Už nevím, jak dál...
Ahoj, je mi 16 let. Zatím jsem 2 měsíce ve vztahu s klukem (20), kterého znám 5 let. 4 roky jsme si nepsali, nic o sobě nevěděli, až ted' o prázdninách jsme si začli psát, šli ven a bylo to všechno hezké a hezké, až nakonec jsme se dali do vztahu.
Nikdy bychom oba nevěděli, že budeme spolu - neřekli bychom to! Ze začátku bylo vše krásné, nikdy jsem tak štastný nebyl. Ovšem postupem času, kdy začla škola se vše měnilo a stále mění. Já studuji v Moravskoslezkém kraji a on v Praze.
Ano je to takový vztah na dálku, ale myslím, že když oba chtějí - dá se to zvládnout! Máme hodně oba prestižní školy, takže málo času a tak. Ale přece jen ten čas se vždy najde.
Před měsícem si na FCB napsal status, že se asi po druhé v životě zamiloval. Sám mi to i ze začátku naznačil a tak narychlo řekl.. Nebral jsem to moc vážně. Já ho momentálně opravdu miluji.
Jenomže máme menší problémy.
Skoro vůbec si nepíšeme (nepsali jsme si i 6 dní), což si myslím, že je někde chyba. Nejsem stíhačka a nevyžaduji kontakt každý den. Ale když si konečně napíšeme - tak je to divné, je odměřený.
Já jsem v pubertě, jsem hodně citlivý a když se nemůžeme vidět, jen někdy o víkendech tak očekávám maximální kontakt ve psaní přes chat. Nemáme oba rádi moc psaní, ale když se nemužeme vidět tak alespon to.
Na FCB třeba často bývá (prý nemá čas) a nenapíše, přitom si tam přidává statusy a fotky. Skoro pokaždé píšu já a už mě to nebaví, nechci se podřizovat. Když něco hezkého napíšu, tak mi neodepíše, bere to na lehkou váhu.
O víkendu jsme byli na chatě a komunikovali jsme si o všem, za což jsem rád. Dozvěděl jsem se, že není do mě zamilovaný a že mě někdy bere jako kamaráda. Po tom všem co jsme zažili za pouhé dva měsíce mě bere někdy jako kamaráda, celkem mě to zamrzelo.
Už nevím co mám dělat. Jsem na intru, chybí mi rodina, škola je velmi těžká (konzervatoř). A tím, že mi nepíše a neprojevuje zájem a není tam zpětná vazba - mi to vůbec neulehčuje. Pak se to vše odráží na školu, nesoustředím se a mám blbé známky! Neustále na něj myslím, a když si a děje se to, co se děje tak je to ještě silnější. Kamarádka mi řekla, že se on ke mě chová jak k hadru.
Často mě nechává čekat, když máme sraz. Nenapíše, nedá vědět, že nakonec nedorazí.. O víkendu, kdy jsme se viděli po měsíci mi řekl, že se bude více snažit, vždy naslibuje hory doly a přitom nic.. Když nepsal, tak jsem taky nepsal.. To jsem si opravdu nepsali skoro týden a pak dělal, že se nic neděje.. Nevím co dělat, začínám přemýšlet, zda by mi nebylo lépe s někým jiným, nebo kdybych byl sám..
Ale já ho opravdu miluji! Chtěl bych od každého znát prosím názor, zda je chyba vě mně, nebo v něm a jak to mám dál řešit. Děkuji.
Nikdy bychom oba nevěděli, že budeme spolu - neřekli bychom to! Ze začátku bylo vše krásné, nikdy jsem tak štastný nebyl. Ovšem postupem času, kdy začla škola se vše měnilo a stále mění. Já studuji v Moravskoslezkém kraji a on v Praze.
Ano je to takový vztah na dálku, ale myslím, že když oba chtějí - dá se to zvládnout! Máme hodně oba prestižní školy, takže málo času a tak. Ale přece jen ten čas se vždy najde.
Před měsícem si na FCB napsal status, že se asi po druhé v životě zamiloval. Sám mi to i ze začátku naznačil a tak narychlo řekl.. Nebral jsem to moc vážně. Já ho momentálně opravdu miluji.
Jenomže máme menší problémy.
Skoro vůbec si nepíšeme (nepsali jsme si i 6 dní), což si myslím, že je někde chyba. Nejsem stíhačka a nevyžaduji kontakt každý den. Ale když si konečně napíšeme - tak je to divné, je odměřený.
Já jsem v pubertě, jsem hodně citlivý a když se nemůžeme vidět, jen někdy o víkendech tak očekávám maximální kontakt ve psaní přes chat. Nemáme oba rádi moc psaní, ale když se nemužeme vidět tak alespon to.
Na FCB třeba často bývá (prý nemá čas) a nenapíše, přitom si tam přidává statusy a fotky. Skoro pokaždé píšu já a už mě to nebaví, nechci se podřizovat. Když něco hezkého napíšu, tak mi neodepíše, bere to na lehkou váhu.
O víkendu jsme byli na chatě a komunikovali jsme si o všem, za což jsem rád. Dozvěděl jsem se, že není do mě zamilovaný a že mě někdy bere jako kamaráda. Po tom všem co jsme zažili za pouhé dva měsíce mě bere někdy jako kamaráda, celkem mě to zamrzelo.
Už nevím co mám dělat. Jsem na intru, chybí mi rodina, škola je velmi těžká (konzervatoř). A tím, že mi nepíše a neprojevuje zájem a není tam zpětná vazba - mi to vůbec neulehčuje. Pak se to vše odráží na školu, nesoustředím se a mám blbé známky! Neustále na něj myslím, a když si a děje se to, co se děje tak je to ještě silnější. Kamarádka mi řekla, že se on ke mě chová jak k hadru.
Často mě nechává čekat, když máme sraz. Nenapíše, nedá vědět, že nakonec nedorazí.. O víkendu, kdy jsme se viděli po měsíci mi řekl, že se bude více snažit, vždy naslibuje hory doly a přitom nic.. Když nepsal, tak jsem taky nepsal.. To jsem si opravdu nepsali skoro týden a pak dělal, že se nic neděje.. Nevím co dělat, začínám přemýšlet, zda by mi nebylo lépe s někým jiným, nebo kdybych byl sám..
Ale já ho opravdu miluji! Chtěl bych od každého znát prosím názor, zda je chyba vě mně, nebo v něm a jak to mám dál řešit. Děkuji.
Ale to mám dalších 5 let být neštastný? Chci být štastný, jako předtím.. Ted' místo, abychom byli štastni a užívali si toho, že jsme spolu, tak mi příjde že už celý měsíc pořád řeším negativa okolo něj..
Souhlasím • Nesouhlasím - 2
Nahlásit
Chyba rozhodně není na tvé straně. Podle mě si tě ten kluk ani nezaslouží .
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Ja ti doporučuji na to nemyslet. Posuň se dál. Pokud ti tvé city neopětuje a nejeví zájem, nemá smysl se s tím trápit. Život je takový, buď rád za to hezké co si s ním zažil, třeba mu i poděkuj a "jdi o dům dál". I když se to možná teď nejeví jako ideální řešení, s odstupem času to bude tak lepší ;)
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Ahoj, znáš to moudro. V lásce je nešťastná vždy ten, kdo miluje více? Já jsem zažil něco podobného s klukem z OStravy. Měl jsem ho rád, první dvě rande úplně v klídku, byli jsme zamilovaní, psali si, byli na skypu..půl roku úplně v klídku... Pak jsem zjistil, že mně podvedl. Začal se chovat divně, neodpovídal, vymlouval se. Já být tebou, tak se ho zeptám na rovinu, jestli o tebe má zájem a stojí o to se dále vídat. Je těžké odejít od někoho koho miluješ, ale nakonec se to dá zvládnout. Možná si zbytečně blokuješ jiné kontakty, možnosti, kdyby si mohl být s klukem, který by tě měl opravdu rád a stál by o to být s tebou. Podle psaní si velmi inteligentí kluk, který si to v hlavě určitě srovná sám a nikdo ti v tom nepomůže. Každopádně dle mého názoru je ta pravá láska pouze z tvé strany :(
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Děkuji všem za rady a názory. Jsem moc rád, když mi někdo poradí a když se někomu mohu svěřit, takových lidí moc není, co by si z toho nedělali srandu.. Asi udělám to, že mu narovinu řeknu jak se věci mají, co k němu cítím a zeptám se ho,zda v tom chce pokračovat a zda má zájem a uvidí se... Já už sem celkem z toho vyštavený a nemám sílu to pořád dokola něco řešit.
Souhlasím - 8 • Nesouhlasím
Nahlásit
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
