Tomáš: Žít s handicapem je těžké, být navíc gay je o to náročnější
22letý Tomáš (Tommy1991) se narodil v Teplicích. Od narození kvůli handicapu chodí s oporou o pár francouzských berlí. Studuje obor Veřejná správa na vysoké škole. Předtím odmaturoval v oboru Sociální péče. Miluje nakupování, čtení detektivek a humornou literaturu, vypráví vtipy, chodí do kina.
1. Jaké je to být gayem s handicapem?
Mít handicap je samo o sobě někdy dost náročné, psychicky i fyzicky, a být k tomu ještě na kluky je o to náročnější. Hlavně v seznamování. Na druhou stranu co v životě není náročné? Spousta lidí hetero i homo má o handicapovaných naprosto scestné předsudky a představy, a to je velká komplikace, která se těžko překonává.
Spousta kluků si nedovede život s handicapovaným představit, protože se zuby nehty drží své představy „Pana Dokonalého“, ale neuvědomují si, že i handicapovaný je pořád člověk z masa a kostí, který vnímá a prožívá stejně jako zdravý člověk. A až na trochu jiný osud žije v mnoha ohledech stejný život se vším, co k němu patří.
2. Hledáš kluka s handicapem?
Primárně ne. Už z toho důvodu, že nesouhlasím s názorem, že se zdravým má být jen zdravý a s handicapovaným handicapovaný. Gayů s handicapem je jako šafránu a já mezi nimi mám skvělé kamarády, ale s žádným nepřeskočila jiskra.
To neznamená, že bych handicapovaného nechtěl, pokud za to bude stát, tak všemi deseti. Nikdy nevíme, co nás v životě potká. Dnes jsem na berlích já, zítra jsi ty „vozmannem“ (vozíčkářem).
Partneři si mají být oporou, i když se jednomu z nich stane něco podobného. Opustit někoho jen pro handicap, se kterým běžně žije x lidí, je zbabělost a zrada vzájemné lásky.
3. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?
Když nad tím tak přemýšlím, už jako malému se mi líbili plavčíci v Pobřežní hlídce, ale opravdu vážně jsem se začal dívat po klucích, když mi bylo kolem 12-13 let.
4. Co tě přimělo jít s „pravdou ven“?
Svým způsobem asi okolí. V mém okolí jsou gayové a lesbičky a jsou šťastní a mně vadilo, že já nejsem jen proto, že se bojím přiznat nejprve sobě a pak okolí, že jsem gay.
5. Jak dlouho ses odvažoval, než jsi to řekl?
Dlouho předlouho, celých 7 let!
6. Komu jsi to prvně řekl a proč?
Pamatuji si, že na začátku puberty jsem byl sám ze sebe zmatený tak, že jsem se v zoufalství napsal e-mail na Linku bezpečí, že si myslím, že jsem gay a nevím co s tím.
Odepsali, že v mém věku je podobné tápání normální a doporučili mi navštívit sexuologa, který mou orientaci určí. Na internetu jsem se dočetl, jak se to vyšetřuje, což mě vyděsilo a „uchlácholil“ jsem sebe sama tím, že mě to určitě přejde. A víte co? Nepřešlo! (smích)
7. Když jsi to o sobě řekl, ulevilo se ti? Jsi na sebe hrdý?
Pamatuju si to jako by to bylo včera. Bylo to v pátek 13. května 2011, někdy v odpoledních hodinách. Den předtím jsem si psal s kamarádem – gayem o fotce, na kterou sbalil svého životního partnera a znovu jsem se zamyslel sám nad sebou.
Říkal jsem si: „Za pár dní je ti 20 let, holku si nikdy neměl, nelíbí se ti a ani ji nechceš. Líbí se ti kluci a nemá cenu si namlouvat, že ne, že tě to přejde.“ Zeptal jsem se toho kamaráda, zda mu mohu něco říct. Odpověděl: „Vyklop to!“
Napsal jsem mu, že si myslím, že jsem asi gay a on na to: „A jak se to pozná?“ Popsal jsem mu své pocity a on odepsal, že by to odpovídalo tomu, co cítil kdysi on, že nejsem vykroucený, ale že podle gaydaru si myslí, že bych mohl být „náš“.
V ten pátek třináctého jsem šel za mámou a se slzami v očích, a celý rozklepaný, jsem jí řekl: „Mami, já asi nejsem na holky!“ Řekla, ať nebrečím, že to přejde atd., že jsem ještě nepotkal tu pravou, že si to myslím, protože mám za kamarády gaye. To jsem odmítnul s tím, že to cítím mnohem déle než je znám.
Ulevilo se mi, té týden trvající euforii se zatím nic nevyrovnalo a myslím, že ani nevyrovná. Sobecky přiznávám, jsem na sebe hrdý. Strašně moc. Protože jsou gayové, co coming outem nikdy neprojdou.
8. Měl jsi nějaké problémy po coming outu?
Je mi nepříjemné, když se mě někteří lidé ptají, co mi nejsou blízcí, jestli mám přítelkyni. Cizího člověka o svojí orientaci neinformuju. Někdy to přehánějí spolužáci a spolužačky ve škole s otázkami typu: Líbí se ti ten spolužák/učitel? Co bys chtěl dělat s klukem v posteli? Atd.
Opravdu mě naštvalo, když se snaží na chatu předstírat coming out a říkají, že se jim líbím, a že by se mnou chtěli spát. Vzal jsem to jako vtip, ale když znovu poptával sex, seřval jsem ho, že nejsem ku*va.
Druhý den ráno odepsal, že se omlouvá, že to nepsal on, ale jeho kamarád gay, který si v profilu přečetl, že jsem na kluky a chtěl vědět, jak budu reagovat, ale i tak se mně to dost dotklo. Nabídky k sexu na gay seznamce netřeba komentovat, to je hnus.
9. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?
Kluci, je to těžký, ale stojí to za to! Chápu, že se bojí, dodnes si ten šílený strach pamatuju, ale nedovedu si představit žít celý život ve lži, jako mnozí ženatí, kteří na gay seznamce hledají kluka na úlet či na zkoušku orientace, nebo slušní kluci, co „hrají rodině divadélko“, vymýšlí si přítelkyni, kterou nikdy nikdo neviděl, nepřivedou jí domů, před oltář či dokonce do jiného stavu (smích).
Takže nespěchat, ale ani neotálet. Postavte se k tomu, jako chlapi, nadechněte se a jděte do toho a řekněte pravdu. V životě jsou mnohem horší věci než homosexualita, zvlášť ty, které nemůžeme sami ovlivnit.
Koho bude mít rodina raději syna gaye či syna vraha? Extrémní příklad, ale vystihuje to myslím dobře můj názor.
Jak řekl znalec etikety Vladimír Špaček: „Život je tak krásný a mnohotvárný, že bychom ho měli brát takového, jaký je – ve všech jeho podobách.“ K tomu není co dodat, snad jen neberte život příliš vážně, stejně z něj nevyváznete živí. Není důležitá orientace člověka, ale jeho duše a srdce. A také, že všechny naše sny se mohou splnit.
10. Ví to o tobě rodina?
Ví to všichni, u kterých jsem to považoval za důležité. Na oslavě narozenin se sestřenice navážela do mého kamaráda – gaye a já jí řekl: „Jo, je to gay a já taky. Máš s tím problém?“ A bylo to venku. Někteří to nevzali vážně, dnes už to vážně berou.
11. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?
Ani vy ani my jsme si svou orientaci nevybrali, nemohli jsme. Někteří z nás by ji chtěli změnit na většinovou, ale nejde to. Podívejte se na film Modlitby za Bobbyho, natočený podle skutečné události, a zkuste si představit život v naší kůži.
Pokud ani to nepomůže, tak platí, že nás nemáte rádi pro to, jací jsme. Potom ani my nemáme rádi vás, proto jací nejste, nejste tolerantní a chápaví
12. Jací kluci se ti líbí?
Těžko říct. Muž musí mít charisma, vtip, trochu rozumu, měl by být upřímný, věrný a nesmí mi lhát do očí, to vysloveně nenávidím. Co se těla týká, přitahují mě kluci vysocí, štíhlí s „psíma očima “ a sladkým úsměvem. Líbí se mi sportovní typy i dobře padnoucí uniformy.
Duševní stránka člověka je pro mě důležitější než ta fyzická. Raději silnějšího sympaťáka nežli vysportovaného „namachrovance“, jež posuzuje člověka podle postavy, oděvu nebo peněz.
13. Baví tě škola? Vyměnil bys ji za jinou?
Veřejnou správu jsem začal studovat, protože navazuje na můj obor ze střední školy a jako handicapovaný mám dost omezené možnosti ke vzdělání. Baví mě hlavně právní předměty.
Nemůžu říct, že bych školu vysloveně chtěl vyměnit, ale pokud ji absolvuju, chtěl bych jít do Prahy na práva. Je to můj životní sen. Několik advokátů mi řeklo, že na to mám talent, tak to chci zkusit.
Kromě toho několikrát se mi znalosti z práva hodily. Není nadto úředníka, který mi lže do očí (což nesnáším), usadit jeho vlastní zbraní – zákonem.
14. Jak se vypořádáváš s lidmi, kteří jsou soustavně kritičtí a závistiví?
Sám jsem někdy hodně kritický, je to moje slabší stránka, ale makám na zlepšení. Závist nemám rád a kritiku beru jen, když je oprávněná. S kritiky a závistivci se vyrovnávám tak, že jim řeknu na rovinu, že mi to vadí nebo je ignoruju.
Nelíbí se ti, jaký jsem? Nevadí, ani ty nejsi dokonalý! Pořád máš se mnou problém? Je mi líto, ale jsem, jaký jsem a jen tak pro někoho se měnit nebudu, ostatní se také nemění pro mě. Samozřejmě, pokud mě někdo kritizuje oprávněně, snažím se to brát pozitivně, zamyslet se nad tím a změnit se k lepšímu.
15. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout? Kdo je tvůj vzor a inspirací?
Chtěl bych vystudovat právo a právní vědu a založit si advokátní kancelář, abych mohl dělat to, co mě baví a chránit zájmy ostatní. V soukromém životě je mým cílem mít věrného a milujícího partnera, se kterým bychom si byli vzájemně oporou, ať nám život postaví do cesty cokoliv.
Mým vzorem je svým způsobem můj kamarád Karel „Kája“ pro jeho životní optimismus, charisma a úžasný úsměv.
16. Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?
Relaxuju různě, nejraději mám pokec s přáteli u dobrého jídla a pití, v restauraci nebo s rodinnou, třeba na oslavách narozenin. Ocením i dobrý film či seriál.
Tomášův profil: Tommy1991
27 názorů ke článku
Student 1: Já mám plzeňský práva!
Student 2: Nojo, já jsem taky bez vysoký :-D
Muj nejelepsi gay kamarad je neslysici, tak si asi dovedu predstavit, cim jsi prosel a prochazis. Ver mi, ze existuji lidi, a neni jich malo, kteri Te vemou en bloc, bez ohledu na to, jaky jsi zvenku. Za to ruku do ohne dam!