Využíváme dostatečně příležitostí? Když ho potkáte a líbí se vám, oslovte ho!
„Včera jsem Tě viděl.“, „Nebyl jsi náhodou tehdy a tehdy tam a tam?“, „V reálu ti to sluší ještě více než na fotkách“. Leckdo jednu z těchto vět nebo podobnou již někdy četl nebo třeba i poslal. Kolik z nich ji ovšem zkusilo říct osobně? Jaký význam vlastně má shledání se s upamatovanou tváří na internetu, když osobní setkání jsme promrhali?
Lidé do našich životů vstupují a opět z nich vystupují, i když třeba nastoupí pouze do stejné tramvaje a vystoupí na jiné zastávce než my. Bez nadsázky se dá říci, že všude, kam vejdeme, potkáváme někoho nového. Mnohé z těchto postav ani nevnímáme. Tvoří pouhou kulisu světa.
Jiných si všimneme více
Pak jsou tu ale tací, kterých si všimneme. Na moment či na dva, díky čemuž nám utkví v paměti. Když ta chvíle odezní, často odejdeme s nepořízenou, což někteří vykompenzují prokletím sebe sama nebo zběsilým honem za právě promarněnou šancí, který nejvíce připomíná pověstné hledání jehly v kupce sena. Přitom nestačilo by spíše málo, aby se věci mohly mít jinak?
Když člověk dostane první zprávu od člověka, který jej viděl, spíše je polichocen jeho úsilím jej najít a tím, že si ho vůbec všiml. Až později, po pár podobných zprávách, mu začne připadat podivné, jak je vůbec možné, že jej někdo takto najde. Nakonec své jméno nenosíme napsané na zádech ani nerozséváme feromony.
Představa, že někdo sedí u počítače a podle kolonky „věk“ a „lokalita“ projíždí nepřeberné množství vyfiltrovaných výsledku, vyhlíží spíše děsivě. Po další chvilce už to začne být téměř obtěžující, dáno i faktem, který opět mnozí znají důvěrně, že málokdy někam takováto událost vede. Přece, nestačilo spíše málo, aby se věci bývaly měly jinak?
Oslovte jej...
Vyhlíží to jako scéna z černobílého filmu. Osamělá elegantní dáma sedící u stolu v příjemné restauraci, opodál se zvedá šarmantní gentleman, aby ji připálil cigaretu a s komplimentem jako omluvou si přisedá. Teď z elegantní dámy udělejme sympatického mladíka, z restaurace a stolu, u kterého sedí, autobus či knihovnu a sami se vžijme do role šarmantního gentlemana.
Tak, a už nic nebrání tomu, abychom se zvedli, věnovali dotyčnému, který nás zaujme, krom úsměvu (který ve skutečnosti připomíná spíše výraz chovance psychiatrického sanatoria) kompliment a připojili se k němu při tom, co zrovna provádí. Stačí přece spíše málo, aby se věci měly jinak.
Hlavně se nebát
Asi nebudu nápomocen vyloženě při výběru toho co říct, jak oslovit. To už musí každý z nás zjistit sám podle situace, podle své povahy, podle toho, na kom ulpívá jeho zrak. Můžu jen poradit, že by to mělo být něco duchaplnějšího než odpověď „Tak děkuji.“ na lichotku ohledně „zajímavé vizáže“.
Stejně tak nemohu slíbit ani úspěch takového počínání, i když vím, že to zanechá větší efekt a jiný dojem, je-li člověk osloven skutečně. Stejně jako vím, že člověk pro své touhy musí něco udělat a někdy trocha riskování může alespoň, když nic víc, oživit zemdleného ducha.
Stačí málo
Možná jde o souboj s ostýchavostí či konvencí, ale ať už je tím zbytečným zámkem na hlase cokoli, je důležité si uvědomit, že věta „Včera jsem Tě viděl“ a je jedno, zda ji čteme nebo píšeme, ne vždy nese příslib.
Co moře schvátí, již nenavrátí. Je možné, že podobně to funguje u nevyužité příležitosti. Co promarněná šance schvátí, již nenavrátí. A aby těch klišé nebylo málo, zamysleme se nad tím, že žijeme pouze jednou. A třebaže ne zrovna v černobílém filmu, nemusí být na škodu vzít si k srdci slova písně, jejíž klip černobílý je „Something stupid“. Nakonec stačí spíše málo…
Titulní foto: a-mon, Flickr, Creative Commons
17 názorů ke článku
A celkem nedávno se tu v diskuzi řešilo, jestli máte Gayradar. A hodně kluků tam řeklo, že jistě. Tak proč teda ty kluky neoslovovat na ulici, když jste si tak jistí??
Možná na tom něco pravdy bude, ale už ten příklad s tím gentlemanem byl přinejmenším nevhodný... Pokud se nám bude líbit kluk na autobusové zastávce a v lepším případě nebude mít v uších sluchátka a nebude tam s žádnou holkou, bylo by dost riskantní zmíněnou akci oslovení provést, v případě těžkého (byť slušného) odmítnutí jsou následující chvíle čekání, potažmo pak jízdou MHD velmi trapné, člověk by se nejraději zavrtal do země. Nedej bůh, aby si daný kluk začal ještě s někým o vás vyprávět, a pohrdavě se na vás koukat.
Tak kdyby mi chlapec rekl, ze v realu vypadam lepe nez na fotkach, otocil bych se a odesel, smirak jeden.
Co je sloziteho navazat kontakt s clovekem, ktery stoji/sedi/doplnte si vedle me? Nemusim na neho hned vybalit, ze je bozi. Staci, kdyz se zeptam, kolik je hodin, nebo jak se dostanu na nadrazi...
Deti moje. Prestante sedet u virtualniho sveta a bezte trenovat ven, mezi zive lidi. Jak jinak se to chcete naucit a jak jinak se chcete vyhnout cteni/psanim clankum o tom, jak jsou chlapci z netu hrozni/prolhani...?
Vzdyt to prece nedava smysl :) Na jednu stranu je pro autora (a dalsi jedince) slozite oslovit kluka, proto asi napsal tento clanek, na druhou stranu ale maji chapci plnou pusu reci. Tak trosku skutek utek, ne? :)
No nic, asi si skocim rict o ohen, abych si mel cim zapalit cigo.
Jasně. Určitě ho oslovíme stylem: Héj, nejsi náhodou buzna? Ty jsi hezkej kluk, nechtěl bys se mnou chodit xD
