Marek Christ: Život je prostě takový, že je někdo na holky a někdo na kluky

Markovi Christovi je už něco přes 30 let. „Asi bych neměl prozrazovat, kolik přesně, protože pro většinu bych byl asi už starý,“ směje se. Je členem správní rady LGBT+ organizace STUD, organizuje akce pro kluky pod skupinou GaTe a je hlavním organizátorem brněnského gay plesu Queer Ball.

Pochází ze slezské Opavy, kde vyrůstal a strávil prvních osmnáct let svého života. V současné době se vyskytuje už skoro sedmnáct let v Brně, kde také pracuje, ale než se dostal k práci, tak chodil a studoval na několika školách. Některé mu vyšly, jiné ne, ale nakonec se mu to povedlo a vystudoval němčinu na Pedagogické fakultě MU.

Jaké máš největší záliby a koníčky?

Mezi mé největší koníčky patří v poslední době sport. Bez sportu bych asi nedokázal představit svůj každodenní život – možná někdy, když bych byl opravdu lenošný nebo nemocný, tak ano. Snažím se pravidelně cvičit, plavat, hraju volejbal a v poslední době jsem si velice oblíbil i sportovní aktivitu TRX, na kterou nedám dopustit.

Mezi mé další koníčky patří organizování. Hlavně organizování aktivit v týmu GaTe, jehož členem jsem už od roku 2009. GaTe – je skupina kluků na kluky, která organizuje aktivity pro gaye do 26 let. V současné době je to už 11 let, co tato skupina pravidelně organizuje jednodenní nebo vícedenní akce.

Jak ses dostal do týmu GaTe?

K týmu jsem se dostal poměrně náhodou – ale tak to v životě chodí, byl to asi osud. Oslovil mě Tomáš, bývalý člen týmu v roce 2009, zrovna v době, kdy musel z týmu odejít jeden z hlavních členů. Pravděpodobně jsem byl vhodným členem do týmu, tak si mě kluci vybrali. Já jsem o členství pár dnů přemýšlel, nechal jsem si vysvětlit, o co jde a co bych měl v týmu vlastně dělat, no a kývl jsem na to!

Bylo nás v té době v týmu asi 6, ale po krátké době jsme zůstali jenom 4. No a po mě se chtělo, abych se zhostil grantů a správy financí. Chopil jsem se své úlohy a společnými silami se nám podařilo sehnat peníze na prázdninové akce. Byl to úspěch a byli jsme rádi, že můžeme mladým klukům v coming outu umožnit naše akce za přijatelné peníze. No představte si to, že jste mohli jet na víkendovou akci za pár stovek.

V dalším roce jsme byli opět úspěšní a natočili jsme dokument coming out, ve kterém vystupovali mladí kluci a který je dodnes k dispozici všem lidem v období cominig outu. V týmu jsem se postupně zabydlel a převzal jsem úlohu jednoho z vedoucích členů.

Přes GaTe jsme se dostal ke STUDu, organizaci, která vznikla v roce 1996 a od svého prvopočátku se snažila o zrovnoprávnění postavení LGBT+ lidí v České republice. Zpočátku jsem byl pouze pozorovatel, ale nakonec jsem se dostal do správní rady a přes všechny nástrahy a organizační změny, které v našem spolku nastaly, jsem se stal v roce 2013 předsedou tohoto spolku. V současné době tedy koordinuji činnost spolku a jsem ve skupině lidí, která rozhoduje o jeho fungování.

Snažíme se i v této době, která je už poměrně přátelská k lidem s odlišnou sexuální orientací vytvářet akce a aktivity, které by byly pro LGBT+ lidi přínosné a pro ně zajímavé. Náš spolek spoluorganizuje filmový festival Mezipatra, který pod STUDem před sedmnácti lety vznikl. Pod naší hlavičkou působní amatérský divadelní spolek Studividlo, dále již zmiňovaná skupina GaTe, zaměřená na aktivity pro mladé gaye. Máme také pod palcem Queer knihovnu, ve které mám okolo pěti set knih s queer tématikou.

V neposlední řadě jsme také organizátory akce, jejíž název už určitě mnoho lidí slyšelo – Queer Ball. Jedná se o brněnský bál neboli ples pro všechny queer lidi a jejich přátele. Queer Ball jsme se rozhodli uspořádat hlavně z důvodu neexistence akce podobného typu v Brně. No a myslím si, že se nám to podařilo. Pohodová a přátelská atmosféra plesu spolu s mnoha pozitivními ohlasy dokládá, že nápad, za kterým jsem spolu s organizačním týmem stál, byl dobrý a lidé se chtějí bavit. No a jak jsem tak vyjmenoval všechny ty aktivity, které děláme, tak mi už toho času moc nezbývá. Takže když nějaký je, rád cestuju a jedu třebas na nějaký hezký výlet.

Máš vůbec čas sám na sebe?

Pokud zrovna nepracuju, nepřipravuji žádnou akci nebo nesportuju, tak pasu doma kozy a pracuji na zahradě. Máme velkou zahradu, takže je potřeba se o ni starat.

A čas na svoji práci?

Ano, dobročinnými aktivitami se člověk neuživí, to jsou pouze koníčky. Takže pracuji v kanceláři a dělám vše, co souvisí s ekonomikou, účetnictvím, atp. Kdybych si mohl vybrat a práci změnit, tak bych určitě šel dělat marketing nebo bych šel dělat zážitkovou pedagogiku, která mě baví, nebo bych se věnoval restauraci nebo kavárně, o které jsem kdysi snil. Ani politika by pro mě nebyla něčím, co by mě nebavilo, akorát je tam moc svinstva, takže do toho se zatím nepouštím.

Takže jsi spokojený?

Myslím, že mi současný stav vyhovuje, snad jenom bych si mohl někdy v budoucnu dodělat magisterské studium, ale to bych se musel hodně přemlouvat a dokopat se k tomu, abych si dal přihlášku na školu.

Čeho bys chtěl v životě dosáhnout a co je tvůj sen?

Určitě bych se chtěl v životě zdokonalovat v dovednostech a ve věcech, které momentálně dělám – tj. zážitková pedagogika, organizování akcí, práce s lidmi, motivování, zvládání stresových situací, sebepoznávání, atd. Je toho hodně, ale času je málo.

No a čeho bych chtěl dosáhnout? Asi bych chtěl být spokojený sám se sebou, za to, co dělám a pokud budou mou práci a činnosti oceňovat ostatní, tak budu rozhodně spokojený a šťastný. A můj současný sen je, se zdokonalit v angličtině tak, abych v ní dokázal plynule hovořit, ale to je běh na dlouhou trať.

Kdo je tvůj vzor a inspirace?

Nemyslím si, že bych měl jeden konkrétní vzor. Mým vzorem je spousta lidí okolo mě, protože každý z nich je v něčem dobrý a něco umí, co třebas já ne. Tito všichni v mém okolí mě inspirují a jsou mými vzory. Snažím se tedy vybírat si to nejlepší z lidí v mém okolí.

Jak relaxuješ a jakým způsobem dobíjíš energii?

Relaxuji hlavně při sportu, protože při tom nemusím moc přemýšlet, občas taky ve vaně.

Kdy sis poprvé uvědomil, že jsi na kluky?

Myslím, že to bylo na základní škole, konkrétní rok si ale nepamatuju, ale vím, že už v šesté třídě jsem věděl, že mě nepřitahují holky, ale kluci. S tím jsem v hlavě pracoval a postupně ty moje pocity přešly do jistoty.

Jak dlouho ses odvažoval, než jsi to někomu úplně poprvé řekl?

Ani jsem se nemusel nikomu svěřovat. Moje babička mi našla doma usvědčující materiály, které ji to prozradily samy. No a já jsem z toho měl trochu problémy, ona to prostě nezkousla a začala to strašně hrotit, řešit, nadávat mi, ale to bylo dáno i jinými událostmi v rodině, takže jsem byl donucen se svěřit své druhé babičce. No a potom jsem měl „veliké štěstí“, že to za mě obě babičky sdělili dál. Takže jsem už nemusel v rodině nikomu nic moc vysvětlovat, bylo to jasné.

Jak to rodina přijala?

V počátku to byl pro ně trochu šok, ale postupně se z něho dostávali. Myslím si, že jim to netrvalo moc dlouho. Nemám problém s tím, že by se se mnou někdo nebavil nebo mě odsuzoval. Mám se všemi velmi dobré vztahy.

Řekl jsi kamarádům a kolegům v práci?

Abych se přiznal, tak jsem to nikomu nikdy moc neoznamoval. Nevidím žádný důvod k tomu, abych někomu říkal, jaká je má sexuální orientace. Tak jako já se neptám lidí okolo mě, jaká je jejich orientace, tak by to i těm ostatním mělo být jedno. Rodičům jsem to musel vysvětlit, protože s tím za nimi přišla babička, ale jenom jsem jim odpovídal na otázky, které mi kladli. V životě jsem to řekl snad jenom pár kamarádkám. Ostatním si fakt myslím do toho nic není. A pokud se někdo chce zeptat, tak se zeptá a já mu odpovím, jak to je.

Jak berou tvoji homosexualitu tvoji známí?

Nemám ve svém okolí nikoho, kdo by se k mé sexuální orientaci stavěl otevřeně negativně. Ale co říkají, když tam nejsem, to nevím. Nicméně si myslím, že žiju mezi tolerantními, inteligentními a vzdělanými lidmi, kteří mou homosexualitu akceptují. Brno je prostě ideální místo pro život.

Měl jsi nějaké problémy po coming outu?

Babička to moc nechápala a srovnávala homosexualitu s pedofilií. Ovlivněna médii a všeobecnými předsudky mi to moc neulehčovala. Nicméně byly v tom i jiné rodinné problémy, které do toho zapojila. Kamarádi – kluci s tím asi problém měli, protože jsem se s nimi v té době příliš nebavil, ale čas všechno vyřešil.

Co bys poradil klukům, kteří jsou ve stejné situaci, jako jsi byl ty?

Asi bych jim poradil, ať svou odlišnou sexualitu neřeší a nezabývají se tím, co bude poté, když někomu řeknou, že jsou na kluky. Nemá cenu se kvůli tomu stresovat a hlavně se tím trápit. Život je prostě takový, že je někdo na holky a někdo na kluky. Hlavně je potřeba se na to dívat z té lepší stránky a žít život tak, jak je. Na všem se dá najít to dobré a to vnímat především.

V čem tě tvoje orientace omezuje?

Asi jenom v tom, že nemůžu mít děti. Jinak žádné významné omezení nevidím a nepociťuji.

Přináší ti tvoje orientace nějaké výhody?

Výhody bezesporu jsou. Tím, že člověk nemá děti a nemá tedy klasickou rodinu, se může věnovat více sobě, příteli, rozvíjet se, vzdělávat, cestovat, sportovat a věnovat se třebas aktivitám, které někomu pomáhají. Člověk není tolik uvázán a nemusí řešit pořád jenom děti, o které se musí moji vrstevníci pořád starat.

Dal bys klukovi pusu na tramvajové zastávce plné lidí?

Záleží podle situace. Dneska bych to už asi nehrotil a tu pusu bych mu dal. Ovšem nejsem zrovna typ člověka, co by se potřeboval na veřejnosti líbat, osahávat a nějakým způsobem s mým protějškem navazovat intimnější situace.

Máš více kamarádů mezi gayi nebo heterosexuály? S kým si lépe rozumíš?

V současné době už mám více kamarádů mezi gayi. Je to dáno tím, že se pohybuji ve skupině, která dělá aktivity pro gaye a také tím, že většinu mých heterosexuálních kamarádů jsem nechal v Opavě, ze které jsem se před sedmnácti lety přestěhoval. Tady v Brně jsem neměl příležitost si je najít. Rozumím si s každým, kdo je mi sympatický, má podobné zájmy a se kterým jsem na stejné vlně. Sexuální orientace v tomto nehraje vůbec žádnou roli. Sexuální orientace není podstatná pro to, abych podle ní vybíral svého kamaráda.

Koho považuješ za gay ikonu?

K nikomu z homosexuálně orientovaných lidí nevzhlížím. Myslím, že pro mě tak trochu ikona může být Madonna.

Jak vnímáš českou a slovenskou gay scénu?

Vnímám ji jako rozdělenou do dvou skupin. První skupina jsou aktivisté a lidi, kteří se snaží zlepšit postavení LGBT+ lidí ve společnosti. Snaží se změnit zákony, udělat pro ostatní s odlišnou sexuální orientací život v naší zemi přívětivější, uspořádat smysluplné aktivity. Tu hodnotím velice kladně.

Druhá skupina jsou lidi, kteří hledají za každou cenu senzace, snaží se maximálně vydělat, živí se pomluvami a zviditelňováním v médiích. Tato skupina není můj šálek kávy a rozhodně je nesleduji, ani se o ně nezajímám. Dalo by se říct, že je ignoruji a vnímám negativně.

Co bys vzkázal lidem, kteří nemají rádi gaye?

Aby se zamysleli nad tím, proč je nemají rádi a zda sami náhodou gayové nejsou. Nebo bych jim možná doporučil, aby se zajímali hlavně o sebe a nezajímali se o druhé. To by jim třebas pomohlo.

Jací kluci se ti líbí?

Líbí se mi štíhlí kluci, kteří sportují, mají v sobě něco zajímavého a samozřejmě jsou i inteligentní. Detaily si nechám pro sebe (smích).

Co je ta nejvíc gay věc, kterou jsi udělal?

Asi to, že jsem se dal na organizování akcí pro LGBT+ lidi. To mě hodně zaměstnává a myslím si, že je i hodně přínosná.

Jakou nejvíc gay věc jsi kdy dostal?

Asi vibrátor od kamarádů k narozeninám. Z toho jsem byl hodně v šoku (smích).

Jak vnímáš internetové seznamování?

Jako nezbytnou součást života, protože pro lidi s odlišnou sexuální orientací je to ta nejsnazší možnost. Osobní seznámení je mnohdy obtížné a komplikované. Internet toto usnadňuje, i když mnohdy působí také velmi negativně. Může to vypadat, že internetové seznamování je jenom o sexu.

Souhlasíš s registrovaným partnerstvím/sňatky a adopcí dětí?

Optimální stav by byl, pokud by žádný zákon o registrovaném partnerství nebyl a svazky osob stejného pohlaví by byly postaveny na úroveň heterosexuálních svazků bez jakýchkoliv zákonných omezení. Není k tomu důvod.

Zaujal tě Prague Pride?

Nezaujal. Nejsem příznivcem konzumní zábavy. Nicméně spatřuji velmi pozitivně aktivity, které Prague Pride v rámci festivalu organizuje a jsem moc rád za osvětu, kterou dělá.

Kdybys teď mohl změnit tři věci, které by to byly?

Asi bych chtěl být mladší a mít stejné dovednosti a znalosti, které mám teď. Potom bych chtěl, aby lidé byli optimističtější a vážili si života, protože si myslím, že se tady u nás máme moc dobře, ale mnoho z nás si toho nedokáže vážit a neuvědomuje si to. Asi bych taky změnil některé mé životní rozhodnutí a možná bych si šel za svým cílem, který jsem měl, když jsem byl malý – a tím byla žurnalistika.