Život v dělnické rodině
23. 05. 2015 v 23:11 Anonym
Ahoj. Nevím jestli to někoho vůbec bude zajímat, ale poslední dobou mně nedá pokoj jedna věc, která mě teď dokopala k tomu, abych tady napsal už takovou zpověď.
Je mi 18 let, studuju střední školu. Žiju s rodiči v domě na vesnici. Nehledím na lidi podle toho, jaký mají majetek a jak jsou zajištění. Moje rodiče jsou oba dělníci, můj bratr studuje na vysoké škole a tak nějak jsme rádi, že s financema celkem vycházíme. Nikdy jsem neměl moc kamarádů, což bylo způsobené tím, že jsme z malé vesnice, ve škole jsem byl vždy tišší a nevýrazný typ a také t ím, že rodiče také nejsou nějak společensky založení, vlastně nemají asi žádné bližší přátele, se kterými byse stýkali a tak já taky nikdy nebyl nějak sdílný. A především to, že jsem měl nadváhu a byl úplně bez sebevědomí, zájmů a nezapadal do kolektivu. Nikdy jsem to taky neřešil, až nějak v 15ti letech, kdy jsem začal mít trochu rozum. S kily navíc jsem zatočil úspěšně, bez podpory rodiny, jen sám pro sebe a vlastně to byla zatím asi nejsilnější věc, co jsem dokázal. Mám o 30 kilo méně, neřekl bych o sobě, že vypadám nejhůř, i když by lepší samozřejmě bylo, kdybych obézní nebyl předtím nikdy. Problém je v tom, že pořád nejsem společenský, i když uvnitř se cítím být silný, mám pocit, že napovrch pořád musím působit jako nějaká sračka, která nemá dost odvahy se prosadit a ani se spřátelit. Teď si tak nějak říkám, že kdyby všichni rodiče svoje děti od mala vedli k nějakému zájmu, například sportu, nebo něčemu jinému, věnovali jim dostatek času, mluvili s nimi, nikdy by to takhle dopadnout nemohlo. Jenže takové věci, jako vzhled, chování trochu na úrovni moje rodiče prostě neřeší. Nechtěl bych je nazvat jako burany, nechci si zbytečně stěžovat na hlouposti, ale někdy je to u nás doma nesnesitelné. Život rodičů by se dal shrnout jako práce a ve volném čase netráví chvíle žádným zájmem, přijde mi to jako takový nudný vesnický život, kterým jsem kvůli tomu žil celý život vlastně zatím taky, a už vážně takhle žít nechci. Závidím všem šťastným klukům, kteří jsou společenští a otevření, mají spoustu přátel, jsou úspěšní ve škole, mají vše na co si vzpomenou... Vím, že závidět bych neměl a že chtít, abych měl vše, co bych chtěl prostě nemůžu a ani o to nestojím, ale já sám tolik věcí nemám, myslím že mám i o dost méně než většina vrstevníků, a i přesto mi rodiče pořád vyčítají každou blbost... Denně doma slyším, jak je potřeba vážit si peněz a že vlastně nevím, jaká hodnota pěnez je. Přitom si spoustu věcí kupuju sám, od 15ti let chodím na brigády, narozdíl od spousty vrstevníků, kteří nemusí hnout ani prstem a vše jim rodiče pořídí. Připadám si, jako bych snad otravoval s každou blbostí, přitom za mě neutrácí nic, nechodím nikam na akce, žádné peníze za zájmy... a pomalu mi vyčítají i jízdné do školy a kapesné.
Myslím, že rodiče mají na svoje děti obrovský vliv. Jednak by jim asi měli být vzorem a taky je tak nějak asi podporovat. Podporu jsem v nich nikdy neměl... a nikdy neexistovalo, abych se mohl svěřit s nějakým problémem, většinou to skončilo jenom trapným řvem a výčitkami. Jen nechápu, proč si někdo děti vůbec pořizuje, když jim nevěnuje dostatek času a není jim oporou. Vždy jsem si připadal zbytečný, že tady prostě nepatřím, nezapadal jsem do kolektivu, připadal si ošklivý...
A když jsem se zmínil o tom, proč mě nikdy k žádnému zájmu nevedli, tak mi na to řekli, že z nich dělám burany, co se starají jen o sebe a že se mám nějak zabavit sám, když je mi 18... Ani netuší, jak já bych chtěl... ale jak si mám najít kamarády, když s většinou kluků bych si asi ani neměl co říct... když jsem byl jeden rok na internátě, tak jsem to tam nezvládal, nedokázal jsem se s nikým seznámit... a když jsem jednou v afektu doma řekl, že se těším až jednou odtud vypadnu, tak to vždycky skončí jen výčitkami o tom,jak jsem to nemohl vydržet na intru, tak jak bych mohl být někde sám? Snad, že by se mi po nich stýskalo? To ne.
Jsem bez nich úplné ho*no. To slyším každý den. A je to pravda, a nic s tím nemůžu udělat, jsem odkázán pouze na ně.
Nepřemýšlím moc o tom, že bych někam po střední šel, znamenalo by to rozloučení se s nějakou vysokou školou... ale mě takový život už prostě vůbec nebaví.
Nejistota v ničem, nedostatek motivace ve škole a žádná podpora...
A kdo vůbec ví, jak to jednou dopadne, až se dozví, že jsem na kluky. Ať to skončí jakkoli, tohle tajit nebudu... hnusí se mi odporní, pomluvační zaprděnci a nemyslím, že okolí je důvod, proč by se člověk měl stydět za to, jaký je... rodiče ale homosexualitu nesnesou ani v televizi, natož doma... ale nevím.
Nevím jak ve městě, ale tady v té pr*eli se řeší více názory sousedů a známých než vlastní štěstí...
Nechci nikomu jinému závidět a litovat sám sebe, protože to jsou ty nejhorší věci... budu se muset snažit, jen mě to už vážně nebaví a nedokážu říct, jestli to zvládnu...
Je mi 18 let, studuju střední školu. Žiju s rodiči v domě na vesnici. Nehledím na lidi podle toho, jaký mají majetek a jak jsou zajištění. Moje rodiče jsou oba dělníci, můj bratr studuje na vysoké škole a tak nějak jsme rádi, že s financema celkem vycházíme. Nikdy jsem neměl moc kamarádů, což bylo způsobené tím, že jsme z malé vesnice, ve škole jsem byl vždy tišší a nevýrazný typ a také t ím, že rodiče také nejsou nějak společensky založení, vlastně nemají asi žádné bližší přátele, se kterými byse stýkali a tak já taky nikdy nebyl nějak sdílný. A především to, že jsem měl nadváhu a byl úplně bez sebevědomí, zájmů a nezapadal do kolektivu. Nikdy jsem to taky neřešil, až nějak v 15ti letech, kdy jsem začal mít trochu rozum. S kily navíc jsem zatočil úspěšně, bez podpory rodiny, jen sám pro sebe a vlastně to byla zatím asi nejsilnější věc, co jsem dokázal. Mám o 30 kilo méně, neřekl bych o sobě, že vypadám nejhůř, i když by lepší samozřejmě bylo, kdybych obézní nebyl předtím nikdy. Problém je v tom, že pořád nejsem společenský, i když uvnitř se cítím být silný, mám pocit, že napovrch pořád musím působit jako nějaká sračka, která nemá dost odvahy se prosadit a ani se spřátelit. Teď si tak nějak říkám, že kdyby všichni rodiče svoje děti od mala vedli k nějakému zájmu, například sportu, nebo něčemu jinému, věnovali jim dostatek času, mluvili s nimi, nikdy by to takhle dopadnout nemohlo. Jenže takové věci, jako vzhled, chování trochu na úrovni moje rodiče prostě neřeší. Nechtěl bych je nazvat jako burany, nechci si zbytečně stěžovat na hlouposti, ale někdy je to u nás doma nesnesitelné. Život rodičů by se dal shrnout jako práce a ve volném čase netráví chvíle žádným zájmem, přijde mi to jako takový nudný vesnický život, kterým jsem kvůli tomu žil celý život vlastně zatím taky, a už vážně takhle žít nechci. Závidím všem šťastným klukům, kteří jsou společenští a otevření, mají spoustu přátel, jsou úspěšní ve škole, mají vše na co si vzpomenou... Vím, že závidět bych neměl a že chtít, abych měl vše, co bych chtěl prostě nemůžu a ani o to nestojím, ale já sám tolik věcí nemám, myslím že mám i o dost méně než většina vrstevníků, a i přesto mi rodiče pořád vyčítají každou blbost... Denně doma slyším, jak je potřeba vážit si peněz a že vlastně nevím, jaká hodnota pěnez je. Přitom si spoustu věcí kupuju sám, od 15ti let chodím na brigády, narozdíl od spousty vrstevníků, kteří nemusí hnout ani prstem a vše jim rodiče pořídí. Připadám si, jako bych snad otravoval s každou blbostí, přitom za mě neutrácí nic, nechodím nikam na akce, žádné peníze za zájmy... a pomalu mi vyčítají i jízdné do školy a kapesné.
Myslím, že rodiče mají na svoje děti obrovský vliv. Jednak by jim asi měli být vzorem a taky je tak nějak asi podporovat. Podporu jsem v nich nikdy neměl... a nikdy neexistovalo, abych se mohl svěřit s nějakým problémem, většinou to skončilo jenom trapným řvem a výčitkami. Jen nechápu, proč si někdo děti vůbec pořizuje, když jim nevěnuje dostatek času a není jim oporou. Vždy jsem si připadal zbytečný, že tady prostě nepatřím, nezapadal jsem do kolektivu, připadal si ošklivý...
A když jsem se zmínil o tom, proč mě nikdy k žádnému zájmu nevedli, tak mi na to řekli, že z nich dělám burany, co se starají jen o sebe a že se mám nějak zabavit sám, když je mi 18... Ani netuší, jak já bych chtěl... ale jak si mám najít kamarády, když s většinou kluků bych si asi ani neměl co říct... když jsem byl jeden rok na internátě, tak jsem to tam nezvládal, nedokázal jsem se s nikým seznámit... a když jsem jednou v afektu doma řekl, že se těším až jednou odtud vypadnu, tak to vždycky skončí jen výčitkami o tom,jak jsem to nemohl vydržet na intru, tak jak bych mohl být někde sám? Snad, že by se mi po nich stýskalo? To ne.
Jsem bez nich úplné ho*no. To slyším každý den. A je to pravda, a nic s tím nemůžu udělat, jsem odkázán pouze na ně.
Nepřemýšlím moc o tom, že bych někam po střední šel, znamenalo by to rozloučení se s nějakou vysokou školou... ale mě takový život už prostě vůbec nebaví.
Nejistota v ničem, nedostatek motivace ve škole a žádná podpora...
A kdo vůbec ví, jak to jednou dopadne, až se dozví, že jsem na kluky. Ať to skončí jakkoli, tohle tajit nebudu... hnusí se mi odporní, pomluvační zaprděnci a nemyslím, že okolí je důvod, proč by se člověk měl stydět za to, jaký je... rodiče ale homosexualitu nesnesou ani v televizi, natož doma... ale nevím.
Nevím jak ve městě, ale tady v té pr*eli se řeší více názory sousedů a známých než vlastní štěstí...
Nechci nikomu jinému závidět a litovat sám sebe, protože to jsou ty nejhorší věci... budu se muset snažit, jen mě to už vážně nebaví a nedokážu říct, jestli to zvládnu...
Rodinu si clovek nevybere...
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Buď rád, že jsi zdravý a pracovat můžeš -...-
Souhlasím - 4 • Nesouhlasím
Nahlásit
Podle toho jak se umíš vyjadřovat, jak formuluješ svoje myšlenky a jak to dokážeš proměnit na písemný projev jsi chytrej chlap a nebojím se že bys v životě neuspěl, jednou budeš mít práci a vyřešený bydlení a budeš si žít po svým, ten projev mi připadá jak kdyby to napsal někdo starší a s vyšším vzděláním a ne 18ti letej student (to nemyslím ve zlým teď, spíš jako pochvalu), takže ti držím ti palce, ve všem...
Souhlasím - 5 • Nesouhlasím
Nahlásit
K poslední části posledního souvětí, ale i k ostatnímu: Pokud k usilování dosud nacházíš síly, asi máš odkud brát - ze sebe. Základ máš zjevně pevný, dobrý - soudě podle obsahu i formy příspěvku. Vážím si třeba i těch brigád. Spousty přátel, po kterých toužíš... Nakonec je důležitý ten jeden. A ten se objeví, neměj strach.
Na vesnici nenaříkej, stejně jako na rodiče, sám jsem tam odžil spoustu času s dědou. Všichni jsme odněkud vyšli - a nemyslím, že by to měli kluci z bohatých intelektuálních rodin lehčí, řeší jiné problémy.
Chybí ti polaskání. Až tě první kluk pohladí, nebo ty jeho, uvidíš svět jinýma očima. A že k tomu je někdy dlouhá cesta, no to je.
Na vesnici nenaříkej, stejně jako na rodiče, sám jsem tam odžil spoustu času s dědou. Všichni jsme odněkud vyšli - a nemyslím, že by to měli kluci z bohatých intelektuálních rodin lehčí, řeší jiné problémy.
Chybí ti polaskání. Až tě první kluk pohladí, nebo ty jeho, uvidíš svět jinýma očima. A že k tomu je někdy dlouhá cesta, no to je.
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Světe div se, ale já třeba přesně vím, v čem se pisatel nachází. Docela bych s ním i měnil. Já bydlím s matkou samoživitelkou v malém bytě, na krku ještě dva sourozenci, já kvůli zdravotnímu stavu dlouhodobě neschopný práce... no co já bych dal za nukleární rodinu a dům na vesnici :)
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Bylo to, jakože si má vážit toho co má a netrápit se tím, co by mohl mít, kdyby ... :)
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
No, taky by nebylo od věci uvědomit si, že materiální situace je něco dost odlišného než to, jak se k vám rodiče chovají a podobně.
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Koneckonců já si stěžovat nebudu. Taky jsem se mohl narodit jako burmundský uprchlík a chcípnout na choleru nebo jako nebohá jezídská dívka a být ve 13 těhotný s islámistou -...-
Twoj fotrík: jasně že je to jen na něm jak si zařídí život, to máš pravdu.... , ale mně zaujalo třeba to, že napsal že měl 30 kilo nadváhu a nefňukal jako někdo tady furt ječí že je tlustý a že ho nikdo nechce ale prostě na sobě zapracoval a zhubnul, a to je mi prudce sympatický... pokud jde o ty rodiče, pokud je ten kluk citlivej a intelektuálně líp vybaven než rodiče tak prostě špatně nese že jsou jeho rodiče podle jeho názoru poněkud přízemní a to včetně jejich vidláckého postoje ke gayům... asi to ze sebe potřeboval vysypat prostě..
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
No já taky nebyl se svým dětstvím spokojen když jsem byl kluk v pubertě a vadilo mi že je otec denně nalitej a že nemáme chatu a auto ... a pak najednou mi bylo 23, všichni z rodiny byli už v tý době mrtví a já si uvědomil jak nádherný a bezstarostný dětství jsem měl
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Rodiče pracují, ikdyž třeba ne na kdo ví jak lukrativních postech a máš možnost studovat, to je základ. Až dostuduješ budeš mítmožnost si zařídit podle sebe a třeba odejít z "pr*ele" do města.
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Dsive dsive..... uč se, nebo ti dám do tlamy : ))) Kurňa jsi chytrej kluk tak si neposer život jak já, jseš rebel a ti to nemaj lehký, ale zapni mozek a neblbni
Ten nadpis mi připomněl dobu minulou, kdy jsme museli vyplňovat i kolonku : Rodiče - dělnického původu.
Souhlasím - 3 • Nesouhlasím
Nahlásit
Pche, právníka může dělat každej kdo si umí najít paragraf na internetu, zato prsatou jedovatou moderátorku každej dělat nemůže :P
Dsiv: hm... a co takhle vystudovat něco co bys chtěl dělat? Jo vlastně, katedra "moderování Superstar" asi ještě neexistuje : ))
Anonym: Být introvertní není žádný defekt, byť se to tahle hloupá moderní společnost snaží stále všem namlouvat. Jsi introvert, tak se s tím smiř a nesnaž se stávat někým jiným jen proto, že si to společnost žádá. Věř tomu, že když se budeš přetvařovat a chovat se jako ukecaný extrovert, nebudeš šťastný, maximálně krátkodobě. Jako introvert budeš mít život sice těžší, ale i tahle povaha má své nesporné výhody, stačí si je pouze uvědomit. :-P
A nevyčítej rodičům, že žijí na vesnici a mají omezené názory. Pořád lepší vyrůstat s rodiči na vesnici než s nimi vyrůstat v Praze. Toť alespoň můj názor. :-P
A nevyčítej rodičům, že žijí na vesnici a mají omezené názory. Pořád lepší vyrůstat s rodiči na vesnici než s nimi vyrůstat v Praze. Toť alespoň můj názor. :-P
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Jo, budeš moderátorka :*
Souhlasím • Nesouhlasím - 1
Nahlásit
Jsi si odpovedel. Dite jednoznacne prebira vzory a navyky svych rodicu a ostatnich clenu rodiny. Plati i pro rodice, kteri byli kdysi detmi. Paklize tedy tvoje rodice pochazeji z rodin, ktere nezily bohatym zivotem, prevzali si navyky usedleho zivota, ktere dal replikuji na deti svoje, tedy i na tebe.
Je jiste dobre, ze jsi svoji situaci analyzoval. To je dobry prvni krok. Dalsi bud budou reflektovat tvoji analyzu a zavedou te mimo ramec dosavadnich zivotnich zvyklosti, nebo naopak pujdes ve slepejich svych rodicu. Rozhodnuti je jen na tobe. Jakmile dokoncis skolu, budes moci jit do prace a zaridit se podle sebe, vcetne pestrejsiho zivota. Muzes take jit na vysokou do ciziho mesta, na koleji potkas hromadu novych lidi a jejich zajmu...
Drzim palce, at se najdes!
Je jiste dobre, ze jsi svoji situaci analyzoval. To je dobry prvni krok. Dalsi bud budou reflektovat tvoji analyzu a zavedou te mimo ramec dosavadnich zivotnich zvyklosti, nebo naopak pujdes ve slepejich svych rodicu. Rozhodnuti je jen na tobe. Jakmile dokoncis skolu, budes moci jit do prace a zaridit se podle sebe, vcetne pestrejsiho zivota. Muzes take jit na vysokou do ciziho mesta, na koleji potkas hromadu novych lidi a jejich zajmu...
Drzim palce, at se najdes!
Takový text bez chyb a s hlavou i patou by tady nedokázal napsat zdaleka každý, svědčí to o nějaké tvé inteligenci a intelektu. Bohužel ne každý se má to štěstí narodit do rodiny, která mu může poskytnout to nejlepší sociální zázemí a ne každí rodiče mají kapacitu, čas, finance na to, aby své dítě vedli k nějakému sportu nebo jinému zájmu. Být introvertem je v pořádku, i když to občas s sebou nese nějaké problémy, jako třeba horší schopnost se s někým seznámit a spřátelit. Chce to čas a trpělivost, nepropadej depresím a drž se. Držím place :D
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Kapesné? On fakt někdo dostával od rodičů kapesné? :D
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím - 2
Nahlásit
Text je fajn, rozhodně pisateli držím palce, ale tohle téma je snad 5 let staré :-D Klučina už má určitě partnera a žije někde v Praze :-D
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Proč se to objevuje na hlavní stránce v aktuálních tématech, když je to z roku 2015? :D
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím
Nahlásit
Ano Tarfiku, treba ja. 35 kacek tydne :-)
Souhlasím - 2 • Nesouhlasím
Nahlásit
Ahoj, Anonyme, pokud chceš, napiš ;)
Souhlasím - 1 • Nesouhlasím - 2
Nahlásit
Ano,starý příspěvek!Jestli dotyčný žije,určitě se po i malé snaze dostal i do dobré společnosti.Něco měl dáno,třeba intelekt,zdraví i zázemí rodičů!!Zbytek si vlastní pílí musí vybojovat a určitě vybojoval.Možná napíše i pisatel časem tady,bude to zajímavé a i poučné čtení pro mladé!Já už jsem v pohodě a i byl vždy!
Přihlas se a napiš svůj názor. Nemáš svůj účet? Zaregistruj se.