Zprávy
Aby sis mohl přečíst zprávy, tak se musíš nejprve přihlásit :)
Onload
 
PŘIHLÁŠENÍ

Nemáš ještě svůj účet?

ZAREGISTRUJ SE ZDARMA
Registrace je snadná, rychlá a zdarma!
Onload

Kdo jsem?

17. 03. 2015 v 16:08Off-line Anonym
Dlouho jsem přemýšlel, zda mám svůj příspěvek vůbec napsat a jestli zůstat v anonymitě, nebo za svůj příspěvek postavit. Proto se nezlobte, že jsem se rozhodl pro první volbu. Byl bych nerad, kdybych se stal terčem nevhodných poznámek a posměchu některých kluků tady, proto raději zůstanu v anonymitě.

V posledních měsících mám stále silnější pocit, že nevím, kam patřím, kým chci být, či kým bych měl být. Nevyznám se sám v sobě, netuším, co dělat, jak něco změnit. Připadám si, jako kdybych úplně ztratil svoji duši, či vlastní podstatu. Nic mě nebaví, o nic nemám zájem, vše je mi poněkud lhostejné. Kdysi jsem měl vize, sny, cíl a ne jeden, ale postupem času jsem o ně přišel. Buď špatnými rozhodnutími, nebo příčiny, kterou jsem nemohl ovlivnit, ne dostatečně včas. Už dříve jsem u sebe pozoroval rozdvojení osobnosti, ale to nakonec přerostlo až v naprostou ztrátu identity. Jsem opravdu bezradný, přes to slabý hlásek v mém nitru stále volá po pomoci. Kdo jsem?
17. 03. 2015 v 16:11Off-line Gliese581c  (39/176/78)
Neni trochu naivni si myslet, ze zrovna tady najdes pomoc?
Souhlasím - 2   •  Nesouhlasím - 1  Nahlásit
17. 03. 2015 v 16:43Off-line onlip  (60/180/84)
Schizofrenik v sobě není schopen rozdvojení osobnosti pozorovat, takže aspoň v tomto směru klid. Pokud to myslíš eroticky, buď to budeš dál zkoumat, nebo vyhledáš sexuologa (i když mé zkušenosti nejsou dobré). Pokud ti je míň, může to být jen rozlad, který přejde. Pro mě hodně hádankovité zadání, nedokážu přesněji odpovědět.
17. 03. 2015 v 20:07Off-line Just  (29/-/-)
Anonyme, ani nevíš jak mě zahřálo u srdce,když jsem zjistil,že nejsem sám,mám pocit,že jsi to přesně napsal za mě :) Procházím úplně tím samým jako ty,určitě mi napiš,můžeme si o tom popovídat. Hodně sil!
17. 03. 2015 v 20:36Off-line Duny  (38/178/82)
Poznávání sebe sama je celoživotní pouť a pokud jsi o něco ze sebe přišel, bylo to proto, že to nebylo životaschopné a muselo to udělat místo něčemu novému a lepšímu, co teprve přijde ;)
17. 03. 2015 v 20:52Off-line comrade  (39/195/102)
Normální reakce na nemožnost ovlivnit, co se kolem tebe děje.
17. 03. 2015 v 20:53Off-line S-tront  (24/-/-)
Ahoj, tak napísal si to veľmi výstižne. Totižto s týmto problémom som sa ťahal pol roka a asi tak pred týždňom to jednoducho prestalo. Samo od seba a síce nie úplne, ale je mi omnoho lepšie.
Ak chceš, napíš, ozvi sa, môžme sa porozprávať a prípadne ti poradím minimálne zo svojich skúseností ;)
18. 03. 2015 v 16:13Off-line galileolevi  (51/187/82)
Proč musíš řešit otázku, kdo jsi?
Já jsem já a prostě žiju. Prý se má řešit smysl života. Ale proč? Život se má žít. Přemýšlet o tom proč jsem, co jsem, kam jdu. K čemu je to dobré?
Jsme tu z nejasného důvodu.
Jsme lidi a kráčíme ke smrti. Tu chvilku co tady jsme, nemysli na blbosti a užij si ji.
Jinak tu jsi zbytečně. :)
18. 03. 2015 v 18:53Off-line Horac  (23/185/73)
Buď klidný. Otázku identity řeší svého času každý a i když si nějakou identitu vytvoří (resp. získá jasno v tom, kdo je, kam kráčí a o co mu jde), může se vlivem různých okolností a tlaků dostat do situace, kdy ji bude muset znovu přehodnotit. Nemusí to být vůbec snadné. Může to být dlouhodobý proces a jeho výsledek závisí nejen na osobních dispozicích, ale také vnějších možnostech a třeba i na tom, s jakými lidmi přicházíš do styku. Výsledkem je určité sebepojetí, které ovlivňuje myšlení, chování i prožívání. Pokud Tě myšlenky přivádí do zkoumání svého nitra, rozhodně se jim nebraň, ale nedopusť, aby Ti zabíraly všechen čas. Hodně štěstí :)
18. 03. 2015 v 22:05Off-line Anonym
Všem vám moc děkuji za příspěvky. Opravdu bych byl moc rád, kdyby to bylo pouze jaké si období, ale trvá to skoro dva roky a neustále se to stupňuje.

Horac: rád bych poznal sám sebe, ale v podstatě mi přijde, že není co poznat. Spíš si přijdu jako jako prázdná nádoba, jenom stín. Těžko se něco takového popisuje, ale připadám si, jako kdybych se "rozplýval". Jako by jen nějaká myšlenka, která není dost silná na to, aby uvízla v paměti a tak postupně mizí, stává se mlhavější, dokud se úplně nevytratí. Už se cítím jenom jaký si stroj na práce, že jsem tu jen od toho, abych ráno vstal, šel do práce, vydělal peníze a utratil je. Stále jen dokola.

JirkaJAWA: rád bych ti napsal, ale asi by tě dost překvapilo, kdo by byl autorem.
19. 03. 2015 v 07:53Off-line Spiren  (31/185/85)
No, necim takovym si v posledni dobe taky prochazim. Vse mi prijde zbytecny, v nicem nevidim smysl a ani zpusob, jak se z toho vymanit. Mival jsem sny a cile, ted nemam nic, jen plnou hlavu starosti.
Prijde mi, ze kazdej clovek je v zivote svazanej povinnostma a porad jen neco musi. Nechci delat veci proto, ze musim, ale proto, ze je delat chci. Zivot mame jen jeden, je nas a my bychom meli mit moznost s nim nalozit tak, jak uzname za vhodny, takze proc se musime porad nekomu a necemu podrizovat? Cely mladi chodit do skoly a po zbytek zivota kazdej den do prace, abychom vubec mohli prezit.. A i kdybych si nasel praci, ktera me bude bavit a naplnovat, mam obavu, ze se mi po case delani toho samyho dokola z povinnosti zhnusi.
Bohuzel ty maly radosti, ktery v zivote jsou (jako posezeni u piva s kamaradama), tohle pro me momentalne nedokazou vyvazit, ale brani mi v tom, abych se z toho zblaznil uz uplne, takze jsem za kazdou takovou prilezitost rad. Mam pocit, ze jen nekdo, kdo me bude skutecne milovat (a ja jeho), me muze udelat stastnym, ale takovyho cloveka jsem zatim nenasel, i kdyz jsem si uz chvili myslel, ze jo - o to cernejsi myslenky ted mam. A proto radeji utikam do smyslenejch svetu (hry, filmy atd.), kde tyhle povinnosti a starosti neexistujou a dost casto pri nich nemam cas nad timhle vsim premejslet. Horsi je to tehdy, kdyz ten cas je.. a ze ja ho mam spoustu ;) Nastesti jsem se z toho nejhorsiho uz snad dostal, byly dny, kdy jsem fakt nevedel kudy kam. Ani nevim jak, ustoupilo to tak nejak samo. Nezmizelo to, ale trapi me to o trosku min.
19. 03. 2015 v 12:30Off-line Titan24  (30/168/56)
Anonym: Zkus se s tímhle obrátit na vynikajícího psychologa pana Zdeňka Šimanovského. On se hodně zabývá takovými případy bezradných životních situací, určitě by jste spolu bnašli příčiny a možná řešení ;)
22. 03. 2015 v 13:10Off-line Betonica  (39/191/93)
Nepises primo, co bylo pricinou.

Prozivas patrne konfrontaci vlastniho sveta se svetem okolnim. Tvoje duse je v roli prostrednika. Jakousi membranou mezi Tebou a svetem. A kdyz se stane, ze narazis svym idealem do realne bariery, tak to misto narazu jakoby primrzne. A to se deje nejcasteji v dobe dospivani a adolescence. V cloveku zraji vychovne vzory, rady rodice, vlivy skoly, kamaradu a tak dale. A tyhle vsechny vytvori vnitrni obraz, ktery se zpravidla podstatne lisi od skutecnosti. Narazeni, pretvareni, boreni nepotrebneho a staveni noveho ve vnitrnim svete je spravne, je to znamka vyvoje, pokroku. A zadna stavba se neobejde bez neporadku, sem tam zraneni pri neopatrne manipulaci...

To, ze nevidis horizont, zda se Ti, ze jsi prisel o svoje ja, to je v poradku, to je soucasti. Predstav si, ze naucis dite pocitat do 20. To dite spokojene zije ve svete, kde je 20 domu, 20 lidi, 20 hracek. A pak mu ve skole reknou, ze to jde do 100, do 1000, do 1.000.000, do nekonecna. To dite prece zaziva taky svym zpusobem sok, ze stare naucene schema najednou neni platne, protoze po 20 je 21, 22, 23... A uplne stejne se chovame i my dospeli. Naucime se a zvykneme si zit v nasich svetech, ktere jsou ohraniceny bezpecnymi vzorci, navyky, vnimanim. A presto okolo existuje mraky dalsich skutecnosti, ktere sice nevnimame, ale ony stale existuji. Takze zatimco nekdo zije v ciste ceskojazycnem svete, ja k tomu ziji i ve svete hovoricim cizimi jazyky. A ver mi, byl to sok, zjistit, ze se to jinak rika u nas a jinak v Americe nebo v Anglii. Trvalo mi dost dlouho, nez jsem si zvykl, ze minuly cas se tvori jinak...

Proc to pisu tak zdlouhave... Na prikladech se snazim ukazat, ze rozcarovani a nejistota jsou na ceste za poznanim naprosto zadouci. Pokud se jimi nenechas srazit, posili Te a rychleji se dostanes o level dal. A nebo se rozhodnes zustat tam, kde jsi. Pak se ovsem muze stat, ze nebudes mit ani poznani ani ztracenou sebejistotu a vidinu budoucnosti. Osobne si myslim, ze usili, ktere vynalozis, se Ti pri poznani sebe sama, tisickrat vrati!

Drzim pesti, to je stesti :)
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.
Onload
Načítám...
 
OnloadOnload
Copyright 2011–2024 NaKluky.cz, všechna práva vyhrazena, ISSN 1805-0506
Onload