Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním webu NaKluky.cz s užitím cookies souhlasíte. Další informace
Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 

PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Zapomněl jsi heslo?
Onload

Poruchy příjmy potravy

08. 03. 2014 v 18:23Off-line Anonym (ana)
Zdravím, zajímalo mě, setkali jste se s někým, kdo trpěl PPP? Nebo máte sami zkušenosti? Jak jste se s tím poprali?

omlouvám se za překlep v nadpisu --' :D

Představujeme naše rádce…

Poradna je tu pro vás - můžete se zde ptát na své problémy, zvídavé dotazy nebo jen necíleně diskutovat či radit druhým.

Radek Řadu let se věnuje problémům ve vztazích a milostném životě.
08. 03. 2014 v 20:07Off-line fogacer  (48/172/62)
Já si tím prošel, ale už se to zlepšilo. Nedokáži sice sníst vše a spíše menší porce ale jisté omezení stále mám. Bylo to snad díky nemoci nebo mým psychickým stavem kdy jsem měl jenom opravdu těžké období kdy jsem o sobě skoro ani nevěděl.Prostě nemoc i život se komplikoval a to si vzalo daň na psychice a i to, že jsem dokázal i 3 dny nejíst a necítil jsem hlad. Navíc tu byla i potíž, že jsem se sám najíst nedokázal. Ale pak se to vyřešilo s pomocí lékařů, hospitalizace apod. Je to složité. Těch důvodů poruchy příjmů potravy je více. odkaz na Wikipedii blbne. Takže základní faktory jsou psychologické, psychosociální atd.
08. 03. 2014 v 21:41Off-line dmk  (18/180/76)
PPP-pedagogicko-psychologická poradna :D
08. 03. 2014 v 22:10Off-line fogacer  (48/172/62)
Dmk: ty tam chodíš? :-D
08. 03. 2014 v 22:10Off-line Ligerisek  (28/172/70)
Docela by se mi hodila, mám příliš silnej instinkt přežít, což mi nedovolí nejíst a musim jíst i to co nechcu a akorát se za to nenávidět...
08. 03. 2014 v 22:24Off-line fogacer  (48/172/62)
Pro všechny. zažijte si tu bezmoc kdy se nedokážete ani hnout díky dlouhodobé nemoci,rodina na vás kašle, partner si najde někoho jiného a do toho chytnete meningokoka, jež sám o sobě mne málem zabil. Jen díky lékařům a doslova několikaleté péči se mi chuť začala vracet. Přesto ač se cítím opravdu silně, neznamená to, že v životě nenastane chvíle kdy už toho je moc. Mimochodem ač se zdá, že je to věc psychologie tak v důsledku to léčí lékaři zcela jiných oborů. U mne to navíc bylo komplikováno velkým množstvím léků (jež nesměli být vysazeny), jež sami o sobě velmi ubírají chuť jíst cokoli. pozřít.
08. 03. 2014 v 22:29Off-line Ligerisek  (28/172/70)
Tak každý jsme jiný a různé věci sneseme různou měrou. opustit někoho v tak těžký chvili, pro to snad neexistují slova... ale osud jim to vrátí!
08. 03. 2014 v 22:38Off-line fogacer  (48/172/62)
Ligerisku: Na osud nevěřím, co se týká toho co prostě šel za jiným tak i to dokáži pochopit.Pravdou je, že to bylo těžký právě proto v jakém jsem byl stavu. I dle záchranářů mi chyběla doslova jedna hodina.měl jsem teploty skoro 42°C . Ale také je fakt, že onen kluk co mne opustil volal záchranku. Takže mi vlastně pomohl a zachránil život, neboť sám mám fóbii z nemocnic. Mimochodem musel je tam seřvat neboť na příjmu je víc zajímala kartička pojištěnce a jiné administrativní kecy než aby mne odvezli na JIPku. To ostatní netřeba popisovat.
08. 03. 2014 v 22:47Off-line Ligerisek  (28/172/70)
Fogacer: aspoň že tak, spíš s tou rodinou, že ti mají být bližší... jak se říká, budoucnost je pevně daná a osud si tvoříme sami. pravda je obojí, budoucnost je daná zkrze naše rozhodnutí
08. 03. 2014 v 22:49Off-line fogacer  (48/172/62)
Ligerisku,mimochodem každý můžeme být jiní ale nemoci mají stejný průběh u všech. PPP je jen důsledek nikoli věc výběru.
08. 03. 2014 v 22:54Off-line Ligerisek  (28/172/70)
Nn, v tom hraje roli genetika (imunita a odolnost vůči nepříznivým látkám) a vliv prostředí (jak po chemický stráne, tak psychický)
08. 03. 2014 v 23:02Off-line fogacer  (48/172/62)
Ligerisku: rodina mne odvrhla ještě v době kdy jsem byl malý a přesto jsem je měl rád a stále mám. A mimochodem často mi pomohli a pomáhají zcela cizí lidé bez nároků na cokoli a to je věc jež mne na tomto světě těší víc než cokoli jiného.
08. 03. 2014 v 23:08Off-line Ligerisek  (28/172/70)
Takže seš na tom po stránce vlastního růstu líp, než tvoje rodina :-)) chápu, že je máš rád, člověk musí tyhlety lidi litovat, protože si tím co dělají ubližují akorát hl. sami sobě a tím i ostatním... ano, myšlenka, že jsou mezi námi i dobří lidé dává člověku motivací žít, to znám moc dobře ;-)
08. 03. 2014 v 23:19Off-line fogacer  (48/172/62)
Já nelituji lidi, jen jejich skutky. A protože málokdy poznáme proč se tak chovají nemůžeme člověka odsoudit jen na základě toho jak se chová. Ovšem jeden rozdíl je. Nestýkám se s lidmi jež jsou zahledění jen do sebe a okolní svět a příroda je jim cizí.A s lidmi o kterých s klidem prohlásím, že pro vlastní hloupost nevidí ani svůj stín.
08. 03. 2014 v 23:29Off-line Ligerisek  (28/172/70)
Odsuzuju odsuzování. je snadné smát se hlouposti dítěte, nebo litovat ho že mu to nejde. ale když dotyčný začne ze své hlouposti ubližovat druhým, tak už to sranda není a měl by dostat pár pohlavků, aby se probral. používám to s tím dítětem, páč mi přijde, že většina dospělých se chová jako malý děti
12. 03. 2014 v 02:18Off-line Betonica  (32/-/-)
Spoluzacka na gymnaziu mela (snad stale jeste ma, i po 10 letech od maturity) mentalni anorexii. Pohled to byl smutny, o to vic, ze i pres masivni intervenci odborniku skoncila v nemocnici s akutnim metabolickym selhanim.

Poruchy prijmu potravy jsou podle meho nazoru odrazem vlastniho vnimani se. Neprijeti sveho tela, svoji identity a vnitrni konflikt mezi tim, jaky jsem a jakym chci byt. Jak to konci, vsichni vime. Ti stastnejsi se zavcasu smiri, nebo alespon nauci smirovat se, ze jejich predstava o jejich ja nemusi beze zbytku korelovat se skutecnosti.
12. 03. 2014 v 02:33Off-line fogacer  (48/172/62)
Mám velmi dobrou kamarádku (ač jsem ji ted dlouho neviděl) tak ta trpěla také mentální anorexii. byla to hrůza, doslova by zabila kdyby se jí někdo snažil vnutit jakékoli jídlo. byla schopna za den sníst jen půlku jablka a nakonec je vyzvr*cela. Chudák holka jež psychicky trpěla (nikdy se nesmířila se smrtí otce a tím co pak bylo v rodině.Poslední hřebík byl kluk jež s ní chtěl chodit jen proto aby jí ponížil. Když už se jí nepodařila sebevražda tak přestala jíst. Je to opravdu smutný pohled. Dříve veselá a hodná holka doslova se ztrácela a i mentálně šla zcela dolů. Nakonec jí doktoři a psychologové donutili aby alespoň něco jedla,ale trvalo to léta. Dnes sice jí více, ale furt málo. Dříve veselá holka ač již v trošku lepším stavu se stává stínem a nikomu nedovolí ten stín překročit. A to nemluvím o tom, co si zažívá dnes.Léků má víc než jídla a stejně ty následky nejen psychické ale i zdravotní jsou šokující.
Přihlaš se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
Onload
 
OnloadOnload
Copyright 2011–2016 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Vytvořili: Zdeněk Večeřa a  Michal Kutňák,  design: Lukáš Churý
Onload