Přemýšlím o rozchodu

S přítelem jsme spolu 4 roky. Nikdo o naši sexuální orientaci neví, teda až na jednu výjimku. Už to není mezi námi takové jako dřív. Neustále se hádáme ohledně práce (pracujeme spolu jako manažeři v jedné firmě). On bydlí sám (já 23, on 28) v bytě, já ještě (jakožto student) u rodičů. Když se neozvu já, tak spolu třeba týden nejsme. Má spoustu kámošů (mladých a pohledných) se kterýma chodí sám na pivo - oni jsou z něho úplně mimo, protože je to nadřízený. On je ten typ člověka, kterého znají všichni, je v kolektivu oblíbený a výřečný, je s ním sranda. Za ty roky vím, že si občas s někým napíše na jiné úrovni (flirt, o sexu). Žárlím? Docela i jo... a to jsem v jistých věcech tolerantní. Říkám mu, že si může napsat třeba s bývalým, ale chci o tom vědět. Nebudu to dále rozepisovat, vadí mi to prostě. Promluvit si s ním o tom? Nemožné... už jsem to několikrát zkoušel. Nemá cenu se dále rozepisovat, to by bylo na dlouho.

Takže... vidíme se čím dál tím méně, sexu máme méně a méně, nechodíme spolu na zábavy (on je buď doma nebo v hospodě s nějakým puberťákem a já někde na diskotéce). Každý žijeme svůj život. Když už se vidíme, tak se buď pohádáme nebo se nudíme.

Začínám si myslet, že jsme spolu ze zvyku. Já si nedokážu ani představit, co bych bez něho dělal. Jsem na něho zvyklý. Samozřejmě se dívám po jiných, rád bych zažil sex zrovna s někým, kdo mě evidentně balí, ale to bych neudělal. A jsem si jistý, že i z jeho strany nic nehrozí. S ním o sexu ani nejde mluvit a je to takové menší tabu, když chci experimentovat, tak se maximálně začervená a jedem ty naše polohy. Jednou jsem ho dostal do trojky - myslel jsem, že nám to pomůže ve vztahu. Ne, nepomohlo. Našli jsme si aspoň prvního gay kámoše. Když jsem tu trojku chtěl zopakovat, tak mi řekl, ať si s ním jdu sám.

Cítím, že se nám vztah rozpadá... ale není to jenom krize? Jako 4 roky je docela dlouhá doba... nechci to všechno zahodit (a on evidentně taky ne, už by to udělal)... ale tolik zážitků, společných chvil, budování samotného vztahu... mám u něho jistotu, že by mě nepodvedl fyzicky, ale vím, že mu nedělá problém si s někým psát (a to bez anonymity). Já se zase bojím, že se neudržím a podvedu. Vím, že kluci po mě jedou... a fakt pěkní, proto mám až strach si s nějakým jenom psát...

Poraďte... je to dlouhé a zmatené, vím... ale v hlavně mám tolik slov, že to tu prostě nesepíšu...