Zpověď: Jsme spolu 4 roky, nemám už ale k němu důvěru
14. 07. 2015 v 00:32
Anonym
Anonym Za měsíc budu s přítelem 4 roky. Musím uznat, že to hrozně letí. Poznali jsme se přes seznamku (do gay klubů nechodím). Možná vám to bude připadat zvláštní, ale nikdo to o nás neví. Nevypadáme jako gayové, naši společní přátelé si myslí, že jsme "jen" nejlepší kámoši.
Strašně mi vadí jedna věc, protože docela žárlím. On je strašně komunikativní, má tisíc přátel. Před naším vztahem měl 3 sexuální partnery, já jenom jednoho. On je o 5 let starší, mně je 22.
Několikrát jsme měli krizi, dokonce jsem s tím naším vztahem chtěl seknout. Zjistil jsem, že si píše s bývalým o sexu. Je takový strašně komunikativní i přes internet, takže si furt s někým píše.
Prostě to zkrátím. Nemám k němu důvěru. Nevěřím mu. Na jednu stranu vím, že by mě nikdy nepodvedl, ale vím, že mu "sex po netu" nedělá problém (a to myslím pod svým jménem se svou fotkou - žádná anonymita), což mě štve.
Já jsem ten typ, který se snaží všechno vyřešit otevřeně a mluvit o tom. (přece jenom se říká, že mluvení je základ vztahu). Řekli jsme si co nám vadí, ale on to všechno bere tak laxně a vlastně je to tam, kde to bylo vždycky...
Přitom já jsem fakt otevřený ke všemu - nabídl jsem mu, že si např. sex můžeme okořenit trojkou (třeba i s jeho bývalým), řekl jsem mu, že si může s někým psát o sexu, ale za předpokladu, že o tom budu vědět - můžeme se třeba u toho zasmát, probrat to, vzrušit se... opravdu jsem přístupný ke všemu, ale chci od něho absolutní otevřenost a upřímnost. Snaha z jeho strany nulová, i když mi furt říká jak mě miluje... Moje obrana je ta, že mi např. napíše bývalý sex. partner a já mu o tom neřeknu (proč taky?)... a ve finále je to úplně v háji.
Nechci řešit krizi ukončením vztahu a nevím čím vším. S ním se cítím dobře, je fakt rozumný, inteligentní a mám s ním pocit jistoty.
Potřeboval jsem se je vypsat a popřípadě poradit od někoho, kdo má zkušenosti s delším vztahem a třeba procházel podobnou krizí...
Strašně mi vadí jedna věc, protože docela žárlím. On je strašně komunikativní, má tisíc přátel. Před naším vztahem měl 3 sexuální partnery, já jenom jednoho. On je o 5 let starší, mně je 22.
Několikrát jsme měli krizi, dokonce jsem s tím naším vztahem chtěl seknout. Zjistil jsem, že si píše s bývalým o sexu. Je takový strašně komunikativní i přes internet, takže si furt s někým píše.
Prostě to zkrátím. Nemám k němu důvěru. Nevěřím mu. Na jednu stranu vím, že by mě nikdy nepodvedl, ale vím, že mu "sex po netu" nedělá problém (a to myslím pod svým jménem se svou fotkou - žádná anonymita), což mě štve.
Já jsem ten typ, který se snaží všechno vyřešit otevřeně a mluvit o tom. (přece jenom se říká, že mluvení je základ vztahu). Řekli jsme si co nám vadí, ale on to všechno bere tak laxně a vlastně je to tam, kde to bylo vždycky...
Přitom já jsem fakt otevřený ke všemu - nabídl jsem mu, že si např. sex můžeme okořenit trojkou (třeba i s jeho bývalým), řekl jsem mu, že si může s někým psát o sexu, ale za předpokladu, že o tom budu vědět - můžeme se třeba u toho zasmát, probrat to, vzrušit se... opravdu jsem přístupný ke všemu, ale chci od něho absolutní otevřenost a upřímnost. Snaha z jeho strany nulová, i když mi furt říká jak mě miluje... Moje obrana je ta, že mi např. napíše bývalý sex. partner a já mu o tom neřeknu (proč taky?)... a ve finále je to úplně v háji.
Nechci řešit krizi ukončením vztahu a nevím čím vším. S ním se cítím dobře, je fakt rozumný, inteligentní a mám s ním pocit jistoty.
Potřeboval jsem se je vypsat a popřípadě poradit od někoho, kdo má zkušenosti s delším vztahem a třeba procházel podobnou krizí...
Danieli, myslim a nejsem toho nazoru sam, ze kazdy ma k druhym vzdy celou řadu doporuceni, rad, vykriku a nebo pripitomelych poznamek typu: Tohle bych mu nikdy nedovolil apod..
Presto bych rad neco zminil. Napsal jsi, ze mu neveris, mozna opravnene a mozna ne, to neni podstatne, vysledek je jeden..Vztah bez duvery..Nevim, co jineho definuje vztah nez vzajemna duvera? Nechci byt necitlivy, ale nic netrva vecne, muzes o problemech mluvit, muzes nabizet trojku, muzes nabizet, kde co, ale ne vzdy to vyjde..Tim nechci rict, abys hazel flintu do zeli, vubec ne, byla by to skoda..
Presto bych rad neco zminil. Napsal jsi, ze mu neveris, mozna opravnene a mozna ne, to neni podstatne, vysledek je jeden..Vztah bez duvery..Nevim, co jineho definuje vztah nez vzajemna duvera? Nechci byt necitlivy, ale nic netrva vecne, muzes o problemech mluvit, muzes nabizet trojku, muzes nabizet, kde co, ale ne vzdy to vyjde..Tim nechci rict, abys hazel flintu do zeli, vubec ne, byla by to skoda..
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Sonicbppm prosimtě nevím jak u vás, jsem z Olomouce a tady se hází flinta do žita. Zajímalo by mne jaký na to máte názor.
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Tady v Praze se moje přezdívka zobrazuje jako "Sonicboom", v Olomouci jako "Sonicbppm"?
Souhlasím • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Úplná otevřenost není vždy dobrá. Člověk potřebuje občas místo jen pro sebe, potřebuje mít občas kamarády, se kterými pokecá i o věcech, o kterých nechce mluvit s přítelem. Prostě to tak je. Přítel nemá být nejlepším kamarádem. Přítel je prostě přítel a (nejlepší) kamarád je stejně potřeba v jiné osobě.
Pokud se jedná o to povídání o sexu, no tak holt potřebuje občas nějaký virtuální úlet, nebo třeba jen povzbudit při honění. Proč ti to vadí? Je tak slušný a věrný, že to dělá jen takto po netu, místo aby to dělal reálně. Však sám píšeš, že mu věříš, že by tě nepodvedl, tak to nech při tom.
Uvědom si, že láska není vlastnictví.
Pokud se jedná o to povídání o sexu, no tak holt potřebuje občas nějaký virtuální úlet, nebo třeba jen povzbudit při honění. Proč ti to vadí? Je tak slušný a věrný, že to dělá jen takto po netu, místo aby to dělal reálně. Však sám píšeš, že mu věříš, že by tě nepodvedl, tak to nech při tom.
Uvědom si, že láska není vlastnictví.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Promiň, ale mám z toho tento pocit:
Jsi v roli žálivé ženské, která si v hlavě tvoří konstrukce, kterým pak věří. Partner Ti není a nebyl nevěrný, píšeš, že mu v tomto věříš. Krizi jsi podle všeho vyvolal také Ty, dokonce jsi chtěl vztah ukončit. Současně tvrdíš, že vše řešíš otevřeně, tedy předpokládám, že jsi partnerovi řekl, že přemýšlíš o rozchodu...
No jo. Jestli to takto je, tak se nediv, že se začal koukat jinde. Tys mu svojí žárlivostí, myšlenkami o rozchodu a otevřenými debatami o nich, dal jasně najevo, že s ním nepočítáš. K tomu přičti Tvoji nedůvěru, kterou partner cítí, vnímá ji. To je kupa signálů, které mu daly jasný pokyn: začni si dělat zadní vrátka.
Takže moje rada: Jestli opravdu nechceš vztah ukončit, přestaň o tom okamžitě mluvit! Ale hned. Platí totiž, že jak se jednou vytáhne rozchod, je dílo zkázy napůl dokončeno.
Druhým krokem je říct partnerovi, co dělá dobře, ocenit jeho dobré stránky a dát najevo, že nemáš touhy ho opouštět. Ve vztahu je totiž potřeba se cítit bezpečně, milován. Máš-li nějaké výhrady, řekni jen dvě. Dvě, které Ti vadí nejvíc. Ostatní prostě toleruj. Důvěra je totiž vzájemná. Je možné, že jsi začal nedůvěřovat proto, že partner si Tebou není jistý... Je to tak trochu spirála. Tak ji prostě zastav. Vraťte se do dob, kdy nebyl rozchod na pořadu dne, do dob, kdy jste byli jeden pro druhého... Však víš, kde vám bylo dobře.
A za třetí: Začni pracovat na svojí žárlivosti. Žárlivost je obvykle známkou problému se sebevědomím, sebedůvěrou. Není to problém partnerův, ale Tvůj. Existují stohy rad a knih o sebedůvěře a sebejistotě, klidně se poraď s někým blízkým... Nebo si najdi na webu nebo mi napiš do zpráv.
Hele, fakt opatrně. Vyhrožovat rozchodem je sice účinná taktika, jak dosáhnout svého, ale funguje jednou nebo dvakrát. A pak budeš Ty tím opuštěným :(
Držím palce!
Jsi v roli žálivé ženské, která si v hlavě tvoří konstrukce, kterým pak věří. Partner Ti není a nebyl nevěrný, píšeš, že mu v tomto věříš. Krizi jsi podle všeho vyvolal také Ty, dokonce jsi chtěl vztah ukončit. Současně tvrdíš, že vše řešíš otevřeně, tedy předpokládám, že jsi partnerovi řekl, že přemýšlíš o rozchodu...
No jo. Jestli to takto je, tak se nediv, že se začal koukat jinde. Tys mu svojí žárlivostí, myšlenkami o rozchodu a otevřenými debatami o nich, dal jasně najevo, že s ním nepočítáš. K tomu přičti Tvoji nedůvěru, kterou partner cítí, vnímá ji. To je kupa signálů, které mu daly jasný pokyn: začni si dělat zadní vrátka.
Takže moje rada: Jestli opravdu nechceš vztah ukončit, přestaň o tom okamžitě mluvit! Ale hned. Platí totiž, že jak se jednou vytáhne rozchod, je dílo zkázy napůl dokončeno.
Druhým krokem je říct partnerovi, co dělá dobře, ocenit jeho dobré stránky a dát najevo, že nemáš touhy ho opouštět. Ve vztahu je totiž potřeba se cítit bezpečně, milován. Máš-li nějaké výhrady, řekni jen dvě. Dvě, které Ti vadí nejvíc. Ostatní prostě toleruj. Důvěra je totiž vzájemná. Je možné, že jsi začal nedůvěřovat proto, že partner si Tebou není jistý... Je to tak trochu spirála. Tak ji prostě zastav. Vraťte se do dob, kdy nebyl rozchod na pořadu dne, do dob, kdy jste byli jeden pro druhého... Však víš, kde vám bylo dobře.
A za třetí: Začni pracovat na svojí žárlivosti. Žárlivost je obvykle známkou problému se sebevědomím, sebedůvěrou. Není to problém partnerův, ale Tvůj. Existují stohy rad a knih o sebedůvěře a sebejistotě, klidně se poraď s někým blízkým... Nebo si najdi na webu nebo mi napiš do zpráv.
Hele, fakt opatrně. Vyhrožovat rozchodem je sice účinná taktika, jak dosáhnout svého, ale funguje jednou nebo dvakrát. A pak budeš Ty tím opuštěným :(
Držím palce!
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
