Honza se vdává a Jarda se žení. Budou z nich duhoví rodiče?

Homosexuálové Honza (41) a Jarda (37) se rozhodli po několika letech vztahu uzavřít registrované partnerství. Inteligentní, schopní muži, kteří hodlají strávit zbytek života společně, ocenili tento zákon proto, že jim zaručuje určitou právní jistotu. Kdybyste Honzu nebo Jardu potkali na ulici, nepoznáte, že jde o gaye. Za ruce se nikdy nedrží, uvědomují si i přes legalizaci jejich zaměření, že česká společnost se ještě svého homofobního postoje nezbavila. Při setkání s nimi mě zajímal jejich postoj k adopci dětí homosexuálními páry, resp. jestli uvažovali o tom být někdy rodiči nebo zda si jsou plně vědomi, že jako dva muži společně dítě u nás zatím vychovávat nemohou.

„Homosexualita není nemoc, je to skutečnost, se kterou se musíš naučit žít. Popírat sám sebe, znamená se trápit, skrývat se a zapírat se před světem a lidmi kolem. Můžu říct, že jsem rád, že máme zákon o registrovaném partnerství. Vadí mi prezentace gayů a leseb na akcích jako je Prague Pride, touha některých zviditelnit se a předvádět se za každou cenu. Tohle naši minoritu heterosexuálům jen znechutí. Neříkám, že mezi homosexuály nejsou promiskuitní lidé nebo exhibicionisti. Mluvím za ty, kteří chtějí žít v klidu s partnerem, chovají se slušně a nestojí o zbytečnou popularitu. Rodina? To je pro mě i partnera pořád otec, matka a děti. My s Jardou jsme v tomhle tradiční a to nehodláme měnit. Děti nemáme a mít nebudeme. V tom máme jasno. Je možné, že kdybychom byly lesby a mohly otěhotnět, budeme o rodině uvažovat. Těžko říct. Podle mě je to otázka času, možnost adopce dětí u homosexuálních párů. Nás to ale netrápí,“ zakončil hovor Honza.

V souvislosti s tím se mi vybavila letošní prohlášení ministra pro lidská práva Dienstbiera, který chce ve sněmovně prosadit adopci partnerových dětí a pokud to bude možné i adopci dětí z ústavní péče do homosexuálních rodin. Zatím neúspěšně.

Budou moci čeští gayové osvojit dítě partnera? Možná už brzy

Adopce – osvojení: přijetí cizího nezletilého dítěte do vlastní rodiny, tj. do náhradní rodinné péče, která ve svých důsledcíh plně nahrazuje pokrevní vztah rodiče a dítěte. V současné době je podle zákona o registrovaném partnerství osvojení dítěte za existence registrovaného partnerství vyloučeno!

O co jde?

Napadá vás, jestli jde v otázce adopce pouze o politické gesto ministra pro lidská práva nebo prosazení něčeho, co už jinde v Evropě funguje?

Fakta hovoří jasně. Evropské západní země jsou daleko před námi např. v Dánsku, Norku, Švédsku, Velké Británii, na Islandu, v Belgii, Nizozemí a Španělsku existuje individuální i společná adopce.

Ve Finsku a Německu je možná pouze adopce biologických dětí partnera, v Rakousku mohou homosexuálové adoptovat děti pouze jako svobodná osoba, nikoliv jako pár, proto k adopcím téměř nedochází. Různé země, různé zákony a různé zkušenosti. Vše ale funguje, jak má.

Ministr se tedy přiklání v první fázi k finskému a německému modelu. Proč ne? Česká veřejnost se v tomto případě jeví jako tolerantnější, uvědomuje si, že jde o děti vlastního biologického otce nebo matky, které nyní adoptovány partnerem být nemohou. V případě rozšíření adopce i na děti v ústavní péči už tak tolerantní není (pouze 34 % dotazovaných souhlasí). Adopci homosexuály odsuzují spíše muži.

Kritici vycházejí z některých domněnek nebo předsudků. Stejně tak i odborníci z řad psychologů, kteří striktně adopci zavrhují. Zde uvedu pár faktů vycházejících z téměř třicetiletého sociologického a psychologického výzkumu ve Spojených státech, kde je homosexualita párů přijímána ve většině zemí bez předsudků a děti tyto páry vychovávají naprosto běžně. Tedy rodiče - gayové nebo lesby a s nimi žijící děti - adoptované nebo vlastní.

Adopce ne, protože:

1. Pro zdravý vývoj dítěte je nezbytné heterosexuální rodinné prostředí! Pozor! Co potom domácnosti s rozvedenou nebo svobodnou matkou, žijící především z důvodů ekonomických se svojí ovdovělou nebo rozvedenou matkou? I ty vychovávají společně dítě jako dvě ženy a nikdo se nepozastaví nad tím, že by dítě mohlo být homosexuálně orientované. Důležitější je harmonické prostředí než přítomnost špatného otce.

2. Děti vychovávané v homosexuálních rodinách se nenaučí rodinným rolím založeným, na pohlaví, jako je žena/muž, matka/otec! Sociologické studie prokázaly, že děti z homosexuálních rodin se zcela automaticky identifikovaly v souladu se svým biologickým pohlavím.

3. Gayové a lesby budou jako rodiče své děti sexuálně obtěžovat nebo zneužívat! Velká část odpůrců gay a lesbických vztahů a potažmo i rodičovství směšuje homosexualitu s pedofilií. Pedofilii lze charakterizovat jako sexuální přitažlivost dospělého k dítěti. Bylo zjištěno, že vdevadesáti procentech případů je pachatelem dospělý, heterosexuální muž. Ve velké většině případů bylo obětí dítě ženského pohlaví. V případech, kdy byl zneužitým chlapec, bylo zjištěno, že 74% pachatelů – mužů žilo v době zneužití ve vztahu s ženou.

4. Homosexuálové jsou duševně nemocní, a proto nejsou jako rodiče duševně způsobilí! Homosexualita byla WHO vyřazena ze seznamu duševních nemocí, gayové a lesby jsou tudíž psychicky způsobilí pečovat o děti.

5. Z dětí vychovávaných homosexuálními páry se stanou lidé s homosexuální orientací! Té se ovšem nelze naučit, neboť převážná většina gayů a leseb vyrostla v heterosexuálních rodinách. Navíc studie zde ukázaly, že naprostá většina dětí vyrůstající v homosexuálních rodinách se identifikuje jako heterosexuální a podle toho také navazují heterosexuální vztahy.

Děti z homosexuální rodiny se cítí v pohodě

Americké výzkumy prokázaly, že děti homosexuálních rodičů jsou emočně prosperující, sociálně přizpůsobené a ve vzdělání minimálně tak úspěšné jako děti heterosexuálních rodičů. Nemají problém o svých rodičích před okolím hovořit, jsou velmi tolerantní k odlišným jedincům, netrpí pocitem společenského stigmatu. Velkou roli tady hraje i fakt, že homosexualita párů je ve Státech vnímána a akceptována dlouhodobě a mnohem víc než u nás, kde stavíme klasickou rodinu nade vše!

Institut rodiny je v České republice chápán jako zprostředkující článek mezi společenskými a individuálními zájmy. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, přestože rodinu explicitně legálně nedefinuje, chápe tuto instituci společně s řádnou výchovou dětí jako hlavní účel manželství, podtrhněme heterosexuálního, neboť manželství je u nás definováno jako trvalé společenství muže a ženy. Muž a žena jsou zde povoláni k tomu společně vychovávat děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.

Přesto v domácnostech homosexuálních párů vyrůstá podle posledního sčítání lidu 925 dětí. Z toho v rodinách registrovaných partnerů žije 46 dětí. Domácnost partnerů Honzy a Jardy mezi ně patřit nebude.

Foto: © Depositphotos.com/Wavebreakmedia

Je nutné si uvědomit...

Co všechno je nutné si uvědomit v souvislosti s návrhem zákona o adopci? Je třeba vidět biologické otce svých dětí, kteří dříve popírali svou orientaci, dále pocity lesbických žen, které se milují, uvědomují si své ženství a po určité době podlehnou touze a pocitu porodit, mít a vychovávat své dítě, které ale vždycky bude mít 50 % genů svého otce – muže, zbaveného právně nároků na něj. Taková matka se o své mateřství hodlá dělit se svou partnerkou, která na něj v současné době nemá právní nárok.

Dále jsou tu nezletilé děti odložené v ústavní péči, které by chtěly vyrůstat v láskyplné rodině a mít konečně někoho svého, nehledě na to, jestli to budou dvě mámy nebo dva tátové. Potencionální homo „rodiče“, kteří by pak mohli těmto dětem nabídnout solidní zázemí i výchovu. A v neposlední řadě si obhájci zákona musí uvědomit to nejdůležitější. Nakolik tolerantní bude česká společnost k těmto adoptovaným dětem, zda k nim přistoupí bez homofobních projevů chování, ať už půjde o postoj učitelů ve škole, spolužáků, kamarádů nebo sousedů. Nestanou se adoptované děti terčem posměchu a šikany? Lze tomu předejít? Jak?

Manželství je přežitek

Tradiční česká rodina prochází krizí, manželství se stává přežitkem, se slovem rozvod se v rodinách pohazuje, jako by o nic nešlo. V Česku bylo v roce 2012 uzavřeno 45 206 manželství, rozvedeno pak 26 402, z čehož bylo 57,5 % s nezletilými dětmi. Mezi nejčastější důvody rozvodu patřila rozdílnost povah, názorů a zájmů, následoval alkoholismus muže a nezájem o rodinu ze strany ženy (data ČSÚ). Třetina dětí se dnes rodí mimo manželství. Některé děti jsou svými rodiči týrány, jiné zneužívány, další pak odkládány do baby-boxů nebo ústavů. Děti narozené svým matkám a otcům.

Co historicky bylo a i dnes má být hlavním zájmem rodičů? Určitě mít rád, učit a s láskou vychovat své děti. Je možné, že v nastupující společnosti, kdy se viditelně proměňuje a oslabuje role rodiny, už nebude namístě lpět na provázanosti slova rodina se slovem rodit. Čas ukáže, jak moc jsou důležití, muž a žena, jako ti nejlepší a jediní rodiče. Jestli klasický model rodiny je vůbec ve 21. století nutný a jestli striktní trvání na něm je vždy v zájmu dítěte to jediné a správné.

Je třeba si uvědomit a zamyslet se nad tím, zda v budoucnu k výchově dětí nepostačí jeden nebo dva svědomití, pečující dospělí, bez ohledu na pohlaví. Lidé, kteří chtějí zodpovědně vychovávat své dítě v instituci podobné běžné rodině. Pokud by se takový nový model osvědčil a účinně fungoval, získaly by tím i tyto adoptované děti.

V Evropě se nabízí již fungující modely adopce dětí homosexuálními páry. Naši zákonodárci se jimi mohou inspirovat. K problému je nutno přistoupit uvážlivě a zodpovědně. V žádném případě neopomenout  skutečnost, že prvořadý je zde zájem dítěte a děti, včetně těch adoptovaných, jsou  budoucnost každého národa. Ani Česká republika v tomhle není výjimkou.

Co by ale rozhodně v případě zákona o adopci homosexuálními páry naši zákonodárci neměli ignorovat je názor většinové společnosti, protože „Vox populi, vox dei...“ („hlas lidu, hlas Boží“ – pozn. red.).

Článek původně vyšel na blogu autorky.

Registrované partnerství po osmi letech překonalo rekord