Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Honza: Všechny moje vztahy s kluky začaly přes internet

22letý Jan Štefek (Stefja) se narodil jsem se v Havířově, většinu času prožil u Olomouce a teď si už třetím rokem užívá života v Ostravě. Svůj coming out nijak neprodlužoval. Skočil do toho, jak sám říká, po hlavě, uškodilo to ale vztahům s rodinou.

Vystudoval železniční a stavební průmyslovku v Šumperku a po půlroční zkušenosti na Ostravské univerzitě usoudil, že ho vysoká škola opravdu nebaví a odešel z ní.

1. Čím se zabýváš?

V současné době se věnuju tvorbě grafiky a psaní odborných článků, založil jsem a spravuju několik internetových stránek, už dlouhou dobu se podílím na tvorbě součástí do železničních simulátorů, ve volném čase cestuju, kreslím, fotím. Je toho spousta.

Jsem člověk tvrdohlavý a paličatý, o životě rád sním, ale přesto dokážu stát nohama na pevné zemi. Je to se mnou prostě těžké, s lidmi buď vyjdu, anebo vyběhnu.

2. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Obyčejně se člověk tak nějak zamýšlí, pomalu si to připouští, bilancuje, zvyká si na to napřed sám, potom pomalu i jeho okolí, nějaký ten čas to zabere. Prostě jako kdyby šel pomalu do bazénu se studenou vodou a zvykal si na tu změnu.

Ne tak já, to by nebylo ono, já si prostě musel vylézt na skokanský můstek a skočit do toho po hlavě – v osmnácti se mi najednou povedlo spadnout do vztahu s klukem, žádné rozkoukávání, žádné zvykání, prostě to tak bylo a hotovo.

Neřešil jsem to a neřeším, prostě to tak přišlo, člověk občas čeká na toho pravého, na tu správnou příležitost, aby si uvědomil spoustu věcí  a pak jde všechno tak nějak samo.

3. Co tě přimělo jít s „pravdou ven“?

V podstatě rovnou to, že jsem začal chodit s klukem a nechtěl jsem to nějak tajit, jsem člověk upřímný a nehodlal jsem si hrát na něco, co nejsem.

Bylo to pro mě nové, měl jsem strach, ale zároveň jsem byl zamilovaný až po uši a bylo mi proti srsti se nějak zapírat nebo se omezovat v tom, jestli toho druhého před někým můžu, anebo nemůžu chytit za ruku, jestli tenhle člověk to o mně může vědět a tenhle nemá. To by dlouho nefungovalo, určitě ne při mojí povaze.

4. Jak dlouho ses odvažoval, než to někomu řekneš?

Pár lidí to vzhledem k nastalé situaci a tomu novému vztahu vědělo v podstatě hned, ani jsem nemusel otevírat pusu, dodnes vidím reakci mojí tehdy nejlepší kamarádky, která mi z nadšení dala dvě pusy, protože si prý vždycky přála znát nějakého homosexuála a teď má jednoho vedle sebe.

Ne vždy to samozřejmě šlo oznámit takhle přímo, u rodičů jsem měl poměrně velké obavy z toho, jak to vezmou a prostě jsem nějakou dobu musel hledat ta správná slova a čekat na vhodnou příležitost.

5. Komu jsi to prvně řekl a proč? Jak reagovali?

Reakce byly vesměs pozitivní, okruh mých opravdu nejlepších přátel to vzal vyloženě v klidu, až mě to místy trochu překvapilo. Defacto, i kdyby mě za to někdo chtěl postavit na hranici a upálit, nic bych si z toho nedělal.

Jsem člověk, co má ve všech situacích svoji hlavu a do spousty věcí v životě si mluvit nenechá – možná to není úplně nejlepší přístup, ale měnit to nemám v plánu.

6. Co rodina? Ví to o tobě? 

Jsem jedináček, v podstatě dlouho očekávané a vymodlené dítě. Pro rodiče jsem dlouhou dobu představoval splnění jejich nadějí, viděli ve mně člověka s titulem, vzorného otce rodiny. Takže to prostě neproběhlo úplně ideálně.

Nebylo lehké jim to říkat a oni určitě neměli lehké se s tím smířit. Když se k tomu navíc přidalo moje rozhodnutí po určité době odejít z vysoké školy, tak moje vztahy s rodinou skončily hluboko pod bodem mrazu a trvalo dlouhou dobu, než jsme k sobě zase našli cestu a mohli spolu mluvit.

Nebylo to tenkrát zrovna nejlehčí období, ale jsem rád, že jsem si tím prošel, podobné zkušenosti k životu patří a člověk je prostě musí brát takové, jaké jsou.

7. Když jsi to o sobě řekl, ulevilo se ti? Jsi na sebe hrdý?

Spíš než hrdý jsem teď šťastný – když člověk najde sám sebe, ví, jak se má na spoustu věcí dívat a jak je brát, potom je všechno přece jen o něco jednodušší. Neměl jsem a nemám život jak z pohádky, ale ani o to nestojím. Jsem, kdo jsem – a to mi stačí.

8. Měl jsi nějaké problémy po coming outu?

V podstatě se jednalo jen o ty problémy s rodinou, kdy se odehrála spousta nepříjemných věcí, které se po dlouhou dobu střádaly a nakonec se projevily v jedné obrovské hádce, kdy jsem doslova musel natrvalo utéct do Ostravy a začít se spoustou věcí znova.

Nebylo to jednoduché, nebyl jsem na to připravený, nečekal jsem to – a musel jsem to zvládnout, tehdy nebylo na výběr.

9. Setkal ses s odporem od nábožensky založených lidí?

Nesetkal – v podstatě jediná homofobní reakce v mém životě byla ze strany jednoho duševního chudáčka, který si asi kompenzoval vlastní nevyrovnanost. Když mu blbé kecy udělaly dobře na duši, proč ne, každému asi pomáhá něco jiného, nemůžu taky rozumět všemu.

10. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Rozhodně je důležité se nepodceňovat a věřit sám sobě. Strach z toho, co přijde, obvykle všem svazuje ruce.  Znám spoustu lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou nešikovní, oškliví, hloupí a nemají se za to rádi, svůj život považují za jeden velký omyl a čekají, že k nim už nic dobrého nepřijde.

Možná a možná taky ne – čas, který máme, je o hledání příležitostí a o tom, jak moc jsme schopní je využít. A pokud už se naskytne možnost změnit život sobě nebo někomu jinému k lepšímu, měli bychom jí využít.

A – omlouvám se, že to bude znít jako klišé, ale hodněkrát  mě postavilo na nohy – všechny konce jsou v podstatě šťastné, jen u některých chvíli trvá, než na to přijdeme.

11. Jak vnímáš českou/slovenskou gay scénu?

Vesměs pozitivně – jako každé jiné, je i tohle prostředí plné pozitivních a negativních příkladů, je na každém, jak moc si z toho vezme.

Tím, že se pohybuju mezi lidmi, tak mě snad jen občas mrzí, že ač někteří gayové rádi hlásají hesla o toleranci, sami jsou úzkoprsí a nad tím, co není podle jejich představ, okamžitě ohrnují nos.

Nechci paušalizovat, protože to není plošný jev – ale párkrát jsem se setkání s podobnými lidmi nevyhnul a je to něco, co bych si docela rád do budoucna odpustil.

12. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Myslím si, že každý by si měl zamést před vlastním prahem – a pokud soudit druhé není špatné, tak sním svůj klobouk.

Dnešní svět (bohužel) není zrovna přívětivé místo pro život a tím, že někdo bude druhé lidi bezdůvodně soudit, tomu asi moc nepomůže.

Nejsem naivní, abych si myslel, že těmhle lidem se najednou „rozsvítí“ a začnou o důvodech svého negativního chování vůči homosexuálům přemýšlet, ale bylo by dobré, kdyby  se místo plivání jedovatých slin na druhé podívali do zrcadla a zamysleli se sami nad sebou.

13. Jací kluci se ti líbí?

Nemám přímo vyhraněný typ kluka, u kterého bych si řekl: „Jo, to je kus“. Spíš jsem rád, když potkám někoho, s kým si mám co říct, kdo to má v hlavě srovnané a ví, co chce od života a od lidí, okolo sebe. Ale když má kluk delší vlasy, je to přece jen určité plus.

14. Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Upřímně? Pokud pominu svoje úlety při barvení hlavy (modrá a červená barva), tak se smíchem vzpomínám na jeden večírek naruby, který jsme pořádali na internátu – a účast byla podmíněna převlekem za opačné pohlaví.

Za střízlivého stavu bych do toho nešel, s kamarádem jsme si tehdy museli vypomoct slivovicí - ty žluté koktejlky bych ještě vstřebal, silonky se taky daly přežít, ale tuna make-upu a ondulace, která ze mě udělala pudla, to bylo jak trest boží (smích).

15. Jakou nejvíc gay věc jsi kdy dostal?

Nevím, jestli se to dá počítat, ale vybavil se mi zážitek z jednoho podniku v Brně, kde mi nejlepší kamarád koupil koktejl „Cosmopolitan“ a posléze smíchy málem umřel, protože jsem prý s tím růžovým pitím ve skleničce na stopce a s nohou přes nohu vypadal tepleji než radiátor (smích).

16. V čem tě tvoje orientace omezuje?

Omezovat by mě mohlo třeba nějaká zdravotní indispozice nebo nějak jiný vážný důvod – taková „drobnost“, že se mi líbí kluci, mě opravdu nechává klidným a v ničem mě neomezuje.

17. Myslíš, že ti tvoje orientace přináší nějaké výhody?

Pravděpodobně mám díky tomu víc pozitivní pohled na svět, snažím se lidi okolo sebe víc chápat. A za velkou výhodu považuji velké množství úžasných, krásných a inteligentních kamarádek, které mi většina mých heterosexuálních přátel asi trochu závidí .

18. Jak vnímáš internetové seznamování?

No, proč ne – když člověk oddělí zrno od plevele, tak se jedná o docela fajn věc. Na střední škole jsem měl vůči téhle metodě asi neoprávněnou averzi, za kterou jsem si mohl sám svojí netrpělivostí, že něco nejde „hned, teď a to tak, že bleskově“.

Ae zábavným faktem zůstává, že ať už si o téhle metodě poznávání lidí myslím cokoliv, tak zatím všechny moje vztahy začaly právě přes internet.

19. Co si myslíš o registrovaném partnerství a adopci dětí?

Z toho obecného hlediska – já jsem pro. Pokud se dva lidi mají rádi a chtějí si navléknout prstýnky a být svoji, není na tom nic špatného, spíš naopak.

U adopce je to bohužel složitější – byť spousta dětí čeká na rodiče v dětských domovech, dnešní společnost je bohužel stále moc zkostnatělá a obávám se, že hodně lidí by nemuselo přijmout rodičovství dvou lidí stejného pohlaví.

A za sebe říkám – ne teď a vlastně asi hodně dlouhou dobu ne, jsem z toho vyléčený. Snil jsem o svatbě poměrně dlouhou dobu a čekal, jak to bude krásné. Člověk míní, život mění. Do podobného stavu asi hned tak nespadnu a upřímně, jsem za to i docela rád, jednou mi pád na čumák úplně stačil.

20. Zaujal tě druhý Prague Pride?

Nejsem typ člověka stavěný na podobné akce – neberu nikomu, pokud má potřebu tam jít, ale osobně mě tam nikdo neuvidí, necítím žádné nutkání se téhle akce účastnit, jsem vůči tomu trochu vyhraněný a mám pocit, že čas můžu trávit užitečnějším způsobem.

21. Baví tě práce?

Záleží na daném okamžiku. Když už člověk třeba ve tři ráno tluče hlavou o klávesnici a zoufá si, že mu něco nejde a chtěl by spát, což prostě nemůže, protože má v sobě už třetí hrnek kafe, potom bych se vším nejradši praštil.

Ale faktem zůstává, že to, co dělám, dělám, protože mě to baví a protože to má nějakou odezvu u lidí – a není hezčí pocit, než chodit spát s pocitem, že moje práce má nějaký smysl a slouží dobré věci.

22. Jak se vypořádáváš s lidmi, kteří jsou soustavně kritičtí?

Dřív mi podobní lidé ztrpčovali život – člověku to občas nedá a musí se sám sebe ptát: „Co vlastně dělám špatně, co jim na mě vadí, jak bych se mohl změnit?“

Dneska už se tomu v podstatě směju, tihle lidé prostě byli a budou, i kdyby se člověk rozkrájel, tak se nezavděčí. Kritika má svůj smysl, pokud je objektivní a motivuje, jestliže vychází z něčí zášti a závisti, potom je to snůška blábolů a člověk by je měl hodit za hlavu.

23. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Kdo je tvůj vzor a inspirací?

Naučil jsem se neplánovat, co přijde, to musím zvládnout – ať už je to dobré nebo špatné. Ale samozřejmě, pár plánů by se našlo, nemluvím o nich, ale jsou a já se musím snažit, abych je dotáhl do konce.

Co se vzorů a inspirací týče, asi mí přátelé, můžu se spolehnout, že vždycky někdo z nich přijde a do něčeho mě nakopne takovým způsobem, že se pak ani já sám nestačím divit, co se to vlastně kolem mě spustilo za kolotoč – ale bez obav, já jim to rád vracím!

24. Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?

Energii mi dobíjí spousta věcí – od spánku, kávy, čokolády a dobré muziky až po výšlap po horách, posezení u piva, návštěvy koncertu, kina nebo nějakého zajímavého místa.

V podstatě nejvíc si odpočinu při tradiční letní brigádě na Slovensku – dva týdny s fajn lidmi uprostřed překrásné přírody a dobrého piva, to udělá svoje.

25. Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

Co se má stát, to se stane – neměnil bych nic.

Člověk si musí projít jak tím dobrým, tak tím zlým, nechtěl bych, aby něco bylo jinak. Spoustu věcí jsem udělal špatně, spousta věcí, které mě potkaly, asi nebyly úplně fér, ale tak to prostě asi mělo být.

Jsem člověk svobodný, volnomyšlenkářský a za spoustu věcí jsem se naučil být vděčný. A pokud by něco mohlo nebo mělo být jinak – budiž, pak abych na změně začal pracovat já sám (smích).

Honzův profil: Stefja

Onload

4 názory ke článku

09. 06. 2013 v 21:43Off-line Thomyk  (30/177/72)
Hodně příjemnej rozhovor, proč takových lidi není víc?
10. 06. 2013 v 00:53Off-line bennett  (28/183/85)
Super čtení - jak ten rozhovor, tak tvůj profil.
07. 07. 2013 v 11:48Off-line malygothic  (21/171/54)
pěknej rozhovor a sympatickej klučina :)
27. 02. 2016 v 18:32Off-line cyklista  (66/183/75)
Fandím ti, máš to v hlavě srovnané.A to se moc často nevidí.
Přihlaš se a okomentuj článek. Ještě nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
Onload
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload