Přátelská láska / vztah s přítelem
29. 09. 2013 v 13:57
Anonym
Anonym Zdravím Vás pánové (a dámy?). Nějak ani nevím, proč jsem se rozhodl sem napsat. Možná chci jen hodit něco do pranice, možná bych rád našel odpověď a nebo mě jen zajímá Vaše zkušenost.
Pár příspěvků pode mnou položil někdo z nás (anonymně) otázku, zda-li je jeho přítel gay, když... No a to co následovalo mě překvapilo jak cyp :D Z velké části tam dotyčný vypsal moji situaci. A sice, je mi sedmnáct, měl jsem hodně holek, do jedné jsem byl zamilovaný až po uši a měli jsme delší vztah. No a podobně (jen o rok starší, no a další rozdíl je ten že já už nějaký pátek tuším že jsem bisexuál - nikdo to o mně neví) je na tom on. Oby jsme už pár měsíců bez holek. Vztahy se rozpadli a do nových se nám nechce.
Seznámili jsme se náhodou asi před rokem a prakticky ze dne na den se z nás stali kámoši na život a na smrt. Máme stejné názory na svět, na lidi kolem, podobné koníčky, chodíme spolu pořád ven. Lidi nás mají za bráchy. Pomáháme si a vzájemně je nám spolu fajn. Hodně holek si z nás dělá srandu, že spolu chodíme :-D
Nevím jestli bych chtěl... hmm... možná jo. Na druhou stranu nevím, jestli bych raděj nechtěl abychom dál zůstali tak skvělými kámoši. Ale jak říkám. Není to klasické... Doposud jsem měl asi dva kámoše u kterých jsem si říkal "kámoši až za hrob-přátelé do smrti"... prostě bestfriendi :D Ale tady tohle... to vzešlo úplně někam jinam. Je to něco víc. Zajímalo by mě, jestli to tak cítí i on.
Na nic se snad ani zeptat nechci... nebo přece... Zažili jste/zažíváte někdy něco podobného?
Pár příspěvků pode mnou položil někdo z nás (anonymně) otázku, zda-li je jeho přítel gay, když... No a to co následovalo mě překvapilo jak cyp :D Z velké části tam dotyčný vypsal moji situaci. A sice, je mi sedmnáct, měl jsem hodně holek, do jedné jsem byl zamilovaný až po uši a měli jsme delší vztah. No a podobně (jen o rok starší, no a další rozdíl je ten že já už nějaký pátek tuším že jsem bisexuál - nikdo to o mně neví) je na tom on. Oby jsme už pár měsíců bez holek. Vztahy se rozpadli a do nových se nám nechce.
Seznámili jsme se náhodou asi před rokem a prakticky ze dne na den se z nás stali kámoši na život a na smrt. Máme stejné názory na svět, na lidi kolem, podobné koníčky, chodíme spolu pořád ven. Lidi nás mají za bráchy. Pomáháme si a vzájemně je nám spolu fajn. Hodně holek si z nás dělá srandu, že spolu chodíme :-D
Nevím jestli bych chtěl... hmm... možná jo. Na druhou stranu nevím, jestli bych raděj nechtěl abychom dál zůstali tak skvělými kámoši. Ale jak říkám. Není to klasické... Doposud jsem měl asi dva kámoše u kterých jsem si říkal "kámoši až za hrob-přátelé do smrti"... prostě bestfriendi :D Ale tady tohle... to vzešlo úplně někam jinam. Je to něco víc. Zajímalo by mě, jestli to tak cítí i on.
Na nic se snad ani zeptat nechci... nebo přece... Zažili jste/zažíváte někdy něco podobného?
Ano. Něco podobného. Pokud tě zajímá, jestli to tak cítí i on, zeptej se ho. A ujisti se, že oba v tom máte neotřesitelně jasno. :)
Ahoj, já jsem autorem toho příběhu "Je můj přítel gay". No, mezi náma to takhle fungovalo rok a půl a já věřim, že by mohlo i déle. Problém je v tom, že jsme oba hodně temperamentní osobnosti, obzvlášť můj "kamarád" a nevinit mě z rozchodu se svou bývalou přítelkyní, asi by to tak zůstalo napořád. Na druhou stranu je dobře, když věci vyplavou na povrch, protože se ten vztah pročistí. Popravdě asi bych to s ním zkusil trochu naťuknout, aby nedošlo k tomu, co se stalo u mě, že situace prostě explodovala a málem se zhroutila jak láska tak i přátelství.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Zažil jsem něco podobného. Asi rok a půl jsem byl zamilován do svého kamaráda. Nebylo to obyčejné kamarádství, bylo to něco mezi kamarádstvím, teploušstvím (prosím odpusťte ten výraz, není asi úplně korektní, ale mě osobně tam sedí) a dokonalou pracovní (technickou) spoluprací. Tak nějak bych to definoval, tou dobou jsem z toho byl nebývale zmatený. Jeho chování jsem si nedokázal vysvětlit. Avšak postupem času, když jsem se zkrátka musel odmilovat, jsem celý ten náš podivný vztah prokoukl. Já do něj byl blázen, on mě měl rád jak nejlepšího kamaráda. Tou dobou to neměl doma jednoduché a já mu byl oporou, zejména citovou. Nevadil mu ani tělesný kontakt se mnou (hlazení, mazlení), jelikož doma se nedočkal vlídného slova. Ale vím, že z jeho strany za tím nebylo nic, co by, byť v nejmenším, skrývalo jakýkoliv sexuální podtext. Proto jsem na něj nikdy nic nezkoušel, ani jediná pusa neproběhla. Občas bylo velmi těžké a mučivé se na něj smět jen dívat a přitom se ho pomalu nesmět dotknout, ale naše přátelství mi bylo cennější. Byl mi schopen říci také velmi hezké věci, ale nikdy v tomto ohledu nepřekročil úroveň kamarádství, byť velmi silného a oddaného. Bylo mi jasné, že to jednou skončí, ale žil jsem okamžikem. Kamarádi jsme pořád. :)
Asi jsem Ti moc neporadil, ale chtěl jsem tím říci, že lidské vztahy jsou tak strašně složité a individuální, že jakékoliv předpovídání a posuzování je velmi obtížné, ne-li nemožné. Zkrátka. Pokud si rozumíte a je Vám spolu dobře, buďte spolu. Uvidíte jak to dopadne. Přeji Ti, ať to dopadne tak, jak si přeješ. :)
Asi jsem Ti moc neporadil, ale chtěl jsem tím říci, že lidské vztahy jsou tak strašně složité a individuální, že jakékoliv předpovídání a posuzování je velmi obtížné, ne-li nemožné. Zkrátka. Pokud si rozumíte a je Vám spolu dobře, buďte spolu. Uvidíte jak to dopadne. Přeji Ti, ať to dopadne tak, jak si přeješ. :)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
