Blbě se s tím žije

Chapu jsem uplne ve stejne situaci

Mám to samé..

Rozhodně to nemusíš všem říkat, já to taky pořád neřekl všem a snažím se to tak trochu lhát. Ale ti co tě mají rádi a ty je, tak tam by myslím neměl být problém. Hodně mě serou lidi, co si myslí o homosexuálech bůhví co to jsou za "stvoření" a sami se chovají jako hovada. Buď sám sebou a na ostatní se vykašli. Jsou dvě možnosti - přijmou tě, nebo ne. Každopádně být tebou začnu sám u sebe - mít se rád takový, jaký jsem.

Tydle pocity znám řekni to někomu, kdo je ti citově hodně blízkej určitě to pochopí a z tebe ta největší hrůza opadne a dostaví se euforie jakou si ještě nezažil. Potom to pomalu budeš říkat dalším a dalším až to pro tebe bude samozřejmost a nebudeš se bát. Pokud by jsi zažil negativní reakci, nic si z ní nedělej a dej tomu člověku čas, hlavně v rodině. Pokud to kámoši nevemou nejsou to kámoši a nestojí za to, aby ses pro ně trápil. najdeš si tutově jiné a mnohem lepší. Kdybys chtěl klidně mi napiš a promluvíme si o tom. HODNĚ ŠTĚSTÍ A DRŽÍM TI PALCE, DÁŠ TO, MÁŠ NA TO!!!!! ;-)

Musíte se s tím srovnat, prostě vědět jsem gay a je to ok. Těmahle problémama si hůř nebo snáz projde každej gay. Jde o to se přijmout a nemít s tím problém. Potom když ti někdo řekne že jsi buzerant, řekneš "jo jsem na kluky, no a co?"
Prostě hlavu vzhůru, nebuď jak hromádka neštěstí, nemáš důvod, vážně. V dnešní době to už většina lidí bere normálně. Já jsem taky z toho měl nervy jak prase. Ale když jsem to o sobě řekl doma a pak kamarádům, rázem byla ta nepřekonatelná překážka navždy za mnou a nikdo z mojeho okolí s tím neměl problém. Je to snažší než se může zdát, a pokud nejsou tvoji rodiče náboženští fanatici tak to může být jenom lepši. Ale první kdo tě musí přijmout jakej jsi, jsi ty sám!

Připomíná mi to moje dětství. Jakmile jsem začal v útlé pubertě pociťovat sexualitu, abych se neprozradil, postupně jsem se začal vyhýbat kamarádům, až se ze mě stal podivín a samotář. Až na střední v druhým ročníku jsem se začal bavit jenom s holkama a comming out jsem udělal až po maturiťáku.
Není jednoduchý, když seš z konzervativní valašské vesnice, kde tě všichni sousedi znají. Já jsem se za to styděl, navíc mi otec umřel v 15-ti a k matce jsem neměl takový vztah, aby se o mne a mé problémy zajímala.
Cítím ještě dnes určitou propast v komunikaci s lidmi. Musíš bojovat.
Někdo to má jednodušší, někdo zase složitější. Tak už to chodí. Docela závidím měšťákům ve velkých městech, kde je anonymita. V mém případě to nebylo možné.

Kubik.97: Kamarád se za tebe postaví, když tě rodiče vyhoděj z baráku. Naivní představa v dnešní době :D

Kdyby to bylo tak jednoduché,bohužel se to líp píše než dělá .

"bohužel se to líp píše než dělá"to sem si myslel taky a nejen játo si myslí každý gay, ale pak se to díky kamarádovi a mým narozeninám ve mě zlomilo a šel jsem do toho. Měl jsem strach a tekly mi slzy, ale stálo to za to jednoznačně!

No jo no každej na to nemá takovou odvahu,aby vůbec něco řekl,když je předem všem uzavřený jestli víte co tím myslím,žít jako Homosexuál to je to nejhorší co mi mohl sám život dát,nejspíš je to trest o kterým ještě nevím.Dělat furt přetvářky chovat se na někoho kým nejsem aby mě vůbec někdo mezi sebe přijal,furt tvrdit rodičům že je všechno ok a namlouvat si furt dokola "nevzdávej to" na to už nemám dost sil,a jen tak někomu to říct tak mě všichni sežerou za živa,vím že dnešní mládež je zkažená.Na štěstí se spoléhat nemohu,už jen proto že mi nikdy nepomohlo,nejspíš je mi souzeno žít v samých ve sklamaným , nudným ,oprhlým životem.

Travas: proč si myslíš, že je to to nejhorší? Co takový transsexuálové? Bo dokonce kdybys byl deviant nebo pedofil?! Na tom bejt gay není vůbec nic špatnýho, špatný sou jenom lidi. Každej si může dělat co chce, žít jak chce, pokaď tim nikomu neubližuje a to i sobě. Gay si může najít lásku, nebo mít aspoň sex aniž by někomu ublížil, takže na tom není nic špatnýho. Že je to odporný? Pro mě je představa hetero sexu, 2 medvědů, bo dokonce 2 leseb taky odporná, to co je hezný, nebo odporný záleží lenom na tom, co se líbí pozorovateli. Já třeba nesnášim hip hop, když ho slyšim, mám chuť udělat hop hop po tom přehrávači a taky kvůli tomu nechcu vyhladit všechny hopery na světě. Podle mě je to obyčejná banalita a ty lenom děláš z komára velblouda a zbytečně to moc prožíváš ;) Nemusíš říkat, že seš gay, stačí, když to lenom nepopřeš a na následující přímou otázku lenom pokejveš hlavou ;)

Milý Travas. Také jsem jednu prožíval to samé a dokonce ti můžu potvrdit, že když jsem s pravdou vyšel ven, tak jsem těch přátel našel dvojnásobné množství. Dnes je to normální. Dokonce se i líbám s klukem na ulici a lidi už dokonce nahazujou takový ten výraz typu: Bože ti jsou roztomilý. Jednou s tím budeš muset vyjít napovrch, ale nevěš hlavu. Být gay není nemoc a kdo tě nevezme a nepochopí to je jen ubožák. V dnešním světě je to zcela normální. Nežijeme přece v 60. letech kdy se tohle trestalo. Věř mi, že až s tím vyjdeš najevo, tak se ti strašně uleví. Rodiče možná budou mít zpočátku pár hloupých keců, ale přejde je to. Jednou jsi jejich dítě. Opravdu se toho zas tak neboj. Pokud bys chtěl, tak mi napiš a já ti pomůžu. Já se držím jednoho zásadního hesla: It's O.K. to be GAY!

Ahoj, ja to znam dost dobre u mne to vi vsichni rodina to docela dobre zvladla akorat muj tatka se semnou nebavi a porad mi nadava do buzeranta :/ a moji kamaradi uz nejsou uz mam jen jednoho a to je opravdu dobrej kamos sice je to heterak ale mu to na mne nevadi. A tim ze udelas sebevrazdz nic nespravis a tvoji rodice myslim hlavne tvoje mamka by to asi nezvladla. Zijes jen jednou a rekni jim to az na to budes pripraveny, pockej si az bude ten pravy cas a pak jim to rekni tvoje mamka si myslim ze by to prijala ale nevim jak tvuj tatka...

Taky to řeším :(

Njn :/ život je s tím docela těžký :(

Petan002: tak co takhle tátovi říct, že po někom to mít musíš ;) ak dyž se to nedědí od rodičů, tak se to dědí ob generaci, ako moje ségra je vnadná po babičce,...

Nemám nikoho,komu to říct,sem na to sám.