Stavy úzkosti

Pokud si myslíš, že už se to nedá vydržet, zajdi za svým lékařem, aby ti předepsal něco lehčího na uklidnění.
Mně osobně pomáhá běh, dlouhé procházky, hudba, dostatek spánku a odpočinku.

Kolem matu***y jsem na tom byl úplně stejně... drž se, to zvládneš

Čéče tohle znám taky, naštěstí mě to opustilo, ikdyž včera to přišlo k nám na návštěvu naštestí jenom na kukuč :-) Taky mám před matu***ou :-) Bohužel :-D Mě zase odjede spolužák velmi pohlednej a taky z toho nejsem nadšenej :-(

Spíš než prášky si vymysli nějakou zábavu...
nějakej směr ve svým životě časem najdeš, kolem matury je to na houby pro spoustu lidí...

Souhlasím s johnj. A přidávám - sám si můžeš koupit v lékárně třezalku - jako sypaný čaj, nebo v sáčcích, nebo v tabletách. Není návyková, neuspává, jen člověka zklidní.

To také znám, při zkouškách, mně pomohl Neurol 0,25, který mi předepsal praktický lékař. Jednalo se klasickou nervozitu. Deprese se projevuje úplně jinak. Navíc Neurol tě přijde na 30,-Kč, ale u cvokaře to samé, pod jiným názvem, budeš platit od 1.000,- i více. Normálně si o tento lék řekni, kdyby tě ho nechtěl napsat, tak na žádost pacienta musí. Ten rozdíl v ceně je pouze pět korun. Felčaři jsou tu pro nás, mi si je platíme z daní, a k***a že dobře. Ať žije kapitační platba!!! Testy na netu to je fajn věc, akorát, že je to všechno anonce a lobink! Onlip má recht, ale v tvém stavu je již dlouho. To je dobré v mezidobí jako prevence. Čus.

Samozrejme babske rady tady moc nepomuzou, skoc za doktorem, ten ti poradi. Jedina jina moznost je najit si milujiciho kluka, se kterym se budes citit bezpecne, kteremu se budes moct se svymi problemy sverovat a treba ti je i pomuze nejak resit, potom ty stavy odezni. Dojit si k lekari je ale samozrejme ta lehci cest, protoze hodny milujici kluk, to me uz dneska prijde jako zazrak.

Žádný prášky! Vzchop se padavko :-D jdi se projít se sluchátkama v uších a řekni si že je všecko v pohodě, ale musíš tomu sám uvěřit, jinak to bude o ničem :-) občas pomáhá i kakao nebo čokoláda :-D nebo to všecko někomu řekni, vyzpovídej se ;-) a nebo si někoho zkus najít.. to pomáhá ze všeho nejvíc :))

Najdi si kluka podpoří tě, uklidní tě, pomůže ti :)

Pokud ma jenom stavy uzkosti a ne deprese, tak partner je na to idealni, protoze jenom s nim se bude citit v bezpeci a to tu uzkost zabere. pokud trpis i silnymi depresemi a jinymi neduhy, tak spis ty kamarady, protoze to by na toho partnera bylo opravdu moc.

No :D taky trpím syndromem úzkosti :) jdi k obvodní ta tě objedná na psychiatrii , a paní doktorka ti bude dávat takové moooc dobré prášky :)

Tady žádní kamarádi nepomohou. Spíš naopak. Máš obavu o svoji přítelkyni- co bude po matu***ě. S tou si zkus všechno vyříkat. Kamarád je naopak schopen, v tomto věku, tě před ní ještě víc shodit. Na to bych vůbec nesázel. Zajdi si za třídní ať tě domluví schůzku se školním psychologem, tam se to snad ještě neplatí, ale hlavně to začni řešit hned!!! A také zajdi, jak jsem již psal, za svým lékařem!!! Nepřipadá mně, podle toho co jsi napsal, že máš chuť to zvládnout sám. Sebelítost je také jistá forma poškozování, která může snadno přerůst do patického stavu. A to už je veliký problém!!!

Pokud chceš brát prášky tak zajdi na psychiatrii. Lidé jsou různí a tím pádem každému pomůže jiný lék. Někdy se doktor/ka trefí a někdy to hledání toho správného léku trvá dlouho :)

Je to normální deprese , psychiatr ti může předepsat léky ale ty tě jen otupí ... ale i to je řešení . Lidé jsou různí ... říká se, že deprese pokud probíha dva roky tak už se nedá ani naplno uzdravit. Ale co já vím tak se z toho mužeš dostat i klidně sám ale to je děsně moc nebezpečný, protože hrozí to, že to dříve skončíš než přijdeš na to jak to vyřešit. Pokud chceš pisni, myslím že bych ti dokázal pomoct

Joo to jsem si já myslel taky :D a dokázal bych to

Psychiatrovi a praškům se vyhni velkým obloukem . Nepomůže to a udělá to z tebe jen otupělou zombi. Bohužel mám kamaráda co s tím má bohaté zkušenosti. Veselý, chytrý , milej kluk a věčně nadržený. Rozešel se s ním přítel propadl depkám, psychouši mu začali dávat prášky, depky se ještě zhoršili, psychika špatná, zdravotní stav velmi špatný z prášků. Vypověděla mu témeř jedna plíce, hrozili mu rakovinou pak zjistili ze to dělají ty prášky tak mu dali jiné. Po těch druhých dostal 2x infarkt ve svych 30 letech. Vyměnili mu je je pořád nemocný... a navíc je na těch práškách závislý není schopen s nima přestat prostě regulérní feták.A navic je díky práškům impotentní , erekci nedosáhne a libido v podstatě už taky nemá. A to vše stihl za 2 roky uživání. Takže vyhýbej se práškům a psychoušům obloukem.

Tak to ja sa dokazem zneskodnit ale teraz k teme
chod za psychiatrom. myslim to seriozne. lieky proti uzkosti existuju, ucinkuju a ked ti podobne stavy uz velmi zasahuju do bezneho zivota, bez nich to nepojde. doba je hekticka a bude horsie. uz nejaky cas je to nad silu priemernych ludi a malokto dnes zial mysli na to ze ludia niesu stroje.

Primární je uvědomit si příčiny těch těchto stavů a sám sebe pozorovat. Zjišťovat, co na mne jak působí, co je možným východiskem etc. Špatnou, smutnou a melancholickou náladu má občas každý, je to přirozené. Intenzita a četnost těchto stavů je dána primárně povahou, někdo je holt velmi citlivý a vše vnímá daleko více. V tomto případě se z toho můžeš dostat "sám", aniž bys bral jakékoliv prášky. Ovšem, je-li to nějaká forma psychické poruchy, asi nebude jiné východisko, než navštívit lékaře. ;)

Napiš mi, občas to mám stejně..

Kamaradi pomahaji mrte moc, jen treba kdyz zajdes s nejlepsima kamosema na pivo a probirate zajimave veci, tak treba vecer premyslis nad tim, co jste probirali atd. a nemyslis na to na co myslet nechces :-) Me to pomaha celkem dobre :-) Pak je asi dobry si najit sportovniho konicka, to tady pise hodne lidi, ale ja s tim zkusenost nemam, jelikoz jsem zlenivel :-D

Tak myslim, ze tu je vic lidi, kterym nebude vadit kdyz se ozves a pokusi se ti nejak pomoct, nebo aspon poradit ;)

Pokud máš fakt úzkosti bez příčiny,tak ti pomůže jen doktorka psychiatrička,chybí v mozku serotonin a napíše ti prášky a budeš v pohodě a nebudeš se zbytečně trápit a nebude se to zhoršovat.
Pokud to je z nějakého důvodu : zkoušky ,trema atd. tak to odezní po čase samo (po zkouškách atd).
Nejlepší prášek na úzkosti je Rivotril -ten tě úzkostí zbaví+tě hodí zase do normálního života a nemá vedlejší účinky a může se brát dlouhodobě i celoživotně.

Keram: Osobně Rivotril beru už spoustu let a dikoli díky depresím. Pozor jedná se o dost návykové léky a nesmíš brát pak např.prášky proti bolestem (nemyslím třeba panadol apod). Mám DMO (hold vrátila se mi po skoro 30-ti letech. Rivotril se používá i při různých formách spastických křečí u epilepsie apod. Záleží na typu nemoci a jeho progresi. osobně pokud je to dlouhodobé a nikoli jen spojené s matu***ou tak se lékům vyhni, nemá to cenu. Všechna antidepresiva mají dost vedlejších potíží. Mimochodem beru těch léků moc a právě u Rivotrilu je dost omezeno jaké léky spolu s ním nesmíš používat. Každý neurolog by ti jistě řekl,že Rivotril není antidepresivum a tudíž pokud je to dlouhodobější doporučuji zajít za svým obvodním doktorem (nemusí to být psychiatr) a tvůj doktor ti napíše slabší léky proti úzkosti. Pokud by to bylo vážnější sám lékař tě pošle k psychiatrovi. ještě dodávám,že pro slabší stavy úzkosti není třeba brát doslova antidepresiva, jsou i jiné lépe snesitelné léky. To už je ale na tvém lékaři. Ale rivotril beru opravdu dlouho - cca.10 let (4 tbl. denně)a díky němu jsem měl potíže i v nemocnici. Samozřejmě je to případ od případu a DMO není totéž jako stavy úzkosti. A vím o čem mluvím. Když mne přítel opustil v době kdy jsem ležel v nemocnici (řekl mi to až když měl jiného delší dobu) a byl na tom zle, tak léky proti úzkosti mi dost pomohli, bohužel vzhledem k nemoci byli silnější a to jsem si myslel jak jsem silnej. Každý máme slabé místo. Dnes jsem v pohodě. Ale tehdy to bylo zlé. Nemoc se rapidně zhoršila a přítel se chtěl bavit tak si našel jiného a i jiné problémy a bylo to. Dnes mám klid a jsem zase plně vyrovnaný. napsal bych jméno léků ale nejlepší bude když se poradíš s lékařem.

Ahoj, fogacer má 100% pravdu a faktem je rovněž, že se předepisuje na zklidnění... To je zločin! A co uvádí keram to je také zločin Rivotril je silně návykový a má spoustu kontraindikací. Jdi si k (obvodnímu) praktickému lékaři a domluv se s ním ať ti na zkoušku napíše Neurol 0,25.

Irik1: díky a doplnění jednoho z léků. V jednu dobu jsem jich bral více ale byli to silné léky (antidepresiva) . Ale bylo to dáno mým zdrav.stavem a tím,že mne v tu dobu opustil partner. Když trpíte tak vážnou nemocí jako je DMO a navíc nemocí doslova všech kloubů tak ty léky měli dost drastické důsledky. Měl jsem potíže cokoli sníst a ven to šlo vše skoro jako voda. Léky mi tehdy dost uškodily a velmi jsem zhubnul. Mimochodem díky tomu jsem měl silnou infekci střev a teploty skoro 42°c - byla to hrůza. Byl jsem 3 týdny na kapačkách neboť mé tělo ztratilo doslova poslední zbytky síly a nic jsem nevnímal. Nikomu to nepřeji zažít.Kdyby to šlo léky zahodím.Ale dle lékařů vysazení by mohlo znamenat úplnou parylýzu těla.byl bych zcela neschopen ovládat jakýkoli pohyb. Bylo těžké se s tím stavem vyrovnat a proto nakonec léky jako antidepresiva mi pomohla se se stavem vyrovnat. Presto vše nikdy jsem neuvažoval to skončit apod. Až se divím kvůli jakým blbostem dnes lidi se snaží opustit tento svět. Pamatujte léky jsou dobré jen když je opravdu musíte brát! nejsou to bombóny a prakticky všechny léky mají dost nepříjemných vedlejších účinků. V dětství jsem si prožil i klinickou smrt a po nějaké době v kómatu mne velmi dlouho dávali do kupy. Kluci vzpamatujte se a uvědomte si že nejde jen o vás ale i o to jak by to vzala rodina a přátelé či ti jež vás milují. Každý je někým milován, jen si to nechce připustit.

Až si zažijete peklo pochopíte jak krásný je život ač na lécích na vozíku a s tím,že se ve svšem sám o sebe nepostaráte. Miluji život a bojuji a to mi dává sílu jít dál, sorry jet dál.

Mimochodem nepíši to proto abych byl litován, to nesnáším ale jako to co léky dokážou udělat s tělem a životem. A vy siláci, co si myslíte, že vás nic neporazí aspoň neurážejte ty jež to zvládají hůře než vy. Já byl také borec než se vrátila nemoc.pak šlo vše do pytle. Ale důležité je přežít a vědět, že existuje někdo kdo vás vždy podpoří či bude milovat. Jo laciné kecy ale věřte.Na nich stojí život i láska. prostě věřit,že na to nejste sami.

Ahoj fogacere, to co prožíváš není nic závidění hodného spíše naopak jakým způsobem, jak statečným způsobem, alespoň na veřejnosti bojuješ se svojí chorobou. Já jsem si své užil, také při sportu, kdy jsem si zlomil tři obratle krční páteře a celý skelet je rozštípán a postupně i opravován. Při vší smůle jsem měl obrovské štěstí, že nedošlo k přerušení míchy. Dnes jsem po deseti operacích a již opět skáču přes kaluže. Ale léků a různých léčiv užívám po hrstech a tak zcela zodpovědně mohu říci a potvrdit, že syntetika jako taková nejsou vyráběna pro to, aby pacienta léčila, ale udržovala při životě a dala se aplikovat další a další A je úplně jedno jestli to poškodí nebo zničí další důležité orgány. Hlavně játra, ledviny a slinivku. Farmacie je famósní obor!!!

Hold trochu jsem to schválnš rozepsal. Bohužel u nás je nadužívání léků běžné a tak jsem chtěl popsat co může nasledovat. nechtěl jsem být příliš osobní , ale ne všichni si uvědomují že léky málokdy člověka vyléčí ale mají spíše tišící funkci a podpůrnou. Jinak na veřejnosti to jde snášet (když člověk není moc měkkej). Víc mrzí to, kolik přátel člověk ztratí a také jak se mění i vztahy v rodině. Hold na diskotéku nemohu,ale těch jsem si užil dost. a na pivko či do baru to ještě jde když se tam dostanu ale chce to jako u všeho sebekázeň.Nemohu se "ožrat" ale nevadí mi to. Hold ač nejsem smrtelně nemocnej mám to až do konce zadělaný. Ale člověk si pak uvědomí na jakých kravinách člověk lpěl a co je opravdu důležité.