Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 
PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Onload

Problém s pochopením sebe a úzkosti

11. 08. 2015 v 16:22Off-line Anonym
Ahoj, je mi 22 let a dlouhodobě mám problém s pohledem na sebe a svojí sex. orientaci.

Cítím, že mám velmi slabé sebevědomí, stačí být v kontaktu s lidmi a cítím se jako i***t, jako ta největší troska na světě. A pak, souvisí to i nějak s mojí orientací, vždy si představuji, nenávistné pohledy a myšlenky ostatních lidí na to, například co v sexu dělám a tak.

To, ale co považuji za hlavní problém jsou moje úzkosti. Vím, že jsem v základu gay, ale velmi často, už právě asi kvůli tomu, co by lidé na mojí orientaci řekli, se snažím v myšlenkách uvažovat nad tím, že mě holky zajímají a snažím se, aby mě i vzrušovali. Jenže potom následuje strmý pád velká úzkost. Mám svalové napětí na tváři, díky, čemuž se mi i blbě mluví, a potom se roztáčí další bludný kruh, s tím že lidi se mi budou proto smát, co jsem za trotla, za d***la.

Psychiatr mi před cca 2 roky diagnostikoval úzkostnou poruchu a sociální fóbii. Potom jsem nyní v létě absolvoval asi měsíc a půl KBT stacionář (psychoterapii), kam jsem docházel denně. Psycholog mi zde řekl, že vykazuji znaky hraniční poruchy osobnosti. Ta se vyznačuje tím, že člověk právě neví, jaké jsou jeho hranice v chování, a tápe i v oblasti sexuální orientace. Ale namítl, abych neřešil diagnózy a si našel další psychoterapii, že toto uvažování mi v ničem nepomůže. Po psychoterapii jsem se cítil trochu líp, ale už se nyní zpátky vracím do těch černých myšlenek.

Rodiče se se mnou o sexu téměř vůbec nebavili, vždy se snažili informace o něm spíše zakrývat. Když jsem byl ještě o něco mladší, kolem těch 8-9 let, pamatuji si, jak mě jednou babička na zájezdu nutila, abych políbil holku, z čehož jsem měl divný pocit, protože se mi prostě nelíbila, a jako bych se nutil do toho. Takže informace trochu ke mně přicházely od spolužáků a z internetu. Během této doby jsem si dost začal uvědomovat, že tak nějak více vzhlížím k mužům a ke klukům, více se mi líbili svalovci, které jsem si stahoval tajně do mobilu. Když jsem pochopil že mě vzrušují kluci, pořád jsem si opakoval "nejsem gay", když mě taková myšlenka napadla...už na zakládce jsem byl za loosera, a pak jsem zažil na střední dost šikanu...no a dnes jsem na tom tak, jak jsem.


Chtěl bych se zeptat, zdali je někdo na tom podobně, či se mu s tím podařilo vypořádat a jak?
11. 08. 2015 v 16:34Off-line onlip  (60/180/84)
Můžu tě chvíli nabrat na ramena a poponést.
Souhlasím - 5   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
11. 08. 2015 v 16:50Off-line Anonym
Chápu, ale je to z přirozeného strachu, nic jiného.
11. 08. 2015 v 16:51Off-line Bahutom  (34/173/60)
Hoja hoj pisni působí to jako velmi těžká situace ale dá se z toho snadno vyklouznout :)
11. 08. 2015 v 17:10Off-line Anonym
Bahutom: jak myslíš?
11. 08. 2015 v 17:27Off-line johnj  (40/186/82)
Pokud máš od odborníků stanovenou diagnózu, nemyslím, že bychom ti tu mohli nějak kvalifikovaně pomoct.

Ale přesto mě zaráží (podle toho, co jsi napsal), proč kladeš takový důraz na to, co si myslí okolí. Ty máš svůj vlastní život, který žiješ. Žádné okolí ho za tebe žít nebude, nebude za tebe studovat, ani za tebe nebude vydělávat nebo randit. A tak takovému okolí není vůbec nic do toho, s kým, kde a co provádíš. Pokud jsi gay, provádíš v sexu ty samé věci, které provádí gayové, pokud jsi hetero, provádíš ty samé věci jako hetero. Co k tomu může okolí říct? Vůbec nic. A pokud říká, tak tě to přece nemusí vůbec zajímat.

Najdi se. Dělej to, v čem jsi dobrý, buď sám sebou, žij si pro sebe tak, jak uznáš za vhodné.

Hodně štěstí!
11. 08. 2015 v 17:33Off-line Mr.Anonym  (27/-/60)
Zažil jsem něco podobného, PTSD a sociální fobie, na psychoterapii jsem nechodil - nicméně jsem si sám o tom nastudoval celou řadu věcí a doteď na sobě pracuji - a můj život vypadá úplně jinak než dřív. Nakonec mě to chytlo natolik, že se chystám to studovat :-). Řekl bych, že hlavní je mít k tomu aktivní přístup - tj. řada lidí se spoléhá na to, že jim pomůže psycholog/kamarádi/někdo vně - z mojí zkušenosti se z toho člověk dostává sám a všichni tihle lidé jsou jen někdo, kdo tu změnu jaksi "katalyzuje" a ukazuje takové to "how to". Myslím, že v centru toho všeho je málo sebelásky a narušené sebevědomí - jestli ti nevadí duchovní zaměření knihy, řadu výborných metod na to, jak se mít více rád, sumarizuje v knize Shadows Before Dawn Teal Swan. Z těch "oficiálních" psychoterapeutických určitě doporučím knížky od Jana Praška - např. ve tvém případě http://knihy.abz.cz/…alni-fobie-1 Je to dlouhodobá práce na sobě a lidé ti tu asi nebudou schopni poradit v rámci internetové diskuze něco jednoznačného nebo extra převratného (ono jen popsat některé techniky, které třeba pomohly mně, by dalo dohromady opravdu dlouhý text) - takže to chce tak nějak testovat :), mít hravý přístup, i když to není jednoduché.
Moc držím palce :-)
11. 08. 2015 v 17:38Off-line Anonym
Johnj a Mr.Anonym: Děkuji za obsáhlou reakci. Mám v plánu nyní pokračovat v individuální psychoterapii. Vím, že to je proces na dlouho. Bohužel mi právě chybí to vlastní určení. Chybí mi můj vnitřní hlas. Spíš jen papouškuji rady ostatních, hodně se řídím tím, co mi řeknou.

Ten pocit prázdna je k zešílení, nevědět co jsem.
11. 08. 2015 v 18:03Off-line Anonym
Kodaon15: děkuji, rozhodně zajímavý článek :)
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
 
OnloadOnload
Copyright 2011–2024 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Onload