HIV je prý jeho osud

Už je to asi dva roky co má můj přítel HIV. Je to hrozné, ale ještě horší je ta bezmoc, že tady za pár let nebude. Když jsme se potkali poprvé řekl mi, že má HIV, sex máme pouze s kondomem a já chodím na testy a jsem čistý. Šok přišel cca ve třetím měsíce vztahu, kdy mi bylo divné, že nebere žádné prášky a nechodí ani k doktorovi. Následně z něj vypadlo, že se rozhodl svou nemoc neléčit, že prý to tak bůh chce. Já jsem mu řekl, a co když bůh chce, aby sis bral léky, on odpověděl "To bych je už bral." Po dvou letech se jeho názor nezměnil, prý se to tak má stát a prý je to jeho osud. Když ho přesvědčuji, řekne mi jenom Proč nemůžeš nechat věci tak jak jsou?! Každým rokem u něj propukne AIDS a on má úplně klidnou hlavu, jen kvůli tomu, že to bůh chce! Prý už všechno viděl, byl v Africe, Americe, Asii procestoval celý svět, ale proboha, je mu 19 a má celý život před sebou! Špatné na tom je, že ho nedokážou přesvědčit ani jeho rodiče, jeho rodiče a já jsme na tom psychicky velmi špatně, celé nocí nespím a přemýšlím kolik času nám zbývá...