Když vás opustí kluk, je to konec. Může být takový konec šťastný?
Když nás opustí Osudový kluk, řekneme si, že takto jsme si šťastný konec nepředstavovali. Přitom se nabízí vysvětlení – nic nekončí nikdy špatně a všechno je osud. Já toto vyústění odjakživa odmítal, ale nakonec jsem samotnou myšlenku musel odsouhlasit. V mnohém mi pomohly starožitné vázy a vitráže (skleněná mozaiková výplň). Originál je vždy krásný, ovšem když se rozbije, nabízí se dvě možnosti.
Vázu můžete dát zrestaurovat, a když tak učiníte, váza sice bude efektní, ale už navždy bude křehčí a budou na ní viditelné stopy po opravách a v těch spárech bude váza vůbec nejkřehčí, takže ji na květiny použít nemůžete, praskla by, tudíž máte pěknou ozdobu.
Další možnost je nechat vázu v rozbitém stavu. Tím pádem máte originál, ale jakou hodnotu má rozbitá váza nebo vitráž? Z prvního vám vytéká voda, květiny uvadnou, opět nemáte vázu vlastně, ale možná tak hezkou ozdobu maximálně a i to je sporné. Druhé vám jen přidělává starosti, protože rozbitá vitráž hýzdí a ještě neplní svůj výplňový účel.
Vztah, který neplní účel
A zde už se opět dostávám ke vztahům. Na co vám je vztah, který už je kazový, který jako ta váza neplní svůj účel? A účelem vztahu je přece sdílet věrně život jeden druhého, milovat se navzájem, být spolu, ne jen vedle sebe. Jen přidělává starosti a trápí.
Hrdost
A člověk by měl snad mít nějakou hrdost. Měl by milovat i sebe, aby přežil v tom boji, kterým láska a život bývají. Pokud ze vztahu zbyl už jen obrys, skelet, ale ne funkční nebo slouží jen na ozdobu, člověk je stejně sám. A o tom vztah není. Pokud totiž člověk začne být sám vedle člověka, začíná se ztrácet sám v sobě. Když si koupíte zboží, nekoupíte si zmetek přece, o to nikdo nestojí.
Stejně tak to asi funguje u konců. Pokud je něco špatného, slabého, nemůže to vydržet a je to tím pádem v řeči zbožíznalectví zmetek. A děravý kabát už taky nosit nebudete. Pokud něco skončí, znamená to, že to nebylo dostatečně silné, aby to vytrvalo, a my jsme se tak zbavili strašného břemena, kterým ten smutek a obavy před koncem bývají.
A pokud bychom to předržovali, snažili se vztah stejně jako vázu „zflikovat“ a nakonec z něj udělat něco, čím není, stejně jako z poslepované vázy vázu na květiny. Zjistili bychom, že nám zbudou opět jenom střepy, které se budou drolit na písek, stejně jako ona váza, která se bude lámat čím dál na jemnější kousky.
Foto: gabyu, Flickr, Creative Commons
Hledejme pokračování místo konce
Možná samotný problém už tkví v tom, že hledáme „happy end“, „šťastný konec“ a přitom si neuvědomujeme, že i když šťastný, je to konec. Může být konec vůbec šťastný, když je definitivní? Šťastný konec je krásná věc, ale stále už v samotném spojení straší onen „konec“.
Možná je v tomto chyba a nemáme hledat a toužit po happy endech, ale spíše po happy sequels, šťastných pokračováních, která by nás doplnila a my v nich splynuli a pokračovali dál a dál.
Rozum jde stranou, teď přichází city
Vím, že říct si to takto pěkně racionálně je jedna věc, druhá je ji přijmout, což už je na vás, třetí je fakt, že i tak to bolí. Když přijdeme o někoho důležitého, je to strašné, rve nás to na kusy, protože ten člověk nás opouští i s určitou částí nás samotných, která mu náleží, protože jsme mu ji sami dali a přijít o sebe je vlastně stejně tak bolestné, jako přijít o někoho, vlastně možná i horší.
Řekl bych, že náš Osudový je někdo, kdo posunuje hranice naší racionality a pragmatismu dál. A v této situaci je důležité se zachránit a opět najít sebe samého. A na toto je nejúžasnějším lékem láska a přítomnost těch, kterým na nás záleží a milují nás tím nejupřímnějším a nejtrvalejším způsobem – pravých přátel, kteří nám řeknou, že nic vlastně nikdy nekončí špatně, a že dokud máte jeden druhého, tak to ještě není taková bída.
Byli jste někdy po rozchodu šťastní?
Věnováno všem pravým přátelům, kteří vždy dorazí, podrží, obejmou, rozesmějí, včetně „mých holek a Cutieho“.
|
Titulní foto: brentgambrell, Flickr, Creative Commons
12 názorů ke článku
Deti, vztah neni vec. Nemuze se pokazit, nemuze mit kaz, nepodleha zadnym jinym vlivum, nez tem, kterymi na neho pusobi lide v nem. Paklize se vztah rozpada, neni to tragedie ani konec sveta. Znamena to, ze dva lide se od sebe vzdaluji. Duvodu muze byt cela rada, ale vzdy a vylucne je to o tech dvou.
Dal me zaujalo "osudovy kluk". To je jako co? Kazdy clovek ma v nasem zivote svoji roli, svoje misto. A kdyz prijde cas, tak ten clovek z naseho zivota odejde. Na tom taky neni nic k nepochopeni. Osudovy je prece ten clovek, ktereho jako osudoveho vnimame, ne?
No a konecne. Jestli je clovek po rozchodu stastnejsi? Odpovi otazkou: O tom to vazne je? - Rozchod prece neni nic prijemneho, nic veseleho. Jak muze byt clovek stastnejsi? Clovek po rozchodu potrebuje cas, aby nasel znovu sam sebe. Aby se vratil tam, kde pred casem daroval cast sebe sama tomu, s kym se prave rozesel. Clovek potrebuje viru v to, ze bude lip. Nic z toho se ale nedeje pres noc a neuci cloveka a priori stastnejsim. Clovek musi sam jit a ucinit se stastnym. Jedine stastny clovek muze nasledne ucinit stastnym a dalsiho cloveka. Howk.
Láska je to co nám dává sílu a nekonečnou energii,
láska je důvěra opora upřímnost laskavost a tolerantnost k tomu koho milujeme.
Láska je taky žal utrpení a někdy i jed ale záleží jak nám ten koho milujeme ublíží na srdci protože nikdy za to nemůže jen jeden ale oba co sou spolu.
láska může bít rozdělená do dvou možnosti, to je přátelská a ta partnerská!
vím o čem mluvím protože sám miluji kamaráda který je heterosexuál a ví o mě úplně úplně vše i to že ho miluji , má holku a i když ví že ho miluji opravdu tak je můj kámoš i když mi to srdce trhá na kusy.
Kámoš má holku a já jim přeji jen aby byly štastní i když mám jen iluze ale vím že přátelství je více cené než cokoli a podle toho se snažím chovat.
pokud má někdo názor a nebo mi chce poradit co dělat abych normálně fungoval napište mi.
věřte že tohle je žal a bolest ale i štěstí a energie a to sním bydlím v jednom bytě.
