Petr: Projít si coming outem je křest do nového života

Petrovi (xdancerx) je 22 let a pochází z České Lípy. Po maturitě odešel do Pardubic, kde vystudoval bakalářské studium a teď pokračuje na inženýrovi. Je trenérem ve fitness, tančí, pečuje o svůj vzhled, má názory, charisma a bojí se HIV/AIDS. A nadevše miluje svoje rodiče.

1. Co přesně studuješ?

Inženýrské studium se zaměřuje na ekonomiku a management podniku. To jsem více méně studoval i na střední. Jako malý jsem chtěl pracovat s lidmi, nejlépe jako doktor. Jenže mé poznatky z hodin chemie pomalu končí u H2O. Nedokázal bych žít s tím, že by mi někdo umřel pod rukama.

2. Jsi sportovní typ. Co máš za sebou?

Dělal jsem karate, chodil na výtvarku do umělecké školy, plaval jsem. Postupně se to vše tak nějak vyvrbilo, že se dnes věnuju především fitness – jako Zumba fitness instruktor, trenér ve fitness, a také tanci, což je můj koníček numero uno.

Petr aka Petros

Dalšími zálibami jsou určitě cestování, poznávání nových lidí, posezení u vína a pokec s přáteli. Prožil jsem 5 měsíců v Bruselu skrze Erasmus, kde jsem si na sebe musel vydělávat, studovat a přežívat. Ach ty časy, hned bych se tam vrátil.

Nebylo to jednoduché. Učitelé nerozdělovali místní studenty a „Erasmáky“. Stačilo se ale té škole věnovat a složit se to dalo. 

Zajímám se o psychologii osobnosti, sport, zábavu.

Tančím již nějakých 5 let, nyní se věnuji především latině. Mimo jiné rád píšu články, zatím hlavně tady na webu:

Lepší vztah? 5 rad na super zítřek

Chcete volnost? Zkuste sex date, aneb rande za účelem sexu

8 skvělých tipů na úspěšné rande s klukem

5 partií, které musíte holit, abyste byli více sexy

Gay by radši umřel o rok dříve, jen kvůli lepší postavě

3. Co říkáš na názory, že na vzhledu nezáleží?

Říkám, že je to lež. Určitě je pravda, že ne každý namakaný mládenec to má v hlavě v pořádku. Dále jsou lidé, kteří jsou spokojení, jak vypadají. Mně například obézní lidé nevadí, mám spoustu obézních kamarádů a ti kteří chtějí, těm pomohu zhubnout, či se o to pokusím.

Každý z nás se rád probudí vedle toho, kdo se jim líbí, což většinou je někdo, kdo má hezkou a nepřehnanou postavu. Také jsem názoru, že člověk když chce, může shodit kila a pas. Stačí jen vůle a makat. Není to o hloupých dietách a mučení se nutně v posilovně.

Samozřejmě, někteří lidi za to nemohou. Může to být důsledek nemoci, nehody nebo prostě tělo neslouží tak, jak má. Jako trenér vidím ve fitku hodně kluků, co dělají plno chyb, jenže jít je opravit je jako jít na popravu. Nenechají si říct, a pak to dopadá, že jsou zklamaní, jak stále nevypadají dobře.

Hodně dělá i reklama. Vyrýsovaná těla, zářivý úsměv. To vše je jen počítač nebo dobré nasměrování, zatažené zpevněné břicho a předtím 2 hodiny ve fitku, aby se svaly prokrvily a vyrýsovaly.

Mně na postavě, hlavně mé, záleží. Jsem hubený již od malička. U partnera dávám také přednost hezké postavě, ale lepší, když by měl postavu normální, než aby to byl buď egoista, nebo arogantní pablb (smích).

Nejde jenom o postavu, když se mluví o vzhledu, jde také o oblečení, hygienu, estetiku.

4. Jak se vypořádáváš s lidmi, kteří jsou kritičtí a závistiví?

Já sám jsem dost kritický (smích). Pokud se ale setkám se závistivými lidmi, většinou je ignoruji. Nemám rád, když si lidi závidí. Měli by být rádi za to, co mají doma.

Kritiku přijímám, pokud je adekvátní a od člověka, u kterého uznám, že kritika je produktivní. Pokud vezmu příklad rozhovoru s Urbanem, tak ty komentáře byly kritické, ale ne na článek, ale na jeho osobu. Což mi přišlo docela irelevantní. Ano, jistě se strhne diskuze i u tohoto rozhovoru.

5. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Máš nějaký vzor? 

Určitě bych chtěl dosáhnout velkých úspěchů v tancování. Cílem je mezinárodní třída a pak třeba někde vyučovat a předávat své zkušenosti. Dále bych si určitě chtěl najít dobrou práci. Po zkušenostech z Bruselu se zajímám o komunikace a marketing.

Rád bych si postupně vybudoval kariéru, lítal po světě a vydělával. Dále nechat si postavit dům, najít si přítele a spokojeně zemřít (s nadsázkou).

Můj vzor v tom, co chci dokázat, je asi má rodina. Taťka, protože vždy dostál slov a uměl podpořit, mamka, protože mě naučila, jak se o sebe v životě postarat, a můj bratr, protože vždy šel za svým a svou tvrdou prací to dopracoval hodně daleko.

6. Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?

Hodně se dobíjím cestováním a výlety do přírody (to je ale klišé, co?). Ono to dost souvisí s tím, jaké emoce zrovna mám. Pokud jsem smutný, tak asi nákupy vyřeší hodně věcí.

Když jsem naštvaný, tak fitko! Když mám depresi, vana, víno, svíčky a meditační hudba. Plno energie mi dodá návštěva dobrých přátel a rodina. Hodně mi pomáhá i pěkná hudba, na kterou si mohu zatančit nebo kterou si mohu zazpívat.

7. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Své poprvé? Asi když jsem byl už hodně malý. Chodil jsem s pár holčinami, ale vždy jsem tušil, že to není ono.

8. Co tě přimělo jít s „pravdou ven“?

Bojoval jsem s tím již poměrně dlouho. Hlavně kvůli rodičům. Nikdy jsem jim nechtěl ublížit, ale už vůbec ne jim lhát. V 18 letech jsem si řekl, že je to můj život, který žiju a proto jsem chtěl změnu.

14. února 2008 jsem měl své první rande s klukem. Protože to byla opravdu velká změna, půl roku jsem ze sebe dělal bisexuála a pak jsem se rozhodl pro full-time gaye.

9. Jak dlouho ses odvažoval, než to někomu řekneš?

Po coming-outu to trvalo asi tak týden či dva. Já to prostě musel někomu říct. Dva roky jsem se odvažoval, než jsem to řekl rodině.

10. Komu jsi to prvně řekl? 

Před rodiči asi jen gayům na seznamce. (smích) Ve svém okolí jsem to na sebe prozradil nejdříve své spolužačce, která byla mou nejlepší kamarádkou té doby. Byla mi hodně blízká a říkali jsme si vše, opravdu vše. Vzala to suprově. Pověděla mi, že je ráda, když jsem jí to řekl a jak se nic nemění na našem vztahu. Potěšilo mne to.

11. Byly nepříjemné situace po tvém coming outu?

No, přímo po mém coming outu zase tak asi ne. Vím, že moje spolužačka na střední to o mně ještě s jedním spolužákem začali troubit po škole, ale nevěnoval jsem tomu pozornost, bylo mi to jedno.

12. Když jsi to o sobě řekl, ulevilo se ti? Jsi na sebe hrdý?

Do jisté míry ano. Tenkrát jsem chtěl, aby to věděla hlavně rodina. Postupem času jsem zjistil, že to je málo. Svět již je připraven na gaye a tak s Bruselem jsem přešel do „full coming out života“. Zastávám názor, pokud to někomu vadí a nepřekousne to, tak co, na světě je lidí dost, co mě budou brát takového, jaký jsem.

13. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Asi bych poradil, aby nikam nespěchali. Je lepší si počkat a připravit půdu, než do toho vlétnout, vše vyzradit a pak plakat nad tím, že to rodiče nevzali.

Přístup rodičů k dětem homosexuální orientace je různý. Někteří to vezmou, jiní ne, někteří se o to snaží, jiní to přehlížejí. Určitě když už coming out, tak úplně. Takový ten názor, že to řeknu jen nejlepší kamarádce, to je o ničem. Já vím, že rodina je důležitá, ale i přátelé. Pro mne bylo nejdůležitější, aby to věděla právě rodina.

Nespěchal jsem. Prostě to stejné: „Jsem, byl jsem a budu to stále já, miluji Vás a doufám, že mě přijmete, jaký jsem“. Vyšlo to. Samozřejmě to nebylo jednoduché. Projít si tím, říct jim do očí, že nejsem ten, za kterého mě mají, a že jim asi nepřinesu děťátko v náručí a milovanou nevěstu, není nic jednoduchého, a člověk na to není nikdy připraven.

U ostatních lidí mi to je jedno. Kdo mě nepřijme, neobviňuju ho, nepomlouvám, prostě si nebudeme zbytečně v životě překážet.

Moje rada by byla asi taková: „Nespěchejte, neprovokujte, myslete, nepředvádějte se, milujte rodiče, protože oni vás milovali od narození. Když jim to povíte nehezkým způsobem, ublížíte jim. Bohužel, někdy jim ublížíte tak jako tak. Projít si coming outem je křest do nového života, ale kdy se narodíte, je jen na vás. Hlavní je, abyste zůstali sami sebou a byli šťastní.“

14. Koho považuješ za gay ikonu?

Můj teen idol byl Darren Hayes, psal jsem o něm článek:

Gay osobnost: Darren Hayes - šťastný gay v 34 letech

Je to zpěvák s úžasným hlasem, srdcem a rozumem. Jeho písničky mi dávaly smysl a pomohly mi v těžkých chvílích. Žije v Londýně se svým registrovaným partnerem, má tam nahrávací studio. V dnešní době ho již neposlouchám. Časy se mění a život jde dál, ale kdybych ho někdy měl vidět, asi bych mu hlavně poděkoval a prostě byl rád, že ho konečně vidím.

15. Jak vnímáš českou a slovenskou gay scénu?

Ani nevím, nevnímám to nijak. Myslím, že se dobře snaží se dostat do podvědomí populace v Česku. Jen mi přijde, že si tu gayové hrají dost na velké machry nebo naopak dost zženštilé jedince. Tím podle mého názoru taky provokují své okolí. Samozřejmě ne všichni.

16. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Upřímně nevím, co jim přímo vzkázat. Pokud nás nemají rádi, nezmění to můj vzkaz. Možná bych doporučil podívat se na film Prayers for Bobby. Již párkrát jsem tento film heterosexuálním přátelům pustil a i oni ukápli slzu a tak trochu změnili názor.

Jen doufám, že již brzy bude homosexualita brána lépe. Spíše nechápu jednání, kdy kamarádství po svěření orientace okamžitě zaniká. Já se snažím, aby to na mně nebylo vidět. Pokud někomu povím, že jsem gay, málokdo mi to věří.

Lidé, kteří nás neberou, nemají rádi, mají proto své důvody a tak jako z jeptišky těžko udělám ateistku, z homofobiků se jen tak nestanou milovníci gayů.

17. Jakou nejvíc gay věc jsi kdy dostal?

Houbičku do sprchy ve tvaru penisu. Od kamaráda z Bruselu k narozeninám.

18. Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

Nebudu jako většina lidí, co chce měnit minulost. Co se stalo, se mělo stát.

Měl jsem prima přítele, skončilo to, a co. Jsem rád, za chvíle které jsem s ním měl. Kdyby to byly jako tři přání zlaté rybky, určitě bych si přál lék na HIV/AIDS. Většina si za to může sama, sex bez ochrany je riskantní. Každý z nás nese odpovědnost za to, jak se chová. Ačkoliv si dávám bacha, samozřejmě se té nemoci bojím.

Druhá věc, kterou bych chtěl změnit, by bylo asi věnovat se víc svým rodičům. Hodně pracuji, hodně studuji a věnuji se životu, ale chtěl bych se věnovat i jim. Jednoho rána se mohu probudit a zjistit, že jsem promeškal život kariérou a ne s těmi, kteří jako první mi dali svou lásku.

Já jsem hrdý na to, jak mne vychovali, protože z velké části tím, kým jsem dnes, je odraz jejich výchovy. Tak to platí obecně u každého. Naši rodiče jsou prvními vzory, jaké vidíme a koho začneme napodobovat.

Třetí změnu, kterou bych chtěl, aby se stala, je asi, abych si našel konečně nějakého fajn přítele. To avšak vím, že přijde s časem.

19. Jací kluci se ti líbí?

Určitě kluci, kteří se o sebe starají, pečují o vzhled, hezky se oblékají, pěkně vyjadřují a nejlépe se věnují nějakému koníčku (bez dvojsmyslů).

Mám raději spíše starší kluky, než jsem já. Určitě mám v hlavě určitý prototyp hezkého chlapa, ale nevedu se tím. Líbí se mi třeba upravovaní chlupáči. Strniště je sexy, tmavé typy s modrýma očima a velký úsměv. Pěkná postava, ne nutně namakaná.

Nelíbí se mi obrovská ramena a hubené nohy. To radši někoho s normální postavou, ale který se mi bude líbit a i charakterem bude normální.

První čeho si všimnu na druhém, je jak stojí, oči, pusa, tvář, ruce a zadek. Pak jde o poznávání se. Charakter je pro mne důležitý. Chlap musí být chlap, ne holka.

Také to musí mít v hlavě srovnané a být sám se sebou vyrovnán, umět se o sebe postarat a tak podobně. Smysl pro humor a romantiku, také spontánnost a cestování. I sem tam ten adrenalin je fajn.

20. Jak vnímáš internetové seznamování

Tak samozřejmě je to super možnost poznat nové kluky. Nejvíce mne mrzí, když mají na profilu fotky svého přirození. Hlavně, že mají v profilu – nehledám sex. No.

Jsem zastánce spontánnosti, ale také vím, že čas je nedocenitelná věc. Proto se nescházím s nikým po 24 hodinách psaní. Kluk mne musí zaujmout, profilem – fotkami a popiskem a konverzací.

21. Co si myslíš o registrovaném partnerství a adopci?

Registrace je super, sám si budu chtít vzít toho, koho budu milovat.

A adopce. No, já jsem pro. Děti vychované homosexuálním párem budou zahrnované láskou. Řeči jako, že budou šikanovány, ano, budou, ale je to věc rodičů, jak se k tomu postaví. Šikanovány mohou být i z jiných důvodů a také pokud žijí jen s jedním rodičem.

Věřím, že gayové a lesbičky mohou být super rodiče. Myslím, ve výchově není rozdíl mezi homosexuálním nebo heterosexuálním párem. Vždy bude dostatek vzoru ženského i mužského.

Je lepší být v milující rodině než v rodině, kde se hádají, mlátí a podobně; tohle se může dít jak v heterosexuálním tak homosexuálním páru.

Petrův profil: xdancerx