Proč ubližujeme sami sobě?

Neřeš sračky a jdi makat

Maraggg: Protože jsme, jací jsme. Ani věk na tom nic nemění, jsem na tom stejně.

"Všechna slast chce všech věcí věčnost, chce med, chce kvas, chce zmámenou půlnoc, chce hroby, chce hrobů slzavou útěchu, chce pozlacené večerní červánky – čeho nechce slast!
je žíznivější, srdečnější, hladovější, příšernější, tajemnější, nežli všechen bol, chce samu sebe, zakousává se sama do sebe, vůle kruhu v ní krouží a se vzpíná,
- chce lásku, chce zášť, jest přebohatá, rozhazuje, zahazuje, žebrá, by si ji někdo vzal, děkuje tomu, kdo béře, ráda by byla nenáviděna, tak bohatá je slast, že žízní po žalu, po pekle, po nenávisti a potupě, po mrzáku, po světě,
– neb tento svět, ó, vţdyť jej dobře znáte! Vyšší vy lidé, slast touží po vás, ta nevázaná, blažená,
– po vašem žalu, vy nezdaření, touží! Po nezdařených věcech touží všechna věčná slast.
Neb všechna slast chce sebe samu, proto chce i srdcí žal! Ó štěstí, ó bole! Ó, pukni, srdce! Vyšší vy lidé, zapamatujte si přece, slast chce věčnost, - slast chce všech věcí věčnost, chce věčnost, věčnost nejhlubší!"

- F. NIETZSCHE, Tak pravil Zarathustra, Píseň opojení/11

Je to jednoduché. Dokud máme přání které jsme nemohli uskutečnit tak trpíme. Až to přání přestaneme mít tak jsme vklidu.

Masochismus je mocný.

Čo za d***la dáva MÍNUSKO Nietzschemu? Ukáž sa ty zbabelý červ!