Antiochus  (40/175/70)

Někdo s duší?

Jsem dost seriózní a konzervativní. Strohý. Mám silný smysl pro povinnost.

Nejsem "gay sexy" :) A ani být nechci.

Jak se projevuje můj konzervativismus: úcta k tradici a historii, smysl pro kontinuitu, konzervativní vkus (klasická hudba, starší literatura, starší architektura).

Kterých umělců si vážím (chronologicky, * značí zvláštní oblibu): Dante, *Petrarca, Ronsard, du Bellay, Corneille (Pierre), *Racine, Molière, Stendhal, Balzac, *Flaubert, Manzoni, *Leopardi, Gozzano, Mácha, Erben, Borovský, Chopin, Čajkovskij, Dvořák (Antonín), Tozzi, *Svevo, *Kafka, Fuks (Ladislav), Camus, Pavese, B***ani

Určitě jsem na mnohé zapomněl, těm se omlouvám. Omlouvám se taky shora uvedeným literátům za to, že jsem zatím nestihl přečíst všechna jejich díla. Zvláštní omluva pak patří těm, s jejichž dílem jsem se nestihl seznámit vůbec, ač jejich tvorba nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co bylo kdy napsáno (seznam by byl příliš dlouhý).

Sexuální orientace člověka nedefinuje. Není to dostatečný základ pro vybudování existence člověka, jeho osobnosti, povahy, charakteru, vkusu, nazorů, atd. I z tohoto důvodu je zajisté čistě náhodné, že nemálo z mých oblíbených umělců, výše citovaných, "neměli rádi ženy" (k této formulaci viz Balzakova Otce Goriota: "Apprenez un secret : il n’aime pas les femmes.").

Mám rád cappuccino a špagety :) (Asi jedny z mála požitků, které mi něco říkají.)

Nepovažuju sice za správné se charakterizovat poukazem na to, co nemám rád, ale malá výjimka: není mi sympatická *kyčovitá* (a proto často směšná a trapná) snaha se odlišit, vypadat "sexy", "in", "atraktivně". Kýč se mi protiví. A gay kýč zvlášť.

A pozitivní vymezení: mám rád krásu a eleganci, které vycházejí z prostoty a uměřenosti. Je mi tudíž blízký klasicitní ideál krásy. Vznešená prostota a tichá velikost (edle Einfalt und stille Größe), jak to formuloval Winckelmann.

François duc de La Rochefoucauld: Réflexions ou Sentences et Maximes morales (maxime 139):
"Une des choses qui fait que l'on trouve si peu de gens qui paraissent raisonnables et agréables dans la conversation, c'est qu'il n'y a presque personne qui ne pense plutôt à ce qu'il veut dire qu'à répondre précisément à ce qu'on lui dit. Les plus habiles et les plus complaisants se contentent de montrer seulement une mine attentive, au même temps que l'on voit dans leurs yeux et dans leur esp*** un égarement pour ce qu'on leur dit, et une précipitation pour retourner à ce qu'ils veulent dire; au lieu de considérer que c'est un mauvais moyen de plaire aux autres ou de les persuader, que de chercher si fort à se plaire à soi-même, et que bien écouter et bien répondre est une des plus grandes perfections qu'on puisse avoir dans la conversation."

[Jedním z důvodů, proč nacházíme tak málo lidí, kteří v konverzaci působí rozumně a příjemně, je to, že téměř každý myslí spíše na to, co sám chce říct, místo toho, aby přemýšlel o tom, jak přesně odpovědět na to, co se mu říká. Ti nejobratnější a nejlaskavější se nanejvýš vnímavě zatváří, přitom ale v jejich očích a v jejich myslí můžeme pozorovat nedostatek zájmu o to, co se jim říká, a nutkání vrátit se k tomu, co chtějí říct oni sami; namísto toho je třeba vzít v úvahu, že se člověk sotva může ostatním zalíbit nebo je přesvědčit tím, že se bude tak usilovně snažit zalíbit se sám sobě a že schopnost dobře naslouchat a dobře odpovědět je jednou z největších předností, které člověk může v konverzaci uplatnit.] (přeložil Antiochus)