Vašek: Po první schůzce s klukem mi bylo jasné, že jsem gay
Vašek Šumpich (vivien) žije ve Znojmě, je mu 19 let. Vyučil se jako kuchař-číšník, a už rok a půl pracuje v jedné znojemské restauraci jako číšník. Dlouho nad svojí orientací váhal, ale po první schůzce s klukem měl jasno.
1. Jaké jsi měl začátky jako gay?
Vždy jsem se asi víc díval po klucích/mužích, než po holkách. A to i přesto, že jsem na základní škole „chodil“ s jednou spolužačkou, či sousedkou z mladšího ročníku, ale i tak jsem nikdy nedopustil nic víc, než jen líbání.
Ve 14 letech jsem začal navštěvovat chat/místnost, která byla právě pro kluky na kluky. Tam jsem chodil asi půl roku, ale pořád jsem váhal.
Jednou mi byla doporučená jiná stránka, kde jsem se zaregistroval, a tam už šlo vše líp. Po asi dalším roce jsem si začal psát s klukem, se kterým jsem se i sešel. Byl ze stejného města jako já, takže o to to bylo jednodušší, a už z dřívějška jsme se tak trochu znali.
2. Jak proběhla první schůzka s klukem?
Hned na první schůzce jsem s ním měl víc, než je asi normálně „dovolené“. To se stalo někdy myslím na přelomu dubna a května roku 2009.
Při odchodu od něj mi v hlavě lítalo, že gay nejsem, nevím, jestli to bylo z toho šoku, že to pro mě bylo něco nového, ale druhý den ráno po probuzení už mi prostě bylo jasné, že na kluky jsem, a těšil jsem se na další takový zážitek.
3. Komu jsi to řekl prvně?
S pravdou ven jsem prvně vyšel před mojí, v té době, velmi dobrou kamarádkou. Měla velmi dobrou reakci, hned mi začala „dohazovat“ jednoho svého gay kamaráda.
Mámě jsem to řekl 8. 8. 2009, datum si pamatuji přesně, protože druhý den měla moje mladší sestra křtiny. Když jsem jí to řekl, tak mi odvětila, ať si z ní stále dokola nedělám srandu, a taky ať někdy mluvím vážně. Po mém bodavém pohledu na ní ji ale vzápětí došlo, že si srandu nedělám.
Bavili jsme se o tom asi další hodinu, a nakonec mě požádala, abych to řekl ještě někomu z rodiny, aby si o tom měla s kým promluvit. Jasné je, že týden na to už to věděla teta z Moravských Budějovic, a také sestřenice.
Mamka si konečně měla o tom s kým promluvit, a šlo to dobře. Sice se mi před nedávnem přiznala, že to nejednu noc obrečela, ale dnes je vše v nejlepším pořádku a o všem se bavíme otevřeně.
Konečně i já jsem si o tom měl s kým promluvit, a nemusel jsem se vydávat za někoho jiného. Konečně jsem mohl začít říkat pravdu o tom, s kým kde co dělám a s kým si píšu.
4. Jak to vzal zbytek rodiny?
Otci jsem to řekl teprve loni na Vánoce. Rodiče jsou rozvedeni. Táta bydlí v Praze, vídám se s ním málo, tak mi přišlo zbytečné, aby to věděl.
Starší sestra mi také nevěřila, letěla za mamkou, aby jí to potvrdila. Její reakce, když se ke mně vrátila, byla, že mě bude mít pořád stejně ráda, a že bude machrovat před holkami, že si vodím domů kluky a ne holky, čímž tohle je asi nejlepší reakce.
Se špatnou reakcí jsem se ani nesetkal, nebo ne s takovou, která by mi nějak utkvěla v hlavě.
5. Proč jsi to ostatním o sobě řekl?
Jak? Komu prvně? Jaká bude reakce? Budou mě mít pořád rádi? S těmi otázkami jsem se pral asi rok, přiznat to sobě není jednoduché, a už vůbec ne rodině a okolí.
Položil jsem si otázku: „Mám žít do konce života nešťastný jako gay s manželkou a dětmi, anebo jako šťastný gay s přítelem, domácím mazlíkem, ale nenáviděný?“
Koukl jsem se na to z pohledu jiných gayů, co jsem měl v okolí. Vypadali šťastně a okolím milováni, tak proč by neměli mít rádi i mě?
Pak mi bylo jasné, že to risknout musím! A dopadlo to naštěstí dobře. Jak rodina, tak i přátelé mě berou pořád stejně, i když ve třídě na střední škole zpočátku pár problémů bylo, ale jen lehkých narážek, a dnes je to opět všechno v pořádku.
6. Jaké máš koníčky?
Mezi mé koníčky a oblíbené činnosti trávení volného času patří kreslení a malování, hra na didgeridoo, zajímám se o čaje, které si nejvíce vychutnávám ve společnosti mých přátel, kterých je v celku požehnaně.
Takhle vlastně i relaxuji, po namáhavém víkendu, když si sednu a uvařím si čaj, pustím tibetskou hudbu, nebo si jen párkrát zatroubím na didgeridoo. Hned poté jsem plný energie na zbytek dne, někdy i týdne.
Zkoušel jsem i meditovat, ale do toho meditačního stavu, jak ho popisují na internetu a v literatuře, jsem se dostal asi tak možná na 4-5 minut, a to kdo ví jestli.
Mám rád Thajsko, Čínu a Asii jako takovou, a doufám, že je i někdy navštívím osobně. Líbí se mi jejich kultura, historie a hlavně kuchyně.
Chtěl bych navštívit Indii, Severní Austrálii a Afriku. Nebo si jen projít aspoň malý kousek Amazonky, či brazilský deštný prales. Dokonale se naučit hrát na didgeridoo, a umět receptury všech japonských zelených čajů. A také bych chtěl umět číst myšlenky (smích).
Velice rád vařím, jak sám pro sebe, kdy i zkouším nové recepty, tak i pro přátele, kde se raději držím už vyzkoušených jídel.
7. Co tě baví na číšníkovi?
Má práce číšníka je vlastně i tak trochu mým koníčkem, ani si nedokážu představit, že bych měl jít dělat třeba kadeřníka, autoopraváře nebo zedničinu. Komunikace s lidmi mě baví, a jsem rád, když odcházejí spokojení a s úsměvem na tváři.
Hlavně je možnost seznámit se s mnoha novými lidmi, což se mi i několikrát podařilo. A dnes už jsme přátelé, a ne jen číšník a host (smích).
8. Co je tvůj životní sen?
V životě bych chtěl dosáhnout mnoha věcí a splnit si spoustu snů. Ale je jasné, že všechny Vám říkat nebudu. Co by to bylo za sny, kdyby je všichni věděli; pak by se třeba ani nevyplnily.
Ale rozhodně bych chtěl mít vlastní kavárnu ze 40. let, tak jako bývaly v Americe, kde budou kožené sedačky, rychlá malá jídla a spousta druhů káv.
9. Vadí ti netolerance od homofobů?
Myslím si, že lidé by měli ostatní lidi vnímat takové, jací jsou uvnitř, a ne podle toho, jestli jsou žlutí, černí nebo třeba jinak orientovaní.
Lidé by neměli prostě házet všechny gaye do jednoho pytle. Třeba já sám si o sobě nemyslím, že na mě jde moje orientace poznat. Spousta lidí říká, že by to na mně vůbec nepoznala.
Možná se trochu zženštile chovám, když jsem v „náladě“ po pár skleničkách vína, ovšem já zženštilé kluky rád nemám, nebo spíš si s nimi nedokáži představit vztah. Jednoho takového kamaráda jsem měl, ale ten žije se svým přítelem na Slovensku, a bohužel se s ním vídám málo.
10. Co si myslíš o vyzdvihování se nad heteráky?
U předchozích coming outových rozhovorů jsem četl věty typu „proč se vyzdvihovat nad heteráky, je to zbytečné“, atp. Proč? Kdo se vyzdvihuje!
Někteří odpůrci homosexuality a příznivci této myšlenky si ale asi neuvědomují, že si tak trochu protiřečí. Proč nás teda nemají rádi, a tvrdí, že se vyzdvihujeme?
Až nás začnou mít rádi, nebo nás aspoň nebudou urážet, a budou nás tolerovat a dají nám stejná práva, jako mají heterosexuálové, tak my už nebudeme mít potřebu na ulicích chodit s transparenty, na kterých je psáno „tolerance, stejná práva LGBT a povolte adopce“. Podle mě, až budeme mít stejné podmínky, jako ti „normální“, nebudeme na sebe upozorňovat.
Vaškův profil: vivien
41 názorů ke článku
:)
:)
Držím palce, aby i další roky byly nádherně prožité, jak o tom výše v plánech píšeš :-)
Je fakt, že teprve v takových situacích se potká charakter člověka, mě matka s otčímem doslova vyhnali z baráku..