Co byste měli vědět: Když mluvíme o sexualitě, tak... aneb Neplést jablka s hruškami

Často se v médiích, ale i v běžném hovoru hovoří o sexu, sexualitě, orientaci, lásce a tak dále. Je důležité si uvědomit, že ač vše v zásadě souvisí se vším, není to vždy totéž a jedno nemusí podmiňovat druhé. Rozdělení, pokud jde o chápání, může být více (např. sexuologické, psychologické, teologické nebo sociologické), my zde nabízíme jedno z možných.

Sexualita jako taková má více oblastí nebo vrstev, chceme-li. Jednou z ní je sexuální orientace, o které se často hovoří. Dala by se definovat jako preference – citová i sexuální – osob stejného či opačného pohlaví, případně obou pohlaví.

Předpokládá se, že je nějakým způsobem vrozená, jenže se zatím neví jak, a tak se nedá měřit ani zjišťovat, může se pouze projevit. Je to například cítění/afektivita, kdy chlapec zjišťuje, že se mu někdo líbí, imponuje mu a zamiluje se. Dalším projevem orientace může (ale nemusí) být samotné sexuální chování, tedy sex, kdo s kým spí.

Poslední úrovní je pak samotná identifikace nebo identita, tedy to, kým se cítíme být, do jaké skupiny cítíme, že náležíme, do jaké chceme náležet. Jako homosexuální identity rozlišujeme mužskou – gay – a ženskou – lesbickou.

Často ovšem nemusejí být tyto úrovně v souladu: například v určitých fázích života nebo kvůli různým mantinelům či výchovným a společenským tlakům. Chlapec nebo dívka mohou během puberty experimentovat se svojí sexualitou, zkusí si sex s někým stejného pohlaví, aniž by tím byla zpochybněna jejich orientace či identifikace.

Foto: © Depositphotos.com/Naypong

Ve věznicích nebo armádě dochází k náhražkovému homosexuálnímu chování. Některé kmeny povolují homosexuální chování do svatby, po ní pak výhradně heterosexuální. Také v často zmiňovaném starém Řecku bylo ve vztazích mentor-žák povoleno, či dokonce žádoucí, aby docházelo k homosexuálnímu chování, aniž by se ovšem lidé identifikovali jako homosexuálové či bisexuální, tak jak to chápeme dnes.

„Když se vám náhodou stane, že se třeba na nějaké párty líbáte s někým stejného pohlaví, nebo i něco víc, netrhejte si vlasy a nebrečte, že je to konec vašeho života, protože teď jste teplí. A že nebudete mít tu manželku a labradora a dovolenou v Chorvatsku a dům a další dovolenou v Chorvatsku a děti. Vůbec nic to nemusí znamenat. A i kdyby to znamenalo, že jste – no a co, nečeká vás nic strašného, takových lidí je spousta a žijí stejně šťastný i problematický život jako kdokoliv jiný – jezdí na dovolené, mají labradory, staví si domy a dokonce mají i děti (oni totiž nejsou neplodní!).“ 

Zdroj: Metodická příručka „Rozmanitostí proti šikaně“ (zdarma ke stažení)
Autor: Zdeněk Sloboda © 2010 Praha a Olomouc
Spolulektoři a recenzenti: Olga Pechová, Marek Christ, Kristýna Ciprová
Vedoucí projektu: Martina Štěpánková
Vydavatel: Poradna pro občanství, občanská a lidská práva

Titulní foto: © Depositphotos.com/olly18

Mgr. Zdeněk Sloboda / další články autora ›

Autor článku je jednatelem Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu PROUD, sociolog a autorem metodické příručky „Rozmanitostí proti šikaně“.