Masér Martin: Karel Gott je opravdu fenomén!

25letý Martin (somerone) se narodil ve vesničce Jesenná, ve Zlíně vystudoval Střední hotelovou školu, obor hotelnictví a turismus. Po maturitě založil tehdejší jediný zlínský gay klub Ego. V roce 2009 se kvůli práci přestěhoval do Prahy, kde žije dodnes. Prý by neměnil, protože Praha skýtá možnosti, realizaci a anonymitu pro gay komunitu.

Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Když jsem vnímal sexualitu, takže ve třinácti. Styděl jsem se za to, takže jsem měl docela velký problém si udržet i kamarády. Stal se ze mě introvert. Byly v tom i věci, co se děly u nás v rodině. Byl jsem nešťastný. Hlavně z toho, jak jsem v sobě ty emoce dusil. Nedalo se nikomu svěřit. Bylo to hrozné. Ale soustředil jsem se na školu a jiné věci, které mě zaměstnávaly, tak k tomu nebyl takový prostor.

Kdy jsi to poprvé někomu řekl?

Poprvé si pamatuju, že jsem to řekl svým spolužačkám na střední v posledním ročníku, kdy jsem měl přítele a chtěl jsem se pochlubit. Reagovali dobře, ani ne moc překvapeně, bylo to spontánní. Nijak jsem se na to nepřipravoval.

V práci to o tobě věděli?

V kasinu to tehdy nevzali dobře. Byla tam i šikana. Bohužel vždycky se někdo po čase zeptal a já nedokážu lhát. Proto jsem už nechtěl dělat v kolektivu. Nebylo to příjemné.

A matka?

Každopádně matka se to dozvěděla a vlastně tak nějak i okolí tím, že jsme otevřeli první gay-friendly club. Byla to atrakce ve Zlínském kraji a já jsem tam obsluhoval. Tak si to každý rychle spočítal.

S matkou nemám důvěrný vztah, nikdy se mě přímo nezeptala. Vypadá, že to přinejmenším neřeší. Asi s tím problém nemá, dokonce jsem měl doma i přítele nebo gay kamarády, a v pohodě.

Prarodiče to věděli?

Nejvíce mě dojal děda, když mi řekl: „Hodně štěstí!“. Byl se mnou na návštěvě u nich přítel, nevěděli ale, o koho se jedná, ale nějak to vycítili. Byli pro mě víc než rodiče, bohužel už nežijí. Vzdálená rodina to nějak neřeší, nejsme moc v kontaktu, a matka, bratři v pohodě. Každý se staráme o sebe. Takové věci neřešíme. Nikdy se mě ani neptali, jestli někoho mám nebo tak.

Jaký byl hlavní důvod, když jsi to řekl svému okolí?

Svoboda. Když se někdo zeptal, odvětil jsem mu „ano“, a byla to úleva. Jsem rád za svůj coming out. Nestydím se za to. Byla chyba, že jsem si to neuvědomil dřív. Ale zase nevěděl jsem, jak na to bude reagovat rodina a okolí, a dokud nemáte možnost se přestěhovat, musíte zvažovat.

Cos cítil, až jsi to řekl?

Obavy, nervozitu, ale vzápětí radost, jak to kamarádky vzaly.

Měl jsi nějaké problémy po coming outu?

Ano, lidi se na mě dívali jinak, snažil jsem se být přirozený. Když se někdo zeptal opatrně, rád jsem si s ním o tom promluvil. Nikdy jsem nedostával od lidí z vesnice nevhodné otázky nebo narážky. Problémy se objevily spíš později v práci v Praze. Narazil jsem na výsměch, šikanu apod.

Dostal ses do konfliktu s nábožensky založenými lidmi?

Nikdy. Jsou to skvělí lidi, dokonce jsem chodil i na křesťanské campy. Nedám na ně dopustit. Chovali se vždy přátelsky a chápavě i v otázce homosexuality. Mladší generace je zkrátka tolerantnější.

Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Hodně sil, jděte si pevně za svým cílem, komunikujte v rodině i s přáteli, a hlupáky obcházejte nebo ignorujte.

V čem tě tvoje orientace omezuje?

Neomezuje mě, zařídil jsem se tak, aby mě neomezovala. Nepatlám na sebe žádné šminky, nenosím vytahané trička, kabelku pomalu s visačkou, aby každý viděl, že je to originál značka! Takové lidi musí omezovat společnost. Chlap má být chlapem, můj názor. Feminní pseudo chlap je pro většinu gayů sexuálně odpudivější než ženská.

A naopak výhody?

O nějakých zvláštních výhodách nevím, každopádně jedna, která mě napadá – že mě někdo pozve u baru na drink. A gay podniky mají rádi karaoke, a to je také plus. Ale jak jsem vysledoval, do gay klubu nemusím chodit, aniž bych byl homosexuál. Gay-diskotéky jinak nevyhledávám, když někam jdu, tak jenom zpívat a je mi jedno, jaký to je podnik.

Dal bys klukovi pusu na tramvajové zastávce plné lidí?

Projev lásky i sympatií vidím jako upřímnost a nic na tom není snad špatného. Jen pro zaostalou společnost lidí, co nechápe, není tolerantní nebo žije stále v minulosti nějakého trapného morálního kodexu. Ovšem všeho s mírou. Proč by neměli vzbuzovat pohoršení i heterosexuálové? Mnohdy se chovají dost nechutně na zastávkách i v tramvaji. Každopádně decentní chování a pusa je přijatelná, sexuální device nikoliv.

Mezi kamarády máš spíše heterosexuály nebo gaye?

Čím jsem starší, více si rozumím i s heterosexuály.

Čím to?

Asi přirozenější debata, která není postavena jenom na sexu a perverznostech.

A jak tě berou?

Občas třeba škádlím jednoho kamaráda, bere to s humorem. Ví, že je to jenom legrace. Jiní mě respektují, musí, pokud chtějí být přáteli.

Co tě baví?

Pokud bych se měl vrátit do mých školních let na druhém stupni základní školy, začal jsem se zajímat o hru na klavír, kde jsem ve Vizovicích (kam jsem chodil i do školy) chodil na soukromé hodiny jednou týdně. Po třech letech, kdy jsem přestupoval ze základky na střední, jsem s tím seknul. Zrovna v tomto období mně zemřel i otec, a protože byl na mě hrdý, vždy jsem si na něj u klavíru vzpomněl a přepadl mě tísnivý smutný pocit. Dodnes si rád osvěžím motorickou paměť hrou různých klasiků, ale už bych se asi nic nového nedokázal naučit. Orientace v notách mi dělá problém a podle sluchu hrát nedokážu.

Ovšem když mi bylo 16 let, inspiroval jsem se zpěvem Karla Gotta k tomu ho napodobovat, stal se mým idolem. Zpíval jsem si před oknem mého pokoje jeho písničky. Známí nebo rodina mě občas viděli, aniž bych to tušil. Z odrazu světla do tmy v okně, nevidíte, kdo je venku. Smáli se mi. Uměl jsem trochu zpívat už na základce, učitelka z pátého ročníku (ta co mě inspirovala i pro pozdější hru na klavír), vedoucí sboru Rokytenka u nás na Valašsku v rámci folklóru, mě angažovala na Dni Matek, kde jsem v kroji zpíval pro mě už zapomenutou lidovku. Byla to první zkušenost.

Za svůj život jsem dostal mnohé přezdívky, třeba na skautském táboře jsem byl Doktor, posledních 6 let mi známí říkají Gotťák.

Když jsem měl prostor k tomu ukázat svoji naučenou imitaci v baru, který jsme si ve Zlíně s kamarádem otevřeli, bavil jsem lidi, později i na večírcích. Ovšem tehdy jsem jenom otevíral pusu na playback.

Když jsem se před třemi lety dostal do Prahy, vyhledal jsem si lektora a pár měsíců chodil na hodiny. Vím, že ze mě je průměrný zpěvák, kterému to občas ujede, ale zpívám pro radost.

Velmi často, třeba i několikrát za týden, chodím s přáteli na karaoke večery, které jsme postupně časem objevili. Můj repertoár je z větší části český, zůstal jsem v něm věrný Gottovi.

Můj největší koníček – tedy zpěv – mi bere čas. Je to druh zábavy a noční život. Dává mi ale možnost společenského života, poznávat lidi a to, co mě opravdu nabijí – aplaus. Je to jako droga! (smích)

Máš ve zpěvu nějaký úspěch?

Můj úspěch byl, že jsem se dokázal postarat sám o sebe a odstěhovat se do Prahy, do velkého města pro malého vesničana, i když pravda, sám jsem bydlel ve Zlíně asi 2 roky předtím. Profesní úspěchy nereflektuju, protože jsem vystřídal hodně profesí. Možná jen v masérství, že mám za sebou už pár stovek lidí za tři a půl roku praxe.

Takže jsi masér?

Ano, pracuji jako masér. Ovšem vystřídal jsem několik profesí. Předtím, když jsem přišel do Prahy, se ze mě stal v Brně krupiér. Po maturitě jsem realizoval první zlínský gay klub EGO, který už dnes neexistuje a zanikl. Zde jsem pracoval jako barman a později asi 3 roky jako provozní. Přitom jsem se věnoval ještě jedné činnosti u alternativního operátora jako specialista hlasových služeb.

Kdo jsou tvoji klienti?

Gayové a bisexuálové.

Na co se v masérství specializuješ?

Jsem relaxační masér, který se specializuje na tantrické umění pro gay komunitu. Mnoho povrchních lidí tíhne k představě escortu nebo druhu prostituce, ale ti, co ke mně chodí nebo u mě byli, ví skutečnost.

Plánuješ u toho zůstat?

Přemýšlím o tom, že budu mít masérství jako přivýdělek a změním profesi na hlavní pracovní poměr úplně v jiné oblasti, nebo si rozšířím kurzem jiné metody nebo procedury jako masér. Jsem člověk, který vítá změny a učí se něčemu novému. Taky mě napadlo jít studovat příštím akademickým rokem. Chci učit nebo studovat psychologii. Mám k tomu vhodné predispozice. Uvidíme.

Máš nějaké sny?

Sny nemám, nevybarvuju si život sny, jsem realista bez dlouhodobých cílů. Žiju tak trochu ze dne na den. Mám jisté cíle, ano, ale budu skromný a nebudu se s nimi svěřovat. Až je dovedu do zdárného výsledku, pochlubím se, jinak se budu chvástat.

Každopádně moje každodenní přání je, abych byl zdravý, měl střechu nad hlavou a neměl hlad. Lidi se odnaučili být skromnými. Věštkyně mi řekla, že jsem si v předchozích životech všechno splnil a mé pozemské poslání je dávat. Proto by nebylo špatné se dát na psychologii, i když jako masér pomáhám lidem taky, ale na jak dlouho? Je dobré myslet na budoucnost a mít v rukávu i jiné karty.

Kdo je tvůj vzor a inspirace?

Bohužel nemůžu mluvit o rodičích. Nestali se u mě vzorem. Můj ideál-idol jako umělec zůstane Michael Jackson. Talentovanější člověk, který víc dokázal, se jistě nenajde. Dokonce jsem se naučil i jeho slavný „moonwalk“. Vzorem v některých věcech a vlastnostech zůstanou mí prarodiče, kteří uměli hlavně šetřit, což mně dělá problém. Také žili v poklidném manželství a tolerovali se, fungoval tam skvěle kompromis.

Jinak obdivuju Karla Gotta – pro svoji profesionalitu, pokoru, jak se chová ke svému okolí i lidem z branže. Jeho pracovitost, kolik oslovuje generací. Je opravdu fenomén! Když jsem byl mladší, přál jsem si být jeho syn, určitě je na staré kolena vzorným manželem i otcem. Jsem na něj hrdý, proto i přes všechny úsměvné tváře se ho zastávám. Prostě božský Kája!

Jak relaxuješ?

Večerními masážemi, nočním zpěvem a dopoledním spánkem.

Koho považuješ za gay ikonu?

Rozhodně ne Lukáše Rejmona a jiné pornoherce. Gay ikona pro mě neexistuje. Je to trapný někoho rozlišovat podle sexuality. Ani nevím, jestli je Madonna gay ikonou. I kdyby byla lesba, není to snad její věc?

Jak vnímáš českou gay scénu?

Češi neumí být otevření a přátelští, tak jako lidi v jiných státech. Máme se pořád co učit, jak se k sobě chovat.

Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Za vaše odlišnosti vás jiní taky nekritizují, a pokud ano, určitě se vám to líbit nebude.

Jací kluci se ti líbí?

Je mi jedno, jestli to bude blonďák nebo kluk s tmavými vlasy. Je důležitá ona chemie. Každopádně líbí se mi kluci, co se o sebe starají, jsou štíhlí, upravení a mají vlasy, které já moc nemám (smích). Dále jsou inteligentní a mají zájem a vyřešeny předchozí vztahy, a jsou emočně stabilní.

Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Imitoval jsem v hetero klubu Lucii Bílou s parukou v kostýmku v kozačkách na vysokých podpatcích, které mám dodnes na památku doma, a minisukni. Byla to sázka za 500 korun. Asi bych to pro tu legraci udělal znova.

Jakou nejvíc gay věc jsi kdy dostal?

Barbie a pusu od kamaráda, od kterého bych to nečekal.

Jakou nejvíc gay věc by sis přál?

Zažít aspoň jednou pořádný sex s pěkným chlapem.

Jak vnímáš internetové seznamování?

Chyba sociálních sítí je především u gay seznamkách v anonymitě. Kluci ztratili čest dodržet slovo, protože si řeknou: „O nic nejde! Je to jenom další blbec ze seznamky, u kterého zapnu ‚pause‘ nebo ‚stop‘, když mě přestane bavit“. Ovšem když se to stane jim, dělají ze sebe oběti. Je to podobně i ve vztazích a proto vztahy u gayů zpravidla vydrží tak krátkou dobu.

Docela dost nechápu cíl lidí, co nechtějí posílat fotky, nic nehledají a přitom se tu přihlašují, vydávají se za jiný fotky za účelem budování důvěry, aby potom mohli napsat, že to nejsou oni. Logické uvažování u chatování zkrátka nefunguje a co je horší, že nastupující generace v tom vyrůstá. Vytváří se více imaginární svět, než svět reálný. Prahneme víc po fotkách než po osobním setkání. Něco je špatně.

Souhlasíš se sňatky a adopcí dětí?

Se sňatky ano, s adopcí nikoliv.

Proč ne s adopcí?

Protože v Poradně se nestačím divit, kolik lidí je pro incest.

Zaujal tě Prague Pride?

Byl jsem na prvním ročníku a nezaujal. Je to dobrá věc, ale díky mediím jsme pomalované kreatury, které vyšly do ulic, aby si dokázaly svou „buzní hrdost“. A já přece chci docítit přístupu ve společnosti a tolerance, proč mám do světa tedy vykřikovat, že jsem něco víc? Že jsem gay? Trochu neúčelné. Myslím, že to má spíš opačný efekt a odezvu. Vnímám to jako karneval pro exhibici.

Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

Nezměnil, protože zítra mě může překvapit a nakonec se to ukáže jako chyba. Kdybych prahnul po změně, udělám ji ještě dřív, než o tom napíšu.

Martinův profil: somerone