Složitý vztah

Zdravím, mám problém. Na začátku roku jsem se seznámil s klukem, v tu dobu jsem měl přítele. S tím klukem jsem se scházel jen čistě přátelsky (občas brko, vejlety, kina, nebo jsem popili). Nejsem v žádném případě typ kluka, který by dokázal podvést. Jenže už v tu dobu nám to s přítelem nějak moc neklapalo, úplně jak kdyby vyprchalo vše, co jsem k němu cítil, je možné že příčinou byl ten kamarád (nebyl absolutně můj typ), jenže začala pracovat chemie, už od začátku to jiskřilo, jen to člověk moc nevnímal, když měl přítele. Tak jsem se jednou s kamarádkou dostal do značně společensky nevhodného stavu, s přítelem jsem se rozešel, ten absolutně nechápal. No a začalo to, z kamarádů se stali milenci a já se strašně zamiloval, bylo to něco nepopsatelně krásného, nic takového jsem s nikým nezažil, a to během jednoho měsíce, jenže pohádka vždy skončí a taky že jo. Nebavili jsme se spolu o tom co k sobě cítíme a tento kluk přede mnou ještě nikoho neměl. A když přišla ta chvíle, že by jsme si mohli ujasnit, jak to tedy máme, začal se cukat, že není na vztah připravený, že by to měl nejdříve říct všem svým kamarádům a hlavně si to urovnat v hlavě. Tak jsme se teda dohodli, že počkáme, nic se nemá uspěchat apod. Jen jsme si psali, postupně ale milej zlatej psát přestal, obrátil o 200% a přijde mi, že se mi vyhýbá. Tak tedy nevím, jestli se v něm něco obrátilo a řekl si, že prostě být gay je hnusný a radši budu píchat holky, protože se to ode mě prostě čeká, nebo si našel někoho jiného, nebo si myslí, že když si nebudeme psát vůbec, že to pomůže. Nespěchám na něj, jen mám obrovský strach že na mě zapomene. Chápu, že se mu toho musí v hlavě honit tolik a je to složité. Já už mám svojí orientaci vyřešenou. V podstatě se chci zeptat, jestli tohle někdo někdy nezažil, ten pocit, že mu nemůžu nijak pomoci, je blbej, navíc když dotyčný dělá, že mě nezná. A já se ho nechci jen tak vzdát. Btw. není mi 15.