Jak vzali vaši tátové to, že jste na kluky?

A nebo adopce

SMC jak trefné u mně ten snížený zájem ze strany otce. Cítil jsem to celý život, postupem času jsem si říkal, že si to třeba jen namlouvám, když jsem pravda trošku opožděně ve svých 43 letech procitnul a relativně rychle jsem s tím šel ven, tak jsem ten "snížený" zájem pocítil opravdu fest.

Jinak jsem se setkal z mnoha kluky, kteří měli buď žádný, nebo problematický vztah s otcem...zajímavé bylo, že většina z nich byla na starší...ale nejspíše jen náhoda...

Ja som mal s otcom dobry vztah a aj tak som buzik.
A ten vodicak bol pre mna jednoduchsi

3 dny se mnou moc nemluvil. Probíral jen důležitější věci a mluvil stroze. Třetí den mi dal najevo, že je správná doba na to trochu hodit řeč. Nikdy se ale nezajímal. Zájem projevil asi po půl roce jestli jsem narazil na nějakého fajn kluka. Teď skoro po dvou letech si sním dokážu promluvit skoro o čemkoliv.

SMC Jak jinak než, že souhlasím, pochopitelně je orientace dána již při narození....

Jak to vzal? Přehlíží mě ještě více než předtím. Možná se to tak u mě nezdá, ale myslím že to skutečně vystihuje první příspěvek od SMC. Teď už ani ne, ale okolo 15. roku jsem měl pocit, že jsem prostě tátou přehlížený. K ničemu mě nevede, nemá sám žádné zájmy, skoro se se mnou nijak nebavil. U mamky je taky vztah takový chladnější, jsme prostě všichni trochu jiní. A vím, že tady, kde teď jsem, zůstat nechci.
Možná má nezájem otce nějaký vliv na homosexualitu, možná ne. Vzpomínám si ale, že jsem se táty bál, nebo měl jsem k němu dost velký respekt tak do 10 let. Neubližoval mi, jen jsem ho neznal. A vlastně neznám ho ani teď.

Přijde mi, že zezačáku když jsem mu to řekl, tak se s tím vnitřně musel docela vyrovnávat (hlavně se asi bál, abych nebyl zženštilej), ale teďka po těch pár letech, když zjistil, že se změnilo jenom to, že budu prostě chodit s klukama místo holek, to bere už naprosto normálně. Občas má sice takovou rejpavou narážku typu "Proč si nevezmeš radši žůžovej ručník?", ale vím, že to myslí ze srandy a nijak mi to nevadí :)

Horší je když gaye jako svého syna nepřijme vlastní matka. Podle průzkumů to bývají právě matky, které neumí tuto realitu přijmout, jelikož právě ony jsou na své děti hrdější než otci. Matky jsou větší dopad na psychiku odmítnutého syna.

Když jsem byl mladý, nebylo běžné o takových věcech mluvit. Ale otec vnímal, že silně prožívám vztah ke svému kamarádovi, zejm. pak jeho rozpad. Ptal se, chtěl tomu rozumět, ale já o tom s ním tehdy nedokázal hovořit. Teď už tím rodiče netrápím. Ale vím, že kdybych s sebou vzal kamaráda, byli by rádi, že někoho poblíž mám, nic víc by neřešili.

Já mám taťku rád, on mě taky. Aspoň vím, že nejsem gay. :-)

A CO SI

Mě táta taky k ničemu nevedl a moc nechválil, spíš naopak. Do toho mě vychovává od prvního roku nevlastní mamka ,,, s kterou jsem dost bojoval za mlada, teď už je to cajk. Vyrůstal s dalšími dvěma nevlastními bratry ,,, no a pravou mámu jsme neviděl, až mi teď na vánoce napsala, že mě našla na FB, že žije ve Španělsku atd atd ,,, no doufám, že tohle, ze mě neudělalo gaye. Jinak já byl s holkama do 25 let ,,,

Jo pánové,já takové starosti,jak mou orientaci příjme otec,nemám. Zemřel,když jsem měl 3 roky.

Od té doby co můj táta ví, že jsem gay se náš vtah zlepšil tak o 500% :D Jak tu již psali ostatní, náš vztah byl také chladný a bez zájmu o toho druhého... Teď spolu už 4 roky každý víkend popíjíme pivo a kecáme o všem možným. :) Zjistil, že toho máme spoustu společného (knihy, hudba atd.) a kromě pár vtipných průpovídek o mé sexualitě je náš vztah přátelský :)

Můj fotr si mě nikdy nevšímal takže proč bych mu to měl říkat

Muj otec si me nikdy az tak moc nevsimal a bnikdy jsem nic nedelal tak jak by si on predstavoval, po tom co to zjistil, musim rict ze se ke me chova jinak, lepe, bez urazek, neni na me sprostej, nevim jestli je to tym ze jsem se odstehoval a pracuji, nebo ze by me konecne pochopil, tezko rict