Děláme ze svých vztahů představení pro veřejnost?
Snad každá společnost přisuzuje vztahům určitou váhu. Jisté je, že s životem v páru se nemění pouze partnerský status. Téměř o žádném tématu, krom sexu, se nepíše tolik, jako právě o vztazích. Jsou též oblíbeným objektem drbů a fám. Znamená to ale, že jsou veřejnou záležitostí? A dá se na ně vůbec najít nějaká univerzální forma?
Kamkoli se dnes člověk podívá, je přímo i nepřímo konfrontován se slovem „vztah“ nebo „pár“. Reklamy se točí v rodinných motivech, fotí se v rozjařených párech. Slogany se s oblibou opírají o hledání partnerů, jejích uspokojení, spokojenější život. Produkty se prodávají v takzvaných „rodinných baleních“ a agentury a cestovní kanceláře s oblibou pořádají akce a cesty pro páry. Média, která jsou povětšinou komerční, nám ustavičně dodávají zprávy o cizích vztazích a rady, jak si protějšek najít, udržet, uspokojit, napravit a posléze i opustit. Ano, vztahům, i kdyby jen těm cizím, dnes člověk zkrátka neuteče.
Jsou všude kolem nás
Možná proto se nelze divit, že vztahy jsou všude. Staly se natolik otevřenou a propíranou záležitostí, že i velká část populace tento jev přijala za svůj zákonitě.
Ať už proto, že se stal normou či trendem. A tak jsou vztahy tématem otevřených Facebookových statusů, tweetů, sdílených fotografií. Jako by snad vztah, který není prezentován v dnešních oblíbených formách, natož aby nebyl „označen“ a „zveřejněn“, ani neexistoval.
Není velkým překvapením, že do tohoto „hnutí“ se zapojili gayové a nejen jejich média. Pro první skupinu je v tom určitá dávka postupu k normálnímu běžnému životu (chcete-li k rovnému postavení s heterosexuály), pro druhou nepochybně vděčné téma a samozřejmě i business. Někdy se ovšem nejde zbavit pocitu, že gayové mají talent vynést své vztahy až na rovinu téměř komediální posedlosti.
O vztazích gayů vědí všichni, nebo nikdo
Po určitém pozorování jsem musel naznat, že vztahy gayů se pohybují často ve dvou rovinách. Obě se mohou jevit poněkud extrémní svou povahou.
První z možností jsou ty vztahy, které připomínají krtka v noře. Vztah je úpěnlivě skrýván, mnohdy společně s orientací zadaných a často bývá vztah skrýván i kvůli cíleně hledanému a provozovanému sexu mimo partnerskou ložnici. Člověk zde nabývá dojmu, že takový vztah přeci musí být pouze fraškou, protože obecně platným základem vztahu se jeví být věrnost.
Druhý typ je takový vztah, o kterém ví všichni. Čest těm, kteří tyto vztahy budují, neboť nebývá vzácností, že jeden vztah dvou homosexuálů zastíní svou pompézností, kvantitou fotografií, společných statusů a další „společenskou prezentací“ většinu vztahů heterosexuálů v širokém okolí. A opět se těžko přemýšlivý pozorovatel zbavuje pocitu, zda vlastně takový vztah opět není pouze fraškou. Zda ostentativní snaha ukazovat svůj partnerský život neubírá na určité intimitě, která je též potřebná pro život v páru, zda takový vztah je stále o těch dvou, kterých se týká. Zda takovýto exhibicionismus není více hrou na vztah než opravdovým poutem. Nebývá navíc vzácností, že takovéto páry mají trvání pouze v řádech týdnů. Lze vůbec takovouto „rychlovku“ označit za vztah?
Na vztahy neexistuje lék
Přiznám se, že si připadám jako v Jiříkově vidění, když čtu onu záplavu rad, kterých se ohledně partnerů, péče o ně, života a problémů s nimi, nevěr, výchovy a předělávání partnera, rozchodů a dalších podobných témat může dostat.
Nevycházím z údivu, jak jednoduchou odpověď vždy dokáže někdo najít. Jako by snad ani nic složitého nemohlo existovat ve vztahu či životě. Jako by téměř na vše existoval štítek se standardizovaným nápisem a k němu náležitý šuplík s jednoduchou radou a řešením. Možná jsem ale jen já komplikovaný. Těžko soudit. Mně se ale jeví, že vztahy jsou o lidech, přesněji řečeno o těch dvou, kteří jej budují. A každý člověk je jiný, tudíž jejích vztahy jsou jiné též a tím pádem i problémy.
Důležitá je skutečnost
Je možné, že existuje archetyp „perfektního“ vztahu a návod, jak jej docílit, možná, že existuje i forma a způsob „dokonalého“ partnera, ale otázkou je, zda neubijí dokonalou lásku, která je záležitostí natolik specifickou a mnohdy i složitou, že ji nelze shrnout do článku v lifestyleovém magazínu. Ani já si nemyslím, že k tomu mám návod nebo kompetenci. Jisté je ale to, že každý pár si musí najít své způsoby a pravidla sám, ať už pro to zvolí jakoukoli formu. Nejdůležitějším by ovšem mělo být, aby onen vztah byl skutečný, pevný a svébytný.
Titulní foto: flickr.com
9 názorů ke článku
PS: Na vztahy existuje lék: věrnost a rozum :-P
Vztahy lidi zakladnim kamenem vsech dob. Prosly svym vyvojem od rodovych obcin, pres matriarchalni dobu az po dnesni post-moderni model. Vzdycky byly vztahy velkym tematem, staci se zacist do starsich knih, treba Dekameron...
To, co se deje dnes, je smutny dukaz toho, ze technologie jsou dvousecne. Rozvoj internetu a jeho dostupnost ve formach mobilnich dat a socialnich siti je na jednu stranu obrovsky prinos, neb lide uz si nemuseji psat dopisy a pak cekat tydny na odpovedi. Na druhou stranu ale lide navyknuti na rychlou komunikaci pak obtizneji oddeluji realitu od virtualna. Nekdy mi pripada, ze dnes je vlastne povinnosti zavolat zpatky, nebo odpoved na email do 2 hodin.
Trosku v tom postradam osobni svobodu a prostor. Jsme chyceni do vlastni "site" a neuvedomuje si, ze s kazdym postem na fb nebo odeslanym emailem se sit zvestuje a nas vlastni prostor zmensuje. Brzo budeme mit senzory na tele, kterymi budeme ovladat nase pocitace a jimi tvo*** skutecnost. A to uz pak po cloveku jako svebytne entite nezbyde krome jeho e-stopy vubec nic.
PS: snad jediné téma, kam se nezapojili uživatelé bez mozku a češtiny :-P
Cele je to myslim o to slozitejsi, ze doba je pomerne uvolnena. Dlouho nebyla valka, zijeme v prebytku, mame vsechno, co chceme. Na rozdil od jinych statu a narodu, mame zakladni potreby plne uspokojene a nemusime vynakladat tolik usili na boj o holy zivot. Proto se tolik lidi hrne do jinych oblasti, do kterych vynakladaji svoji energii. Proto si myslim, ze tolik lidi dela blbosti a nezodpovedne pristupuje k hodnotam, ktere nakonec stejne prijmou.
Nedavno jsem na CT24 videl porad o dozravani cloveka. Doslova rekl, ze clovek post-moderni je na rozdil od cloveka z rok 1970 vystaven daleko silnejsimu tlaku uspet. A na rozdil od nasich rodicu nam nikdo nic nelinkuje, nikdo nam nestavi bariery, nekadruje nam profily. Muzeme studovat, co chceme, cestovat kam chceme. Muzeme cokoli. Zatim jsme ale detmi nasich rodicu, kteri na takovou volnost a svobodu nejsou pripraveni a nebyli k v ni v ani vychovani. Proto tedy nasi rodice nemohli zakonite vychovat a pripravit ani nas, natoz pak generaci nastupujici. Bude trvat jeste dlouho, nez se svoboda a volnost stanou vysadami a privilegii, namisto frazi a klise, jimiz se ohanime.
