Historie homosexuality: Jaký byl ideál krásného muže?

Krása je proměnlivá věc. Co lidem před pár lety přišlo jako vrchol vkusu, to jim je dnes k smíchu. A pokud nám v dnešní době připadají různé snapbacky nebo skinny džíny jako docela dobrý nápad, je jasné, že budoucím generacím budou připadat jako docela dobrý vtip.

Móda hrála vždycky důležitou roli, ale v některých obdobích její vliv překonávala fyzičnost – krása samotného lidského těla. Podíváme na ideál mužské krásy ve starověku a středověku.

Antická přirozenost

Antičtí Řekové považovali mužské tělo za esteticky krásnější a dokonalejší než ženské (to můžeme souhlasit). Důležitá byla symetrie a přesné proporce. Muži si potrpěli na úpravu vlasů – kadeřili si je a vnášeli do nich nejrůznější vonné krémy a olejíčky. Těla si potírali olivovým olejem a nazí pravidelně cvičili v tzv. gymnasiích.

Římané tento model převzali, ale na rozdíl od Řeků začali odhalovat i ženská těla a ideál krásy posunuli blíže ke každodennosti.

Foto: outsiderzone

Raný středověk

Zánik antických civilizací, nástup křesťanství a přesun „civilizovaného světa“ na sever = méně tělesnosti a více oblečení. Muži museli být dost silní na to, aby unesli svá železná brnění. Důležitější než elegance byla funkčnost. Ideál jejich postavy si tedy můžeme představit jako robustní a svalnatý, ale bez mrštnosti a lehkosti, která doprovázela předchozí období. 

Vrcholný středověk

Doba, kdy se na tělesnou krásu příliš nedbá. Obyčejní lidé tvrdě pracují a všechen čas věnují k zajištění obživy. Evropou se šíří války a morové epidemie. Šlechta provozuje některé činnosti, které bychom dnes mohli označit za sport. Třeba lov divé zvěře.

Na rozdíl od raného středověku přichází do módy hladce oholená tvář. Šlechtici nosí košilové suknice s dlouhými úzkými rukávy. O „krásu“ se zajímají nejvyšší patra společnosti.

Foto: © Depositphotos.com/olly18

Renesance

Renesance se po dlouhých staletích vrací zpět k antickým myšlenkám. Ideálem už není asketické tělo zaměřené na ducha, ale nahé plné tělo symbolizující lidskou ojedinělost.

V umění se objevují nazí muži s dokonalými proporcemi podobně jako kdysi v Řecku a do jisté míry tato stará díla překonávají. Mezi slavné sochy patří Michelangelův David ve Florencii (na obrázku) nebo třeba Meneláos držící Patrokla.

Michelangelův David ve Florencii (Foto: © Depositphotos.com/sedmak)

Muži nosí oděvy zvýrazňující přirozenou postavu a krátké pláštíky. Nejmódnější barvou je černá, ale oblíbené jsou také odstíny červené, zelené a žluté.

Zajímavý je fakt, že jak v antickém Řecku tak v renesančním umění, byli muži zobrazování s malým penisem, který byl znakem ušlechtilosti a harmonie, zatímco velké penisy byly považovány za znak barbarství a stávaly se terčem vtipů.

Renesance je přechodové období mezi středověkem a novověkem. Jací byli ideální muži v pozdějších dobách, o tom si povíme příště.

Dějiny homosexuálů: Jaké bylo teplé Řecko?

Co byste měli vědět: Dějiny homosexuality

Titulní foto: © Depositphotos.com/doodko

Vojtěch N. / další články autora ›

Autor článku se zajímá o historii, ale ještě raději si zahraje florbal nebo sleduje hokej. Fandí těm nejhorším týmům ze dna tabulek, ale sám neví proč.