Nenahraditelný?

Je to už skoro měsíc co se semnou „přítel“ rozešel. Byl to první kluk, kterého jsem představil rodičům.
Myslel jsem, že svatba mého staršího bratra bude vhodná příležitost. Aby to nepůsobilo tak, že ho do něčeho nutím tak jsem ho přivedl až na večerní gril party, kde byl úzký okruh lidí rodina, přátelé. Všem jsem Jíru představil.
Abych to nějak přiblížil. Jíra je typ kluka, který mi není sympatický, vadí mi na něm všechno. A když jsem byl, sním jsem se cítil bezpečně (byl pro mě jako pan Božský). Náš vztah bych nazval jako vztah za zavřenými dveřmi. Na ulici se musí tvářit jako hrozný heterosexuál ale za dveřmi je docela jiný.
Jíra rodičům vyrazil dech. Nečekali kluka, který má skoro 2 metry a vypadá normálně. Všichni ho vzali bez homofobních narážek. Vypadalo to jako fajn večer po dlouhé době.
Až do chvíle kdy jsme šli spát a on mi sdělil, že se rozhodl mezi mnou a nějakým klukem. A na základně zpráv na fb.(upřímně já mu důvěřoval a nečekal jsem, že mi bude kontrolovat zprávy). Na základě,kterých se semnou rozešel. Byl jsem tím celkově tak rozhozený, že sem nevěděl jak zareagovat. Neměl jsem to srdce ho ve dvě hodiny ráno vyhodit ven. Za těch pár desítek dní lituji toho, že jsem to neudělal.
Nejhorší je fakt, že mi pořád chybí a nikdo mi ho nemůže nahradit. Pořád přemýšlím o způsobu jakým se semnou rozešel. O tom co jsem udělal špatně. A hlavně o tom, že mě nazval děvkou a řekl, že to sladké „miluji tě“ si mám nechat pro někoho jiného. Občas mi přídě, že jsem zralý na pscchiatra. A potom rozchodu jsem více roztěkaný a uzavřenější
Co mám dělat?