Kamarádi

Půčil jsem kámošovi prachy na kuličkovou pistoli a on mě s ní místo vrácení peněz 2x střelil do lítka :-D

:DDDD

(poptamse): Proč jsi nepřispěl svým příběhem sám jako první?

Pokud budete chtít , něco vám napišu do zpráv .. Tady ne. , jen sem si to chtěl pročíst:)

Napis mi ... ti napisu pribeh :)

Včerejší noc plnou hudby, zpěvu a alkoholu s mým černošským přítelem. :)

Nemusel by to být brak, však už u tazatele vidíš že lidi zajímá všechno možné :)

Nejcennější hetero kamarádství jsem zažil na střední škole. Hodnotu odvíjím jen od věku, kdy to člověk prožíval, a tím dané intenzity vztahu. Projezdili jsme spolu ve dvou velký kus republiky, spali pod širákem... Hodně mluvili o knížkách, o filmech. Jak píše uzvazne, podnikali jsme i výpady do Prahy, objevovali velký svět, vraceli se vlakem ve tři ráno... On se mě dotkl jako první, já bych na to neměl odvahu. Bral to jako hru. Když pak zjistil, že jsem se do něj zamiloval, bylo to dost těžké. No a dnes už tu není. Dnes mám pěkný vztah s naším společným kamarádem, který asi pochopil, jak to tehdy bylo.
A můj současný ultrahetero kamarád, o 19 let mladší, to bylo taky složité. Nesnesl by klučičí dotek, i jen ta představa ho dlouho natahovala. Chodili jsme spolu na dlouhé túry s našimi psy, řešili jeho tvorbu, až jsem se do něj po uši zamiloval. Od určíhého okamžiku jsem po každém takovém tripu napsal text nazvaný Po stopách a označený římským pořadovým číslem. Rekapitulace prožitku, napsaná pokud možno hádankovitě. Nikdy nereagoval. Až jsem to nevydržel a zeptal se, jestli by typ mé poezie dokázal žánrově zařadit. Zase nic. Napsal jsem, co by řekl na to, kdybych sám řekl, že je milostná. Dlouhé mlčení, nevěděl, jak to udělat, aby mě neranil... No a pak se mnou tři roky, pro oba náročné, čekal, až vychladnu, což jsem mu hned na počátku slíbil. Teď jemu a jeho dívce s dítětem předávám na 14 dní barák, bude se mi starat o psy, až budu s dětmi pryč. A konečně bude mít zázemí, kde zažijí to, na co se těší. Kamarád ví, že mám od podzimu kluka, po těch letech o tom dokážeme bez zošklivění mluvit, stejně jako o jeho dívce. Když jsem je domem provázel, zase jsem zvolil mírnou léčbu šokem, ukázal jsem, kde jsou ubrousky, lubrikanty a další - a že tady to (mužské křestní jméno) zná. Dívku to nepohoršilo :)

Descaharm: Tohle je téma o kamarádech. Pokud je nemáš, zvažuj sám, proč tomu tak je - a proč sem píšeš. Pokud se případným kolizím s klukama směješ - nemám odpověď. Nemám chřipku, mám orientaci, jakou jsem dostal, snažím se v ní léta vyznat a porovnat se s ní; už dávno nevzdoruju. I jinak važ slova. Nikdy jsem nikoho netoužil předělávat, to je to poslední, co by mě v životě napadlo. Nikoho jsem se nedoprošoval, o tom tu nenajdeš ani zmínku. Že jsem se zamiloval - to asi nebude totéž. Opruzování - z čeho jsi k tomu úsudku dospěl? Jakmile jsme si s (třemi životními) kamarády ujasnili, co jsme, šlo jen o najití způsobu vzájemného soužití. Obtěžování, o kterém píšeš, o to nikdy nešlo. Že mé vztahy byly obtížné, to byly, ale ne v duchu "úchyl, co prcá s každým", jak to formuluješ, přesně naopak. Myslím, že sis v dovětku sám odpověděl. Obtížné a obtěžovat není totéž.
Můj kluk to v sobě samozřejmě odjakživa měl, stejně jako já, jen to 30 let neřekl. Nepředělával jsem ho. Jen jsem byl první, kdo mu dal prostor to říct.

Descaharm : Neřeš to. Absolutně to vypusť z hlavy, tvým slovníkem "neztrácej čas". Jak hodně jsme vzdáleni: Neztrácet čas - tohle spojení třeba vůbec nemám v registru. Děkuju, že jsi mi odsouhlasil "latentního gaye". Nedali jsme se "dokupy", mám ho hodně rád. A stejně důležití jsou pro mě mí dva nelatentní heteráčtí kamarádi. Samozřejmě je nechci a nebudu š***t. Pokud tohle je pro tebe ta ztráta času... Přesně vím, proč si je jako kamarády držím. Mindrák to není.