Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Orientace:
gay
Partner:
nemám
Hledám:
vážný vztah
kamarádství
pokec
spolubydlení
Ve věku:
od 17 do 40 let
Založen:
11. 06. 2014
Návštěv:
1 014 ×
Přihlášen:
22. 09. 2015 v 11:45
Kraj:
Liberecký kraj
Okres:
Liberec
Město:
Liberec
Bydlím:
sám v bytě
Vzdělání:
základní
Práce:
aktuálně nezaměstnaný
Postava:
silnější
Oči:
zelenohnědé
Základní údaje
Znamení:
kozoroh
Etnikum:
běloch
Alkohol:
příležitostně
Kouření:
příležitostně
Drogy:
někdy špeka
Styl
Délka vlasů:
krátké
Barva vlasů:
světle hnědá
Tetování:
mám
Brýle:
nosím stále
Vousy:
strniště
Náušnice:
nemám
Osobnost
Povaha:
introvert
extrovert
Dochvilnost:
nedochvilný
dochvilný
Pořádnost:
nepořádný
pořádný
Zženštilost:
nezženštilý
zženštilý
Techničnost:
netechnický
technický
Pohled na svět:
pesimista
optimista
Požitky:
idealista
materialista
Upovídanost:
tichý
ukecaný
O mně
Poznej mě, Dobrý den

Jmeji se Jaroslav Erben
Před pár dny jsem zase chtěl spáchat sebevraždu. V takových chvílích hledám na internetu někoho abych nebyl sám. Jako vždy jsem vždycky došel k tomu, že na brutální sebevraždu prostě nemam (nebo jsem se zatím nevyskytl v podmínkách kdy bych na ní měl), a tou nejschůdnější cestou jsou prášky. Jelikož jsem v minulosti už sebevraždu spáchat chtěl, neni to tak snadné, a navíc není 100%, že se to povede.
Co se mě týče, potýkám se řadu let s velkými depresemi, úzkostmi, sociální fóbií, malým sebevědomím, atd. Mám problémy od střední školy od roku 2001, a po krátkém období zlepšení uběhlo asi 13 let plných frustrací a napětí. V těch nejhorších chvílích se úzkost vyhrotí do paniky - to se mi stalo jen párkrát, ale je to takovej ten pocit, kdy si člověk víc než jindy prožije stav, kdy se mu zdá, že je "chycenej v životě" - v tý nesnesitelný pasti. Člověk prožívá neuvěřitelnou hrůzu, a nejradši by někam utekl, ale zjistí, že ve vedlejší místnosti je to stejný...
Spáchat sebevraždu jsem poprvé chtěl před asi ve 12 letech, kdy jsem žil v Jedličkově ústavu od roku 1988 do roku 2001 kdy jsem nastoupi na střední školu kterou jsem musel ze zdravotních důvodů opustit, od roku 2001 až 2006 jsem žil umatky a jejím příteli a s dvěmy sestramy v baráku prarodičů, kdy jsem dostal nabýdku bydlet sám to se samozřejmě neodmítá. Osamotnil sem se až do roku 2009 kdy jsem narazil na člověka který mi sliboval lepší a bohtčí život, mělo to háček musel sem v stoupit do internetového byznisu kde jak se později ukázalo že jde o tak zvanou piramidu, protože aby jste s toho něco měli museli ste mít pod sebou několik větví které vám na to bohatství vydělají ale na to sem přišel až kidyž bylo pozdě! přiel jsem o vše o peníze, ženu, práci, bydlení kdy jsem byl tři roky na ulici kdy po třech letech jsem dostal do chráněného bydlení od Naděje Liberec a tady v Libereci mi dopomohli na úřadě dopomohli k novému bydlení jo a o ledvinu druhou musi mít napíchlou kvůli častým zánětům a kolikám,
Nemám vám co nabídnout jsem v - a včerných čísel. A kvůli svým úzkostem mám problémy se spaním a užívám léky na deprese a na spaní, a pokaždé jsem pak ráno musel vztát a jet ven mezi lidi (a tam vypadat normálně - což už fakt nebylo lehký). Jak jsem ale napsal, nikdy jsem na realizaci sebevraždy neměl žaludek nebo odvahu, nebo co je k tomu potřeba. Pud sebezáchovy byl dycky silnější, i když mi bylo příšerně.
Před pár dny mi bylo zas podobně, měl jsem dojem, že moje odmítnutí života je tak silné a nenapravitelné, že prostě jiná možnost není. Když člověk je tak neschopný se přizpůsobit, a zároveň není schopen se zabít, tak 3. možnost je, že zešílí, a to je v podstatě pomalá, bolestivá sebevražda. Proto jsem si říkal, že rychlá sebevražda je humánnější...
Nepochybuju o tom, že v následujících měsících, možná letech si opět prožiju potřebu utéct z tohohle světa, abych už nemusel snášet to utrpení.
Stěžejní sdělení, který k téhle diskusi mám je, že není dobré věřit svojí mysli. Víc než kdo jiný moc dobře vím, jaké to je nedokázat si představit, že se situace zlepší. Netrpím depresemi dny, týdny, ani měsíce, ale roky - a není to jen nějaká skleslost, bývá to dost hardcore, a přesto (samozřejmě nejsem bezprizorní a snažim se s tím něco dělat) se to pak třeba trošku zlepší, a z toho zlepšení člověk přeci jen vidí trochu cestu k ještě většímu zlepšení. Třeba to zas nebude ono, ale to se nedá nic dělat. Někdy prostě člověku nezbývá než trpět, a je to to nejlepší, na co v tu chvíli má.
Takže se ještě vrátím k tomu co jsem chtěl říct - Není dobré věřit svojí mysli, která mi říká, že už nebude líp. Jasně že nebude třeba to, jak to mám vymyšlené, že by to mělo být, ale je nepochybné, že se můžu dostat do bodu, odkud uvidím něco, co ze stavu ve kterym právě jsem nevidím. Ale ta samota ta je to největší závaží v mém životě. Najde se někdo kdo bude to světlo na konci tunelu.
Onload

1 názor k profilu

16. 09. 2015 v 20:08Off-line sumosumec  (44/170/138)
Ahoj Jarku! Myslím, že jsi pěknej mladej chlap! a divím se, že není nikdo v tvém okolí, pro koho by jsi měl chuť žít! Určitě někoho najdeš! buď dříve nebo později! Život je jenom jeden a aď je jakýkoliv, tak si skus nějak užívat! někteří co jsem znal už tu šanci nemají a byli to dobří chlapi! Jak uvidíš někoho v tvém okolí kdo se ti líbí, tak se ho neboj oslovit! většinou tím nic neriskuješ! v nejhorším případě tě pošle někam, ale víš že jsi to skusil! A vím, že je hodně lidí kolem tebe co nemají zase odvahu oslovit tebe! skus štěstí chlape! Jak říkám- jsi PĚKNEJ chlap . přeji hodně štěstí kamaráde!
Přihlaš se a okomentuj profil. Ještě nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
Onload
Onload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload