Sebevědomí ve vzhledu
04. 12. 2015 v 22:59
Anonym
Anonym Ahoj lidi,
mám takový úplně i***tský a nesmyslný problém, ale nevím, kde ho zastavit, takže se pokoušim obrátit sem. Strašně mě štve jak vypadám. Když se vidím v zrcadle, hnusim se sám sobě, na veřejnosti se cítím nesvůj a blbě, mám malinkaté sebevědomí co se týče kluků a u většiny to hned zavrhuju, protože s mým pocitem špatného vzhledu souvisí i to, že se nedokážu s žádným v klidu seznámit, už do předu vím, že se mu nebudu líbit. Někdy se situace uklidní a tolik mě to netrápí, ale stačí zavadit o opravdu pěkného kluka a začnu mu závidět, mám pocit jako by to měl jednodušší- je pěkný, je sebevědomý. A začnu se užírat tím, jak na tom jsem já. Nemůžu vystát pohled na pěkné kluky, protože mě to totálně drtí. Vím že je to naprostá pitomost a puberťácký nesmysl, ale chtěl bych se toho pocitu zbavit a být sebevědomější a víc v klidu, uvolněný ve společnosti jiných lidí, protože jsem extrovert a tudíš rád mezi lidmi a tohle mě čím dál víc svazuje užívat si života... Za konstruktivní radu či odpověď děkuju, rád bych, kdyby sem napsal někdo, kdo ví jak na to nebo s tím má nějakou zkušenost, žádné odpovědi typu, to přejde, nebo, že nemám nic lepšího na práci než myslet na svuj vzhled... stydím se za tenhle problém, neberte to prosím na lehkou váhu... Díky :)
mám takový úplně i***tský a nesmyslný problém, ale nevím, kde ho zastavit, takže se pokoušim obrátit sem. Strašně mě štve jak vypadám. Když se vidím v zrcadle, hnusim se sám sobě, na veřejnosti se cítím nesvůj a blbě, mám malinkaté sebevědomí co se týče kluků a u většiny to hned zavrhuju, protože s mým pocitem špatného vzhledu souvisí i to, že se nedokážu s žádným v klidu seznámit, už do předu vím, že se mu nebudu líbit. Někdy se situace uklidní a tolik mě to netrápí, ale stačí zavadit o opravdu pěkného kluka a začnu mu závidět, mám pocit jako by to měl jednodušší- je pěkný, je sebevědomý. A začnu se užírat tím, jak na tom jsem já. Nemůžu vystát pohled na pěkné kluky, protože mě to totálně drtí. Vím že je to naprostá pitomost a puberťácký nesmysl, ale chtěl bych se toho pocitu zbavit a být sebevědomější a víc v klidu, uvolněný ve společnosti jiných lidí, protože jsem extrovert a tudíš rád mezi lidmi a tohle mě čím dál víc svazuje užívat si života... Za konstruktivní radu či odpověď děkuju, rád bych, kdyby sem napsal někdo, kdo ví jak na to nebo s tím má nějakou zkušenost, žádné odpovědi typu, to přejde, nebo, že nemám nic lepšího na práci než myslet na svuj vzhled... stydím se za tenhle problém, neberte to prosím na lehkou váhu... Díky :)
Taky jsem si tím prošel od 14ti skoro do 19ti, od 15ti jsem chodil do sportovního oddílu a něco jsem s tím udělal, ale ten pocit nedokonalosti mi zůstal až do vojny... a čím su starší, tím víc jsem spokojen sám se sebou i svým vzhledem... a čím víc ci věříš, tím víc se líbíš ostatním, vyzařuje to s tebe, měl jsem známýho kterej dokázal po půlhodině známosti uplně cizí babu v*****t za keřem a ještě ho o to prosila a byl při tom tehdy p***latej plešatej týpek s nohama do ix, ale zářila z něj aura sexuality překvapivě... veř si, je to o tom jak se budeš cítit, a to pak bude z tebe vyzařovat...
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím
Nahlásit
Nooooo zajímavý je to, že to spolu souvisí - sebevědomí a vzhled... Nejde ani tak o to jak vypadáš, ale spíše o to, co si o tom myslíš. Začni makat na sebevědomí ... seznamuj se ( budeš trénován v komunikaci), uč se novým věcem ( zaměstnáš mozek natolik, že nebude mít čas přemýšlet nad volovinama), věnuj se nějákému koníčku ( třeba v tom budeš dobrej aaaaaa kdo by se nechtěl bavit třeba ssssss mistrem světa žeeeeee :) ) noooooo a až do sebe nacpeš nějákej kus sebevědomí tak Ti už bude docela jedno jestli jsi zaujal nebo nezaujal. Budeš mít hodnotu, o které sám víš a tím se staneš přitažlivějším pro ostatní :)
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Myslím si, že každý jsme minimálně jednou v životě byli v tvé kůži - žárlili jsme na druhé. Pokud jseš dlouhodobě nespokojený sám se svým vzhledem a máš nízké sebevědomí, myslím si, že nejlepší je seberealizace. Např. můžeš mít asymetrický obličej, ale hodně dobře zapůsobí dobře vypracované tělo, můžeš umět hrát dobře na nějaký hudební nástroj, zpívat, znát historii, literaturu, mít charisma, až po skateboardování :D..Prostě cokoli, co Tě činí plnohodnotným člověkem.
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Problém, který tu trápí většinu lidí, spíš puberťáků..Tak určitě jsi v pubertě, nevím, jestli narážíš třeba na obličej.. Pokud ano,ten problém je úplně běžný, každý má v pubertě,když dospívá problémy se vzhledem,já je mám taky ;) neměl by ses litovat, ale něco se sebou udělat, koupit si nějaké přípravky, nebo třeba upravit obočí, jiný účes, oholit si fousy a podobně, k tomu koupit dobrý hadry, popřípadně začít cvičit, pokud máš problémy s postavou :P vzhled je důležitý, není to žádná kravina, podle vzhledu se soudí.. A jinak je to puberta, ta vždycky jednou přejde ;) Napiš, jestli chceš, poradím ti líp :)
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím - 5
Nahlásit
Nechceš mu rači radit teprve až tě přejde ta puberta? -_-
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím - 3
Nahlásit
Najdi si takovou míru osvětlení a pozici před zrcadlem (polohu hlavy, ramen, výraz ve tváři), kdy si řekneš, že "takhle to není tak strašný". To samé můžeš udělat pomocí selfie. Vyfoť se z mnoha úhlů s různými výrazy a polohami a vyber si ty nejméně otřesné fotky a hledej detaily. Takovým detailem může být třeba postavení obočí, svraštění čela, smutný úsměv atd. Zjistíš, že v některých momentech se můžeš sám sobě líbit. A s tím už se dá i vyjít mezi lidi. :)
Hodně štěstí!
Hodně štěstí!
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Stejnej problém mám i já. Nejsem schopnej se sejít na schůzku. Tak hodně štěstí do života. Lidi jako my nemají budoucnost a náš život je plnej samoty. Jsme nejhorší tipy na vztah. A zážitků za život taky moc nepozbíráme. Je to fakt agonie.
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím
Nahlásit
Vždyť vypadáš dobře, Joe :D.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Hypatia: lidi mi to říkají, ale sám sebe nejsem schopnej přesvědčit, že se nemám za co stydět.
SMC: hm protože ho ťofla zlatokopka, jinak by ten křivej ksicht si žádnou babu nenašel.
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Psal jsem o těch dovednostech výše a dostal jsem tolik mínusů :D...
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Myslím si, že problém je v tom, že nemáš nič, čo by mohlo výtvářet tvé sebevědomí. Keby si napríklad vynikal v matematike, chodil na matematické súťaže a veril si, že raz z teba bude dobrý matematik alebo sa zaujímal o ekonomiku a biznis a veril, že z teba bude dobrý obchodník, alebo by si sa jednoducho vzdelával v akejkoľvek inej činnosti, vynikal by si v nej nad rovesníkmi a veril, že budeš v budúcnosti úspešný, tak by si bol vyrovnaný a spokojný so sebou a svoj vzhľad by si považoval za súčasť seba. Takže odporúčam ti nájsť si niečo, čo ťa bude baviť. Sú ľudia ktorých sebavedomie je založené na vzhľade, ale je otázka, že kam to v živote dotiahnu, ak vzhľad a štýl je ich hlavný zmysel života
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Violin.concertol: Jak můžeš mít ty podobný problém. Vždyť vypadáš krásneě, ještě k ktomu máš už dlouho vážny vztah, tohle fakt nechápu.
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Já sem tímto trpěl taky. Čím víc lidí kolem máš tím je to horší. Je to psychického rázu a bohužel na to není léku. Toto je dobře zdokumentováno v historických kronikách o Čachtické paní a Marii Terezii. Obě trpěly touto nemocí od mládí až je to položilo. Ćachtická prý v celém paláci zakázala všem sloužícím mít zrcadla a nechala si jen přinést jedno velké jen do své komnaty. Z paláce nechala vyhodit všechny kdo jí krásou byť jen vzdáleně konkuroval. Obklopovala se pouze těmi nehezkými a těm co byli krásní v ní vzbuzovalo zášť. Nedostatek toho sebevědomí jí dohnal vlastně až k hysterickým činům. Marie Terezie byla druhá v pořadí s touto nemocí. Z Itálie si nechávala speciálně přivážet Víno Chianti a tajně je uchovávala ve svých sklepích. Udržovala kontakty i se Zednáři a zaměstnávala alchymisty, aby jí navrátili to po čem toužila nejvíc. Ačkoliv měla milujícího muže tento pocit jí nestačil. Stále vymýšlela nové a nové způsoby jak překonat tento trýznivý pocit. Ani dnes psychologové a věda neví jak to léčit. Tímto trpěla i sama Blavatská, kterou to pak motivovalo k expedicím. Další známou kadetkou s touto nemocí byla Diana Fosseyová. Prostě je to narušená psychika a nedá se s tím moc dělat. Musí se s tím nějak umět existovat.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
11. 12. 2015 v 22:13 Anonym
Anonym Děkuju všem za rady, spoustu věcí mě tu docela probudilo... Existují i chvilky, kdy se cítím v pohodě, ale stejně se nikdy neuvolním. Pořád se musím kontrolovat kdekoliv sem a stačí když se mi trošku pocuchají vlasy a chvilkově nabyté sebevědomí, které mám třeba díky tomu že se mi povede účes, nebo se prostě zrovna dobře cítím, se rozbije... Ale vážně díky, až se budu cítit blbě, tak si to tu budu pročítat!!!
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím
Nahlásit
PŘEDEM VÍM, ŽE SE MU NEBUDU LÍBIT je největší k***tina, jakou jsem kdy slyšel.
mě se líbí zrzci, pihy, brejle, odstávající uši... opravdu co se komu líbí, je individuální.... bohužel, když tady nemáš fotku tak jaksi těžko soudit, že?
mě se líbí zrzci, pihy, brejle, odstávající uši... opravdu co se komu líbí, je individuální.... bohužel, když tady nemáš fotku tak jaksi těžko soudit, že?
Souhlasím • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Anonym: Věkově bych mohl být nejspíš tvůj děda. Ten můj mě podržel. Být jím, postavím tě před zrcadlo a budu ti ukazovat, co je na tobě krásného.
12. 12. 2015 v 22:24 Anonym
Anonym No když se postavím pred zrdcadlo udelam si vlasy zadívám se zblízka a upěnlivě se na to soustředím, tak se vidím celkem dobře, ale pak zase potkám nekoho výstavně pěkného, a cítím se mizerně!!!
Esthetique: Vím, že je to individuální, ale ten pocit, že se mu nebudu líbit ve mě stejně je a pohřbívá šance, je to blbost, nikdy to nemužu předem říct, ale mysl si dělá co chce...
Esthetique: Vím, že je to individuální, ale ten pocit, že se mu nebudu líbit ve mě stejně je a pohřbívá šance, je to blbost, nikdy to nemužu předem říct, ale mysl si dělá co chce...
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Mne je kazdy pubertak pekny, ale chodievam s medvedmi a ti vystavnymi kuskami bez pupku, bez chlupov az pohrdaju. Ja som v puberte bol extremne k***icky, ale bolo to iba v hlave
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
