Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Když se rozcházíme s přítelem, pálíme s mosty i vlastní srdce?

Konec. Deprese. Zoufalství. Rozchod má mnoho synonym a přívlastků, mnozí jsme s nimi v životě už byli seznámeni. Když se rozejdou cesty dvou lidí, kteří spolu kráčeli životem, není to veselé a téměř nikdy nebývá ani to, co po nich následuje. Co to vlastně ale je? Je to pálení mostů nebo přímo toho, s čím nás spojují?

Kdo to zažil, ví, že ztráta partnera může být ztrátou pomyslného větru v plachtách. Nejenom sil, ale též směru. Někdo jej řeší tak, že lpí stále na tom, co již bylo ztracené a tápe v temnotě, někdo svůj nový kurz hledá aktivněji, zatímco „létá od zdi ke zdi“.

Kam míříme?

Obě možnosti mohou být zhoubné. Žít v minulosti není schůdné a utíkat bezhlavě bez vidiny cíle není o moc lepší. Kam a proč vlastně utíkáme?

Bojujeme s vlastním srdcem, se ztracenou láskou, pro kterou nám krvácí srdce nebo snad se sebou?

Kteroukoli z možností si zvolíme jako odpověď, ve své podstatě jsou si podobné. Téměř všechny zahrnují boj se zlomeným srdcem. Způsob, jakým tak činíme, už ovšem tak evidentní a jednotný být nemusí.

Kritika a chrlení síry

Často s jistou dávkou lítosti sleduji, jak rozpadlý pár své zklamání a zdrcenost řeší jejich otevřeným ventilováním ve formě pomluv, kritiky, dštěním síry.

Ale jaký to má smysl? Je možné, že někdo čeká, že se takovým způsobem snáze posune vpřed, protože se mu tak podaří zničit své vlastní emoce nebo toho druhého. Je to msta? Na kom ovšem? Na něm nebo na sobě samém?

O důvodech lze dlouho spekulovat, leč k čemu to vše? Vždyť tímto způsobem pouze zničíme to, co zbylo. Konce nebývají šťastné, ale to, co jim předcházelo, šťastnou kapitolou mohlo být. Vlastně se tak zpronevěřujeme citům, které jsme kdysi sdíleli i sobě samému. Nemyslím si, že je moudré nebo správné zlobit se na někoho, díky komu jsme poznali něco tak vzácného, jako je štěstí.

Vyléčí nás pouze láska?

Jsou též tací, již před svou bolestí utíkají do náruče jiných, protože „neumí být sami“, nebo protože se domnívají, že lásku vyléčí opět pouze láska. Je tomu skutečně tak?

Není to spíše naivní předpoklad, když uvážíme, že skutečná blízkost a vztah jako takový se budují, a osud, toho starého pardála, nelze tak snadno obelstít, přistoupíme-li na jeho existenci?

Přemýšlel jsem a připomíná mi to v lecčem břečťan. Tím, že před něj postavíte další zeď, neznamená, že se přestane popínat po té původní. Uhyne teprve, když jej strhnete ze stěny a zbavíte kořenů.

Stejně tak to bývá se vztahy a pocity v nich. Tím, že je zazdíme nebo upozadíme, neznamená, že nás přestanou pálit. K tomu většinou dojde, teprve když si své jizvy vyřešíme, vyrovnáme se s nimi a dáme jim čas, bez kterého se některé věci zkrátka neobejdou.

Když zanecháme metafor, lze dojít k závěru, že i v tomto případě dochází opět k devalvaci toho, co jsme prožili.

Neutíkejte

Ať jsou důvody nebo způsoby jakékoli, už samotný útěk můžeme označit za mizerný nápad, jelikož svému vlastnímu srdci stěží unikneme. Je nutné se spíše do něj zahledět a smířit se sám se sebou i s tím, kdo nás opustil a přijmout vše dobré, co nám dal, čím se na nás podepsal, protože ani jeho odchod na tom nic nezmění a skrze minulost s ním budeme už provázáni navždy. Neučiníme-li tak, cesta vpřed nám může zůstat zapovězena, jelikož je to zároveň krok vstříc ke klidu, vyrovnanosti i tomu, co asi nezbytně musí následovat.

Podobně podstatné je totiž sesbírat ze země kusy srdce, které nám schází k úplnosti a ten kus, který jsme kdysi darovali tomu, koho jsme milovali, protože ať už přijdeme o cokoli nebo kohokoli, jakkoli je to bolestivé, je důležité nepřijít o sebe samého, zachránit se.

Titulní foto: beche, Flickr, Creative Commons

Autor článku žije a dýchá uměním, pro momenty inspirace a osvícení. Alfou a omegou, snem i cílem, jsou pro tohoto pragmatického hyperracionálního fantastu elegance a móda.
Onload

11 názorů ke článku

28. 10. 2013 v 09:51Off-line BORJAGAY  (25/-/-)
shiro: no, to máš teda " pěkné" řešení ...
Já s autorem tohoto článku souhlasím, je to velice napsaný článek a hlavně, je to pravda, všechno, co tu napsal. Sám to mám za sebou, vím, jaké to je. Hněv tě neposune, hněvem to nevyřešíš. Musíš tenhle fakt přijmout, zpracovat a poděkovat, myslet na to dobré. A hned bude líp jak tobě, tak jemu :)
Souhlasím - 14   •  Nesouhlasím - 3  Nahlásit
30. 10. 2013 v 19:09On-line igni  (28/192/130)
Nezlobte se na mne, ale je to dalsi clanek naprosto o nicem a k nicemu. Presne jak rika Borjagay, je to clanek napsany velice. Bohuzel velice o nicem. To co v nem je, jsou obecne pravdy, ktere vsichni vime, mame je nekde na pozadi, ale po rozchodu nam nepomuzou. To si musi kazdy vyresit po svem, nekdo depresy, nekdo dalsi laskou, nekdo nakopanim ex do riti jako shiro. A tak to proste je, poradit si stejne nenechame!
04. 12. 2013 v 13:54Off-line Mikyto795  (27/173/70)
Když je rozchod koukám se na to z třetího pohledu. Nikdy ne ze svého nebo z jeho, ale z pohledu nezávislého. Je to mnohem lepší, ikdyž jste milovali můžete být těmi nejlepšími přáteli.
Souhlasím - 4   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
14. 04. 2015 v 15:14Off-line Ozz  (41/178/79)
No, na tohle téma neexistuje návod.
konec je vždy těžký:-( Pokud s rozchodem souhlasí obě strany, asi se vztah vyčerpal a takový rozchod může pokračovat přátelstvím.
Vztah, ve kterém jsou emoce, takhle nikdy nekončí. Nenávist může pomoc přetrhat ty poslední nitky, kterých se tak nechceme vzdát:-( Láska a nenávist mají k sobě moc blízko:-( Pokud se rozcházím, jistě uštědřím spoustu ran. Ublížím sobě i tomu druhému, ale jen čas a odstup to vše vyléčí:-( Někdy uštědřím ránu i úmyslně, abych ukončil to nimrání v ranách, které rozchodem vznikly. Při rozchodu nemám sílu toho druhého vidět, ani na něj myslet:-( to všechno mě moooc bolí:-( Pokud nemám naději to vrátit, musím zničit i to co zbylo, abych zachránil sám sebe, abych byl volný!!
Je naivní představa, v klidu se rozejít a vzpomínat na to krásné. Dokud se z toho nevyvážu, nejsem schopen takhle uvažovat a všechny ty rady v článku jsou mi k…
Ztráta je vždy ztrátou, pokud vás nebolí, už to za nic nestálo. Pokud vás to bolí, asi jste opravdu milovali, a to vyléčí jen čas, který vám dá sílu s odstupem vzpomínat jen na to dobré;-) Při rozchodu určitě ne!
Souhlasím - 1   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
21. 09. 2015 v 13:03Off-line d3miik  (21/-/64)
Rozchod je v poho. Horší jsou vzpomínky :/ Každopádně, čas to vyřeší ;)
Souhlasím - 1   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
20. 11. 2015 v 03:39Off-line FRANTA48  (51/-/-)
pokud nekoho milujete tak ani cas to vse nesmaze po 5 letech jsme se moji vinnou rozesli a ja stale nemohu zapomenout a jsou to bezesne noci plne zloby ale na sebe plne smutku a nestydim se ric i slz mam ted noveho pritele ale v hlave je stale on a je velky trapas kdyz pri milovani reknu jeho jmeno proste pokud nekoho skutecne milojete tak nikdy nezapomenete a v srdci vam zustane naporad a nikdo a nic ho od tud nevystrnadi
20. 11. 2015 v 03:42Off-line FRANTA48  (51/-/-)
a aspon u mne to doslo tak daleko ze jsem skoro udelal tu nejvetsi blbost a chtel si vzit zivot proste to co citim k Mirkovi je a nikdy nezmizi z meho srdce a dal bych cokoliv za to to vse vratit udelal jsem hroznou vec a Mira mi ji nikdy neodpustil a nikdy neodpusti
30. 04. 2016 v 16:29Off-line Agelic2  (25/178/65)
ozz má pravdu vím to ze své zkušenosti.
16. 05. 2016 v 22:23Off-line Spectre  (18/-/-)
V případě d3miika to řeší hospoda a velká žirafa :3 :DDD
16. 05. 2016 v 22:31Off-line d3miik  (21/-/64)
Až mi tu žirafu koupíš tak tě s ni asi praštím :3
21. 08. 2016 v 21:46On-line faaabka  (67/-/-)
Tak ses tady FRANTA48 pěkně vyzvracel a nakydal si na hlavu kolečko hnoje ...! Doufám, že se ti ulevilo ... :-)
Přihlaš se a okomentuj článek. Ještě nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
Onload
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload