Na pokraji sil
04. 02. 2014 v 22:57 Anonym
Zdravím všechny, nevím ani co mě vede k tomu dát sem tento příspěvek, ale nějak cítím potřebu svěřit se a řádky v mém deníku již nestačí.
V posledních měsících se můj život naprosto změnil. Kdykoliv jsem trpěl depresemi, měl jsem tu muziku, které jsem svěřil své pocity, buď jako skladatel nebo hráč. Stalo se ale to, že najednou nejsem schopný cokoliv hudebně cítit, nedokáži napsat ani takt, vůbec nic. Moc jsem si přál napsat za svůj život alespoň jednu velkou skladbu, to se stalo před několika dny a potom najednou konec.
Ale asi bych se měl vrátit na začátek. Přál jsem si být skladatelem a tak jsem si dal přihlášku na hudební obor na VŠ, ale kvůli osobním a zdravotním problémům jsem musel své studium po několika týdnech ukončit. Aby toho nebylo málo, nenašel jsem uplatnění ani jako hráč a nemohl jsem dál navštěvovat své hodiny. Mezi tím se přidaly velké problémy ve vztazích. Kdykoliv jsem začal věřit, že nějaké seznámení se zdá být vážné a dotyčný to také tak myslel, dostal jsem kopačky. Vždy jsem věřil v lásku, ale najednou mě opustila i ona. Po ukončení školy jsem začal chodit do práce, zprvu se to zdálo být fajn, ale najednou jsem zajel do jakého si sterotypu všedního života. Nemám už do ničeho chuť, převážnou část žiji ve svém imaginárním světě a jediné co mě drží pevně nohama při zemi je právě zaměstnání.
Abych to tedy shrnul, přišel jsem o svoji vizi, budoucnost, radost, lásku, ale i víru v sebe sama a nevím, co dál. Každý mi radí začít od začátku, ale jak? Když se toho tolik událo, když jsem zapojil vše, co pro mě mělo nějaký význam a naplňovalo mě. Teď si připadám sám, jenom jako stín, předurčený k věčnému trápení a svojí vlastní vinnou, neboť já jsem ten, kdo pokaždé udělal špatné rozhodnutí.
Nevím, zda se něco změní tím, že sem napíši svůj příběh, možná na mě někteří najednou pohlíží jako na úplného magora. Ještě to dokresluje má anonymita, ale stydím se za to i za sebe a raději v ní zůstanu.
V posledních měsících se můj život naprosto změnil. Kdykoliv jsem trpěl depresemi, měl jsem tu muziku, které jsem svěřil své pocity, buď jako skladatel nebo hráč. Stalo se ale to, že najednou nejsem schopný cokoliv hudebně cítit, nedokáži napsat ani takt, vůbec nic. Moc jsem si přál napsat za svůj život alespoň jednu velkou skladbu, to se stalo před několika dny a potom najednou konec.
Ale asi bych se měl vrátit na začátek. Přál jsem si být skladatelem a tak jsem si dal přihlášku na hudební obor na VŠ, ale kvůli osobním a zdravotním problémům jsem musel své studium po několika týdnech ukončit. Aby toho nebylo málo, nenašel jsem uplatnění ani jako hráč a nemohl jsem dál navštěvovat své hodiny. Mezi tím se přidaly velké problémy ve vztazích. Kdykoliv jsem začal věřit, že nějaké seznámení se zdá být vážné a dotyčný to také tak myslel, dostal jsem kopačky. Vždy jsem věřil v lásku, ale najednou mě opustila i ona. Po ukončení školy jsem začal chodit do práce, zprvu se to zdálo být fajn, ale najednou jsem zajel do jakého si sterotypu všedního života. Nemám už do ničeho chuť, převážnou část žiji ve svém imaginárním světě a jediné co mě drží pevně nohama při zemi je právě zaměstnání.
Abych to tedy shrnul, přišel jsem o svoji vizi, budoucnost, radost, lásku, ale i víru v sebe sama a nevím, co dál. Každý mi radí začít od začátku, ale jak? Když se toho tolik událo, když jsem zapojil vše, co pro mě mělo nějaký význam a naplňovalo mě. Teď si připadám sám, jenom jako stín, předurčený k věčnému trápení a svojí vlastní vinnou, neboť já jsem ten, kdo pokaždé udělal špatné rozhodnutí.
Nevím, zda se něco změní tím, že sem napíši svůj příběh, možná na mě někteří najednou pohlíží jako na úplného magora. Ještě to dokresluje má anonymita, ale stydím se za to i za sebe a raději v ní zůstanu.
Co jsi napsal, je setrvalý stav, nebo je dočasný?
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Už tím, že jsi to napsal se měníš. Protože nevlastníš řešení života, ale hledáš smysl života. V tom vytrvej. Lidský život má oblasti, které nenaplní žádný člověk, abychom hledali Původce moudrosti a štěstí.
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Palec nahoru za pravopis. Byť mi je tvůj příběh totálně ukradený a nehodlám ti jakkoliv radit, tak se to dá alespoň příjemně číst.
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím - 4
Nahlásit
Hledal bych zakopaného psa v tom, co způsobilo nutnost ukončit studium, čili ty osobní (a zdravotní) problémy.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Nezoufej, snaz se prodirat zivotem dal. Bud najdes znovu lasku, ktera te postavi na nohy a pomuze ti zase koukat na svet vesele nebo najdes novy cil. Co bych ti ale doporucil a co sem nevycetl, tak jsou dobri kamaradi. Kdyz me bylo nejhur, vzdy mne pomohli se postavit na nohy, dat se nejak dohromady a vytahli me z nejhorsich depresi. To je to, co ti opravdu pomuze, protoze laska casto prijde a odejde, ale kamaradi jsou na cely zivot ;)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Měl by si začít u sebe, znažit se zjistit co to všechno způsobuje a dál se tomu nepodávat. Začni myslet víc pozitivně, říkáš a pravděpodobně pořád myslíš na to jak jsi ztratil vizi, budoucnost, radost, lásku a to nesmíš, přivoláváš na sebe a připouštíš jen to zlé, tak se potom nediv, že je ti opravdu mizerně. Psal jsem to už několikrát vše je v hlavě.
Začni přemýšlet a představovat si jaké to bude až budeš šťastný... pokud tomu na 100% uvěříš stane se to. Samozdřejmě tak jednoduché to není, ale toto je první krok.
Pro někoho možná blábol co jsem napsal, ale je to tak.
Začni přemýšlet a představovat si jaké to bude až budeš šťastný... pokud tomu na 100% uvěříš stane se to. Samozdřejmě tak jednoduché to není, ale toto je první krok.
Pro někoho možná blábol co jsem napsal, ale je to tak.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Buď rád, že máš aspoň ten svůj imaginární svět. Spousta lidí pendluje mezi domovem a prací a nemají ani naději, že se to zlepší, nemají žádné zájmy, pořádné dovednosti atd.
Lásku si najdeš novou a jestli skládáš, tak určitě víš, že to vždycky nejde, že občas má člověk tvůrčí období a občas se najde měsíc, kdy se to prostě dělat nedá. Mají to všichni umělci a vyskytuje se to nepravidelně, někdy to trvá dva dny, někdy i půl roku.
Lásku si najdeš novou a jestli skládáš, tak určitě víš, že to vždycky nejde, že občas má člověk tvůrčí období a občas se najde měsíc, kdy se to prostě dělat nedá. Mají to všichni umělci a vyskytuje se to nepravidelně, někdy to trvá dva dny, někdy i půl roku.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
D**ky je naděje, nikdy nic nevzdávej, život neni jen samá dobrá zpráva. Neboj se kde jednou byla smůla musí být zákonitě i štěstí. :)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
05. 02. 2014 v 14:08 Anonym
Všem vám moc děkuji za vaše příspěvky, měl jsem trochu obavy, když jsem chtěl svůj příběh zveřejnit, jaké budou reakce a jsem rád, že jsem se mýlil. Určitě si z rad něco vezmu k srdci.
Pravda, není to bohužel tak jednoduché, já přátelé, a myslím opravdu dobré přátelé, nemám, ač to zní v dnešní době trochu podivně. Nemám tedy moc komu se svěřit a tak jsem zkusil tuto cestu.
Máš pravdu Bennette, tvůrčí období někdy kolísá, ale ještě se mi nestalo, abych byl úplně neschopný cokoliv napsat. Naopak, když mi bylo nejhůř, tak jsem měl vždy nejvíc inspirace.
Etinek, souhlasím s tebou, jsem pesimista, ale nebýval jsem takový, spíš naopak. Ale postupem času co rostla má zklamání, se začal snižovat můj optimismus. V tomto ohledu u mě existuje pravidelná nepřímá úměrnost :D
Pravda, není to bohužel tak jednoduché, já přátelé, a myslím opravdu dobré přátelé, nemám, ač to zní v dnešní době trochu podivně. Nemám tedy moc komu se svěřit a tak jsem zkusil tuto cestu.
Máš pravdu Bennette, tvůrčí období někdy kolísá, ale ještě se mi nestalo, abych byl úplně neschopný cokoliv napsat. Naopak, když mi bylo nejhůř, tak jsem měl vždy nejvíc inspirace.
Etinek, souhlasím s tebou, jsem pesimista, ale nebýval jsem takový, spíš naopak. Ale postupem času co rostla má zklamání, se začal snižovat můj optimismus. V tomto ohledu u mě existuje pravidelná nepřímá úměrnost :D
Opravdu dobrých přátel je vždycky málo - můžeš znát 500 lidí, ale těch, kteří ti pomůžou, pokud jsi v opravdové nouzi, je stejně vždy jen pár a kdoví jestli.
Soustřeď se na věci, které tě baví, hledej na životě to pozitivní, a ono se to otočí.
Soustřeď se na věci, které tě baví, hledej na životě to pozitivní, a ono se to otočí.
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Myslim že každej si musíme šáhnout na dno a kdo si nešáhne nikdy nebude žít :)
Na druhou stranu myslim ze tyhle deprese ma vetsina lidi co se tak rozhlizim ale vzdy je to vlastní rozhodnutí v tom setrvat :)
Dyztak muzes napsat a muzem pokecat :) zrovna pro tohle mam pochopení :)
Na druhou stranu myslim ze tyhle deprese ma vetsina lidi co se tak rozhlizim ale vzdy je to vlastní rozhodnutí v tom setrvat :)
Dyztak muzes napsat a muzem pokecat :) zrovna pro tohle mam pochopení :)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Nezoufej, jiste se najde nejaky kocour, ktery te z toho dna zvedne a to bude zlom pro vsecky tvoje problemy ;-) za kazdym mrakem, vyjde slunce :-)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
No možná už je zvednutej nějakým koicourem, a možná už i několika kocoury po sobě, vzhledem k tomu že od té doby co se zde svěřoval uběhlo rok a půl... ale zajímalo by mě jak to skončilo, jestli deprese odezněly, škoda že to sem pak nenapsal... pokud tu je, tak doufám, že napíše něco dalšího
23. 10. 2015 v 19:10 Anonym
Rum: To máš pravdu a před pár měsíci se mi to i opravdu stalo. Objevil se nový kluk, který mě z toho dna zvedl. Ale jak už to tak bývá v mém životě běžné, nebyl mi náš vztah přán a tak jsme se před několika dny rozešli a bylo to docela ošklivé, nebo spíše stále je.
Nemůžu se zkrátka z toho dna nikdy zvednout, protože mi to tak život nepřeje. Asi mám prostě jen tak nějak přežívat dokud nezestárnu a nezemřu.
Nemůžu se zkrátka z toho dna nikdy zvednout, protože mi to tak život nepřeje. Asi mám prostě jen tak nějak přežívat dokud nezestárnu a nezemřu.
Souhlasím • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
23. 10. 2015 v 19:11 Anonym
Ahoj BussterX, tak už tu máš pokračování :) Skoro jsem zapomněl, že jsem tuhle diskuzi kdysi vytvořil a tím spíš mě mile překvapilo, že do ní někdo, po tak dlouhé době, napsal.
Každej má důvod pro kterej tu je a každej tu má svoje místo na světě, ale ne každej na to přijde kvůli čemu tady je a jaký je jeho poslání... zní to vyumělkovaně ale tak to opravdu je, a to je klíč ke štěstí
23. 10. 2015 v 19:16 Anonym
V tom s tebou souhlasím a i tomu tak nějak věřím. Ale opravdu netuším, proč tu jsem já. Za poslední roky jsem zažil jen samou bolest a zklamání a když jsem si myslel, že už se to konečně změní, tak přišla ještě větší rána.
Myslel jsem si, že mám jedno poslání, něco, čím můžu přispět, ale bohužel ani v tom mi není přáno.
Myslel jsem si, že mám jedno poslání, něco, čím můžu přispět, ale bohužel ani v tom mi není přáno.
23. 10. 2015 v 19:17 Anonym
Nechci aby to vypadalo že jsem nějakej ufňukanej kluk, ale prostě kdyby někdo za tu dobu zažil všechno to co já a byl na mém místě, snad by mě i pochopil.
23. 10. 2015 v 19:25 Anonym
Děkuji, to je milé.
Tak že jsem teď opět sám a vůbec netuším, co bych měl dělat, respektive nemám chuť skoro na nic, žádné sny, motivaci,...
Tak že jsem teď opět sám a vůbec netuším, co bych měl dělat, respektive nemám chuť skoro na nic, žádné sny, motivaci,...
Zkus se na něco upnout, třeba i na maličkost, která Ti dělá radost. Z maličkostí vznikají velké věci. Co třeba zvíře? Mně zvířata vždycky zvednou náladu.. :)
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
23. 10. 2015 v 19:37 Anonym
Bohužel, tomu, co mi dělá největší radost se věnovat nemůžu. Respektive můžu, ale bez jakékoliv možné seberealizace.
Zvíře raději ne, já se neumím postarat ani o kytku :D
Zvíře raději ne, já se neumím postarat ani o kytku :D
Souhlasím • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Tak zkus něco, co Ti dělá menší radost, ale radost to je. Cokoli. Snad by se něco našlo..?
Taky jsem pár kytek už zabil :-) Ale morče pořád žije a vypadá spokojeně :D
Taky jsem pár kytek už zabil :-) Ale morče pořád žije a vypadá spokojeně :D
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
24. 10. 2015 v 18:45 Anonym
Věř mi, já už zkusil hodně věcí a nakonec je to pouze ta jedna jediná, co mě ještě dokáže udělat šťastným, ale jak už jsem psal, nemám možnost se jí opravdu věnovat. Už jen pro to, že je to v dnešní době poněkud neobvyklý zájem.
Anonym (Lear): Pokud chceš, ozvi se. Stručně ti popíšu, jak probíhá meditace, kterou se učím já, a v čem vidím její přínos. Snad by pomohla i tobě.
Cením si toho, co ti tu píší kluci. Ať je to pro tebe vzpruhou.
Cením si toho, co ti tu píší kluci. Ať je to pro tebe vzpruhou.
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.