Moderátor Aleš Cibulka promluvil o svém partnerovi: Vedeme úplně normální život!

Vyzpovídali jsme 38letého úspěšného českého televizního a rozhlasového moderátora Aleše Cibulku (vlevo), který žije se svým partnerem Michalem Jagelkou už patnáct let. Prozradil, co si myslí o Prague Pride a internetovém seznamování, a dal pár zaručených tipů na udržení dlouholetého vztahu.

Jak se zrovna máte?

Děkuji za optání, hekticky, jako vždy. Hodně práce, ale snažíme se ji co nejvíce prokládat pobytem na naší milované chalupě. Takže chvíli v teplákách s rýčem v ruce a chvíli v obleku s mikrofonem na jevišti.

Aleš Cibulka (vpravo) se svým partnerem Michalem Jagelkou a Hanou Maciuchovou (Foto: Josef Louda)

Kdy jste si uvědomil, že vás zajímají spíše kluci než holky?

A věříte, že jsem si to ani nijak složitě neuvědomoval. Prostě jsem to bral jako fakt. Nikdy mě nenapadlo, že by to mohlo být jinak.

Kdy a jak proběhl váš coming out?

Navážu vlastně na svou předchozí odpověď, žádné složité smiřování se se sebou samým se nekonalo. Měl jsem v tom prostě jasno.

Jak to vzali rodiče, bratr a vaše nejbližší okolí?

To byste se asi museli zeptat jich, ale musím i s odstupem času uznat, že naprosto úžasně. Víte, myslím si, že pokud rodiče své dítě opravdu milují, fakt, že je gay nebo lesbička na tom přece nemůže vůbec nic měnit. Upřímně řečeno, nechápu rodiče, kteří zavrhnou svou ratolest jen proto.

Na fotografii s Evou Pilarovou (Foto: Jan Kolomazník)

Zaznamenal jste na vaši osobu nějaké slovní či fyzické útoky kvůli své orientaci?

Vůbec ne. Určitě je to asi dáno i společností, ve které se pohybuji a kde je rozdílná orientace naprosto normální. Naše zkušenost říká, že s tím mají problém hlavně ti, které si svou orientací nejsou až tak úplně jistí. Všimněte si, že „normální chlapi“ s tím nemají problém. Vlastně můžou mít v naší společnosti jistotu, že jim nebudeme svádět jejich manželku. Pokud se najde nějaký „mačo“, který vede hloupé řeči o buzerantech, měl by si asi nejprve zamést před vlastním prahem. Asi nemá zcela jasno, jak to s ním vlastně je, ale bojí se to přiznat i sám sobě.

Se svým partnerem Michalem Jagelkou žijete již patnáct let, jaký máte recept na dlouholetý vztah?

Je to jednoduché! Najít toho nejlepšího chlapa na světě, toho si vzít – a je to! (smích) Ne, vážně, chce to toleranci, smysl pro humor, schopnost o všem mluvit a hlavně – mít toho druhého opravdu rád.  Jestli svého partnera milujete, překonáte s ním všechno. Ale nikdy nepřestanu být vděčný, že mi osud postavil do cesty právě Michala.

S Michalem jste uzavřeli v roce 2007 registrované partnerství. Koho poprvé napadlo, že byste uzavřeli tento svazek?

Abych pravdu řekl, tak nějak to přirozeně vyplynulo. Oba se ale shodneme na tom, že to byl krásný, romantický den, ale na našem vztahu nic zásadního nezměnil. 4. prosince 2000 kdy jsme spolu začali být je v našem životě mnohem důležitější. To je naše nejzásadnější výročí. A vidíte, letos to bude už „křišťálová svatba“.

Na fotografii s Markem Ebenem (Foto: Josef Louda)

Uvítal byste zákon o adopci dětí homosexuálními páry? Využil byste takového zákona?

Takový zákon bych jednoznačně uvítal. Stupidní názory, že když budou dva muži vychovávat syna, vyroste z něj homosexuál, snad ani nestojí za to komentovat. Kolik je „normálních rodin“, kde je tatínek, maminka – a dítě je jimi týráno? Kolik je rodin, kde dítě vychovává rozvedená maminka a babička – a vyroste z dcery lesbička? Samozřejmě že ne. Známe spoustu stejnopohlavních párů, které by byli dokonalými rodiči, dokázali by své dítě nejen zahrnout láskou, ale i hmotně zabezpečit. Odpovím i na druhou otázku, ne, my bychom takového zákona nevyužili.

Máte dojem, že jako gay jste ve svém oboru úspěšnější, nebo že vám vaše orientace dala nějakou výhodu?

Tak to mě nikdy nenapadlo! Řeknu vám to asi takhle, jsem šťastný, že jsem takový, jaký jsem a pokud s tím má někdo problém – je to jeho problém.

Na fotografii s Karlem Gottem (Foto: Josef Louda)

Několikrát za sebou jste byl zvolen gayem roku při vyhlašování čtenářské ankety Gaystar. Čím si vysvětlujete tuto náklonnost od českých gayů?

To netuším, třikrát jsem se stal vítězem ankety a třikrát mi to vyrazilo dech. Možná je některým lidem sympatické to, že s Michalem vedeme úplně normální život. Nesnažíme se zviditelňovat, máme úplně normální radosti i starosti. Spoustu lidí tím pochopitelně musíme i štvát. Závist je mocná.

Vydal jste několik knih, z toho dvě životopisné. Máte v plánu napsat další?

Určitě! Letos vyjdou nejen další mé tradiční Cibulkovy pamětnické kalendáře, ale i druhý díl knihy Televizní idoly a na jaře čtvrtý díl knihy Černobílé idoly. Ale že jste to vy, prozradím něco, co jsem ještě nikdy neřekl. Můj Michal právě po letech dokončuje svoji knižní prvotinu. Půjde o rozsáhlý román, který na českých knižních pultech ještě nikdy nebyl. Nebojím se říci, že bude pro čtenáře i mírně šokující. Ale víc prozradit zatím nesmím, autor mi to zakázal. (smích) Bude to ale opravdu bomba.

Na fotografii s Jiřím Hromadou (Foto: Josef Louda)

Podílíte se vy osobně nebo s partnerem na nějakých aktivitách, které bojují za práva gayů?

„Bojujeme“ právě tím, že žijeme normální život. Nedávno se mě někdo ptal, zda se nebojím toho, že když o své orientaci tak otevřeně hovořím, že přijdu o fanoušky a fanynky z řad střední a starší generace. Nebojím – pokud si někdo řekne: „Na jeho pořad se nebudeme dívat, jeho knížku si nekoupíme, protože je gay,“ ať se nedívá a nekupuje, takový člověk mi nestojí za to. Před lety mi napsal kluk z vesnice, že když doma přiznal, jak to s ním je, babička mu na to odvětila, že už ho nechce ani vidět. Po několika týdnech se jí dostal do ruky časopis, kde byl otevřený rozhovor se mnou. Babička prý pochopila jak to je a vnukovi řekla, že „když je takový i pan Cibulka“, tak to nemůže být nic špatného. Vyprávím to jako úsměvnou historku, ale snažíme se prostě pomáhat tím, že jsme naprosto normální.

Jak jako publicista vnímáte česká média ohledně gay komunity? Pozorujete nějaký posun?

Těším se, až se média posunou tak, že už nebudou řešit kdo jaký je. Proč taky? Někdo je blonďák, někdo je tlustý, někdo žije se ženou, někdo s mužem, někdo má psa a někdo chová včely. Každý jsme nějaký. Pokud nás někdo neobtěžuje tím, jak žije, je to jen a jen jeho problém. Pokud mu to vyhovuje, proč ne. Jen někteří lidé se stále stavějí do rolí samozvaných soudců.

Na fotografii s Petrou Janů (Foto: Josef Louda)

Byl jste na některém z ročníků Prague Pride?

Ne, ne, nikdy jsme tam nebyli. To vlastně souvisí s předchozími odpověďmi. Myslíme, že víc uděláme tím, že se budeme chovat normálně než tím, že si vezmeme růžové plavky a půjdeme do průvodu. I když jeho smysl samozřejmě nezpochybňuji.

Využil jste někdy internetové seznamování? Co si o něm myslíte?

Nikdy jsem ho nevyužil, ale chápu, že je to produkt moderní doby. Určitě je spousta spokojených párů, která se seznámila právě takhle…

Na fotografii s Lucií Bílou (Foto: Josef Louda)

Diváci vás pravidelně vídají ve vašem vlastním pořadu „Sejdeme se na Cibulce“, což je sen mnoha osobností. Máte nějaký další sen ve své kariéře?

Z kariérních snů už jsem dávno vyrostl. Jsem šťastný, že mám práci, která mě baví a také živí. To spousta lidí říct nemůže. Kdyby všechno zůstalo tak, jak je to teď, budu rád. Ale vytyčovat si další a další mety… To ne, to jsem dělal ve dvaceti.

Foto: Josef Louda

Fanoušci vás nominovali v anketě TýTý 2014 do kategorie „Osobnost televizní zábavy“. Těší vás to?

Přiznávám bez mučení, že ano. Dostat se mezi pána Ebena, Šípa, Krause a Kořena, to by polichotilo každému. O to víc, že nejde o rozhodnutí nějaké poroty nebo komise, ale diváci opravdu museli poslat kupony nebo esemesky. Je to příjemný důkaz toho, že moje práce není zbytečná. A jestli můžu, rád bych využil téhle příležitosti a poděkoval všem, kteří mi hlas poslali. A také těm, kteří mi pošlou hlas i v práce probíhajícím druhém kole. Tak šup k mobilům, anebo na www.tyty.cz, ještě je čas. Díky moc!

Pošlete Alešovi svůj hlas buď pomocí SMS „TT 3 CIBULKA“ na číslo 906 15 09 (cena jedné SMS je 9 Kč vč. DPH), anebo jednoduše a zdarma přímo na webu TýTý. Hlasovat můžete do 8. 4. 2015.

Titulní foto: Aleš Cibulka