Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Skutečný příběh: Teplá pomsta

Možná jste takového kluka měli v životě taky. Začali jste si psát, sešli jste se, padli jste si do oka, měli jste spoustu společného a první rande jste zakončili vášnivou líbačkou v parku. Dali jste si další rande, na kterém jste zašli zase o kus dál. Třetí rande bylo taky fajn. A pak už se vám nikdy neozval a na vaše zprávy nezareagoval.

Já jsem takového kluka ve svém životě měl. Jmenoval se Patrik, a když se mi dlouho neozýval, myslel jsem, že už se s ním nikdy více nepotkám. Svět je ale malý a náhoda je blbec.

Byla to typická dámská jízda – já a moji teplí kamarádi Aleš, Dan a Tom jsme seděli v našem oblíbeném baru a drbali jsme o celebritách. V té chvíli dovnitř vstoupili další dva kluci. Ačkoliv to už byly tři měsíce, co jsem ho viděl, poznal jsem ho okamžitě. Byl to Patrik v doprovodu nějakého namakaného borce. Šli se porozhlédnout dále do baru.

Byli na dohled

„Miley se zase svlíkla,“ vytrhl mě z nostalgických vzpomínek Tom.

Za chvíli se objevil Patrikův doprovod u našeho stolu.

„Hele, mohli bychom si přisednout? Je tam jaksi obsazeno,“ řekl.

Ostatní souhlasili. Sám jsem byl zvědav, jak asi bude Patrik reagovat, až mě tam uvidí. Patrikův doprovod se představil jako Radek. Patrik mi věnoval vědoucí úsměv, za kterého bylo jasné, že si všechno pamatuje.

„Kam půjdete potom?“ zeptal se Radek. „Nechcete jít do Planety Dance?“

„Planeta Dance je sračka pro patnáctileté kurvy,“ odvětil jsem.

„A kam bys chtěl jít? Do Floridy? Ta je přece pro buzíky,“ řekl Radek.

To mě trochu překvapilo, čekal jsem, že Radek bude Patrikův nový přítel nebo milenec.

„Tak samozřejmě, všichni chceme jít někam, kde je to pro buzíky,“ řekl Aleš a položil mi ruku na koleno.

„Vy jste buzny?“ řekl Radek. „Všechny bych vás nejradši postřílel, kdybych tady teď něco měl.“

„Chceš pepřák? Jeden tady mám,“ navrhl jsem.

„Jasný,“ řekl Radek.

„Až tak jednoduché ti to neuděláme,“ zasmál jsem se.

Kamarádi?

Takže Radek byl patrně Patrikův kamarád a Patrik před ním své tajemství dobře skrýval. Přemýšlel jsem, zda jsem dost nelítostný na to, abych mu ho prozradil. Patrik mě totiž pěkně naštval. Aleš, Dan a Tom znali jeho tajemství i naši společnou historii.

„A pokud nemáš zrovna zbraň, tak jdou i přelámat ruce,“ pokračoval Radek ve své řeči. Jak jsme se rychle dozvěděli, Radek měl zálibu v násilí a zbraních.

„A co je potřeba na to, abys zlomil srdce?“ řekl jsem a upřeně jsem se podíval na Patrika.

Hovor pokračoval dál.

„A co bys udělal, kdybys zjistil, že nějaký tvůj kamarád je buzík?“ zeptal se Dan.

„Normálně, bych mu nastřílel osmdesát kulek do hlavy,“ řekl.

Poté Radek prohlásil, že by byl rád, kdyby mohl u našeho stolu odpálit granát, aby zemřeli čtyři gayové.

„Opravdu čtyři?“ řekl Aleš nejistě. „Matematika není zrovna tvoje věc, že?“

Patrik mi věnoval po celou dobu zvláštní pohledy.

„Myslím, že je to nenávidím-tě pohled,“ pošeptal jsem Alešovi.

„Nebo taky pojď-hned-na-záchod pohled,“ pošeptal mi zpátky Aleš, „nikdy je od sebe nedokážu rozlišit.“

Jdeme dál

Náš bar zavíral a přemýšleli jsme, kam půjdeme dál. Radek navrhl, že zajdeme do Laguny.

„Je to hezké, mít kamarády, kteří vždycky stojí po tvém boku,“ řekl jsem Radkovi.

„Nebo kousek za tebou,“ doplnil mě Aleš.

„Nebo před tebou,“ přidal Dan.

Vydali jsme se na cestu. Konečně jsme měli možnost promluvit si s Patrikem trochu v soukromí.

„Tohle je trochu trapný,“ řekl.

„Ani ne,“ řekl jsem, „já se skvěle bavím.“

„Sorry, že jsem se neozval. To já tak mám se všema. Jsem prostě zmrd no,“ pokračoval, „nevím, jak se ospravedlnit.“

„Nemusíš. Já tě neprásknu. A stejnak tohle už je dávná historie. Teďka mám přítele a důležité je to, že jsi mi vykouřil a že jsi všechno spolykal,“ řekl jsem.

„Ehm… okay teda,“ řekl Patrik nervózně.

Foto: © Depositphotos.com/diego_cervo

Když jsme zjistili, že Laguna je zavřená, Radek pokračoval dál temnou ulicí.

„Neměli bychom jít za ním?“ zeptal se Aleš.

„A proč jako? Nesnáším ho. Nejradši bych mu jednu vrazil za ty jeho kecy o zbraních,“ řekl Dan.

„Proč se s ním kamarádíš vlastně?“ zeptal jsem se Patrika.

„To neřešte, my se prostě známe už dlouho,“ odpověděl.

„Ale vždyť je to idiot,“ oponoval jsem.

„Víte co,“ vložil se do hovoru Tom, „tak to uděláme. Ty tady máš přece pepřák. Dáme mu co proto.“

„Jsi blázen, nemůžeme přece ublížit nevinnému člověku,“ řekl jsem.

„Nevinnému? Jsi snad hluchý? Říkal nám, jak sledoval dvouhodinové video, ve kterém dav někoho ukamenoval,“ řekl Tom.

Další hádka

Radek se ale nevracel, takže jsme se vrátili zpátky a znovu začali přemýšlet, kam půjdeme. Nepřešli jsme ani blok, když nás Radek dohnal. Pokračovali jsme směrem k parku. Netrvalo to dlouho a znovu jsme se pustili do hádky.

„A my jednou budeme vládnout světu, protože jsme polobohové a heteráci nám budou obdělávat pole a kouřit péra,“ křičel Tom. V té chvíli jsem si slíbil, že ho už nikdy nenechám tolik pít.

„Všichni gayové vyhynou,“ prohlásil ledabyle Radek. „Já se o to postarám.“

Na konci parku se Radek a Patrik rozhodli odpojit. Tom se ale rozhodl, že Patrika jít nenechá: „Půjdeš s námi, nebo to řekneme.“

Radek a Patrik udělali ještě několik kroků.

„My to řekneme,“ zopakoval Tom.

Patrik a Radek tiše rozmlouvali opodál, měl jsem nepříjemný pocit, že tentokrát jsme zašli příliš daleko.

„Vy o něm chcete vykládat nějaké drby?“ otočil se k nám Radek.

„Ne, to ne,“ snažil jsem se ho uklidnit.

„Jak ne?“ zařval Radek na celý park a rozběhl se k nám, dlaň měl zatnutou v pěst. Měl jsem sotva pár vteřin na rozmyšlenou. Zvedl jsem ruku s pepřákem, který jsem při průchodu parkem vždy vytáhl, namířil mu na obličej a zmáčkl spoušť. Radek zmizel v bílém oblaku.

„Myslíš, že tohle mi něco udělá, buzíku?“ zasmál se. Oblak se rozplynul. Radkovy oči byly uslzené a červené, bylo vidět, že sílu pepřového spreje podcenil. Usmál jsem se – zase jsem vyhrál, aniž by bylo potřeba nějak bojovat.

Tom dobře mířenou ranou poslal Radka k zemi, pak ho surově kopl do břicha.

Foto: © Depositphotos.com/focuspocusltd

Nepokládám se za někoho, kdo by se vyžíval v násilí. Pak jsem si ale vzpomněl na to, co všechno dneska řekl. Na to, kolik nenávisti vůči gayům mohl vyvolat, kolik podle něj teploušsky vypadajících kluků šikanoval. Kolik lidí nikdy neprojde coming-outem kvůli takovým jako on. Na to jsem myslel, když jsem mu šlápl na obličej zkřivený bolestí.

Ustoupil jsem stranou a sledoval, jak mí kamarádi mlátí Radka. Já jsem s orientací problémy nikde neměl, oni ano. Docela jsem jim rozuměl.

Patrik stál opodál. Natáhl nohu a udeřil Radka do zad. Ublížit někomu, koho nemáme rádi, je jednoduché. Zranit někoho, kdo je náš kamarád, není. Možná, že Patrik trpěl víc než Radek.

Z historie víme, že každý útlak končí revolucí. Přijde moment, kdy oběť přestane být kořistí a změní se v predátora. Hádám, že to je to, co se přihodilo nám. Často přemýšlím nad tím, jestli to bylo nevyhnutelné a jestli to bylo správné. Nejhorší věcí na celé této pomstě je to, že místo činu se mi doteď nepodařilo zcela opustit – pořád se na něj vracím ve svých snech.

Skutečný příběh: Nebezpečná hra mezi milováním a HIV

Skutečný příběh z tanečních: Heterosexuálové jsou k homosexuálům tolerantnější víc, než si myslíme

Titulní foto: © Depositphotos.com/konradbak

Autor článku je devatenáctiletý gay z malého města se zálibou v nakupování.
Onload

14 názorů ke článku

07. 09. 2014 v 11:02Off-line Daltron  (25/-/-)
To je dobrý, to se mi líbí! :3 Kamarádka píše podobný povídky. :P
Souhlasím - 14   •  Nesouhlasím - 3  Nahlásit
07. 09. 2014 v 11:04Off-line Aerials  (23/188/72)
WTF...
Souhlasím - 11   •  Nesouhlasím - 3  Nahlásit
07. 09. 2014 v 11:23Off-line km891996  (19/175/63)
Buzny jedny křupanský:-D
Souhlasím - 9   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
07. 09. 2014 v 11:49Off-line kr1s  (18/183/73)
konečne niečo čo stojí za prečítanie :)
Souhlasím - 8   •  Nesouhlasím - 10  Nahlásit
07. 09. 2014 v 14:12Off-line david1055  (25/168/55)
Je to tak dlouhe že jsem zpomněl co bylo na začatku
Souhlasím - 2   •  Nesouhlasím - 5  Nahlásit
07. 09. 2014 v 19:03Off-line sir.patrick  (19/173/68)
Aha, slečinky se nám tu pustily do boje :D
07. 09. 2014 v 23:15Off-line Nutcracker  (23/170/72)
Zaujimava poviedka
Souhlasím - 1   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
08. 09. 2014 v 01:19Off-line PanVenda  (48/189/110)
Díky, líbí se mi:-)
08. 09. 2014 v 13:59Off-line hotjason91  (95/-/-)
By mě docela zajímalo kdo to psal... Po dlouhé době něco normálního k přečtení co stojí za přečtení... :3 Děkuji ti Vojtěchu Z. už teď se mi líbíš :D
Souhlasím - 1   •  Nesouhlasím - 3  Nahlásit
08. 09. 2014 v 19:27Off-line somerone  (28/180/69)
Průhledně neskutečný příběh, ale i tak celkem dobře napsaný. Jaktože ho ti kamarádi taky znali a věděli, že je gay?! Zase nabubřená buzna stačila pomluvit svou bývalou známost a dělal před ním já nic, muzikant, nic na tebe neprásknu asi proto, aby mu vyhulil znovu z vděčnosti.
08. 09. 2014 v 20:08Off-line kr1s  (18/183/73)
ako to vedeli jeho kamaráti? "Aleš, Dan a Tom znali jeho tajemství i naši společnou historii." :)
09. 09. 2014 v 23:34Off-line luck1  (28/182/80)
Pokud je příběh pravdivý, se divím, že nedošlo na právní bitvu u soudu. Napadení, ublížení na zdraví a kdo ví co všechno ještě. Nevím, proč někdo chce napadnout někoho, kdo se chová jako buran. Lepší dle mě je se s ním nebavit a nevyhrocovat situaci.
Souhlasím - 1   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
10. 09. 2014 v 01:42Off-line vorisek  (23/173/-)
super :) konečně něco smysluplného.. :) a myslím že to i spoustu lidí pobavilo a zároven jim to dodalo trošku odvahy... :) vice takových článků.. :)
Souhlasím - 1   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
06. 03. 2016 v 12:30Off-line tibiis  (15/178/70)
nej článek za posledních x let!!!
Přihlaš se a okomentuj článek. Ještě nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
Onload
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload