Jsou gayové posedlí mládím? A co nás čeká po sedmadvacítce?
Dennodenně se s tím setkáváme. S handicapem, který věk přináší. Ať již ten nízký či vyšší. Popiskům o věkové hranici, obvykle nastavené na nižší čísla, se nevyhneme, jsou součástí nadpisů i profilů samotných. Je možné, že stejně jako Čachtická paní, jsme i my posedlí mládím? Nebo snad gayové pouze rychleji stárnou? Či jde jen o nesmiřitelný souboj ročníků?
V mládí je prý krása, síla, život. Někdy se může zdát, že pro gaye se toto stává téměř životním stylem, že snad proto tím „nejžádanějším zbožím“ je kategorie „mladíčků“. Hon na ně jako by snad byl tradičním duhovým sportem. Počet svedených mladíků či množství zájmu od nich se v milostném životě rovná pro mnohé pocitu zadostiučinění, pro jiné zase potvrzením osobní krásy. Cloumá s námi ale věkový minimalismus, jistá forma povrchnosti, nebo se snad jedná o něco hlubšího, je snad skutečně na „náctkách“ něco neodolatelného?
I kluci to mají těžké
Jenže ve snaze zachovat objektivitu, dojdeme na to, že ani na druhé straně této „barikády“ není situace o nic lepší. I chlapci se drží rádi v nižších číslech či alespoň obdobných tomu svému. A když navíc připustíme, že každý má jiný vkus a vzhled přeci jen je podstatný, tak dojdeme k závěru, že i ti kluci to mají kvůli „válce věků“ těžké, neboť jejich potenciál se ze zúženého ještě více zužuje. Že by přeci jen věk nebyl jenom číslo?
Magická „27“
Nehodlám obhajovat ani podporovat věkové propasti mezi partnery, to je vždy pouze postoj každého z nás. Mne spíše napadá, co nás čeká, pokud se nám nepodaří usadit se do sedmadvacátého roku života? Ten se jeví totiž být tím velkým mezníkem. Okolo něj (více či méně) končí kolonka „do“. Právě v tomto období totiž začínají gayové být staří v očích těch, z jejichž věku již vyrostli. S tímto cejchem v první pozici před lomítkem se totiž přestává o člověku mluvit jako o „klukovi“.
Důvodů by mohlo být více, ale stejně se na ně najdou argumenty. Možná je to jen určitá moc onoho čísla. Stejně jako se to tvrdí u Klubu 27.
Klesnou naše možnosti?
Každopádně je možné, že se při překročení oné hranice naše šance i možnosti drasticky smrsknou? Může se stát, že pokud do té doby nenajde člověk toho pravého, tak poté už jej bude hledat jen velmi těžko, a nepodaří-li se mu to, tak jej posedne „horečka mládí“?
To je asi otázka, která každému bude zodpovězena, až když se jeho hodiny přetočí za tuto hodnotu. Ať už je to ale jakkoli, nemuselo by být od věci vzít do rukou trochu soudnosti a rozumu. Pederastii se už obnovit nepodaří, ta už asi zůstane pouze součástí antického kultu. A zároveň věk by neměl být dogma. Nakonec lidé a potenciální objekty touhy či dokonce lásky definuje více než ročník narození. Vždyť ve výsledku krása má mnoho podob a na každého z nás někde číhá, pokud máme otevřené oči.
Titulní foto: gazeronly, Flickr, Creative Commons
24 názorů ke článku
Můj partner je skoro o 9 let starší. Spousta chlapů začíná být fakt pěkných až okolo 25 a když se o sebe starají, tak jim to vydrží i po 40.
Podle mě kluk, který je sexy ve 20 bude sexy ve 40 (pokud nebude sedět u kompu), protože skutečně sexy je sebevědomí (ne arogance). A upřímně, 70% kluků pod 25 tady opravdu sexy není. Maximum, co z nich člověk má je fotka na profilu, což je totéž, jako pustit si jedno z milionu péček :-P Opravdových ososbností srovnaných se sebou je tady fakt moc málo (a nejen ve věku 25-). I když poznal jsem tady i kluky kolem 17, kterým to neskutečně pálilo a těm bude za pár let patřit svět :-o
PS: Hažte kameny děti :-*
Kdo mě chce? :D
Za čtyry měsíce už po mně pes neštěkne.....