Romantik/a

..."hledat romantiku" je stejná blbost jako "hledat vážný vztah"....v obojím případě je potřeba vlastním nasazením podílet se na jejím/jeho vytváření a udržování...

Asi je to něaká nemoc šířící se ze severu, páč tady se přesvědčuju už 10 let

Podle mého romantika existuju, akorát se schovává. Já ji našel spolu v podobě úžasného přítele ;)

Shiro: přesně tak (hledat vážný vztah je pro mě prostě to, že o to ten kluk stojí, je tomu otevřenej, nakloněnej, prostě to chce).

alexandre: Souhlas, ty doby kdy jsem s klukem flirtoval než jsme se viděli, jeden druhýho balili, zjišťovali co má rád (mimo sex), dávali si kytky, prostýnky... je to nějak všechno pryč.

Teď mi přijde fotka ocasu a zpráva "sex?". Jo, vím že si to o to ten můj profil kolduje, ale.... :-D :-D

Tak on je to především filosofický problém spojený se hrou se slovíčky, tím pádem objektivně nerozřešitelný. De facto každý z výše uvedených, prezentujících své názory má i nemá pravdu ve výkladů daných pojmů, protože každý názor zde odráží životní filosofii dotyčného zcela podle hesla "zkušenost je jméno, které dáváme svých chybám"

Ale chceme-li filosofovat, filosofujme....neb "každý máme svou pravdu" a při ranním vyprošťováku se to snese...

Čistě subjektivně vzato, může v úvodu celý zmíněný problém být dán
1) uspěchaností a zkratkovitostí doby (což je fakt)
2) právnicky neprůhledným nešťastným spojením slov "hledám" a "vážný vztah" a tím jejich špatným výkladem, čímž v důsledku vznikají falešná očekávání

Ti starší, odkojení literaturou Rudyarda Kiplinga, Jacka Londona, Mikulášovými patáliemi či Hochů od Bobří řeky nebo Rychlými šípy a poznamenaní mnohde ještě kupodivu lidsky přívětivým školským systémem před a těsně polistopadové doby si možná vzpomenou že dříve platila přirozená kaskáda vývoje mezilidských vzahů kamarádství - přátelství - partnerství.
Kamarád byl někdo, s kým jsem se vídal ve škole, blbnul s ním venku, dal mu opsat úkoly a spolu jsme utíkali, když jsme zvonili na cizí zvonky. Přítel, v původním slova smyslu, byl "lepší kamarád", kterého jsem si po určité době mentálního zrání, nejčastěji ovlivněného věkem vybral z kolektivu kamarádů, a spoustu aktivit jsme prožívali v častějším a bližším kontaktu s oboustranou důvěrou ve spolehnutí se na toho druhého. Zcela podle hesla: přítel je ten, kdo ti zbyde, když tě kamarádi opustí". Logicky vrcholnou fází bylo partnerství, kdy mohou dva přátelé spojit ještě bližším poutem své životní osudy.
Z uvedeného platilo, že člověk přirozeně procházel všemi fázemi, kdy k docílení fáze následující musela být absolvována fáze předchozí. To bylo stejné jak se školským systém - nejdřív musím udělat střední, abych mohl na vysokou. Přičemž v obou paralelních případech nebylo nutností dostihnout poslední mety.
Dneska vlivem zkratkovitosti doby a nezmerně neskromnosti, kdy každý chce mít hned vše s vynaložením minimálního úsilí, se pojem "kamarád" zúžil na "psali jsme si na fejsbůku" a pojem "přítel" se deklasoval na "mám dobrýho kamaráda na pár měsíců, se kterým to konečně můžu dělat jako křeček 5x týdně". O "partnerství" ani nemluvě - aplikováním heterosexuálního pojetí "hledám vážný vztah" to neznamená nic jiného, než "chci se k tobě nastěhovat, protože už mě to nebaví dělat po večerech v průjezdu a když budeš hodný (a zajištěný), možná ještě večer roztáhnu nohy do praku a budu ti prát fusekle". Kdybych neviděl v nedávné době inzerát jisté mladistvé osoby, o jejímž pohlaví se není třeba zmiňovat, který zněl lakonicky "hledám někoho, kdo by mě živil", těžko bych měl jak tuto tezi podpořit :-) Dotsčný to aspoň napsal jak to je....
Zní-li to příliš buransky, pak jen proto, aby vyzněla komicky snaha většiny kategoricky hledajících "jen vážný vztah", aniž, kdy prošlapředchozími fázemi kamarádství a přátelství aniž by vůbec byla ochotna připusti, že i zbylé fáze mají něco do sebe a často obohatí člověka víc. Partnerství by totiž mělo být především tou pověstnou třešničkou na dortu.
Ani já ve svém pokročilém stáří, počínající krizi předstředního věku a projevy počínající sentimentality (či senility) bych se nikdy neodvažoval napsat hledám vážný vztah. Zní to totiž povrchně, prázdně, vypočítavě, alibisticky a pasivně. Vysmívám se a pohrdám dnes používánému pojmu "vážný vztah". Co to je? Chce snad někdo tvrdit, že kamardáství a přátelství snad není vážné? Je tedy nevážné, méněcenné a je nedůstojné jím projít?. Nikoliv, jsou to stavební kameny partnerství...ale k tomu se musí dospět.
A pojem "hledám" No můžu hledat pětikorunu na zemi, houby v lese, nebo jehlu v kupce sena. Já říkám, že nabízím sympatie, zorganizuji srážku meteo***ů v mezihvězdném prostoru či podám ruku při skoku přes kaluž....

Tasuan: je to docela zajimava teze, ale ma nekolik trhlin, resp. slabsich mist. Ti lide co hledaji vazny vztah sou ti, co se pokusi setkat s nekym, kdo by byl ochoten s nimi pres vsechny ty tri faze projit, ale taky by jako konecny vysledek videl prave to partnerstvi (musi tam byt aspon ten potencial).
Pro me osobne hledat pratele ci dokonce kamarady je cinost opravdu k nicemu, jelikoz uz nekolik let jsem ve stavu, kdy jich mam vetsi mnozstvi nez jake stiham efektivne vyuzit (nehledejte v tom zadne prasarny, proste nestiham ani s nekterymi zajit pravidelne pokecat) a proto pro me ma smysl hledat pouze nekoho, kdo take vidi jako cil tu posledni fazi, ne nekterou z predchozich. A to prave oznacuje spojeni hledam vazny vztah ;)

Romantika blbost to já mam důležitější prio***y.
Škola,práce,kariera.

Honza20: to radši pudu bydlet do lesa, než takovýhle sračky alá kariéra...

Tasuan to napsal výstižně, od coming-outu se furt přesvědčuju, že když nejsem bezcitná perverzní d***a, tak podle ostatních musím zákonitě mít malej penis, bejt těžkej SM úchyl a kdo ví co eště za hovadiny, a nikoho nenapadne, že můžu bejt taky prostě přirozeně stydlivej citlivej kluk hledající vážnej vztah. Žijou si v tom svym bezcitnym perverznim, promiskuitnim světě a absolutně nechápou, že někdo může mít úpně jiný hodnoty a cítění.

Ligerisek: 100 procentní souhlas :)

Honza20 má svým způsobem pravdu, člověk totiž může na škole, práci, kariéře cílevědomě pracovat, jít za svým cílem a svým snem a s dostatkem vůle ho nakonec naplnit, což záleží víceméně na něm. Ale, hledáme-li romantiku, lásku, obohacující vztah a td., nemůžeme toho dosáhnout, i kdybysme se rozkrájeli a stavěli na hlavu, pokud nepotkáme toho "pravého", kdo to s námi bude sdílet a bude na tom spolupracovat, prostě na to musí být dva a člověk sám to neovlivní....bohužel :-)

Romantika je fajn, ale pro každého jiná...

Nicméně plně souhlasím s tím, že vztahů-schopných jedinců je stále míň a míň. A když už se někdo takovej najde, vím, že není dokonalý a je to určitý "kompromis" mezi vzhledem a psychikou, vždycky se to nějak posere.....

Adam.dubsik: Díky bohu se mi to ale ještě nepodělalo tak, že bych já nechtěl zachránit a pokračovat. Zamilovanej jsem byl 3x, zastavila mě vždy jen jedna věta.... víš, miluju jinýho :-)

Richard33
No já už začínám rezignovat.
Ono potkáš někoho fajn, poznáváte se a pak zjistíš něco, co ti úplně zničí chuť ho poznávat dál.... Já byl zamilovanej jen jednou, ale vím, že to bylo doopravdy....

Chuť může zničit třeba oblíbená věta...nemyslel jsem, že z toho něco bude, můžeme být klidně kamarádi...:-/

Já jsem taky :-P :-D Ale mě nikdo nechce.... :-(

Jestli jsou lidé stejní dnes tak jako před 100, 200, 500 lety, není tak stejná i láska, nenávist, moudrost, zloba i ta vaše romantika? A není to vaše pojetí romantiky silně ovlivněné televizí a filmy, ať už novými či těmi z první republiky, kde se ošklivé věci, takové ty pravdivé, skutečné, surové a smutné, prostě neukazují?