Homosexualita pomáhala Sparťanům v boji, každý chlapec měl staršího milence
Pokud jste neprospali všechny hodiny dějepisu, tak je vám známo, že nebýt řeckých vojáků, Sparťanů, byli bychom nejspíše potomci Peršanů. Jednoduše řečeno – Islámský stát by měl cestu do Evropy daleko jednodušší. Také nezapřeme, že výchova sparťanských vojáků byla velmi tvrdá. Nicméně pouze fyzických sil ve válce nestačí. Proto na to šli sparťané i z psychologického hlediska, zejména co se týče mezilidských vztahů. A jelikož ve válce většinou (tedy alespoň ve dřívějších dobách) bojují muži, museli tomu tehdejší válečníci přizpůsobit i svou válečnou taktiku.
Sparťané se do školních učebnic dějepisu zapsali jako nejlepší válečníci starověku. Kolem válek a bojů se točil celý jejich život. Už malí chlapci byli vedeni k tomu, aby uměli zabíjet své nepřátele a ve skupině vytvářet bojové formace. Právě tyto výcviky vedly k úspěchům řeckých měst vůči Peršanům. I když Peršané byli v přesile, Sparťané ke svému výcviku přidali dokonalé zbraně, špičkovou tělesnou kondici a homosexualitu. A měli vyhráno.
Homosexuální Sparťané
Právě homosexualita se stala základem pro vytvoření takto silné armády. Chlapci byli odváděni od rodin na vojenský výcvik již v sedmi letech. Pak jejich výchovu převzala komunita sparťanských bojovníků. Bez toho, aby se kohokoli ptali, jestli chtějí bojovat, nebo ne.
Začátkem pubertálních let, většinou kolem dvanáctého roku života, bylo běžné, že chlapci měli staršího milence. Takového svého patrona. Důležité je slovo staršího. Mít milence vrstevníka (bavíme-li se o období puberty) by ztrácelo smysl v taktice boje. Šlo tedy o vztah mladšího a staršího muže. Tyto vztahy pak doprovázely vojáky celý život. Je však nutné podotknout, že tyto vztahy nikdy nebyly z dnešního hlediska „rovnoprávné“.
Starší muž byl hlavou „vztahu“
Starší muž byl dominantní, a to jak v sexuální oblasti, tak v oblasti práva a moci. Velmi podobný koncept znaly například i Athény. Řekové však měli homosexuální vztahy podloženy i z filozofické stránky. Na soudržnost bojové jednotky na základě homosexuality upozornil poprvé Platón ve své knize Symposion. V této knize je uvedeno, že žádný bojovník neuteče z boje, pakliže se na něj dívá jeho milenec, který by se za něj za takovýto čin styděl.
Možná se může jevit tento způsob života poněkud zvláštně, ale praxe ukázala, že je velmi funkční. Hlavně tedy při bojích. Sparťané totiž válčili v útvaru, který se nazývá falanga. Válečníci v tomto obdélníkovém útvaru, kde se rozestoupili do několika řad, byli vyzbrojeni například kopím a hlavně štíty. Takto postupovali kupředu proti nepříteli jako nepropustná stěna. A ačkoliv se může zdát, že při takovémto útvaru je nejdůležitější vytrvalost a odvaha, tak je tomu právě důvěra. Důvěra mezi jednotlivými vojáky.
Foto: © Depositphotos.com/FranzGustincich
Důvěra byla na prvním místě
Bylo velmi důležité, aby si bojovníci stoprocentně věřili. Falanga byla tak silná, jako její nejslabší článek. Pokud by jeden voják utekl, celý útvar by se zbortil. Proto bylo důležité, aby všichni bojovali nejen za sebe, ale i za muže vedle sebe. A přece nepoložíte život za někoho vedle vás, koho znáte pouze z výcvikového tábora. Takže čím hlubší vztahy mezi nimi byly, čím lépe se znali, tím pevněji při sobě stáli. Láska a sexuální pouto se tak staly jednou z nejsilnějších zbraní této armádní mašinérie. A to fungovalo vskutku velmi dobře.
I když tedy vojáci bojovali tak skvěle právě proto, že vedli homosexuální vztahy, ve staré Spartě pojem homosexualita vůbec neexistoval. Takovéto chování bylo natolik běžné, že nebylo potřeba pro něj vymýšlet speciální termín. Gayové v této době ani nebyli spojováni s něčím, jako je zženštilé chování, či škatulkováním do skupiny sexuální menšiny. Logicky. Jen si zkuste představit statného sparťanského válečníka se zženštilými gesty. Možná je některý z nich měl, ale ve společnosti měli takový respekt, že by se jim to nikdo ani neodvážil říct. Spíše nad tím nikdo ani nepřemýšlel. Už jen jejich rituál stát se dospělým mužem tyto myšlenky rozplynul. Během této zkoušky dospělosti se mladý Sparťan ozbrojen většinou malým nožem, vydal podříznout nepřítele z venkova. A potkat někoho takového, tak se mu také nesmějete za zženštilé chování.
Homosexualita vyžadována zákonem
Homosexualita byla ve Spartě způsobem, jak zachovat fungující stát. Podle spartského reformátora Lýkurga, který dal Sparťanům jejich ústavu, podporovaly vztahy (i ty sexuální) harmonii a rovnoprávnost mezi muži. I když vojenské spolky milenců fungovaly i mimo Spartu, Sparta byla zřejmě jediným státním útvarem, kde byla homosexuální pederastie (pojmem pederast se označoval ve starém Řecku homosexuál, nebo pedofil) vyžadována zákonem.
Jak cituje kniha Toma Holanda Perský oheň: „Chlapec, který odmítl sexuální styk se starším mužem, mohl být podle zákonů potrestán.“ Poněkud podivný zákon, nicméně je-li starším mužem myšlen svalnatý a vytrvalý bojovník…
Titulní foto: © Depositphotos.com/narsil
9 názorů ke článku
Lepsi priklad je spis staroveke recko, kde homosexualni vztahy (mezi muzi) byly bezne i mimo armadu a i z toho duvodu bylo mozne adoptovat v podstate dospele syny, aby byl zachovan rod ve chvili, kdy nebyl geneticky potomek.
Jinak vcelku dobrý článek. I když mi zas trochu vadí, že se mluví o homosexualitě a přitom, jak zmínil igni, šlo spíš o homosexuální chování v době dospívání. V dospělosti, tj. po 30 roku, kdy opustili armádu, se chovali normálně heterosexuálně.
- Proti Peršanům u Thermopyl bojovalo společné vojsko městských států, přes 6000 vojáků včetně 300 Sparťanů. Proti přesile kolem 100 000. A prohárli a peršané pokračovali dále, ale potom se stáhli.
- Islámský stát jsou Wahhábští Arabové. Potomci Peršanů je dnešní Írán.
Děcka, žurnalistika je více, než napsat pár řádků slov. Člověk potřebuje i znalosti a kontext.
