Gabriel: Kdybych mohl, zakázal bych Gay Pride

18letý Gabriel (cash02) se narodil v bulharském městě Sofie. Říká o sobě, že v životě nikdy neměl nic lehké, překonává rád překážky a hlavně sám sebe. Studuje Střední průmyslovou školu chemickou v ostravském Zábřehu, kde studuje obor aplikované chemie se zaměřením na farmaceutické substance.

1. Co tě baví?

Zálesáctví, táborničení a skauting. Pro tento druh zábavy existuje plno výrazů a každá organizace to nazývá jinak. K tomuto jsem se dostal skrze chlapecký tábornický oddíl v Ostravě, kam mě přihlásila moje mamka, aby se mě zbavila (smích).

Byl jsem totiž hodně živé a neposedné dítě. Svou „kariéru“ jsem v oddíle započal ve svých dvanácti letech, kdy jsem tam přišel do družiny, tehdy asi nejslabší, ale zároveň skrytě nejsilnější. Rádcoval mi tam jeden úžasný kluk, kterého si dodnes vážím a respektuji jej.

Léta šla dál a i já jsem se dostal na pozici rádce družiny a na krk mi byl hozen „odpad“ – v oddílové terminologii to znamenalo, že jsem dostal ty nejmladší a nejméně zkušené chlapce. Zkrátka věkový průměr mé družiny byl 12,3 let a ostatní družiny měly věkové průměry vždy vyšší alespoň o jednotku. I přesto jsem si ty kluky vycepoval a zdokonalil na takovou úroveň, že jsme vyhrávali jednu výpravu za druhou a všechny jsme válcovali.

Proto se tedy držím toho, že nic není nemožné, pokud se do toho opřete. A skutečně. Během dvou měsíců jsem kluky naučil to, co se většinou učí jeden rok.

V oddíle jsem se naučil mnoho užitečného do života. Mezi ty nejoblíbenější umy patří vázání uzlů, lasování, signalizace píšťalkou a praporky, orientace, příroda a zdravověda. Vázáním uzlů se zabývám do dneška a také přírodou.

Osobně si vedu záznamy o flóře zdejšího lesa, mám doma svůj herbář a rád chodím na louku s dalekohledem a foťákem pozorovat poštolky, káňata a jsem vděčný za to když se objeví i rorýs.

K tomu nesmím zapomenout zmínit volejbal, tenis, cyklistiku, bruslení a lyžování.

2. Stíháš to všechno?

Čas zabírá škola i práce. Není lehké si sám platit jídlo, školu, MHD, paušál a při tom splácet notebook. Takže pracuji u své maminky, a to co dělám je, že přijdu do práce, zapnu myčku na nádobí a pak celý den jen přehazuji talíře a příbory v přepravkách.

Pak jdu domů a další den to samé. Sice mě to nebaví, ale je to pořád lepší, než sedět v call centru a odpovídat na blbé otázky jen kvůli tomu, že si člověk tu informaci nenajde na internetu.

3. Co je tvůj sen?

Mít pěknou postavu. Já ji sice pěknou mám, ale chci ji trochu zdokonalit (smích). Člověk, jak prochází tím životem, tak se mu pořád nabízejí nové cíle, kterých chce dosáhnout.

Proto si říkám, co by se mi líbilo, kdybych měl a mohl mít, ale nikdy se nesnažím říct: „A za tím si jdu!“, dokud to není přede mnou. Pokud už je ten cíl na dosah, pak se za ním deru i křovinami, protože se mi strašně líbí heslo: „Cestu si najdu nebo proklestím".

Určitě bych chtěl jednou zažít ten pocit, že jsem dokázal, co nikdo přede mnou ani nesnil. Alespoň vynalézt léky na některé zatím neléčitelné nemoci.

4. Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Tady ani nešlo o nějaké uvědomění. Já jsem spíše takhle experimentoval, až jsem si řekl, je to tak. Asi v páté třídě jsem měl románek s jednou holkou ze třídy. Při pohledu na školní foto si teď občas říkám, proč právě s ní.

Probíhalo tam takové to vyměňování slin a ukazování si všeho možného, a když mi ona na hřišti v družině ve křoví ukázala tam „to“, tak jsem jí řekl: „A já ti ho neukážu“. Neboť jsem věděl, že tímto to mezi námi skončí. Já to prostě hned pochopil. Jsem na kluky. A také se mi více líbili spolužáci.

5. Komu jsi to řekl poprvé?

Poprvé jsem to řekl klukovi, u kterého jsem byl na jeden večer. Krásné to bylo, jen on byl srab a nedokázal naivnímu chlapci říct, že jde jen o sex. Bohužel. Ale kdo se to dozvěděl jako první z mých úst, tak to byla moje kamarádka. Předtím to už věděl jeden „růžový“ spolužák, neboť internetová seznamka je mocná.

6. Jakým způsobem jsi jí to řekl?

Tak u kámošky to bylo jednoduché. Na svém chytrém telefonu opatřeným přístupem k internetu jsem si najel na svůj profil na gay seznamce a v obchoďáku jsem jí to dal před obličej. Bylo tam plno lidí, takže pomlčela a jen kývla hlavou a řekla, že je to v pohodě a že to nic nemění.

7. A rodiče?

Doma to bylo dramatičtější. V té době, kdy jsem to oznamoval, jsem měl „kluka“ v Praze. Jednou došlo v práci k hádce, a když se mamka vrátila domů, tak na mých dveřích našla dopis, ve kterém jsem jí natvrdo napsal, že nikdy nebude mít vnoučata.

Připsal jsem i dalších pár řádek, kde jsem se zmínil o situaci doma. To ji rozčílilo a já ve škole radši začal vypisovat přihlášky na školu v Praze. S tím klukem jsme už měli sehnaný byt, ale nakonec zasáhl školní psycholog a je to v pohodě.

Akorát přede dvěma měsíci u nás propukla válka a já musel z domu. Teď bydlím s klukem, který je také gay. Mám svůj vlastní pokoj, svůj klid, ale jen mě nemá večer kdo obejmout.

8. Dozvěděl se to i školní kolektiv?

Tam to byl nejlepší. Já měl ruce čisté a to jen kvůli zhrzenému nápadníkovi na gay seznamce. Jednou jsem přišel do třídy a neminuly mě poznámky od spolužáků, jako „ty buzno“, „bukvice za*raná“. Měl jsem je na háku, a to i další celý měsíc, dokud nepochopili, že je mi to jedno. Protože já jsem se od nich nijak neodlišoval.

9. Co tě přimělo jít s „pravdou ven“?

V případě kamarádky to bylo takové vnitřní nutkání to ze sebe dostat. Nechtělo se mi pořád uhýbat, proč odpoledne nemám čas. Nechtěl jsem pořád lhát, ale chtěl jsem konečně říkat: „Jdu na rande s jedním krasavcem“.

V případě rodičů to bylo prostě afektované přiznání.

10. Jak berou tvoji homosexualitu dnes?

Kamarádi jsou v pohodě, ale bude to asi tím, že žádné nemám. Jen ty dvě moje kozy ve třídě (smích). Miluji je, a kdyby to četly, tak by měly vědět, že bez nich bych nebyl sebou.

Rodiče to berou neutrálně. Ví o tom, ale nijak jim to nebrání v konverzaci. Snažíme se ale vyhýbat takovým tématům. Širší okruh rodiny ani kolegyně v práci to neví.

Mamka to zpočátku brala jako zradu přírody. Jako, že jdu proti ní, že se jí snažím zničit, vzít jí všechno, co se mi ona snažila dát. Ale teď ví, že vychovala slušného člověka, který se neštítí říct svůj názor. 

11. Když jsi to poprvé „řekl“, cos cítil?

Když jsem psal dopis mamce, tak jsem byl v klidu, jen jsem musel najít ta správná slova, aby jí to došlo pomalu a aby to pro ni nebyl takový šok.

Když jsem slyšel kroky z ulice, a byly to její kroky, chtěl jsem ještě papír vzít, ale už jsem se na to vykašlal, a řekl si, že už tak je ten dopis zbabělý, tak to neříct, by byla největší zbabělost. 

12. Měl jsi nějaké problémy po coming outu?

Rozhodně ne. Možná si říkáte, že to jak mě ve třídě terorizovali, bylo nepříjemné. Ano bylo. Ale já to ani tak nevnímal. Navíc nepříjemné je to pro člověka, který cítí s k*rvami. Omlouvám se za ten výraz, ale lidé, co se tváří jako přátelé, neustále opisují úkoly a písemky, a pak ve vteřině obrátí…

Sorry, lidi, ale já jsem bohužel ten typ, který buď má kamarády, kteří mě mají rádi, nebo jsem bez nich.

13. Setkal ses s odporem od nábožensky založených lidí?

Ne. To bych si ani nenechal líbit. Náboženští sektáři jsou mi odporní. Jediné slovo by stačilo k rozpoutání pekla na ulici.

14. Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Ono nejde radit. Jde akorát navrhnout cestu, po které by měli dát. Osobně nemám rady rád. Klidně si poslechnu něco, z čeho plyne poučení, ale takové ty „rady“, co bys měl a tak, to nemám rád. Akorát mám to, že by se měli zachovat správně a nedělat zbytečné kličky. Je to stejně na nic.

15. Přináší ti tvoje orientace nějaké výhody?

Ne. Spíše nevýhody. Lidé mě omezují, straní se mi. Já si na to nestěžuji, protože ne každému se lze zavděčit, ale je hodně lidí s homofobními názory.

16. Dal bys klukovi pusu na tramvajové zastávce plné lidí?

To je zapeklitá otázka. Ano, dal, kdyby to bylo ve větším městě (Ostrava není větší město) a kdyby to byl můj partner. Neobával bych se negativních reakcí, a kdyby nějaké byly, tak je mi to jedno. Akorát se z davu vytřídí odpad.

17. Máš více kamarádů mezi gayi nebo heterosexuály?

To nedokážu posoudit, jelikož kamarádů moc nemám. Ale rozumím si s oběma stranami. Tedy, rozumí si oni se mnou. Jsem trochu složitější osobnost a lidé si musí rozumět se mnou. Z mé strany je to pak jednodušší.

18. Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Takoví lidé mi jsou ukradení. Nemá to pro mě cenu se s nimi zabývat a něco jim vzkazovat. Protože i oni mnohdy zjišťují, že jejich obchodní partner a největší investiční podílník je homosexuál.

19. Jací kluci se ti líbí?

Pěkní samozřejmě. Ale ne ti pěkní jakože, nadupané tělo, „Bieber obličej“ a tlustá peněženka. Mně se líbí kluci, kteří mají v sobě i na sobě něco specifického. Třeba koníčky, něco s jejich vzhledem.

Strašně mě přitahují kluci s trochu většími nosy.  Nebo třeba, když mají rtíky trochu víc vyšpulené, pak se s nimi lépe líbá. A hlavně se mi líbí kluci, co jsou se sebou vyrovnaní a nehodlají dělat cirkus kvůli puse na veřejnosti. Také kluci upřímní a soběstační.

20. Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Asi to, že jsem se donutil vlézt do „buzince“. Nemám to tam totiž rád. Sice tam chodí kluci, se kterými se bavím, ale já osobně tam už asi moc „nepolezu“.

21. Jakou nejvíc gay věc by sis přál?

Zcela přirozeně se do někoho zamilovat a trávit s ním ty nejkrásnější chvilky. A hlavně jej milovat a mačkat a vědět, že mu patřím a on mně.

22. Jak vnímáš internetové seznamování?

Jako nezávazné. Co se tady řekne, je pro mě nezávazné. Já jsem se naučil lidem nedůvěřovat.

Například dnes mi psal chlápek kvůli sexu. Věk 32, výška 183, hmotnost 79, prý atletická postava. Poté, co mi poslal jistou fotku, a byla na ní zachycená i část ruky, ihned jsem podle tučného zápěstí poznal, že jistě nepůjde o atleta. Takže internetové seznamování beru nezávazně a k tomu i jako jistou hrozbu.

23. Souhlasíš s registrovaným partnerstvím a adopcí dětí?

Zajisté. Vše co se týká náhradní či homosexuální rodiny schvaluji. Někdo podotkl, že homosexuální rodina nedokáže dítěti poskytnout totéž, co klasická rodina. A já se ptám – co poskytuje klasická rodina dítěti, když je otec alkoholik, matka na drogách a šlape, a sourozenci kradou? Nevím, ale myslím si, že moc dobrého zajisté ne.

Proto raději dát dítě dvěma chlapům, co denně pracují a nepijí alkohol, než feťákům.

24. Zaujal tě Prague Pride?

Zaujal, ale v tom negativním slova smyslu. Homosexuálové chtějí rovný přístup ve všech oblastech, ale neuvědomují si jednu věc. Tím, že na sebe upozorňují, toho nedosáhnou. Viděli jste snad někdy heterosexuály jít v průvodu a řvát: „Jsem heterák, jsem na to hrdý“? Já určitě ne.

Proto jakékoliv Pride zavrhuji. Jsem gay a chci rovný přístup? Pak se budu chovat zrovna tak, jako heterosexuálové a nebudu se někde ukazovat v růžovém tričku. A k tomu, proboha, jsme pořád chlapi, ne? Tak se nesnižujte.

25. Jak jinak ještě trávíš svůj volný čas?

To je velmi relativní pojem. Svůj volný čas doma trávím s mou „Micinou“. Do domácnosti mi teď totiž přibyla jedna nezbeda, tak se o ni starám. Vyrábím jí hračky a různé „kravinky“, ať se nenudí.

Volný čas v práci trávím na Facebooku, nebo venku za rohem, kde nevidí kamery a tam prostě sedím, koukám do dáli a zvažuji, zda je chrobák smrtelný, anebo ne (smích).

Opravdu mám někdy mimořádné myšlenkové pochody. A co když to, tak co pak? Anebo co když takhle. Co bude pak? No, je to hrůza.

Člověk z přírody vzešel a neměl by se jí vzdávat. Nejsem žádný fanatický ochránce přírody, jen se mi nelíbí betonová džungle každých šedesát kilometrů. Fuj. Raději si v lese na mýtince rozložím deku a ležím a koukám na koruny statných smrků a borovic, nebo si zajdu do lesa zaběhat.

A když je venku škaredě, tak to jistí třeba NaKluky, umocněné dobrou hudbou od sira Eltona Johna.

26. Co máš dál v plánu po škole?

Po matuře, bych chtěl jít studovat nějakou lepší výšku s chemickým zaměřením. Nabízí se mi tedy VŠCHT, ČVUT, Karlova univerzita, Palackého univerzita či Masarykova univerzita.

Co mě asi nejvíce láká je Univerzita Obrany v Brně, kde bych studoval pod vojenským profilem, tedy s vojenským výcvikem a poté si odsloužit aspoň ty dva povinné roky.

A mohl bych si také najít nějakou lepší práci či brigádu.

27. Čeho bys chtěl v životě dosáhnout?

Chtěl bych být úspěšný a zůstat normálním. Udělat si alespoň bakalářský titul a konečně poznat někoho, kdo umí milovat ne pro peníze, ne pro to, jaký člověk je, ale pro to, že se vůbec milovat dá.

A když člověk zjistí, že se dá milovat bez „ale“, bez „pravidel“, bez „kompromisů“ a bez tzv. "časových investic", tak ta láska tam bude. A vše, co je kolem, je jedno. Ano, kompromisy určitě budou, ale nemají být na každodenní partnerské scéně.

28. Kdo je tvůj vzor a gay ikonou?

Sir Elton John. Ani nevím proč. Prostě jsem slyšel jeho písničku „Can You Feel The Love Tonight“ a byl jsem očarován. Já jsem při té písni brečel. Ronil jsem krokodýlí slzy. A prostě on je pro mě symbolem toho, že se dá milovat opravdu moc, a že ten můj princ zde je.

Protože si myslím, že ať jsi „heterák“ nebo „homouš“, tak by měla pro tu stranu být ikonou osoba, která něco ví o lásce a milování.

Elton John: Práva gayů nevznikly mávnutím kouzelného proutku

29. Jak relaxuješ?

Spánek je sladká mdloba, zpívá Jarek Nohavica a opravdu je tomu tak. Není nic lepšího, než vypít sklenici teplého mléka a lehnout si. Pak také někdy tasím psychologickou literaturu a čerpám vědomosti.

30. Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

1. Zakázal bych Gay Pride.
2. Zrušil bych státní maturity a reformoval školský systém.
3. Zrušil bych demokratické uspořádání státu a přešel bych k diktatuře, v čele se mnou. Vláda by byla samozřejmě spravedlivá.

Gabrielův profil: cash02