Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Nevím co dělat a čím mám začít

22. 12. 2015 v 02:28Off-line Anonym (Tělo bez duše)
Vlastně ani nevím čím mám začít... Je mi 20 let. Vždycky jsem byl takový veselý klučina a všechno se to změnilo. Když jsem doma řekl, že jsem gay a všichni mi řekli, jak mě mají rádi tak se mi nesmírně ulevilo a spadl mi velký kámen ze srdce... konečně nemusím používat masku. Byl jsem tak bláhový a bylo mi tak dobře, že jsem se rozhodl svěřit i kamarádovi. Ten to řekl naší partě kluků... ti to zase řekli dalším... až se to nakonec dozvědělo opravdu hodně lidí. Troufám si říct, že celé město. Už tak mě naše malé město znalo jako syna učitelky a měl jsem s tím trable. Můj styl oblékání byl přísně kritizován... stejně jako moje posteje a pocity. Všechno mohlo být jinak každou minutu tam venku, kde jste si prodírali cestu do školy. Když se tedy dozvěděli o mé orientaci okamžitě se všichni ke mě otočili zády, přehlížejí mě, nezdravějí mě. Připadám si jako duch... Ztratil jsem přátelé. Všichni mi bodli kudlu do zad. Mám dvě kamarádky které jsou také vysoce náladové a jednu chvíli se ke mě mají a druhou chvíli si mě nevšímají... přesněji spolužačky. To je ale myslím normální. Připadám si na všechno ale strašně sám. Poslední kapka, která mě změnila byl kluk, který se smál a plakal dojetím z věcí co pro něj dělám a za rohem mě podváděl. Moje problémy se zhoršili... Pocit samoty byl hrozný... Od té chvíle, kdy jsem mu dal kopačky hulím trávu, kouřím krabičku denně, piju... Přimotali se mi do toho problémy z minulosti. Strýc umřel na sebevraždu a se mnou to nic neudělalo, byl jsem tehdy bez pocitu a to mě začalo trápit. Rodiče se rozvedli a byl jsem bez pocitu... Nikdy jsem nemohl s dospělými jako dítě mluvit. Nikdy je nesměl přerušovat. Do teď mám obrovský problém s navazováním kontaktu. Nevím vůbec o čem mám mluvit. Vždycky mi zachvilku dojde řeč, v hlavě mám prázdno a připadám si trapně. Vždycky mi záleželo na názoru ostatních. Měnil jsem tak své oblečení, hudbu, přátelé, sny. Neučím se, hraju hry na notebooku abych unikl před realitou, necvičím, nesnažím se hrát na svou kytaru, nemluvím a nesvěřuji se mámě, protože cítím strašnou bolest, že bych se jí měl s něčím svěřit. Ztrácím důvěru v lidi, začínám být paranoidní, bojím se... Domluvil jsem si schůzku s psychiatrem a ten má čas za dva měsíce... příhodné. Další má čas za tři... další raději ani nepříjímá pacienty... Neříkám, že mám ty největší potíže a problémy, ale užírá mě to zevnitř. Chodím jako tělo bez duše... už se ani neusmívám. Spolužáci okamžitě zalarmují, že jsem na dně a vyptávají se, ale já se neumím svěřit... bojím se svěřit... Jak jsem říkal, vždy mi šlo o názor ostatních ale já se toho názoru začal bát. Co mě ještě nějak drží nad vodou jsou cigarety a že se můžu občas zasmát s lidma na skypu když hrajeme... ale je to o ničem. Nemůžu se s těma lidma setkat a pokecat s nimi osobně... nemůžu jít s nikým pařit ven do klubu a vylít si hlavu, protože jsem totálně bez peněz a odkázaný na rodiče. Navíc jsem přibral...začalo se mi tvořit nehezké břicho a svalstvo a naléhání ortopeda, že bych měl posilovat zadní svalstvo, protože tam nic nemám jsem nikdy nebral vážně. Takže bez svalů, s pivním pupkem se cítím neatraktivně a neumím se přinutit cvičit. Stydím se za sebe... nemám ze sebe radost... nemám se rád. Jedna škola mi nevyšla a dělám druhou... jsem bez energie... nemám chuť jíst, nemůžu usnout... Nevím kudy kam a do nejbližší pomoci mi zbývají dva měsíce.

Představujeme naše rádce…

Poradna je tu pro vás - můžete se zde ptát na své problémy, zvídavé dotazy nebo jen necíleně diskutovat či radit druhým.

Radek Řadu let se věnuje problémům ve vztazích a milostném životě.
22. 12. 2015 v 02:41Off-line colombo  (95/192/90)
Musím přiznat, jsem jako personalista, takové elaboráty nedočtu, jsou k ničemu. Příště stručně a výstižně.
Souhlasím - 3   •  Nesouhlasím - 11  Nahlásit
22. 12. 2015 v 06:01Off-line Ratkin  (26/-/-)
Napiš mi do zpráv prosím autore textu, pokusíme se najít nějakou naději, jak Tě z toho vysekat! :-))
Souhlasím - 3   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
22. 12. 2015 v 08:21Off-line johnj  (32/186/86)
Je na čase dospět, je na čase stát se větším sobcem, pracovat na sobě. Vůbec to nejjednodušší z toho všeho, co jsi napsal, je ten pupek. Doporučuju každodenní 5km procházku svižnou chůzí bez ohledu na počasí. Máš na to 2 měsíce, za tu dobu můžeš být bez pupku. A při té procházce si můžeš srovnat věci v hlavě.
Hodně štěstí!
22. 12. 2015 v 11:30On-line onlip  (53/182/72)
Podstatné je, že máš vůli se sebou něco dělat. Vše další řekli kluci výše. Johnj tě skvěle podpořil pro dohlednou dobu. Mar_kr ti říká, že psychiatr tě nezachrání, má pravdu: "ty sám", to je vůle, kterou jsi projevil, nikoli osamocení. Sám u toho nebudeš, už díky Ratkinovi.
22. 12. 2015 v 14:03Off-line takjsemtu  (42/189/65)
Vše důležité bylo již řečeno výše...Moc ti držím palce a přeju ti at to zvládneš důstojně a zvítězíš...Kdyby si chtěl a potřeboval si se mnou o tom mluvit tak mi taky napiš...Ozvu se ti hned jak si to u sebe přečtu...Hlavně nemysli na nejhorší!!!Zdraví tě a hodně sil přeje Luboš.
22. 12. 2015 v 15:11Off-line esthetique  (33/-/-)
Zacal bych tim, ze si najdes nekoho, kdo s tebou bude chodit do posilky. nebo behat. nebo jezdit na kole. endorfiny ti zvednou naladu a snad i nakopnou k dalsim uzitecnym aktivitam. vyhoda toho sportu je, ze ti automaticky zlepsi naladu nemusis o tom premyslet ani se na to soustredit, prijde to samo jako chemicka reakce v organismu
Souhlasím - 3   •  Nesouhlasím - 2  Nahlásit
22. 12. 2015 v 16:05Off-line TwojTatko  (95/230/40)
Nazývať priateľmi tých, čo sa na teba vysrali len preto, že si iný je odveci. To neboli priatelia, ani kamaráti, možno tak známi. Tí by sa na teba vysrali tak či tak, keby si potreboval s niečím pomôcť. Ako sa hovorí, v núdzi poznáš priateľa. Ďalej píšeš, že pomoc čakáš od iných, hlavne od psychiatrov (neviem či poznáš rozdiel medzi psychiatrom a psychológom). Spoliehať sa na iných nemá moc zmysel. Pokiaľ sa človek nechce zmeniť sám a nezačne s tým niečo robiť, tak asi ťažko môžeš čakať nejakú zmenu. Vyser sa na ostatných, nerieš, čo si kto myslí. Aj tak sú to ľudia, ktorí maximálne ohovárajú ostatných ale s ničím by ti nepomohli, tak načo sa zaoberať ich názormi a postojmi. Nech si hejtujú, ak to je jediný zmysel ich života, riešiť ostatných a nie seba. Pokiaľ už chceš riešiť názory ostatných, tak rieš názory tých, ktorí pri tebe stoja a pomoc hľadaj u nich (tj. rodina a priatelia).
22. 12. 2015 v 22:26Off-line paink  (42/-/-)
Vrhnut sa na sport a poriadne, nie nejake prechadzky, ale nieco co da fest zabrat a pravidelne casto. Posilka, kolo a pod. A potom si k tomu mozes najst aj partnera.
Inak ides len po spirale do priepasti. Cigarety, alkohol, trava, s tym skoncuj za kazdu cenu.
22. 12. 2015 v 22:51Off-line sirEragon  (50/182/78)
Anonym (Tělo bez duše)_ chlape jestli ti to pomůže napiš mi na email: . Budu se snažit ti pomoct.
23. 12. 2015 v 01:46Off-line Betonica  (32/-/-)
Asi to bude ode me znit drsne, ale chyba je v tobe.

Cloveka nekdy potka situaci, nebo vic situaci, ve kterych musi obstat. Nekdy jsou takovy situace na sebe retezene, az se zda, ze smula nebere konce. Vsechno jsou to ale zkousky.

Moje rada: Zacni u sebe. Nehled na ostatni, jak sam vidis, nejsou ti nic platni. Najdi sam sebe; a je docela jedno kde a v cem. Muzes byt dobry herec, nebo matematik nebo podnikatel. Najdi si neco, v cem budes pilovat svoje schopnosti. Odstrihni si ode vsech tech, kteri pro tebe nejsou prinosem, jednoduse s nimi prerus kontakt. Je-li to mozne, nenech na sebe pusobit ani rodinne prislusniky, paklize te shazuji a delaji ti zle. Jestli to zatim mozne neni, nauc se cestu nejmensiho odporu. A v tichosti pracuj na sobe. Vzdelavej se, cti nove veci, zajimej se o deni okolo sebe. Celou situaci prevrat ve svuj prospech. Z terce se stan pozorovatelem v ustrani. Dobre sleduj, jak se lidi chovaji, hledej jejich motivy a pohnutky. Brzy zjistis, ze nejsou o nic vetsi, nez oni sami. On uz pan Exupery napsal, "... ze jen nizci lide ponizuji druhe...". Je to svata pravda. Alkohol, drogy a cigarety nedoporucuji. Cloveka sice rozptyli na chvili, rano ale byva horsi nez vecer...

Hele, jdi na to od lesa. Nehledej zadne slozitosti, zadne neprekonatelnosti. Veci jsou v zasade jednoduche a prime, jen my sami si je komplikujeme. Vnitrni sila, to je presne to, co ted potrebujes a presne to, co ti druzi posmevacci a sikanatori nemaji. Najdi ji v sobe, jak jsem psal vyse, tise ji opatruj, hlad ji jako kote, pecuj o ni jako o malou kvetinu. A ona bude silit a rust. A spolu s tou vnitrni silou prijde i rovnovaha, klid a jistota. A tohle vsechno zanedlouho bude videt, zacnes pritahovat podobne jiste lidi. Lidi, kteri nemaji zapotrebi ublizovat, ponizovat, jednoduse proto, ze si jsou jisti sami sebou a nepotrebuji si nic dokazovat.

Priprav se ale na to, ze cesta k vnitrni sile je trnita, narocna. A az to budes chtit vzdat, zakousni se jeste vic a prekonej svuj strach. Tim zdolas jednu zkousku. A po te prijdou dalsi a dalsi. A s kazdou z nich budes jistejsi a odolnejsi. Je to vsechno otazka casu a discipliny, zadna kouzla ani zazracne leky ti nepomohou. Pripadna antidepresiva ti jen uklidni chemickou rovnovahu v mozku, coz by asi stalo za uvahu. Stale je ale vetsi dil prace na tobe samem, sam to mas ve svych rukou!

Moc drzim pesti, klidne mi napis.
23. 12. 2015 v 02:00On-line Centaur  (37/175/-)
Tohle není psychiatrický případ, tam se chodí s horšími problémy. Tohle je pouze krizové období. V tomto období se tloustne nebo naopak hubne, člověk je unavený, nic ho nebaví ani veci, které běžně dělal rád. Vzdává se nadějí a je raději zavřený v pokoji. Je to jen přechodové období a může trvat treba půl roku. Na psychiatra to ale není ani náhodou, protože to by musel být problém s okamžitým a expresním sesypáním.
23. 12. 2015 v 02:03Off-line colombo  (95/192/90)
No, ať už jste študovaní v oboru nebo ne, zamotali jste mu hlavu ještě více... :-)
23. 12. 2015 v 02:17On-line Centaur  (37/175/-)
Ono trochu toho zdravého smutku a splínu nikomu neuškodí. Zábava a pařby neutečou aspon se tělo nastartuje a zregeneruje. Většina když je přepadne takovej pocit se vidí hned na psychiatrickém lůžku nebo rovnou v kazajce, to by ty léčebny musely pěkně praskat ve švech.
Přihlaš se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
 
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload