Zpověď: Museli jsme se s přítelem odstěhovat, abychom před nimi utekli
Jsou již lidé více tolerantní k homosexuálům? Nebo ne? Myslíte si, že je to i tím, kde bydlíte? Jestli jste na vesnici nebo ve městě? Tomáš a Tomáš změnili tři adresy a několikrát i zaměstnání, aby konečně našli klid a kde by mohli spokojeně žít.
Zamilovali jsme se do sebe již v pubertě, a vydrželo nám to. Měli jsme podporu od rodiny, od přátel. Nikdo nám nedal nikdy najevo, že bychom pro ně byli něco méně nebo, že bychom byli divní. Nikomu to nevadilo ani na střední škole, ani na vysoké. Všichni to brali tak, že k sobě patříme. To, co si o nás lidé mysleli třeba na ulici, nám bylo jedno. Měli jsme jeden druhého a stála za námi i rodina, tak proč bychom si měli něco dělat z názoru druhých lidí?
V bance jsme neuspěli
První opovržení jsme pocítili v době, kdy jsme se ucházeli o stejnou pozici v bance. Snažili jsme se, aby se nikdo nic nedozvěděl, ale stejně nás viděli, že jsme přišli spolu a že při čekání laškujeme. Když jsem došel na řadu já, vše probíhalo naprosto v pořádku. Líbil jsem se jim a měl jsem podle nich velkou šanci na úspěch. Ovšem když vešel Tomáš, bombardovali ho otázkami, s kým žije a zdali je homosexuál. Nestyděl se za to a řekl jim to na rovinu s tím, že to jeho výsledky neovlivní. Zavolali si i mě. Když jsme tam seděli společně, řekli nám, že se jim líbíme ze všech nejvíce, ale kvůli lidem, kteří by si o tom mohli povídat, nás nemohou vzít ani jednoho. Tudíž jsme byli nevyhovující a nedostačující pro danou pozici a to jsme hravě strčili do kapsy všechny.
Stěhování
Rozhodli jsme se společně odstěhovat. Pořídili jsme si malý byt ve větším městě a už nechodili společně na pohovory a výběrová řízení. Našli jsme si práci oba dva. Já v kanceláři, Tomáš jako vedoucí výroby ve firmě. Jednou jsme potkali člověka v gay baru, který spadal pod Tomáše. Nevěnovali jsme mu ani pozornost. Jenže jakmile skončil víkend a Tomáš se vrátil do práce, věděli to již všichni. Napovídal jim historky o tom, jak je promiskuitní apod. Tomáš odešel sám, nemohl se dívat na pohledy lidí. Nestál o to, aby mu někdo říkal, že buzíka nebude poslouchat. Moji kariéru ale nikdo neohrožoval. Jen náš pronajímatel nám začal dělat problémy. Nevěděl, že tam žijeme spolu. Nevěděl, jak nás z bytu dostat a tak nám třeba zastavoval topení nebo vodu. Někdy nám nejela celý den i elektřina. Odešli jsme sami nedaleko.
Zase na začátku
Já do práce dojížděl. Tomáš si našel novou práci a po čase jsme si koupili dům. Bydleli jsme v menším městečku a mysleli si, že zdejší lidé budou jiní a nechají nás žít své životy. Spletli jsme se, několikrát nás okradli. Tomáše ještě ve zkušební době opět propustili bez udání důvodu, i když podával skvělé výsledky. Nejhorší ovšem bylo to, že nám začali devastovat i dům. Měli jsme na vratech napsané velké nápisy typu „Buzny, vykuř mi ho“. Vykradli nám několikrát auto, zmlátili nás. Dokonce nám jednou i někdo zapálil zahradu. Byli jsme pro lidi něco jako špína. Nedokázali nás tolerovat, i když jsme jim vlastně nic nedělali.
Dal jsem výpověď i já, jelikož jsem byl ze všeho tak vystresovaný a nemohl jsem normálně pracovat. Začali jsme být nešťastní a dům prodali. Koupili jsme si jiný domek na vesnici o 140 obyvatelích. Konečně jsme našli práci oba dva, kde nikomu nevadilo jací jsme a s kým žijeme.
Lidé na vesnici se k nám chovají hezky a nikdy jsme zde neměli s nikým žádný problém. Všichni se k nám chovají přátelsky a někdy společně i se sousedy grilujeme.
|
Titulní foto: © Depositphotos.com/Porechenskaya
21 názorů ke článku
- I když se v dnešní době nechce nikdo hádat, v bance je mohli zažalovat, když jim to řekli tak naplno.
- Mě by asi taky trošku vadilo, kdybych nevěděl, že v bytě nebydlí jeden člověk, ale dva. Někdo s vysokou školou by už mohl mít při podpisu smlouvy rozum a říct to narovinu.
- Bydlet na vesnici s 140 obyvateli - proč ne. Ale kde našli práci pro vysokoškoláky?
Tak jestli vám to někdo řekl naprosto na rovinu tak se divím, že jste to tak nechali. Pochopil bych, kdyby se na něco vymluvili. Ale aby vám dneska někdo řekl do očí že vás neberou prtože jste homosexuálové tak to pochybuju, že by si nějaký personalista dovolil. I on je jen zaměstnanec a my máme přeci nějaký antidiskriminační zákon a tohle by ho mohlo stát místo a pěkný průser. Asi se to špatně dokazuje, ale už jenom z principu bych si já osobně nenechal nasrat na hlavu. Nakupujete domy sem, a domy tam, tak předpokládám že pár tisíc na právníka a žalobu by asi nebyl problém. Ale to se asi taky musí chtít bránit, a né utíkat.
Protože vždycky budem jiní a co si máme povídat,stejnopohlavních párů na vesnici moc nenajdeš,tak člověk terčem zůstane,i kdyby žil v místě se 100 obyvateli. Schopní odešli kdysi do měst,je vysoce pravděpodobné,že člověk narazí na tupé homofobní hovado,pro které je největší vzrušení jít se porvat v pátek večer do sousední vesnice do hospody. A těm bude člověk vadit,ať udělá cokoliv....na rozdíl od většiny z vás opravdu vím o čem píšu....můžete si to klidně zkusit....vemte si hypotéku a běžte do vysněného domečku na vesnici....prozření bývají krutá....a to se nebavím ani o tom,že většina lidí není manuálně zručná a nedokáží si nic opravit.
Podívej se na další – Zpověď:
Podívej se na další – Homofobie:
Podívej se na další – Skutečný příběh:
Mohlo by tě zajímat:
Nejnovější články:
