Jaký je sex Kožeňáků? Kožený je svět aneb Fetiš na dohled

Magazín › Rozhovory • Sex • Gay › Jaký je sex Kožeňáků? Kožený je svět aneb Fetiš na dohled 14. 09. 2014 / Autor: Matěj Nový

Pavlovi (igy) je 29 let a pochází z Plzně. V Praze žije 8 let. Povoláním je programátor a působí jako druhý místopředseda spolku Leathers.CZ. Vyzpovídali jsme ho o všem možném i nemožném, co by vás mohlo zajímat o nespoutaném sexu Kožeňáků.

Představíš nám „kožeňáky“?

Kultura kožeňáků vznikla v Americe v padesátých létech jako protiklad mediálnímu stereotypu. V televizi se v té době začaly objevovat gay postavy jako směšní, zženštilí sluhové, kadeřníci atp. To se ale mnoha gayům nelíbilo, chtěli vytvořit mužný protipól a říká se, že jako ikona jim posloužil Marlon Brando z filmu Divoch. Zakládali své motorkářské kluby, oblékali se do kůže, a protože mnoho z nich byli veteráni druhé světové zvyklí na řád, vkládali do skupin hierarchické prvky a pravidla. Vývojem společnosti se ale význam protikladu vytratil a původně přísný řád kožeňáků byl odsunut jako zastaralý. Kůže se stala fetišem a módní záležitostí.

Tak se dostala kožeňácká kultura i do České republiky. Sám nevím, jak to bylo za komunistů. V devadesátých letech se ale začal tento fetiš postupně šířit a lidé se v malých skupinkách scházeli a poznávali. Počátkem tisíciletí se pak v Praze začaly pořádat větší srazy, organizované přes stránky leathers.cz, které v roce 2011 přerostly v občanské sdružení Leathers.CZ, z. s.

Jaká je vaše filozofie – ideologie?

Samozřejmě se snažíme dostát původní ideologii – protikladu zženštilého diskotékového stereotypu. Medvědi jsou tím protikladem také, ve významu, že jsou to chlapi, co si rádi zajdou na pivo, pokecají o novinkách nebo vyrazí na výlet. Kůže je ale především sexuální fetiš, a proto je třeba kožeňáky vnímat hlavně sexuálně. Kožeňáci jsou také chlapi, co si zajdou na pivo, ale pokecají spíš o posledních sexuálních zážitcích a pak přejdou do sex klubu vytvořit nové.

Nemusí se vám tento přístup líbit, ale hlavní pro nás zde je upřímnost k ostatním i k sobě samým. Prostě máme rádi sex – a kdo ne – tak to neřešme a užívejme si. Díky tomu vzniká mezi kožeňáky výborná atmosféra upřímnosti a otevřenosti. Nikdo se nemusí bát s ničím přijít, co se třeba tajných postelových fantazií týče, protože už pravděpodobně známe dalších pět lidí, co je mají taky. Místo odsuzování a odstrkování to prostě probereme, poučíme nebo se sami přiučíme. I proto na naše srazy chodí nejen kožeňáci, ale i mnoho dalších kamarádů, kterým taková atmosféra vyhovuje.

Jedná se o fetiš, můžeš se o tom rozepsat?

Definovat fetiš obecně příliš nejde. Je to dost individuální záležitost. Někdo materiály rád čichá, někdo dokonce líže. Někdo je má rád na sobě, protože je mu to příjemné. Někdo to rád nosí ven, někdo si to zas vezme jen na hrátky v posteli. Prostě i v takové specifické minoritě je veliká rozdílnost.

Já nejsem fetišista přímo na materiál, ale na chlapy v něm, ať mluvíme o kůži, latexu nebo i maskáčích či skin oblečení. Vypadají v tom většinou drsně, až nebezpečně, dominantně, takže se jim rád podvolím.

Víme, že se „kožeňáci“ dělí na další podskupiny a někdy je to dost mlhavé. Patří „subíci“ a BDSM také pod vás, nebo se již jedná o specifická uskupení, jen s mírným přesahem?

Je pravda, že mnoho kožeňáků má zálibu i v BDSM praktikách. A naopak mnoho BDSM nadšenců, co na naše srazy chodí, si časem oblíbí a koupí i kožené oblečení. Určitě to není ale pravidlem – znám i kožeňáky, kteří si užívají naprosto běžný sex. Rádi ale BDSM praktiky používáme v rámci programu našich akcí. I chlapi preferující „normální“ sex se rádi podívají na svázaného sexy kluka.

Ve světě je pak oblíbenou podskupinou komunita pup-play, neboli hry na pejsky. Na zahraničních fetiš festivalech vždy najdete aspoň malý výběh, kde si mohou kluci a chlapi převlečení za psy spolu hrát a dovádět. Je na to krásná podívaná a dobrá zábava, ale v ČR se zatím tato skupina rozrůstá velmi pomalu a ostýchavě.

Jedná se o hrátky čistě homosexuální, či se často vyskytují i bisexuálové a jiní?

Čeští kožeňáci jsou pouze muži na muže, ale jestli jsou gayové či bi, to nikdo neřeší. Neznáme ale v ČR žádnou kožeňačku a na naše srazy ani ženy nepouštíme.

Máte nějakou svojí vlajku či poznávací znamení?

Tak nejlepším poznávacím znamením je sama kůže. Chlap v křiváku a kožené čepici se prostě v davu neztratí. Ale existuje i vlajka kožeňáků – černé a modré pruhy s jedním bílým uprostřed a červeným srdcem v rohu – vytvořená u příležitosti International Mr. Leather 1989 a nikdy nevysvětlená. Prý si má každý kožeňák najít svůj význam. Vlajka má alternativy i pro podskupiny, například s červenou kostí místo srdce pro komunitu pup-play nebo se zelenými šikmými pruhy místo modrých pro suby-zelenáče.

Státní kožeňácké vlajky se obvykle netvoří, a proto ji nemají ani čeští kožeňáci. Zapsaný spolek Leathers.CZ má ale vlajku se svým logem – bílou trojnou monádou (symbol BDSM) se symboly usně, boty a plynové masky uvnitř na černém poli.

Existují nějaké kluby přímo pro kožeňáky, internetová uskupení a další?

Spolek má svou vlastní stránku www.leathers.cz, kde se mohou scházet a debatovat nejen platní členové spolku, ale i všichni ostatní příznivci tohoto i jiných fetišů. Jiná internetová uskupení nejsou, když nepočítáme klasické chaty, kde se mnoho z nás schází a domlouvá.

V Praze je v současné době bohužel jen jeden gay fetiš podnik – klub Factory. Dříve se snažil pro fetišisty formovat Drakes nebo Alcatraz, ale postupem času a vlivem poptávky se staly spíše jen temnými sex kluby. Factory je ale relativně nové a plné ideálů, za což jsme rádi a intenzivně s majitelem pracujeme na tom, aby se to jen zlepšovalo.

Někteří kožeňáci také rádi chodí do BDSM Ateliéru, i když heterosexuálního, tak velmi queer-friendly klubu. Právě tam jsme se naučili mnoho znalostí z oblasti fetišů a BDSM, které teď rádi ukazujeme a předáváme našim členům na akcích. A v tomto klubu se také bude konat na konci září Mr. Leather ČR.

Někdy jde i o „mírnou sexuální bolest“. Můžeš nám to popsat?

Otázka BDSM je mnohem složitější, než bych tady mohl rozebrat v pár větách.

Jak jsem zmínil, ne každý kožeňák na takové věci je. Na druhou stranu pokud jdeme s kožeňáky do klubu, můžete si být jisti, že se tam právě takové věci budou dít. Důtky, provazy, roubík, pouta a samozřejmě kondomy a gel, to jsou věci, které s sebou nosím při každé cestě do klubu.

Pochopitelně, že každý má nejen jiné záliby, ale i jinou hranici nejen bolesti, ale třeba i úzkosti ze znehybnění. Můžete se protějšku zeptat, na co je, ale přesně to stejně nezjistíte. Proto je dobré dodržovat zlaté pravidlo BDSM – Bezpečně, Rozumně, Se souhlasem. Tedy dominant se musí ujistit, že neohrozí zdraví protějšku, že na vše půjde s rozvahou a že nepůjde do ničeho, co druhý nemusí chtít. A sub by se měl ujistit, že dominant toto pravidlo zná a ctí.

Nejsou to nebezpečné sexuální praktiky?

Ano, samozřejmě. Zodpovědný Pán by si proto měl osvojit mnoho znalostí, aby si byl jist, že dělá vše bezpečně a rozumně. Pro svazování například nevést provaz přes místa, kde jsou nervy blízko u kůže. U bičování třeba nemlátit do míst, kde jsou křehké kůstky. U soundingu (zasouvání tyčinek do penisu) dodržovat sterilitu a mnoho dalšího. Takže alespoň částečné znalosti anatomie, první pomoci, hygieny, psychologie, atd. Není to jen tak. Dominantem může být kdejaký namyšlený nadržený kluk, ale správným Pánem je jen ten, kdo se o to skutečně zajímá.

Sub je v tomhle v nevýhodě, protože většinou nemá situaci ve své moci a musí se na Pána spolehnout. Tam se tedy jen doporučuje být na začátku obezřetný a nenechat se hned svázat či zdrogovat, aby byl schopen od nezodpovědného dominanta utéct. Ale to stejně nikdo nedodržuje. Bezmoc i to samotné riziko má příliš velké kouzlo.

Mohl bys nám popsat, jak vypadá „takový normální kožený“ styk?

Vlastně se nebude až tolik lišit od „normálního styku“ ostatních gayů. Jen bych tam obvykle čekal méně lásky a vášně a více dominance a moci. Nebude to většinou styk dvou sobě rovných kluků, ale dominanta, který si bere, co mu patří. Bez milosti, bez ohledů (samozřejmě hraně – zlaté pravidlo pořád platí), drsně. V předehře je romantické tulení nahrazeno „rozkuřováním“ až nuceným orálním sexem, které oba protějšky dostane do varu. A jinde vášnivý ohleduplný sex by pak neznalému oku mohl připadat jako znásilnění – drsný, nesmlouvavý, aby se dominant maximálně vybil a submisiv to ještě dlouho cítil.

Ale to je jen má představa. Jak jsem psal, každý je jiný a záleží, jak moc je na fetiš a jak moc je na BDSM.

Jaký je tvůj pohled na Prague Pride?

Myslím, že Prague Pride se dobře rozjela, ale teď se tak nějak hledá. Jako celek je to určitě úžasná akce a všichni organizátoři si zaslouží velké uznání a obdiv. Lákat ale na jednotlivé festivalové akce širokou veřejnost jim moc nejde. Spíš tam chodí sami gayové a to jen určitá skupina.

A hřeb festivalu – průvod Prahou – není ani tak prezentací gay kultury, ale jen ukázkou davové podpory. Navíc se velmi liší názory, co by vlastně průvod měl být. Jestli politický protest, ukázka různorodosti, reklama na gay business nebo jen taneční veselice. A organizátoři sami se nevyjádřili. Vzniká tak každoročně schizofrenní akce, kde na začátku jdou političtí aktivisté s transparenty, za nimi pestrý chaos tančících diskofilů smíchaných s heterosexuálně se tvářícími „slušnými gayi“, protínaný reklamními vozy a občas někde skupinka kožeňáků, transvestitů, medvědů … i těch pedofilů. Žádný div, že se pak v tom ani novináři nevyznají a vyberou si prostě to nejzajímavější – pár sloganů, pár politiků a pak hlavně kožeňáky a „transky“ a polonahé tančící. A 99,99 % účastníků se cítí ignorováno.

Po posledním ročníku se proto naše sdružení rozhodlo, že se již nebude další Pride účastnit. Snad tak pomůžeme trochu odstranit ignorování těch „normálních“ a omezit negativní reklamu, která většinou pálí právě do těch „úchylů kožeňáků“. Situace nám stejně ukázala, že než se budeme chtít znovu prezentovat široké heterosexuální veřejnosti, musíme se prvně zaměřit na prezentaci v gay minoritě.

Jaký je tvůj pohled na českou gay scénu?

Přiznávám, že nemám o gay scéně přehled. Akce kožeňáků zabírají tolik času, že už nestíhám rozhlížet se dál. Můžu tedy jen konstatovat, že prezentace gay scény je ubohá a zdá se, že skoro neexistuje.

Jak ses dostal ke kožeňákům, případně do vedení?

Ke kožeňákům mě přivedl můj přítel. Ještě než jsme se poznali, byl jsem hodně zapálený do BDSM, ale na fetiše jsem moc nebyl. Ale když jsem začal s přítelem chodit, koupil jsem si maskáče a vzal mě na jeden ze srazů. Zprvu to pro mě bylo nové a neznámé, ale rychle jsem si zvykl a začalo přibývat kožené oblečení.

Přítel byl zároveň správcem webových stránek leathers.cz a když se pak přišla od členů myšlenka setkání kožeňáků pozvednout na něco víc a zaštítit vše oficiální organizací, společně jsme upravili stránky do nové podoby a pomohli organizovat chystané projekty.

Založili jsme pak i přípravný výbor pro občanské sdružení a členové rozhodli, že máme zůstat ve vedení. Držíme se tam již čtvrtým rokem, ale nebudu namyšleně říkat, že jsme tak dobří. Třeba to jen nikdo jiný nechce dělat. (smích)

Máš partnera, který se k vám také hlásí?

Partnera mám již pět a půl roku a přes čtyři roky jsme registrovaní.

Co ti přineslo členství v kožeňácích za výhody, nevýhody, zážitky, poznatky?

Příslušnost mezi kožeňáky mi přinesla mnoho zajímavých kamarádů, které bych určitě jinak nepoznal nebo bych se je styděl poznat. Pomohli mi otevřít se, nestydět se a užívat si života plnými doušky. Třeba jen Kožený Silvestr. Domácí oslava u televize, to byla vždy děsná nuda. Ale Silvestr ve fetiš klubu, to je každý rok naprosto nezapomenutelné. A všechny další akce – Narozeniny, Zóna, i pravidelné tematické srazy – to je mnoho vzpomínek a neumím si představit, že by je nahradilo obyčejné tancování na gay diskotéce.

Pozice ve vedení mi navíc umožnila podílet se na organizování a provádění většiny akcí a to je také zkušenost k nezaplacení, tvořit pro jiné lidi zábavu. Poslední dobou jsem k tomu začal cestovat po Evropě jako jakýsi velvyslanec českých kožeňáků. Podíval jsem se tak do Berlína, Antverp, Krakova či Poznaně. Seznámil jsem se s evropskými kožeňáckými špičkami a byl v porotě Mr. Leather Belgie a Mr. Leather Polska. To jsou zážitky, za které jsem ohromně vděčný. Ani si nechci představovat, kde bych bez kožeňáků byl.

Teď se ale nejvíc těším na dvě největší výzvy za celou dobu – pořádání Mr. Leather Česká Republika a účast na sjezdu představitelů všech kožeňáckých evropským klubů.