Ty jako nemáš permanentku do fitka a vybělené zuby?
„Ty jako nemáš permanentku do fitka a vybělený zuby? A co prosimtě ty hadry? To já chodím dvakrát týdně na kosmetiku, nakupuju jen značkový hadry podle katalogů a vůbec o sebe dbám, protože vzhled je to první, čeho si všichni všimnou!“ Sklopil jsem hlavu a s pocitem zpráskaného psa šel z rande domů. A to jsem byl čistě oblečen, hladce oholen, učesán a připraven na všechno. Dokonce i boty jsem si vzal sváteční. Dnes a denně vídám kolem sebe rady jak zhubnout, jak vnitřně růst, jak si správně vybrat barvu vlasů nebo jak sladit svetr s džíny. S kupou poradců, vizážistů a expertů na životní styl se doslova roztrhl pytel.
Kde kdo nabízí lepší vztahy, svalnatou figuru, stylový look a sex-appeal Jamese Bonda. Ach jo. Když já mám rád barvy podzimu a rád se oblékám pohodlně. Můj stomatolog mi bělení nedoporučil a duši mám zdravou. Nějak jsem sám se sebou spokojený a necítím nutnost něco měnit. Tak proč mi svět nerozumí?
Seděl jsem doma, upíjel svůj oblíbený mátový čaj a propadal se v myšlenkách zpátky k odpolední schůzce. O čem jsme vlastně mluvili? Podal mi ruku, usmál se na mě? Podíval se mi vůbec do očí? Nějak jsem si honem nemohl vzpomenout. Kluk to byl hezkej, to bez debat. Hezký. Víc jsem si nepamatoval. Hezký jako kterýkoli jiný jemu podobný. Jakási konformní jednotnost mi bránila poznat ho víc, zeptat se ho na jeho zájmy a názory. Vnímal jsem jeho silný parfém, velký ciferník jeho hodinek a nepřirozený projev. Co byl vlastně zač? Napsal mi pár zpráv, poslal bez vyzvání fotku a chtěl se sejít. Napsal mi svoje jméno a číslo, zavolali jsme si. Do telefonu se mi zdál prima, domluvili jsme si schůzku.
Víte, k čemu je působivý exteriér, když interiér budí hrůzu? K čemu je krásná zahrada, když se k ní nedá dojít po hezké cestě? A k čemu jsou všechna ta udělátka, když neslouží svému majiteli?
Později večer jsem šel na drink s kamarádem z Budějic. Byl oblečený docela obyčejně, hezky obyčejně. Vlasy měl umyté a nehty ostříhané, ostatně jako vždy. Bylo mi s ním moc dobře, bavili jsme se a smáli kde čemu. Bez příkras a pozlátek jsem vnímal jeho vnitřní svět. Vtipný, bystrý a zdvořilý společník plný energie a optimismu, tak bych ho charakterizoval. To víte, že má taky svoje mouchy, kdo taky nemá. Netruchlí ale nad nimi, pracuje na nich. A toho si cením dvojnásob!
Ilustrační foto (foto: © Depositphotos.com/dundanim)
Chlapec z rande mi po dvou dnech poslal zprávu, že jsem ho zaujal a že se chce sejít znovu. Věděl jsem, že z toho nic nebude, ale chtěl jsem se přesvědčit o svém úsudku a pozvání přijal. Přišel sice v jiném oděvu a jinak učesaný, avšak podle stejné šablony. Mluvil a mluvil a mluvil. O tom, jak nemá na nic čas, protože je stále ve fitku, o nových klipech Madonny a Demi Lovato (nevěděl jsem, kdo to je). Mluvil o své vášni k módě, která je alfou a omegou, chtěl mi ukázat svůj six pack. Sledoval jsem pozorně každý jeho pohyb, každé gesto. Často se rozhlížel okolo sebe, těkal očima po baru, když šel kolem jiný kluk, svlékal ho očima. Na to, že byl na rande se mnou, se mi moc nevěnoval. Po pár desítkách minut jsem se omluvil s tím, že mám moc práce a odešel. Doma už jsem ale nepřemýšlel o sobě, o tom, co dělám špatně. Napadla mě úplně jiná paralela.
Čtete zdejší články a diskuze? A čtete články a diskuze i na jiných webech? O čem jsou? Co je v nich nápadně podobné? Já v nich často vidím toho chlapce z rande. Líbivé, napucované a navoněné rádoby světácké pojednání o ničem zásadním. Respektive o ničem, co má větší hodnotu. Vždyť ony ty kolekce se mění nejméně dvakrát ročně, klipy se točí každý den. Co je moderní a cool dnes bude na beton zítra out. Moje rande přišlo v posledním svetříku od Gucciho, který ale za půl roku bude muset vyhodit, protože nebude dost trendy.
A pak taky vidím hodně lidí, kteří jsou smutní, nešťastní. Těžko se brání téhle těžkotonážní mašinérii povrchního pozérství. Jsou, nejen tady, osočováni z nemodernosti, lenosti, zabedněnosti a „přizdisráčství“ proto, že mají odvahu s pár kily navíc jít na bazén v plakách z Tesca, do baru klidně jdou v mikině a nepěstují si výživou nehty. Za to se ale věnují třeba technice nebo zvířatům, nebo jsou to dobří ekonomové nebo prodavači aut. Jsou teda vážně tak k ničemu, když nepoznají, že letos frčí kašmír v barvě lilla? A jsou vážně tolik odsouzeníhodní, když se nestarají o nový singl Justina Biebera nebo Bena Cristovaoa?
Nejsem včerejší a souhlasím s tím, že očima člověk kupuje nejen zboží v obchodech, ale posuzuje i vzhled lidí a dělá si tak o nich obrázek. A zároveň jsem kdysi četl Malého prince, kterému liška prozradila, že skutečně cenné věci jsou očím neviditelné. Je mi vlastně moc líto mého chlapce z rande a všech jemu podobných. Zlatá klec je hezká, protože je zlatá. Papoušek v ní ale nemusí zpívat jen proto, že je zlatá. Papouškovi je to jedno, buď je v mu v klícce dobře nebo není, a podle toho buď spokojeně zpívá, nebo nešťastně trpí ve svém přepychovém bydle. Tečka.
Titulní foto: © Depositphotos.com/konradbak
32 názorů ke článku
Já o soboě můžu říct, že jsem si zcela vědom svého velkého zpoždění v módě, ale než jako nedostatek to beru naopak jako přednost. Do posilovny nechodím, i když chápu, že to se týká všech kluků bez ohledu na daný styl. A žiju :)
