Anghellis  (35/201/94)

Každý člověk přichází na tento svět, aby plnil nějakou úlohu. Prvních asi 15 let může být pro mnohé procházkou růžovým sadem nebo zahradou hrůzy. Až projdou dále, mohou nalézt úplný opak. Někteří z nás chodí po světě a sbírají po jiných ztracené štěstí, jiní si užívají toho, co si tak říkajíc sami upekli. Jiní jsou svědky Tantalových muk na Zemi; ale většina má svoji představu o tom, jak by jejich život měl nebo mohl vypadat. Cesty osudu jsou spletité. Někteří po nich kráčejí sami, jiní po nich dokonce jakoby přejedou, v povozu se společníky nebo dokonce přáteli.
Život nám přináší věci milé i nemilé, příjemné i nepříjemné. S některými se ale vypořádat sami neumíme, nezvládneme nebo nemáme na to dostatek sil.
Některé na nás zanechají otisk, který sami rovněž tak nesmažeme. Je to jako běh po námi vyhrazené trase, který chceme uběhnout s nejlepšími výsledky. A někdy se stane, že chceme zcela nový st**t, někde jsme byli zbržděni. Tabula rasa.

Tak já se nyní musím ptát. Kdo se se mnou vydá na tuto strastiplnou trasu vedoucí ... to určí osud, nebo snad my? :)