David: Mrzí mě, že většina gayů je promiskuitních

20letý David Hanykýř (klikoloko) pochází z Karlových Varů. Ve volném čase kreslí obrazy a věnuje se oděvnímu průmyslu. Miluje grafický design a Prague Pride si maximálně užil.

1. Co tě baví?

Hodně mě interesuje depresivní tématika, do které projektuji své emoce a zároveň jí používám jako účinný mechanismus pro svou vlastní terapii. Věnuji se také poloprofesionálně oděvnímu designu, především tedy elegantním róbám a večerním společenským šatům obecně.

Neskutečně mě baví nápaditost, kterou můžeš rozvíjet de facto donekonečna. No a jinak jsem samozřejmě studentem ve druhém ročníku grafického designu na střední průmyslové škole keramické a sklářské v našich nádherných Karlových Varech, kde jsem se také narodil a vyrůstal.

2. Baví tě i škola?

Rozhodně mě baví. A dá se říct, že maximálně! Grafika mě fascinuje a navíc, co si budeme vyprávět, je to fajn obor se super uplatněním. Nejprve jsem však nastoupil na učiliště, kde jsem se vyučil brusičem a rytcem skla. Bylo to super, praxi jsme měli přímo ve výrobním procesu celosvětově proslavené sklárny Moser.

Velice si vážím možnosti účastnit se díky naší škole každoročně prestižní mezinárodní sklářské soutěže Junior Glass Match Sanssouci. Vím, že samochvála smrdí, nicméně nemůžu nezmínit, že se naši studenti umisťují v první desítce těch nejtalentovanějších machrů v oboru.

3. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

To si moc dobře pamatuji! Bylo mi dvanáct a začal se mi líbit kamarád, který mi po pěti letech řekl, že je na kluky a že se mu líbím. Pamatuji si, jak jsme si dali polibek. Od té doby se spolu nebavíme.

4. Co tě přimělo jít s „pravdou ven“?

Svoboda ducha. Oproštění se od zátěže ze lži. Prostě nebýt blbec a hrát fair play k sobě, rodičům i kamarádům.

5. Jak dlouho ses odvažoval, než to někomu řekneš?

Dlouho. Velmi dlouho. Doma jsem to řekl, až když mi bylo osmnáct a já si konečně našel kluka.

6. Komu jsi to prvně řekl a proč? Jak reagovali?

Nejdřív jsem to řekl své babičce, u které nyní bydlím. Babi je velice moderní a objektivní žena, absolutně to neřešila a bere to jako samozřejmost. Pak jsem šel s pravdou ven u své kamarádky. Nevím jak je to možné, ale svým způsobem jí miluji. Máme spolu tak dokonalé pouto, že by bylo zbytečné kazit to nějakou sexualitou.

7. Co rodiče, rodina a sourozenci? Ví to o tobě?

Ano. Vědí! Naši jsou rozvedení, takže jsem jim to najednou říct nemohl, ale divil jsem se, jak dobře to vzali. Hlavně tatínek, který mi řekl jen: „No a co, pořád jsi můj syn a hotovo!“ Od té doby spolu máme neskutečně perfektní vztah.

Máma to sice obrečela, nicméně, dnes už to taky neřeší. Moje mladší sestra, které je nyní patnáct, je teď moje nejlepší kamarádka. Já jí šiju šatičky, kecáme o klucích. Je to prostě super! Mám jí rád a ona má ráda mě. Navíc se mě opravdu hezky zastává. Toto je opravdové štěstí!

8. Když jsi to o sobě řekl, ulevilo se ti? Jsi na sebe hrdý?

Hrdý? To bych asi neřekl, ale ano, ulevilo se mi. Ulevilo se mi opravdu hodně.

9. Měl jsi nějaké problémy či nepříjemné situace po coming outu?

Jo. Teda ano, měl! A nebylo jich jen pár. Během celé základky jsem se stával obětí šikany. V jedenácti letech mi jedno etnikum pořezalo žiletkou ve škole o velké přestávce záda a do dneška tam mám jizvy. Věčné nadávky typu „buzno, vykuř mě“ se stávaly dennodenní noční můrou a rutinním rituálem. Můj veřejný coming out nic z toho nezměnil. Bohužel.

10. Setkal ses s odporem od nábožensky založených lidí?

Ne, ale brzy asi potkám. Mám v plánu o sobě natočit (depresivní s nádechem dekadence) video, ve kterém ukážu lidem, kdo vlastně jsem a jak mě mají chápat. Video bude o mé minulosti, přítomnosti, mých snech, názorech na svět. Doplněný exorcismem, satanistickými prvky a odporem ke křesťanství.

11. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

V první řadě, aby se vyrovnali se svojí orientací, než se půjde s pravdou ven. Připravit se na to, že rodiče budou zklamaní a možná vás budou nenávidět. Já měl díky bohu jinou reakci nebo alespoň to nebylo tak bouřlivé.

Polovina kamarádů se k vám obrátí zády a neočekávejte, že vás kde kdo pochopí, natož přijme. Ale rozhodně se vám uleví a uvidíte svět jinýma očima, kde se vám každý bude tak jako u mě otáčet zády. Možná. Možná ne. Proto si važte těch, kteří se neotočí a budou vaší oporou.

12. Koho považuješ za gay ikonu?

Freddie Mercury! On je skutečná LEGENDA.

13. Jak vnímáš českou/slovenskou gay scénu?

Popravdě mě dost udivuje, co všechno se v ní děje. Mrzí mě, že většina gayů je promiskuitních. To na pověsti gayů nijak nepřidává. Taky mě mrzí, že většina z nich jde radši cestou nechráněného pohlavního styku s úplně neznámou osobou. To mě pokaždé dostává.

14. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Snad jen, aby byli tolerantní a neházeli nás do jednoho pytle. Jinak ať si dělají, co chtějí.

15. Jací kluci se ti líbí?

Hlavně kluci s mozkem v hlavě a ne v kalhotách, jinak jsem téměř bez předsudků. Pokud mě ovšem zaujme. Moc rád bych ale, aby se vrátil čas zpátky a já mohl být se svým bývalým přítelem. On je naprosto můj vysněný princ na bílém koni.

16. Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Sex s klukem. Ono jde i o něco jiného?

17. Jakou nejvíc gay věc jsi kdy dostal?

Asi před rokem. Růžové ponožky na snowboard (smích). Klidně prodám i daruji. Jsou nepoužité.

18. Jakou nejvíc gay věc by sis přál?

Asi kluka na dlouhou dobu. Vím, že se mnou to není jednoduché, jsem hodně spontánní, cholerický, hodně kontraproduktivní a opravdu dost tvrdohlavý.

19. V čem tě tvoje orientace omezuje?

To omezení je tu velké na škole u spolužáků a u zařazení do jejich kolektivu. Na druhou stranu mě to až tak netrápí.

20. Myslíš, že ti tvoje orientace přináší nějaké výhody?

Tak ve svém velkém koníčku, tedy oděvní tvorbě, je to velké plus. Ženy si nechávají rády radit od gayů! Vnímají nás jako super poradce a i celkově muži módu vnímají jinak.

Snaží se nechat vyniknout ženské křivky i vnady a udělat z nich ozdobu plesů či významných událostí. Je opravdu fajn debatovat dlouhé hodiny o tom, jaký střih udělat tak, aby vynikla postava, jakou barvu pro daný model zvolit, zdobení a mnoho dalších věcí.

Většinou, když ke mně přijde někdo nový, tak hned vím co udělat. Jaký zvolím střih i barevnost a pokaždé slyším jen chválu a klientka se v šatech cítí velice dobře. Ať je to okázalá roba či extravagantní model.

21. Jak vnímáš internetové seznamování?

Zatím velmi pozitivně. Žádné špatné zkušenosti nemám.

22. Co si myslíš o registrovaném partnerství a adopci dětí?

Proč ne. Nalezne-li se ten pravý, jdu do toho taky. Adopce je problém a popravdě, radši si udělám svoje vlastní, pokud někdy bude touha po potomkovi. Mám jednu úžasnou kamarádku, která mi řekla, že by mi klidně to dítě odnosila. A v tu chvíli jsem neměl daleko do slz.

23. Zaujal tě druhý Prague Pride?

Ano! Byl to také můj první průvod hrdosti a festival měl a má co nabídnout. V průvodu na mě dolehla vlna emocí a chtělo se mi brečet, ale jelikož byl vedle mě můj bývalý přítel, tak jsem slzy mermomocně zadržel.

Navázal jsem spousty kontaktů na zakázky a našel si spousty nových přátel, jsou to super kluci – moje zlatíčka. Hodně se mi líbila grafika festivalu, byla super, hned jsem si musel koupit placky s vizuálem festivalu.

24. Jak se vypořádáváš s kritikou a závistiví?

Víš co, kritika nemusí být nutně negativní. Já si z ní rozhodně beru ponaučení a vnímám ji jako subjektivní názor. Já se osobně nepotřebuji zalíbit všem, jen chci, aby mi ostatní porozuměli, proč jsem takový, jaký jsem a proč tvořím to, co tvořím. Zní to poměrně jednoduše.

Myslím si, že mi není co závidět, mám za sebou pár úspěchů, ale z žádného z nich si ještě nikdo nesedl na zadek. Pokud by se opravdu někdo takový našel, tak ať si třeba pukne závistí, to opravdu není nic, čím bych měl čas a chuť se na seriózní úrovni zabývat.

25. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Kdo je tvůj vzor a inspirací?

Snů mám opravdu hodně. Přeji si, abych byl přijat na stáž k Blance Matragi. Ona je můj profesní idol, mentální motor a generátor inspirace. Při našem osobním setkání, kde jsem jí předal svou vázu, mě doplnila energií, nápady i chutí k řemeslu.

Ukázala mi, že jedinou cestou k úspěchu je vytrvalost, rychlost a originalita, a že očekávání něčeho velkého je jedno velké tabu. Chtěl bych si jednou otevřít svůj oděvní butik, chcete-li fashion salon se svou značkou. A aby toho nebylo málo, tak si zpívám doma ve sprše, zpívám lidem pro radost, a když mě sezónně omrzí metr a nůžky, stanu se další Superstar. A to myslím úplně vážně!

26. Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?

Svou tvorbou. Nevnímám při ní okolí a jedu si to svoje. Je to takový ojedinělý stav, kdy do svých obrazů otiskuji své emoce. Moje obrazy jsou mi auto-psychoterapií. Dost často se chodím procházet na hřbitov, kde se mi tak nějak uleví od všech starostí a trápení. Uvědomím si, jak je úžasné být naživu a že trable, které mám, jsou pod nohami jen malým klacíčkem. Dostanu pak sílu jít zase o nějaký ten kus dále…

27. Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

Já bych neměnil nic. Ani žádné své chyby z minulosti, protože mě pohání kupředu a beru si z nich ponaučení. Chybami se člověk učí a vše se děje z nějakého důvodu. Tedy otázka je proč to narušovat. No nemám pravdu?

Davidův profil: klikoloko