Co dělat v 18. letech, když......

Zdravím,
píšu tady, protože nevím, kde se mám zeptat. Nechce se mi to moc rozepisovat, je to hrozně složité a stejně by to nikdo nepochopil. Proto to řeknu zkráceně. Co by jste dělali vy na mém místě, kdyby váš otec doma rozbíjel a ničil různé věci, podle toho, co mu přijde pod ruku? A není to jenom o věcech, častokrát, když jsem byl malý tak bil matku.. různým způsobem, prostě neskutečné psychické i fyzické týrání. Kolikrát se stalo, že doma byly kaluže krve, modřiny, pořezané ruce, bodnutí nožem a další..... na všechny tyto hrůzy jsem se díval jako malé dítě společně s bráchou. Ten je ale narozdíl odemně velké flegma, takže to vůbec neřeší. Ale já jsem člověk, který už když je jen zvýšení hlasu, tak chytne neskutečné vnitřní pocity úzkosti a strachu, až mě to dovádí ke zvracení. Strašně se bojím, že mi tohle zůstane po celý život. Ale rodiče si tohle vůbec neuvědomují. Nemám rád matku a už vůbec ne otce. Když se něco dělá společně, jakožto celá rodina - třeba společné sezení u stolu o Vánocích. Když tohle píšu, tak nezapomenu na Vánoce z roku 2009, když jsem brečel do svátečního talíře. Fuj. Od té doby nesnáším Vánoce a když se blíží, tak mám hrozné stavy. Tím chci říct, že s když jsem s něma, tak hraju neskutečnou přetvářku a přeju si být co nejdřív pryč a sám. No a asi se ptáte, proč od nich neodejdu. Jsem dospělý a nejdu pryč... Řeknu to hned - nemám peníze a nemám kam jít. Vím, že se musím co nejdřív postavit na svoje vlastní nohy, ale zatím to nejde a musím být s něma. Ještě chci říct, že rodiče už takhle spolu žijí 20 let. Střídají se období klidu s obdobími týrání. A teď má zrovna matka před státnicemi a otec byl vyhozen z práce, kde dělal 20 let. A teď nemá nic. Zajímají mě vaše názory, co by jste dělali vy, když by vaši rodiče dělali to, co třeba dělají moji. Prosím nepřipadá v úvahu žádná léčebna, žádné poradny, nic... další otázky klidně zodpovím.