Vztahy s otcem

To je zvláštní. Já se tedy s otcem taky dost hádal, ale posledních 20 let se vůbec nepřeme. A všechna naše setkání, za tu dobu, první i druhé, proběhla v pohodě. Dokonce jsme se pozdravili. :D
Jaké má IQ to opravdu nevím, ale jistě bude jeho hodnota vysoká, nebál bych se říct dvouciferná.

Ve tvém věku to ještě bylo na boj. I když otec je mírný člověk, já ho dokázal v pubertě hodně vytočit. Ještě v osmé třídě mě srazil na zem, sedl na mě a profackoval. Po matu***ě spory ustaly. Dnes se už o něj spíš bojím, jako možná kdysi on o mě, a starám se.

Já tohle téma taky docela řešil, ale měl jsem naopak skvělej vztah s tátou a dost komplikovanější s mámou, taky u nás ty role byly asi poněkud obrácený, máma je takovej generál, táta byl v některejch situacích naopak možná až moc hodnej..

Můj je právě taky.. jen v dětství jsem z něho měl až strach.. třeba je naše orientace taková díky rodičům.. ale nestěžuju si

Taky mě to napadalo s tim vlivem rodičů, ale to si kdyžtak vyhledej vědecký studie, který se zabejvaj tim, kdy homosexualita vzniká, pokud se nepletu, tak během velmi ranýho věku..

No prý se s tím člověk už narodí.. ale znám ty dokumenty.. jako třeba prima zoom... ODHALENÍ ... a stejně se k ničemu nedostanou :D je tolik možností že nikdo neví nic přesně

Naprosto souhlasím. Znám se 51 let - a stále mám ve hře několik faktorů, jejichž váhu u sebe nedokážu posoudit. Akontaktní matka, mírný nesportovní otec, raná zkušenost s klukem (školka, suchý orgasmus při praní se s ním a řada následujících podobných zkušeností), pak ty hormonální poměry v těhotenství. Subjektivně přisuzuju největší díl (neoznačuju to jako vinu) vztahu s matkou. Každý máme nějaký porodní mýtus, to, co se říká o okolnostech našeho narození. Matka mé narození vždycky líčila v nejhorších barvách a mě popisovala jako ošklivé dítě. Neobjímali jsme se. Vysvětloval jsem manželce, že na to prostě nejsem naučený. Kluka objímám bez problémů a tak mocně, že ho tím mnohdy zaskočím. Vynahrazuju to sobě - a možná i jemu.

Docela zajímavé je to narození.. Moje matka taky dávala velkou vinu mě. Že kvůli mě musela být dva měsíce v nemocnici než jsem se narodil a že bych jinak umřel a že v nemocnici s ní byli další 2 ženské které to vzdali, neboť museli ležet mírně s hlavou dolů a nohama nahoru a právě co od matky slyším dost často je to, jak jsem se narodil ošklivý s modřinama a že mě nechtěla.. jinak díky mamy zatím celý život to šlo a je vidět....

A podle mě tohle vyvolává stresy..

Tak tedy... Homosexualita JE VROZENÁ. Zcela a naprosto. Jakmile se člověk narodí, je to hotovo a nedá se s tím NIC dělat. Psal jsem na to seminárku, četl odborné články, vím to. Naopak, zatím NEEXISTUJE práce, která by prokázala, že homosexualita se dá vyvolat či potlačit po narození. Chcete-li, poskytnu zdroje. (Nicméně stačí zadat klíčová slova "homosexuality brain developement" do PubMedu nebo na scholar.google.com a vypadnou stovky článků.)

Vztah s otcem... Já osobně mám výborný. Nebylo tomu vždy tak, ale časy se mění. Homosexualita z vás nedělá o nic menšího chlapa. To za prvé. Za druhé není potřeba ze sebe dělat "macho typ", aby si kluk získal respekt svého otce a otec respekt syna. Hrubost ničemu nepomáhá. Zkuste se podívat na organizaci Liga otevřených mužů - mají dost dobrý program a myšlenky. Máte-li špatný vztah s otcem, bude chyba více-méně na obou stranách. Může se stát, že jste prostě jiné povahy a nenaděláte s tím nic. Ale pokud vaši tátové mají dojem, že jste méně chlapi, nebo že nepotřebujete tolik mužské pozornosti, jako vaši heterosexuální bratři, tak nezbývá, než jim ukázat, že to tak není. Muže přece nedělá jeho muskulatura, drsnost a velikost penisu a varlat. Ale problém bude spíše v tom, že ani vaši tátové nemají dost dobrou představu o tom, jak má vypadat pořádný chlap a jsou dost poznamenaní tím, že jejich tátové každý prohřešek řešili fackama a když náhodou jejich syn nebyl nejnadanější fotbalista, nebáli se svoje zklamání dát dostatečně najevo.

Jarod: pekne napsany

Ja mam s otcom najlepsi vztah aky mozem mat a aj tak som teply :D

:))