Co byste měli vědět: Coming out

Coming out znamená vyjít ven. Jeden z původních významů je „coming out of the closet“ („vyjít ven ze skříně“), ve skříni totiž máme schované věci, které nechceme moc ukazovat – například kostlivce. Jako coming out se označuje proces, u něhož se dají rozlišit různé fáze, z čehož dvě jsou takové základní: vnitřní a vnější coming out.

Vnitřní coming out

Protože žijeme ve společnosti, kde je heterosexualita normou, samozřejmostí, chlapec nebo dívka si během vnitřního coming outu uvědomují, že je pro ně něco tak trochu jinak. V současné době mohou díky internetu zjistit, že pocity, které mají, nemají jenom oni, že nejsou divní, úchylní, vadní a že takoví nejsou na světě sami.

Problematické ale kromě pocitu samoty bývají i reprezentace (např. mediální) toho, jací gayové a lesby jsou, jak vypadá jejich každodenní život. Ty často bývají zatížené různými stereotypy (např. o extravagantních zženštilcích a agresivních mužatkách). V rámci zachování duševního zdraví musí dívka či chlapec nějakým způsobem svoji jinakost přijmout a sžít se sní a zároveň upravit například i  své představy  o  svém  životě  současném (chození) i budoucím (partnerském).

Veřejný coming out

Veřejný coming out je snad ještě náročnější. Zatímco u vnitřního coming outu řeší jedinec sám sebe, své myšlenky, pocity, touhy atp., veřejný coming out vyžaduje velkou míru osobní statečnosti a síly.

Jde o odhalení jedné z nejintimnějších oblastí ostatním, často i těm, kterým do to honic není. Bohužel, dokud žijeme v heteronormativní společnosti, je veřejný coming out pro většinu lidí nutností. Být chlapcem nebo dívkou ve škole, na kroužku atp. a nemoci si povídat se svými vrstevníky o jednom z nejčastějších témat, jímž jsou partnerské a sexuální vztahy, je problematické, může to vést ke stranění se kolektivu, snižování sebevědomí, příp. vystavení se homofobním útokům.

Pokud pak jedinec informaci někomu sdělí, např. ve škole, musí dále vynakládat velkou pozornost a energii na to, aby hodnotil dílčí situace – kdo je v okolí, kdo to ví a kdo to neví, kdo se to může dozvědět a kdo nechce, aby se to dozvěděli.

Obzvláště těžký coming out bývá před rodiči. Muži – otcové – obecně přijímají jinou sexuální identitu hůře, především u synů. Není to dnes již časté, ale i přes informovanost a přítomnost obyčejných nebo význačných homosexuálních osob ve veřejném životě se stává, že rodiče své dítě vyhodí z domu.

Rodiče totiž také musejí – vzhledem k tlaku a normám, které vytváří samozřejmost a každodennost heterosexuality – projít jakýmsi coming outem, kdy musejí, pokud tedy chtějí a před nastalou situací se nesnaží nějakým způsobem utéci, změnit své představy o svém dítěti a jeho budoucnosti. Zde mohou opět negativně zasahovat stereotypy – např. u chlapců představa zženštilosti, promiskuita, nemožnost dlouhodobého vztahu, odpornost sexuálního chování osob stejného pohlaví všeobecně atd.

Zdroj: Metodická příručka „Rozmanitostí proti šikaně“ (zdarma ke stažení)
Autor: Zdeněk Sloboda © 2010 Praha a Olomouc
Spolulektoři a recenzenti: Olga Pechová, Marek Christ, Kristýna Ciprová
Vedoucí projektu: Martina Štěpánková
Vydavatel: Poradna pro občanství, občanská a lidská práva

Titulní foto: © Depositphotos.com/artofphoto

Mgr. Zdeněk Sloboda / další články autora ›

Autor článku je jednatelem Platformy pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu PROUD, sociolog a autorem metodické příručky „Rozmanitostí proti šikaně“.