Jakub: Kamarád mě za moji homosexualitu odsoudil

23letý Jakub Lacika (irretrievable) s nadsázkou říká, že o jeho homosexualitě snad ví celý svět. Na začátku to o sobě řekl nejbližší kamarádce a kamarádovi. Kamarádka to vzala naprosto v pohodě, kdežto kamarád se k Jakubovi začal chovat, jak kdyby ho nikdy neznal.

1. Odkud jsi a co tě baví?

Narodil jsem se v Českých Budějovicích. Do dvou let jsem s rodiči bydlel v Týně nad Vltavou, pak jsme se odstěhovali na Slovensko. Když mi bylo 14 let, znovu jsme se vrátili do Týna nad Vltavou. Na Slovensku jsem chodil na základku v Jelšavě, ale v polovině osmé třídy jsme se stěhovali, takže druhé pololetí osmé a devátou třídu jsem chodil do ZŠ Hlinecká v Týně nad Vltavou.

Na konci ZŠ jsem si podal přihlášku na střední, kterou nechci jmenovat, protože jsem ji nedokončil kvůli tomu, že jsem neustál posměch a šikanu od některých lidí ze školy. Proto jsem odešel na SUPŠ v Bechyni, obor Průmyslový design, jež jsem úspěšně zakončil maturitní zkouškou.

Ve svém volném čase se snažím věnovat rodině a přátelům. Baví mě plavání, jízda na kole, pěší turistika, příroda, tanec, malování, psaní textů, básní a povídek.

2. Pracuješ?

Moje první práce byla v obchodě s oblečením značky Gate, poté Cropp Town (Reserved) a nakonec Lindex. Bavilo mě to a chci se k tomu určitě do budoucna vrátit.

Aktuálně pracuji na jednom pražském botelu/restauraci, který kotví na Dvořákově nábřeží u Rudolfína.

3. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Tušil jsem od mala, že jsem jiný než ostatní. Bavil jsem se převážně s holkami a nebavilo mě hrát si s kluky na vojáky. Uvědomil jsem si to asi ve dvanácti letech, když jsem byl se starším bratrem a jeho partou u jednoho jezera, a kluci se šli koupat nazí (smích).

4. Co tě přimělo jít s „pravdou ven“?

Asi to, že jsem byl od mala vychováván v tom, že pravda je vždy lepší než lež. Ať je jakákoliv, to mi říkala mamka. Tak jsem nechtěl neustále lhát do očí lidem, které mám rád a na kterých mi záleží.

5. Jak dlouho ses odvažoval, než to někomu řekls?

Trvalo mi to cca 3 roky.

6. Komu jsi to prvně řekl a proč?

Jako první jsem to řekl kamarádce a kamarádovi. S kamarádkou se bavím doposud. Kamarád mě odsoudil a dělá, že jsme se nikdy neznali.

7. Co rodina, ví to o tobě?

Někdy mám pocit, že to o mně ví celý svět (smích). Odpověď je jasná – ano, ví. Začátky byly těžší, mamce to trvalo půl roku a taťkovi dva roky, než to začali brát. Dnes už je vše, jakoby o nic nešlo a co si budeme říkat, ono také o nic nejde.

8. Kdy jsi to o sobě řekl, ulevilo se ti? 

Rodině jsem to řekl v šestnácti. Úleva, kterou jsem pocítil, se snad ani nedá popsat slovy. Dnes už na sebe hrdý jsem, ale nebývalo tomu tak vždy.

9. Měl jsi nějaké problémy či nepříjemné situace po coming outu?

Na první střední škole to bylo fakt hodně těžké. To jsem snad každý den brečel a bál jsem se jít do školy. Jinak si vzpomínám, že se mi vždy smáli kluci, když jsem byl menší a párkrát jsem skoro dostal i „přes držku“. Ale holky si mě vždy uhlídaly (smích).

10. Setkal ses s odporem například od nábožensky založených lidí?

Nemůžu říct, že vyloženě s nábožensky založenými lidmi, ale s odporem obecně ano. Upřímně to nijak neřeším, je mi těch lidí líto.

11. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Ať jdou s pravdou ven, až si sami sebou budou jistí. Není se čeho bát a hlavně ono to podle mě ani jinak nejde, vždyť žít život někoho jiného je míň normální než být gay.

Je fajn říct to o sobě (jako první osobě) třeba kamarádce, je to vždy lehčí, než když to říkáte rodičům. Takže taková malá předpremiéra.

12. Koho považuješ za gay ikonu?

Oscara Wildea.

13. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Chce to návštěvu odborníka.

14. Jací kluci se ti líbí?

Nevnímám kluky jako nějaké zboží rozdělené podle barvy a délky vlasů, či hezké postavy. Ale uznávám, že nějaké ty požadavky na kluka mám.

15. V čem tě tvoje orientace omezuje?

Nevnímám žádné omezení.

16. Myslíš, že ti tvoje orientace přináší nějaké výhody?

To si nemyslím. Tím jsem si naprosto jistý (smích).

17. Jak vnímáš internetové seznamování?

To je rozporuplné. Na jednu stranu kladně, ale na druhou stranu mě poslední dobou začíná vytáčet, že je na internetových seznamkách víc sexuálních loudilů a úchyláků, než hub v lese (smích).

18. Co si myslíš o registrovaném partnerství a adopci dětí?

Registrované partnerství je pro mě jen stvrzení toho, že dva lidé cítí vzájemné souznění. Upřímně nevěřím, že bych se já měl někdy s někým registrovat. Ale člověk nikdy neví, kdo mu vstoupí do života.

19. Zaujal tě druhý Prague Pride?

Zaujal. Průvod vnímám pozitivně, je to sranda. Nerad k akcím tohoto typu přistupuji vážně.

20. Jak se vypořádáváš s lidmi, kteří jsou soustavně kritičtí a závistiví?

Závistivé lidi nemám rád a snažím se je ze svého okolí vytěsňovat. A hodnotit kritické lidi je těžké, protože mezi ně patřím i já - jsem hrozný detailista (smích).

21. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Máš nějaký vzor?

V životě bych chtěl dělat práci, která mě bude naplňovat. Bylo by fajn mít přítele, který by pro mě byl, stejně tak jako já pro něj, oporou. Ale to není nic, co by si člověk mohl plánovat. Buď to přijde, nebo ne. Na vzory si nepotrpím a inspirací jsou pro mě rodiče.

22. Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?

Když mám volno, tak si zajdu na masáž, nebo jdu na „plavečák“ a také rád trávím čas s přáteli v barech a na diskotékách. Miluji taneční hudbu, to mě asi dobíjí nejvíc.

23. Kdybys teď mohl změnit tři věci (jakékoliv), které by to byly?

Nezměnil bych vůbec nic, protože vše v našem životě má své opodstatnění.

Jakubův profil: irretrievable