýZženštilost:
nezženštilý
zženštilýTechničnost:
netechnický
technickýPohled na svět:
pesimista
optimistaPožitky:
idealista
materialistaUpovídanost:
tichý
ukecaný
O mně
Ráj
Řeka teče po břehu, rozhlížím se kam dále jít. Jdu směrem po řece dále a jsem tu. Velké balvany stály vedle mě, sálala z nich teplota a energie klidu a míru, co zde proudil. Lesy okolo se kroutily stářím, krásou a šelest listí byl hlasitý, jak včely, co zde poletovaly, aby získali svůj drahocený nektar z květů ven. Včely odlétají směrem, k téměř dokonalému západu slunce, který vyzařuje svojí pravou a skutečnou krásou. Nebe, jako okrasa za slunce se lesklo modří, až do oranžova. Jemný vánek mnou foukal sem a tam a hrál tóny boha, který se právě chystá k pokojnému spánku. Má duše se spojila s přírodou a já se cítil posilněn klidem živla, co se často nevidí. Ptáci prolítají, nálety na koruny starých stromů, štěbetali klidným tónem a nyní vystoupal žas, na vrchol lidské schopnosti, slunce upadalo, temnota se blíží, stromy se kroutí bolestí, otravou a ptáci odlétaly zděšeními pohledy na temno, které se chystalo zaútočit. A já začal utíkat od stínu zla, rychleji povídám, unikni zlobě, která se blíží. Strach se objevil na mém srdci silněji. Otočím se a vzdávám se unikání, ať mě temnota pohltí. Stalo se, vítr byl silnější a nepříjemný. Co to je? Železné konstrukce, které přibývali na počtu, Zlo mě obklopovalo a já zůstal silný, snad i sebejistý, že zlo přemohu. Byly to stavby, které prolétaly nad nyní povadlou přírodou. Řeka byla kalná, i jedovatá, stromy, kterým pukali a údy trpěli. První porážka stromu byla zaručená, kusy údů dřeva byly neseny do temných výšin, které pohltily celý ráj, třísly lítaly všude kolem a já věřil stále v naději dobra. Květiny sténaly kroucením se, balvany které mě uklidňovali na duši, byly popraskané a černé od zla, které tu číhalo. Stavby byly povědomé domům, firem, bylo to město, co rostlo na velikosti. Zlo se směje městu, jak dokážeme býti krutí, ptám se, ale bezúspěšné odpovědi se mi jen množily v hlavě. Ukápla mi slza, jak je možné, že jsme tak zlí, proč zlo a ne mír, kápla další a mě se rozzářily ruce, plné světla. Má sebejistota nepřišla na zmar, důvěra, kterou jsem vkládal do ráje, se proměnila ve skutečnost. Já byl svit a naděje, co může vyhrát nad městem. Napřáhl jsem ruce, směrem ke městu a doufal v ráj, který mám na dosah. Bojuji za ráj, obnovení a mír. Město se začalo z mé vůle mizet a povedlo se. Záblesk, který ukončil válku, byl mým ukojením dobra. Řeky se staly čistými, stromy opět šelestily, ptáci radostí přilétali do krajin ráje a já se rozplýval. Obavy z neznáma mnou proudily, ale neukojily strach. Věděl jsem po chvíli, co mě čeká, odměna za boj. Nyní jsem byl králem ráje, který bránil svoji vlast svým tělem, i mocí. Má síla byla mnohonásobná, měl jsem možnost rozšířit ráj a tak se stalo. Ráj byl dokonalý a já sdílel dokonalé chvíle s ní.
*Vlastní tvorba, jinak čárky a pravopis tolik neřeším.
Řeka teče po břehu, rozhlížím se kam dále jít. Jdu směrem po řece dále a jsem tu. Velké balvany stály vedle mě, sálala z nich teplota a energie klidu a míru, co zde proudil. Lesy okolo se kroutily stářím, krásou a šelest listí byl hlasitý, jak včely, co zde poletovaly, aby získali svůj drahocený nektar z květů ven. Včely odlétají směrem, k téměř dokonalému západu slunce, který vyzařuje svojí pravou a skutečnou krásou. Nebe, jako okrasa za slunce se lesklo modří, až do oranžova. Jemný vánek mnou foukal sem a tam a hrál tóny boha, který se právě chystá k pokojnému spánku. Má duše se spojila s přírodou a já se cítil posilněn klidem živla, co se často nevidí. Ptáci prolítají, nálety na koruny starých stromů, štěbetali klidným tónem a nyní vystoupal žas, na vrchol lidské schopnosti, slunce upadalo, temnota se blíží, stromy se kroutí bolestí, otravou a ptáci odlétaly zděšeními pohledy na temno, které se chystalo zaútočit. A já začal utíkat od stínu zla, rychleji povídám, unikni zlobě, která se blíží. Strach se objevil na mém srdci silněji. Otočím se a vzdávám se unikání, ať mě temnota pohltí. Stalo se, vítr byl silnější a nepříjemný. Co to je? Železné konstrukce, které přibývali na počtu, Zlo mě obklopovalo a já zůstal silný, snad i sebejistý, že zlo přemohu. Byly to stavby, které prolétaly nad nyní povadlou přírodou. Řeka byla kalná, i jedovatá, stromy, kterým pukali a údy trpěli. První porážka stromu byla zaručená, kusy údů dřeva byly neseny do temných výšin, které pohltily celý ráj, třísly lítaly všude kolem a já věřil stále v naději dobra. Květiny sténaly kroucením se, balvany které mě uklidňovali na duši, byly popraskané a černé od zla, které tu číhalo. Stavby byly povědomé domům, firem, bylo to město, co rostlo na velikosti. Zlo se směje městu, jak dokážeme býti krutí, ptám se, ale bezúspěšné odpovědi se mi jen množily v hlavě. Ukápla mi slza, jak je možné, že jsme tak zlí, proč zlo a ne mír, kápla další a mě se rozzářily ruce, plné světla. Má sebejistota nepřišla na zmar, důvěra, kterou jsem vkládal do ráje, se proměnila ve skutečnost. Já byl svit a naděje, co může vyhrát nad městem. Napřáhl jsem ruce, směrem ke městu a doufal v ráj, který mám na dosah. Bojuji za ráj, obnovení a mír. Město se začalo z mé vůle mizet a povedlo se. Záblesk, který ukončil válku, byl mým ukojením dobra. Řeky se staly čistými, stromy opět šelestily, ptáci radostí přilétali do krajin ráje a já se rozplýval. Obavy z neznáma mnou proudily, ale neukojily strach. Věděl jsem po chvíli, co mě čeká, odměna za boj. Nyní jsem byl králem ráje, který bránil svoji vlast svým tělem, i mocí. Má síla byla mnohonásobná, měl jsem možnost rozšířit ráj a tak se stalo. Ráj byl dokonalý a já sdílel dokonalé chvíle s ní.
*Vlastní tvorba, jinak čárky a pravopis tolik neřeším.