Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Honza se vdává a Jarda se žení. Budou z nich duhoví rodiče?

Ať už je váš názor na homosexuální páry jakýkoli, faktem zůstává, že za více než sedm let existence Zákona č. 115/2006 Sb. jich uzavřelo registrované partnerství 1 692.

Homosexuálové Honza (41) a Jarda (37) se rozhodli po několika letech vztahu uzavřít registrované partnerství. Inteligentní, schopní muži, kteří hodlají strávit zbytek života společně, ocenili tento zákon proto, že jim zaručuje určitou právní jistotu. Kdybyste Honzu nebo Jardu potkali na ulici, nepoznáte, že jde o gaye. Za ruce se nikdy nedrží, uvědomují si i přes legalizaci jejich zaměření, že česká společnost se ještě svého homofobního postoje nezbavila. Při setkání s nimi mě zajímal jejich postoj k adopci dětí homosexuálními páry, resp. jestli uvažovali o tom být někdy rodiči nebo zda si jsou plně vědomi, že jako dva muži společně dítě u nás zatím vychovávat nemohou.

„Homosexualita není nemoc, je to skutečnost, se kterou se musíš naučit žít. Popírat sám sebe, znamená se trápit, skrývat se a zapírat se před světem a lidmi kolem. Můžu říct, že jsem rád, že máme zákon o registrovaném partnerství. Vadí mi prezentace gayů a leseb na akcích jako je Prague Pride, touha některých zviditelnit se a předvádět se za každou cenu. Tohle naši minoritu heterosexuálům jen znechutí. Neříkám, že mezi homosexuály nejsou promiskuitní lidé nebo exhibicionisti. Mluvím za ty, kteří chtějí žít v klidu s partnerem, chovají se slušně a nestojí o zbytečnou popularitu. Rodina? To je pro mě i partnera pořád otec, matka a děti. My s Jardou jsme v tomhle tradiční a to nehodláme měnit. Děti nemáme a mít nebudeme. V tom máme jasno. Je možné, že kdybychom byly lesby a mohly otěhotnět, budeme o rodině uvažovat. Těžko říct. Podle mě je to otázka času, možnost adopce dětí u homosexuálních párů. Nás to ale netrápí,“ zakončil hovor Honza.

V souvislosti s tím se mi vybavila letošní prohlášení ministra pro lidská práva Dienstbiera, který chce ve sněmovně prosadit adopci partnerových dětí a pokud to bude možné i adopci dětí z ústavní péče do homosexuálních rodin. Zatím neúspěšně.

Budou moci čeští gayové osvojit dítě partnera? Možná už brzy

Adopce – osvojení: přijetí cizího nezletilého dítěte do vlastní rodiny, tj. do náhradní rodinné péče, která ve svých důsledcíh plně nahrazuje pokrevní vztah rodiče a dítěte. V současné době je podle zákona o registrovaném partnerství osvojení dítěte za existence registrovaného partnerství vyloučeno!

O co jde?

Napadá vás, jestli jde v otázce adopce pouze o politické gesto ministra pro lidská práva nebo prosazení něčeho, co už jinde v Evropě funguje?

Fakta hovoří jasně. Evropské západní země jsou daleko před námi např. v Dánsku, Norku, Švédsku, Velké Británii, na Islandu, v Belgii, Nizozemí a Španělsku existuje individuální i společná adopce.

Ve Finsku a Německu je možná pouze adopce biologických dětí partnera, v Rakousku mohou homosexuálové adoptovat děti pouze jako svobodná osoba, nikoliv jako pár, proto k adopcím téměř nedochází. Různé země, různé zákony a různé zkušenosti. Vše ale funguje, jak má.

Ministr se tedy přiklání v první fázi k finskému a německému modelu. Proč ne? Česká veřejnost se v tomto případě jeví jako tolerantnější, uvědomuje si, že jde o děti vlastního biologického otce nebo matky, které nyní adoptovány partnerem být nemohou. V případě rozšíření adopce i na děti v ústavní péči už tak tolerantní není (pouze 34 % dotazovaných souhlasí). Adopci homosexuály odsuzují spíše muži.

Kritici vycházejí z některých domněnek nebo předsudků. Stejně tak i odborníci z řad psychologů, kteří striktně adopci zavrhují. Zde uvedu pár faktů vycházejících z téměř třicetiletého sociologického a psychologického výzkumu ve Spojených státech, kde je homosexualita párů přijímána ve většině zemí bez předsudků a děti tyto páry vychovávají naprosto běžně. Tedy rodiče - gayové nebo lesby a s nimi žijící děti - adoptované nebo vlastní.

Adopce ne, protože:

1. Pro zdravý vývoj dítěte je nezbytné heterosexuální rodinné prostředí! Pozor! Co potom domácnosti s rozvedenou nebo svobodnou matkou, žijící především z důvodů ekonomických se svojí ovdovělou nebo rozvedenou matkou? I ty vychovávají společně dítě jako dvě ženy a nikdo se nepozastaví nad tím, že by dítě mohlo být homosexuálně orientované. Důležitější je harmonické prostředí než přítomnost špatného otce.

2. Děti vychovávané v homosexuálních rodinách se nenaučí rodinným rolím založeným, na pohlaví, jako je žena/muž, matka/otec! Sociologické studie prokázaly, že děti z homosexuálních rodin se zcela automaticky identifikovaly v souladu se svým biologickým pohlavím.

3. Gayové a lesby budou jako rodiče své děti sexuálně obtěžovat nebo zneužívat! Velká část odpůrců gay a lesbických vztahů a potažmo i rodičovství směšuje homosexualitu s pedofilií. Pedofilii lze charakterizovat jako sexuální přitažlivost dospělého k dítěti. Bylo zjištěno, že vdevadesáti procentech případů je pachatelem dospělý, heterosexuální muž. Ve velké většině případů bylo obětí dítě ženského pohlaví. V případech, kdy byl zneužitým chlapec, bylo zjištěno, že 74% pachatelů – mužů žilo v době zneužití ve vztahu s ženou.

4. Homosexuálové jsou duševně nemocní, a proto nejsou jako rodiče duševně způsobilí! Homosexualita byla WHO vyřazena ze seznamu duševních nemocí, gayové a lesby jsou tudíž psychicky způsobilí pečovat o děti.

5. Z dětí vychovávaných homosexuálními páry se stanou lidé s homosexuální orientací! Té se ovšem nelze naučit, neboť převážná většina gayů a leseb vyrostla v heterosexuálních rodinách. Navíc studie zde ukázaly, že naprostá většina dětí vyrůstající v homosexuálních rodinách se identifikuje jako heterosexuální a podle toho také navazují heterosexuální vztahy.

Děti z homosexuální rodiny se cítí v pohodě

Americké výzkumy prokázaly, že děti homosexuálních rodičů jsou emočně prosperující, sociálně přizpůsobené a ve vzdělání minimálně tak úspěšné jako děti heterosexuálních rodičů. Nemají problém o svých rodičích před okolím hovořit, jsou velmi tolerantní k odlišným jedincům, netrpí pocitem společenského stigmatu. Velkou roli tady hraje i fakt, že homosexualita párů je ve Státech vnímána a akceptována dlouhodobě a mnohem víc než u nás, kde stavíme klasickou rodinu nade vše!

Institut rodiny je v České republice chápán jako zprostředkující článek mezi společenskými a individuálními zájmy. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, přestože rodinu explicitně legálně nedefinuje, chápe tuto instituci společně s řádnou výchovou dětí jako hlavní účel manželství, podtrhněme heterosexuálního, neboť manželství je u nás definováno jako trvalé společenství muže a ženy. Muž a žena jsou zde povoláni k tomu společně vychovávat děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.

Přesto v domácnostech homosexuálních párů vyrůstá podle posledního sčítání lidu 925 dětí. Z toho v rodinách registrovaných partnerů žije 46 dětí. Domácnost partnerů Honzy a Jardy mezi ně patřit nebude.

Foto: © Depositphotos.com/Wavebreakmedia

Je nutné si uvědomit...

Co všechno je nutné si uvědomit v souvislosti s návrhem zákona o adopci? Je třeba vidět biologické otce svých dětí, kteří dříve popírali svou orientaci, dále pocity lesbických žen, které se milují, uvědomují si své ženství a po určité době podlehnou touze a pocitu porodit, mít a vychovávat své dítě, které ale vždycky bude mít 50 % genů svého otce – muže, zbaveného právně nároků na něj. Taková matka se o své mateřství hodlá dělit se svou partnerkou, která na něj v současné době nemá právní nárok.

Dále jsou tu nezletilé děti odložené v ústavní péči, které by chtěly vyrůstat v láskyplné rodině a mít konečně někoho svého, nehledě na to, jestli to budou dvě mámy nebo dva tátové. Potencionální homo „rodiče“, kteří by pak mohli těmto dětem nabídnout solidní zázemí i výchovu. A v neposlední řadě si obhájci zákona musí uvědomit to nejdůležitější. Nakolik tolerantní bude česká společnost k těmto adoptovaným dětem, zda k nim přistoupí bez homofobních projevů chování, ať už půjde o postoj učitelů ve škole, spolužáků, kamarádů nebo sousedů. Nestanou se adoptované děti terčem posměchu a šikany? Lze tomu předejít? Jak?

Manželství je přežitek

Tradiční česká rodina prochází krizí, manželství se stává přežitkem, se slovem rozvod se v rodinách pohazuje, jako by o nic nešlo. V Česku bylo v roce 2012 uzavřeno 45 206 manželství, rozvedeno pak 26 402, z čehož bylo 57,5 % s nezletilými dětmi. Mezi nejčastější důvody rozvodu patřila rozdílnost povah, názorů a zájmů, následoval alkoholismus muže a nezájem o rodinu ze strany ženy (data ČSÚ). Třetina dětí se dnes rodí mimo manželství. Některé děti jsou svými rodiči týrány, jiné zneužívány, další pak odkládány do baby-boxů nebo ústavů. Děti narozené svým matkám a otcům.

Co historicky bylo a i dnes má být hlavním zájmem rodičů? Určitě mít rád, učit a s láskou vychovat své děti. Je možné, že v nastupující společnosti, kdy se viditelně proměňuje a oslabuje role rodiny, už nebude namístě lpět na provázanosti slova rodina se slovem rodit. Čas ukáže, jak moc jsou důležití, muž a žena, jako ti nejlepší a jediní rodiče. Jestli klasický model rodiny je vůbec ve 21. století nutný a jestli striktní trvání na něm je vždy v zájmu dítěte to jediné a správné.

Je třeba si uvědomit a zamyslet se nad tím, zda v budoucnu k výchově dětí nepostačí jeden nebo dva svědomití, pečující dospělí, bez ohledu na pohlaví. Lidé, kteří chtějí zodpovědně vychovávat své dítě v instituci podobné běžné rodině. Pokud by se takový nový model osvědčil a účinně fungoval, získaly by tím i tyto adoptované děti.

V Evropě se nabízí již fungující modely adopce dětí homosexuálními páry. Naši zákonodárci se jimi mohou inspirovat. K problému je nutno přistoupit uvážlivě a zodpovědně. V žádném případě neopomenout  skutečnost, že prvořadý je zde zájem dítěte a děti, včetně těch adoptovaných, jsou  budoucnost každého národa. Ani Česká republika v tomhle není výjimkou.

Co by ale rozhodně v případě zákona o adopci homosexuálními páry naši zákonodárci neměli ignorovat je názor většinové společnosti, protože „Vox populi, vox dei...“ („hlas lidu, hlas Boží“ – pozn. red.).

Článek původně vyšel na blogu autorky.

Registrované partnerství po osmi letech překonalo rekord

Titulní foto: © Depositphotos.com/photography33

Mgr. Eva Valerie Maxová / další články autora ›
Autorka článku je kouč osobního rozvoje a růstu výjimečných mužů a žen, terapeut, reflexolog a poradce v oblasti výchovy a rodičovství. Více se dozvíte na jejím webu harmonygarden.cz.
Onload

14 názorů ke článku

04. 09. 2014 v 07:09Off-line colombo  (95/192/90)
Ani jsem nevěděl, že se před úřadem musí rozlišit, že se jeden vdává a druhý žení. Myslel jsem, že mezi osobami stejného pohlaví nejde o sňatek, ale o registrované partnerství...
Souhlasím - 6   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
04. 09. 2014 v 10:52Off-line Matthewko  (20/182/78)
Ja s adopciami nesúhlasím, pretože treba myslieť aj na práva dieťaťa , nie len na práva rodičov . Registrované partnerstvo je fajn a podporujem ho škoda že na slovensku sa ho tak skoro neočkáme . Mrzí ma tiež že ludia od nás chcú aby sme žili v tichosti , sami bez partnera a svoju orientáciu skrývali v hlbke duše s tým nesúhlasím , chcem raz žiť s partnerom v jednej domácnosti a chcem byť susedmi akceptovaný pretože som slušný človek a nie exhibicionista ale nutenú samotu odmietam , ale na druhej strane nesuhlasím s adopciami detí , pretože dvaja chlapi aj ked spolu možu žiť , ako manželia , nikdy nebudú manželia v pravom slova zmysle takže dieťa nemožu mať od prírody spolu , tak ho nemožu ani vychovať to mi príjde logické , ale aj napriek tomu nesuhlasím s puritáskym nosením kríža samoty a trápenia a absolútne odmietam názor že sme chorý , nie sme ani chorý ale ani schopný vychovať dieťa.
Souhlasím - 3   •  Nesouhlasím - 4  Nahlásit
04. 09. 2014 v 11:29Off-line Clas  (22/194/64)
Matthewko: Ale veď keď sa po pozriem z pohľadu práv dieťata a nie z pohľadu práv homosexualov, tak vidím, že je správne, aby si aj homosexuálne páry mohli adopotovať deti, pretože aj v takomto páre sa mu dostane zázemia a osobnej starostlivosti a prístupu, ktorý sa mu v detskom domove nedostane.
Souhlasím - 4   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
04. 09. 2014 v 13:40Off-line 18xxx20  (28/177/69)
Nikdo se tu nevdává ani nežení. Registrují se!!!!! Přestaňte furt z RP dělat svatby!!!
Souhlasím - 3   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
04. 09. 2014 v 14:39Off-line ThomPrag  (38/180/76)
Pro společnost je nanejvýš výhodné a potřeba, aby děti mohl vychovávat kdokoli, kdo je toho schopen a chce to. Možnost adopce by měl mít každý nezávisle na tom, s kým a jak žije, jaká je jeho/jejich sexuální orientace, barva pleti, apod. Mělo by být úplně jedno, jestli žije sám nebo s někým. Vždy by se mělo kontrolovat především to, jestli je ten člověk nebo pár schopen se o dítě postarat a dát mu to, co mu ústav nikdy nedá. V mnoha zemích to již pochopili, tak to mají právně ošetřené. U nás jsme v tomto stále ještě někde ve 2. pol. minulého století a ohrazujeme se mýty. Bohužel, na druhou stranu se ale tyto mýty nesnažíme nějak horlivě bořit (jasně, jsme Češi...nebojujeme).

Typický příklad: Je 1. školní den a v 1. třídě se sejde spousta dětí. Všichni se postupně seznámí, někteří se skamarádí, někteří až časem. Jarda s Pepou jsou kámoši, baví je třeba hrát hry, oba se zajímají o auta. Taky si povídají o tom, jaké to mají doma. Zatímco Jarda má tátu a mámu, Pepa má 2 táty. Jarda to nijak neřeší, ale pochopitelně je to pro něj zajímavý a pochlubí se doma. A teď si představme 2 hypotetické možnosti pokračování:
1. Rodiče řeknou "fuj, to je hnus, radši se s ním už nestýkej, nebo budeš taky úchyl", apod. Chudák malý Jarda pochopitelně poslechne rodiče a s Pepou se už radši nebude stýkat. Možná to dokonce začne rozšiřovat mezi ostatní, až Pepa zůstane v izolaci - ideální situace pro vznik šikany.
2. Rodiče Jardovi vysvětlí, že někdo má tátu a mámu, někdo jenom mámu nebo jenom tátu, někdo 2 táty a někdo 2 mámy. Tím to pro Jardu skončí. Kdyby někdo ve třídě přišel s tím, že je divný, že má Pepa 2 táty, tak Pepa má už spojence.

Co nám z toho plyne? Je samozřejmě důležité, aby osvěta mířila mezi pedagogické pracovníky a lidi, kteří pracují s dětmi. Je taky potřeba, aby se šířila mezi děti, a to už od 1. stupně ZŠ. Hlavně je ale potřeba, aby se šířila mezi dospělé. Mezi lidi s vyšším i nižším vzděláním, bohatší i chudé, prostě všude. A to mám pocit, že se u nás neděje. Občas proběhne někde nějaká debata, vyjde článek, ale to je prostě málo. Ránu do zad tomu pak dá Prague Pride, protože první, co napadne typického českého Pepíka při sledování zpráv: "A tohle se chce starat o děti?" ....mno, vysvětlujte mu, že tam jsou jen ti z nás, kteří mají potřebu se předvádět a ti většinou děti nechtějí...
04. 09. 2014 v 14:43Off-line Matthewko  (20/182/78)
ThomPrag: pekne napísané a máš pravdu presne takto funguje spoločnosť v čechách a aj na slovensku:)
04. 09. 2014 v 15:27Off-line Stianski  (48/175/85)
Termín vdávání a ženění je samozřejmě nesmysl žení se muž, když si bere ženu, vdává se žena, když si bere muže. Ta fakta jsou již v termínech etymologicky obsažena. Docela se divím, že to napíše vysokoškolsky vzdělaná osoba, pokud to není zlomyslné, nebo rádoby vtipné rýpnutí… Inteligentní člověk ale pochopí, oč zde jde. Ne o institucionální fakt, ale akt sice úředního posvěcení toho, pro co se ten pár rozhodl, nicméně ne méně vážný, než sezdání homogenního páru. Prostě se berou. Jestli se někdo potřebuje ohánět totalitními pojmy, tj. vnuceným institutem „registrovaného partnerství“, budiž. Ti však, kteří se takto berou, svůj stav samozřejmě považují za rovnocenou alternativu manželství, bez ohledu na byrokratická omezení, kterými se homofobní společnost (a světe div se i část gayů) chce partnerství dvou mužů a tudíž i gaye jako takové, stavět do polohy méněcenných a podřadných, podobně, jako to dělal fašistický režim III. říše.

Jinak díky za poznámku ThomPrag. Přesně!
Je sice vážně moc chezké, jakou mají někteří péči o možnou šikanu dětí dvou tátů dětmi homofobů ve škole. Ale pánové, zamyslete se, jestli právě vy svými buď nedomyšlenými, nebo pokryteckými či hloupými názory nepodporujete zabetonování stavu, kdy je přece v pořádku, že někdo je občanem druhé kategorie a na některá práva prostě nemá nárok. Řeči o tom, jak „prostě společnost není připravená“ si strčte vy víte kam! Nebo si myslíte, že tím ji „připravíte“?
Prostě lidská práva nejsou a nesmí být jen pro někoho. Právem každého je mimo jiné i to, aby mu druhý do jeho práv nekecal, pokud práva, která si nárokuje nezasahují do práv druhého. A to, s kým bude žít a jestli bude vychovávat děti, opravdu tímto případem není.
04. 09. 2014 v 21:41Off-line s.david  (36/190/92)
soory v tohle jsem dost neomalený. argumenty pro i proti je víc než dost a v tom je ten problém, hledá se to co je nejlepší pro dítě, jenže to co je podle nás nejlepší pro dítě nemusí být nejlepší pro to dítě. Argument tipu, že je lepší aby dítě vychovával homosexuální pár než ústav neuznávám. Stejně jako že dítě vychovávané tím stejným párem bude sexuálně postižené atd. dítěti nezáleží na sexuální orientaci rodiče, protože neví co je sex a až se dostane do věku kdy to bude vědět tak rozhodně bude řešit svoje sexuální potřeby a né sexuální potřeby svých rodičů at už jsou jakékoli.
Souhlasím - 2   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
05. 09. 2014 v 06:33Off-line prg_chodov  (32/175/73)
Jsem přes pět let registrovaný a o dětech neuvažuji. Máme jich v rodině z jiných stran kopu :-) S Prague Pride také nesouhlasím... Nemusí o mě každý hned vše vědět - i kdybych byl hetero. Jsou věci, které si můžeme nechat na doma... Ale jinak zajímavé názory a pěkně popsáno.

Všem přeji krásný víkend.
Souhlasím - 3   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
05. 09. 2014 v 10:38Off-line Stianski  (48/175/85)
Jsem za, že každý má právo na PP nejít, stejně, jako každý má právo na PP jít. Tudíž je důvod, aby PP byl, přesto, že ho někteří nechtějí, nebo nepotřebují. Každý by měl mít právo uzavřít sňatek, tak jako každý má právo jej nechtít, nepotřebovat, neuzavírat. Každý, kdo prokáže způdobilost a bez ohledu na pohlaví, nebo orientaci, by měl mít právo dítě z děcáku adoptovat, nebo to nechtít a neudělat. Každý by měl mít právo adoptovat dítě svého partnera a bez ohledu na pohlaví, nebo orientaci, pokud se na tom oba partneři dohodnou. A to vše implicitně. Je-li důvod někomu v tom zabránit pro nezpůsobilost - např. trestní minulost, neschopnost pečovat pro sociální nestabilitu etc, pak to řešit individuálně. V žádném případě naopak, jinak jde o jasné bezpráví.
Těm, kteří (pro sebe) nesouhlasí (a mají na to právo) a s nesouhlasem spojují „patent na pravdu“ a ten generalizují: Pánové, to je totalita.
Souhlasím - 2   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
06. 09. 2014 v 17:59Off-line s.david  (36/190/92)
s tím musím plně souhlasit. Co to je? Mám právo nemám právo

Kdo má právo zakazovat někomu mít dítě a kdo má právo to vyžadovat.

Právo je nástroj (né ten co možná myslíte) a né něco automatického. Dost možná na tom má zásluhu špatně chápající pojem demokracie.

Jestli tu někdo má mít na něco právo, pak je to to dítě, které se nemůže samo o sebe postarat. Právo ostatních je nepodstatné.
Souhlasím - 1   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
06. 09. 2014 v 21:48Off-line Stianski  (48/175/85)
Pánové, smiřte se s tím, že děti jsou dětmi rodičů. Nemají právo si je vybrat, nebo se jich zbavit… A nemají-li rodiče, nemají ani právo se rozhodnout zůstat samy a „starat se samy o sebe“. A než budou nadány právy dospělých z titulu svého věku, budou o nich rozhodovat rodiče, ev. jiní dospělí určení úřady. Úřady budou k tomu úkolu určovat ty, kteří jsou buďto způsobilí, nebo „mají právo“, resp. jsou nadáni kombinací obého.
Pokud bych se měl zabývat „právem nebýt dítětem 4% rodiny“, pak bych musel řešit také právo „nebýt dítětem zrzavých“, „brýlatých“, „pihovatých“, „kudrnatých“, „mladých“, „příliš mladých“, starých“ či „příliš starých“, „Cikánů“, „Slováků“, „Čechů“, dokonce i „Česků“, „Nemců“, „Židů“, „učitelek“, „pokladních“ či „knihovnic“, „soustružníků“, „policajtů“, „komunistů“ nebo „ódéesáků“, ale také „lidovců“, „kněží“, „sportovců“ etc etc.

Vzhledem k tomu, že oponentovi je devatenáct let, oceňuji jeho zájem o problém. Časem jistě ocením i obsah jeho příspěvku, protože (jak doufám) nebude již takto hloupý. Že, až mu jednou bude 34, jeho názor bude stejně hloupý, je (žel) samozřejmě jednou ze dvou variant… To je také možnost, se kterou je také nutno se smířit, akceptujeme-li demokracii, jakkoli dotyčná osoba si pojem demokracie vykládá všelijak…
14. 11. 2014 v 15:38Off-line inteligentni_lvicek  (26/175/75)
Bod 3) je formulován trochu nešťastně. Ano, hodně odpůrců homosexuálních vztahů směšuje homosexualitu s pedofilií. Pak ovšem autorka náhle přeskočila na heterosexuály. Zde je vhodné zmínit, že termíny heterosexuál/homosexuál se typicky myslím heterosexuální/homosexuální teleiofil, tedy člověk zaměřený na dospělé osoby opačného/stejného pohlaví. Mnoho (dost možná většinu) pachatelů sexuálního zneužívání dětí páchají heterosexuální teleiofilové. Což neznamená, že by byly ke spáchání zneužití náchylnější, ale je jich nejvíce. V případech zneužití chlapců je více pachatelů pedofilních, ale i chlapce může zneužít heterosexuál nebo člověk bez jasné orientace.

Je potřeba také rozlišovat mezi tím, jakou kdo má sexuální orientaci a jak sám sebe identifikuje. Dost pedofilů si vlastní orientaci nepřizná a jen málokterý pedofil se ke své orientaci přihlásí veřejně. Také značné množství pedofilů navzdory své orientaci hledá vztah s dospělou osobou a i mnoho homosexuálních pedofilů (teď se omezím jen na muže) hledá raději vstah s dospělou ženou než s dospělým mužem (dospělé ženy i dospělí muži jsou pro ně mohou stejně málo sexuálně přitažliví, případně je třeba i muži mohou odpuzovat).

Bod 4) není dobře formulován. I v současné době vychovává děti mnoho lidí s určitými duševními poruchami a nemusí to znamenat, že by jejich schopnost vychovávat děti byla nějak podstatně narušena. Vždy je potřeba zvážit konkrétní možné dopady určité duševní poruchy na schopnost vychovávat děti. Navíc neexistuje žádná jednoznačná kritéria, jak posoudit, co spadá pod duševní poruchy a co ne. Toho bychom si měli být vědomi, abychom nepřistupovali s předsudky k někomu, o kom víme, že podle nějaké klasifikace má duševní poruchu.

Ostatně dala by se vymyslet klasifikace, podle které by byla homosexualita duševní poruchou. Ale to by naprosto nezměnilo nic na tom, jací homosexuálové jsou, co cítí, jak se chovají, jakou mají schopnost vychovávat děti atd.
23. 01. 2016 v 23:27Off-line FRANTA48  (51/-/-)
Je víc než přirozene mit dítě je to sen kazdeho normálniho člověka a je moc smutné že zrovna v naší zemi jsou přeplněny domovy kojenáky a není možne si osvojit ani vzit do pěstounské péče dítě s přítelem bychom chtěli mít dítě ale bohužel budeme muset tyto zákony obejít a pokud si někdo myslí že homosexualita je nemoc pak on sám je nemocný
Přihlaš se a okomentuj článek. Ještě nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
Onload
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload